Práce večer, o víkendu. Kdo se má bát?

Zaměstnanců, kteří pracují nad rámec standardní pracovní doby a mimo placené přesčasy – například večer či o víkendech, v Česku přibývá. Alespoň podle odborářů. Opakovaně na to poukazuje například šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Naposledy v souvislosti s novým francouzským zákonem, který zaměstnancům umožňuje, aby „mimo typickou pracovní dobu“ veškerou služební konverzaci ignorovali.

„Dost často k těmto jevům dochází u poboček zahraničních firem, které působí v jiných časových pásmech. Ale z povahy práce se vyskytují i v dopravě, zdravotnictví nebo ve veřejné správě,“ vyjmenovává Středula.

Data chybí

Konkrétní data, která by ukázala, kolik času padne na vyřizování úkolů nad rámec zákonné pracovní doby, ale chybí. Na dotaz, jestli odbory mají k dispozici nějaký průzkum, který by ukazoval, že Češi musí pracovat i ve svém volnu, Středula neodpověděl.

Oficiální statistika odpracované doby zahrnuje pouze čísla, která firmy evidují. Podle těchto dat strávili zaměstnanci ve mzdové sféře v roce 2015 v práci průměrně 148,5 hodiny měsíčně. Postupně se tato doba snižuje, ještě v roce 2011 šlo o 149,9 hodiny. Jenže pokud zaměstnanec vyřizuje pracovní e-maily ve svém volnu, mimo evidovanou pracovní dobu, tento čas se do výkazu nedostane.

„Skutečně odpracované hodiny“ se snaží podchytit Český statistický úřad ve výběrovém šetření pracovních sil. A podle tohoto průzkumu se jejich počet snižuje – ze 41,1 hodiny v roce 2011 na 40,4 hodiny týdně v roce 2015. Výsledek je ale potřeba brát s rezervou, může být zkreslený. Účastníci průzkumu můžou přehánět, stejně tak se může stát, že přesně nevědí, kolik času pracovním záležitostem vlastně věnovali. To hrozí zejména u lidí, kteří mají aspoň částečně volnou pracovní dobu nebo pracují víc či míň z domova.

Právo být offline

Právě podobný styl práce může svádět k tomu, aby člověk pracoval déle. „Lidé mají tendence pustit si práci do soukromí, protože se jim setře hranice mezi zaměstnáním a volnem,“ myslí si Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje portál Jobs.cz. „Pokud si vyberou home office sami a pak se nechají natlačit do toho, že dělají pořád, je to ovšem jejich chyba,“ dodává. Zaměstnanec se podle něj musí naučit sledovat, kolik hodin práci věnuje, a „zacházet se svobodou“.

Josef Středula to ale vidí jinak. Zaměstnanec podle něj v podobné situaci tahá za kratší konec provazu. „Může dojít na to, že vám zkrátí odměnu, protože jste odmítla komunikovat. Že jste třeba v divadle? To zaměstnavatele nezajímá. Jak to, že jste nezvedla telefon?,“ říkal loni v rozhovoru pro Aktuálně.cz. „Šéfové pak mají pocit, že neplatí žádné regule. Šéf pošle podklady pozdě nebo si v pátek večer vzpomene, že chce něco na pondělí na ráno, tak zavolá zaměstnanci.“

Jak ale zaznělo výše, odbory žádná čísla v souvislosti s kritikou „nekonečné pracovní doby“ nezveřejnily. Ani Hospodářská komora ČR takovými daty nedisponuje. Pokud zaměstnanci pracují po večerech či o víkendu, je to podle právní expertky komory Markéty Šormové v rámci klasických přesčasů. „Zákonné limity pracovní doby a práce přesčas jsou nepřekročitelné, a to ani dohodou,“ zdůrazňuje.

Zmíněné přesčasy se podle ní týkají typicky středního a vrcholového managementu. „Jedná se o pozice spojené s vysokou mírou odpovědnosti a s odpovídající odměnou. Předpokládá se u nich připravenost reagovat i v nestandardních časech, například při dokončování zakázky nebo při komunikaci s obchodním partnerem z jiného časového pásma,“ uvádí Schormová.

S tím, že je na vyšších pozicích a zvláště ve vysoce konkurenčních oborech – například v logistice nebo automobilovém průmyslu, schopnost hned reagovat někdy nezbytná, souhlasí i ředitelka Sekce zaměstnavatelské Svazu průmyslu a dopravy ČR Jitka Hejduková. Jestliže dané zaměstnání obnáší úkoly, které se mohou protáhnout i například na víkend, měl by to uchazeč předem vědět. „Pokud má být dostupný na telefonu po skončení pracovní doby, musí tuto skutečnost znát už při nástupu. Tak může zvážit, zda mu dané podmínky vyhovují,“ dodává.

Možná rizika nevadí

Přestože odbory varují, že k porušování standardní pracovní doby může docházet právě při práci z domova nebo v rámci volnějšího režimu, patří home office i flexibilita k nejpoptávanějším benefitům v Česku. Například o práci z domova mělo loni podle agentury Grafton Recruitment zájem 51 procent uchazečů o místo.

„Podle našeho průzkumu Jobs Index si o pracovní době už může v Česku do jisté míry rozhodovat 43 procent zaměstnanců. Dalších 21 procent by to chtělo,“ říká Dombrovský. Zmíněných 43 procent zaměstnanců má ale obvykle jen částečnou flexibilitu. V určité časy tedy v práci být musí, například mezi 9 a 13 hodinou, a až o zbytku pracovní doby si rozhodují sami. Home office může podle LMC využívat 22 procent zaměstnanců a dalších 21 procent o něj má zájem. To ale opět neznamená, že by všichni tito zaměstnanci mohli pracovat z domova, kdykoliv chtějí. Většinou je to několikrát do měsíce, plný home office má podle Dombrovského jen necelé procento lidí.

Pokud zaměstnanec odpovídá na e-mail v deset večer, může to každopádně být stále ještě v rámci jeho denní „osmihodinovky“. „V režimu home office neplatí standardní pravidla pracovní doby. Tu si zaměstnanec prakticky určuje sám, s tím, že musí řádně a včas plnit úkoly,“ shrnuje Schormová.

Mladí chtějí svoje volno

Pro současnou mladou generaci je rozhodující rovnováha mezi pracovním a osobním životem (work-life balance. Podle loňského průzkumu Deloitte, který proběhl v 29 zemích mezi zaměstnanci narozenými po roce 1982, je vyladění práce a soukromí po penězích tím nejdůležitějším, co miléniály zajímá.

Co oceňují mladí zaměstnanci v práci nejvíc (kromě mzdy)

Zdroj: Deloitte

Potvrzuje se, že mladí lidé mají odlišné priority než starší pracovníci. Dovolenou a volný čas považuje za prioritní 86 procent a flexibilní práci 79 procent z nich,“ souhlasí Hejduková. „Podobné zkušenosti mají některé členské firmy Svazu průmyslu a dopravy, které poukazují na nižší ochotu mladších zaměstnanců pracovat i nad rámec pracovní doby,“ doplňuje. Lze tedy čekat, že minimálně někteří mladí budou ve vlastním zájmu „nikdy nekončící“ pracovní dobu odmítat.