Jak vyhubit živnostníky

Způsobů šikany drobných živnostníků je nepřeberně. Hygienické, stavební, požární, bezpečnostní předpisy, zákoník práce a zákony mzdové, předpisy o nakládání s odpady, administrativa spojená se statistickými výkazy, důchody vlastními i zaměstnaneckými, nemocenským pojištěním, úrazové pojištění, účetní a daňové zákony a další předpisy, nefunkční soudy, právo, které preferuje dlužníky před věřiteli, DPH z nedobytných pohledávek - to všechno a mnoho dalších věcí poskytuje státu (vládě, úřadům) možnost podnikatelům znepříjemnit život i práci.

Jedním z nich jsou neustálé změny definice jednotlivých "volných" živností. Pro oblast IT kdysi stačil jeden živnostenský list, pak tři, dnes už je jich pět a pokud by se podnikatel v této oblasti chtěl zabezpečit pro všechny případy, bylo by jich ještě víc.

Proč vlastně - živnostenské oprávnění pro volné živnosti je nárokové, jsou-li splněny základní podmínky - bezúhonnost, bezdlužnost. Není třeba prokazovat odbornou způsobilost.
Proč tedy nestačí jeden živnostenský list - "Živnost volná"?

Podnikatel na rozdíl od zaměstnanců nemusí platit nemocenské pojištění. Pokud ho ovšem platí, má za stejné peníze nárok na menší okruh plnění. Nemá nárok na dávky při ošetřování člena rodiny, žena nemá nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Kromě toho musí splňovat přísnější podmínky pro nárok na mateřské dávky. Zdůvodněním je, že nelze kontrolovat, zda při pobírání těchto dávek zároveň nepracuje. Pomiňme to, zda je opravdu mezi zaměstnankyní a podnikatelkou s nemocným dítětem takový rozdíl - dejme tomu, že ano.
Proč prostě není úměrně nižšímu plnění snížena OSVČ sazba pojistného?

Minimální pojistné na sociální a zdravotní pojištění a minimální daň - bez rozebírání, zda jde o opatření oprávněné či nikoli - jsou nastaveny tak, že minimální daň a zdravotní pojistné má dvojnásobný vyměřovací základ než pojistné sociální. Jde o takovou malou nemorálnost, která je velice rafinovaná.- těžko bude někdo požadovat, aby bylo sociální pojistné zvýšeno. Momentálně ušetřené peníze dnes jsou bližší než hrozba následku, kterým je nižší důchod starobní i invalidní či podpora v nezaměstnanosti a nemocenské dávky.
Přitom by bylo možné naopak minimální daň a zdravotní pojistné snížit a zároveň sociální zvýšit, přičemž by celková odvedená částka mohla zůstat zachována.

O tom samozřejmě stát nechce ani slyšet. Proč vlastně? Protože se zvyšujícím se zaplaceným sociálním pojistným se zvyšují nároky - právě na ty dávky a důchody. U zdravotního pojištění a daně naproti tomu jsou nároky stejné, bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Tak proč podnikatele neobrat na jejich úkor.
Zrušení minimální daně a zavedení rovné daně - sazba ve výši 15 % - by bylo nejjednodušší. Fiskální dopady jsou zanedbatelné.

Společné zdanění manželů se na živnostníky vztahuje - opak by byl protiústavní. Ovšem ani jeden z manželů nesmí mít minimální základ daně. (Daň samozřejmě zaplatit musí.) Nevydělá-li víc, na společné zdanění manželé nárok nemají. Všichni ostatní ale ano - včetně těch, co jsou zdraví a nepracují vůbec - ať už pobírají dávky či nikoli. Dokáže to někdo logicky vysvětlit?
Společné zdanění bez podmínek by bylo řešení v současném systému. Rovná daň by institut společného zdanění učinila zbytečným - to je ještě lepší řešení.

Podnikatel musí platit silniční daň i za osobní automobil - jakoby ten podnikatelský silnice ničil, zatímco "obyčejný" se nad nimi vznášel.
Přidat pár haléřů ke spotřební dani na pohonné hmoty a silniční daň zrušit.

To by asi bylo příliš logické - vždyť by pak každý platil podle toho, jakou spotřebu má jeho auto (ekologické hledisko) i jak hodně silnice využívá. U osobních aut ani nejde tolik o vybrané peníze - těch není moc, ale spíš o administrativu s tím spojenou. V této souvislosti je také zajímavá pověstná "kniha jízd". Snad nikdo, nejméně pak berní úředníci, si nemyslí, že by ji kdokoli vyplňoval podle skutečnosti. Přesto se vláda zavedení paušálu namísto tohoto instrumentu brání. Zase by ubylo kontrol, úředníci by měli čas na důležitější věci. Jenže - ubyl by i prostor pro šikanu, ubyl by jeden z "bičů" na podnikatele. O to zřejmě jde.

Stane-li se podnikatel zaměstnavatelem - ač jde o změnu pro stát velmi žádoucí - problémy se znásobí. Začnou se na něj vztahovat nejrůznější další předpisy a povinnosti, minimální mzda zaměstnanců, problémy s propouštěním zaměstnanců neschopných a dalších, již chronicky známých potíží.
Zaměstnavatel např. v mnoha případech supluje jakousi "sociální zaopatřovnu" - platí zaměstnanci náhradu mzdy za dobu, kdy si vyřizuje své navýsost soukromé záležitosti jako je stěhování, svatby či pohřby, platí mu, když je u lékaře. I když jde o částky zanedbatelné, logiku to nemá. Proč zaměstnavatel musí platit zaměstnanci, který nepracuje, ať už z jakéhokoli důvodu (pokud takovou situaci sám nezavinil)? Mnohý zaměstnavatel by to zaměstnancům jistě poskytl rád - ale proč je to povinnost?
Aby toho nebylo málo, má přibýt ještě povinnost platit zaměstnancům nemocenské dávky v prvních dvou týdnech nemoci. Budou mít nižší odvody, ano. Jenže - odvody nejsou nastaveny podle zásad pojistné matematiky, a i kdyby byly, zaměstnavatel nemá dostatečně velký "pojistný kmen", aby pojistná matematika mohla fungovat právě v jeho případě. Nemá možnost kontrolovat, zda zaměstnanec nemoc pouze nepředstírá, nemůže ho ani v takovém případě bezproblémově propustit. Další hřebíček.
Nemocenské pojištění u zdravotních pojišťoven, které mají možnost skutečné kontroly, dobrovolné, sazba podle individuálně zvolené karenční doby - a odpovídající snížení povinného pojistného.

A čekají další - nový, ještě horší zákoník práce, registrační pokladny, další zvýhodňování zaměstnanců na úkor zaměstnavatelů. Doslova katastrofou by bylo neprovedení důchodové reformy - zasáhlo by každého, ale vzhledem k povinnosti platit odvody především zaměstnavatele, protože zvýšení těchto odvodů by bylo (podle levicových politiků) jedním z prvních pokusů, jak kolaps oddálit. Další zadlužování státu - další velké nebezpečí, protože zejména vlády levicové mívají tendenci řešit to zvyšováním daní kdykoli kromě doby před volbami. Další a další regulace, dotace a předpisy nejen české, ale v této době zejména z EU - ani to není vábivá vyhlídka. Neochota lidí přijmout méně placenou práci, protože se jim vzhledem k systému sociálních dávek nevyplatí. Každý podnikatel by mohl jmenovat další problémy. Přitom by toto vše šlo vyřešit - jen chtít.

Co si o podnikatelském prostředí v ČR myslíte vy? Co si myslíte o podpoře drobných podnikatelů?