Nezaměstnanost v Česku je rekordní. Tedy rekordně nízká. Statistici hlásí, že její míra je 6,1 procenta z práceschopných v aktivním věku. Bez práce je prý necelých 450 tisíc lidí, z toho dlouhodobě, tedy víc než rok, necelých sto padesát tisíc. Je to dobrá zpráva. Další dobrá zpráva je, že na pracovním trhu je přes sto tisíc volných míst. Na mnohá z nich by jistě uchazečům chyběla odbornost, u některých je ale překážkou pro získání pracovní smlouvy prachsprostá vzdálenost. Práce – když dovolíte malé zjednodušení – je jinde než nezaměstnaní.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.
Ponořte se do úsměvných příběhů Jiřího Traxlera!
Jiří Traxler: Hra na krvavé koleno
Skorohorory a halabalady
Budete se opravdu bát,… abyste udrželi kamennou tvář!
Jiří Traxler: Někdo to s holkama umí
Povídky z časů balení a kotrmelců pozadu
Prožijte krásné chvíle dospívání s humorem!
Říká se, že Češi se za prací neradi stěhují a že za ní i neradi dojíždějí. Samozřejmě přitom hraje obecně roli nějaká kulturní tradice, při pohledu na konkrétní případy ale zjistíme, že pro jednotlivce bývají podstatnější poněkud přízemnější věci. Ponechme stranou případy kvalifikovaných pracovníků, kterým stabilní firma slíbí dobrý plat, pomůže s hledáním ubytování a dá jim další podporu. Vezměme si spíš člověka, jehož kvalifikace není oslnivá, zaměstnavatelé se o něj neperou, smlouvy mu nabízejí na rok… Řekněme, že je z chudého kraje, kde bývá nezaměstnanost vyšší, a že by se měl stěhovat do kraje, kde je víc práce a peněz – a kde jsou ovšem také vyšší náklady, takže kupní síla našetřených peněz je rázem třeba tříčtvrtinová nebo poloviční: za co bydlíte na Frýdlantsku rok, za to máte v Praze střechu nad hlavou na pár měsíců. A abychom mu nenaložili málo, přidejme mu pár křížků na krk a nějaké ty rodinné závazky. Snížená ochota vydat se do světa hledat štěstí je v takovém případě rázem vysvětlena.
Něco jiného je ovšem dojíždění. Pokud se na vás po dlouhých měsících čekání na pracáku usměje štěstí a najdete místo ve fabrice ve třicet kilometrů vzdáleném městě, byl by prostě hřích ho nebrat. A nová dávka, kterou teď testuje v pěti krajích Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce, by měla nezaměstnaným pomoci do toho hříchu neupadnout.
O co jde:
Od dubna může nezaměstnaný s bydlištěm v Ústeckém, Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském a Karlovarském kraji na úřadu práce zažádat o „příspěvek na dojíždění“. Ten se ovšem ve skutečnosti vůbec nejmenuje tak pěkně a srozumitelně, oficiální jméno má příspěvek na podporu regionální mobility.
Aby měli šanci ho dostat, musí ovšem splnit řadu podmínek:
Pozor: na příspěvek ale neexistuje žádný právní nárok, splnění podmínek neznamená, že příspěvek dostanete. Záleží stejně jako u dalších nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti – patří mezi ně třeba příspěvek na rekvalifikaci, příspěvek na zapracování a další – rozhoduje o poskytnutí příspěvku úředník. Příspěvek se vyplácí maximálně rok.
Kolik to bude
Do 10 km (pouze pokud není možnost veřejné dopravy) | 1000 Kč |
10–25 km | 1500 Kč |
25–50 km | 2500 Kč |
nad 50 km | 3500 Kč |
Příspěvek se s výjimkou Moravskoslezského kraje nevztahuje na dojíždění do zahraničí | |
Příspěvek se bude vyplácet za měsíc zpětně, po výplatě přinese exnezaměstnaný od zaměstnavatele výplatní list, úředník se podívá na docházku – pokud v ní uvidí absence, bude se příspěvek poměrně krátit – a podívá se taky na výši hrubé mzdy. Příspěvek se totiž bude vyplácet pouze tehdy, pokud hrubá mzda nepřesáhne výši „průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předcházejícího roku“. Tohle číslo vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí vždy ke konci roku; průměrná mzda za první tři čtvrtletí roku 2015 je podle vyhlášky 25 903 korun.
Minule jsme v rubrice Co si o tom myslíte? psali o zálohovém výživném. Tedy o nápadu, ež pokud se o děcko stará jen jeden rodič a ten druhý neplatí alimenty, stát přispěje nějakou sumou a na neplatiče si vyšlápne sám.
Diskuze byla... šťavnatá. Knížkou bychom rádi odměnili josefa, který připomněl, že při vymáhání od většiny neplatičů bude stát stejně úspěšný, jako by byli / jako jsou rodičové. Tedy vůbec.
Podle ministerstva náklady na příspěvek převáží nad výdaji, které stát má na dlouhodobě nezaměstnaného. Budoucnost příspěvku na dojíždění je ale zatím ve hvězdách – zatím běží ve zmíněných pěti krajích. Zhruba po roce by mělo být vyhodnoceno, jestli se osvědčil. Pak se bude rozhodovat o jeho úpravách a případně o rozšíření do jiných krajů. A my se ptáme, jak to vidíte vy.
Je podle vás příspěvek na dojíždění dobrý nápad, který někomu pomůže? Pokud byste byli delší dobu bez práce, ovlivnil by vaše rozhodování, jestli vzít práci, do které byste musili dojíždět? Myslíte, že bude hodně podfuků s trvalým bydlištěm? Máte lepší nápad, jak aktivně podporovat dlouhodobě nezaměstnané a motivovat je k dalšímu hledání práce, třeba i tam, kde je zatím nenapadlo hledat? Čekáme vaše příspěvky v diskuzi a pro autora jednoho z nich máme v redakci připravenou knížku z nakladatelství Grada, tak nám na sebe nechte mejla, ať se můžeme domluvit, kam ji poslat.
V pilotním provozu se ukázalo, že zájem o příspěvek na dojíždění je veliký. Ovšem po sdělení, kdo příspěvek doopravdy může dostat, napočítaly úřady práce za první čtvrtrok provozu 87 žádostí. A 21 příspěvků přiznaly. Od července proto platí pro získání příspěvku poněkud měkčí podmínky.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno