Zdroj: Daniel Sýkora
Lenka Urieová bydlí se synkem a dcerkou v Brandýse nad Labem, v pronajatém bytě 2+kk. S partnerem se rozešli před čtyřmi roky, a třebaže jí s péčí občas vypomůže matka či placená chůva, na děti je prakticky sama.
Když se loni připojila k natáčení dokumentu Zlatý plán, vnímala to jako výzvu i příležitost. „Chtěla jsem poznat nové lidi a zároveň s někým probrat svou finanční situaci, která není úplně lehká. Mám proměnlivé příjmy, které stojí na zaměstnanecké mzdě, nepravidelných alimentech, příspěvcích na děti i na bydlení,“ vypráví.
S penězi jí ve filmu radila Dana Chňoupková Míchalová z Partners. Lenka sice měla přes známou sjednanou životní pojistku, ale rozhovory s Danou byly její první větší zkušeností s finančním poradenstvím.
„S paní Urieovou jsme se poznaly až na natáčení. První kroky tedy byly standardní. Provedla jsem finanční bilanci – spočítaly jsme spolu veškeré její příjmy a pak pravidelné výdaje,“ říká poradkyně. Na straně příjmů měla Lenka měsíčně 32 tisíc korun čistého. Když jí bývalý partner pošle alimenty, tak 38 tisíc. Pak dokázala ušetřit až šest tisíc korun, nechávala je na běžném účtu. V době natáčení se sice na pravidelně posílané výživné nedalo spolehnout, to se ale naštěstí časem srovnalo.
Při tak napjatém rozpočtu, kde je možné, že na konci měsíce bude člověk hledat, jak neskončit pod nulou, se v první řadě hledají úspory. Byt, ve kterém rodina paní Urieové bydlí, je sice pěkný, ale nájem v něm poměrně vysoký. Paní Urieová ale byt chtěla udržet kvůli zázemí, které tu dětem vybudovala, a kvůli jeho vzdálenosti od školy a školky. Sama musela do práce dojíždět a další logistické komplikace by možná nakonec víc stály, než uspořily.
Pak přišla na řadu kontrola pojistných smluv. Po narození dětí jim babička zakládala a platila životní pojištění. Každé z nich mimochodem jinak nastavené, i co se týká délky pojištění. „Lenka měla smlouvu u stejné pojišťovny, tak jsem jí navrhla, že dětské pojistky sjednotíme, tu její aktualizujeme, protože od roku 2010 se nijak neupravovala, a všechny tři smlouvy sloučíme do jedné,“ říká Chňoupková Míchalová. „Vhodně poskládané životní pojištění je pro živitele – a samoživitele zvlášť – klíčové. Kdyby se rodiči cokoliv stalo, zůstal invalidní či nemohl dlouhodobě pracovat, děti by neměly z čeho žít a jak fungovat,“ vysvětluje poradkyně. „Samoživitelé mají v první řadě myslet na sebe.“
Poradkyně porovnala návrhy pojištění od tří pojišťoven a vybírala, které by u Lenky nejlépe krylo riziko smrti, invalidity druhého a třetího stupně, trvalých následků úrazů, velmi vážného onemocnění a také poskytlo nějakou denní dávku při pracovní neschopnosti.
Vedle správně nastaveného životního pojištění pak samoživitel potřebuje finanční rezervu. Ta by měla stačit minimálně na půl roku bez příjmů, ideálně na tři roky. Naopak třeba spoření pro děti mezi priority nepatří. Samozřejmě s ním lze pracovat – ale v tomhle případě je to hudba budoucnosti. Nejdřív je potřeba mít vyřešený základ.
Peníze. Každý o nich přemýšlí, každý je potřebuje, ale málokdo s nimi umí opravdu zacházet. Dokument Zlatý plán otevírá téma, které se často přehlíží: finanční (ne)gramotnost. Jak si zajistit budoucnost? Jak se vyhnout dluhové pasti? A jak si plnit sny, aniž se člověk topil v problémech? Dokument Zlatý plán není jen o číslech a rozpočtech. Je o lidech, jejich snech, obavách a naději. Protože důsledkem finanční gramotnosti nejsou jen peníze – ale svoboda.
Pro tvorbu rezervy dostala Lenka Urieová jednoduchou pomůcku – pravidlo 10–20–30–40. To znamená, že desetina příjmu míří do železné rezervy, tedy na neplánované výdaje, dvacet procent se uloží do dlouhodobé rezervy – 7 let a víc, maximálně třicet procent by mělo jít do bydlení a nanejvýš čtyřicet procent do spotřeby.
Zatím se ale pravidlo plnit nedá, takže je potřeba postupovat postupně. „Lence jsem poradila, aby ušetřené peníze zasílala na aktualizované životní pojištění a tvořila životní rezervy na spořicím účtu,“ vysvětluje poradkyně první cíl: mít pojištění a rezervu na nenadálé výdaje. Tu ale nedává smysl držet na běžném účtu, jako to dělala Lenka. Tam peníze nejen nevydělávají, ale kvůli inflaci dokonce ztrácejí na hodnotě.
To je první fáze. Až se v ní díky disciplíně podaří dosáhnout uspokojivého výsledku, má přijít další level. „Po dosažení minimální rezervy ve výši sto tisíc korun by se mohlo začít s diverzifikací portfolia – v pojistce by se zrušilo pojištění pro případ pracovní neschopnosti, snížila by se částka určená na tvorbu krátkodobé rezervy a tyto peníze se nasměrovaly do dlouhodobé rezervy. Vytvořily bychom například doplňkové penzijní spoření a k tomu pravidelnou investici,“ pokračuje Chňoupková Míchalová.
Během natáčení si Lenka Urieová našla zaměstnání v Brandýse, což jí výrazně usnadnilo logistiku, ušetřilo čas a peníze. Místo práce na hygienické stanici v Praze, kam musela denně dojíždět, nastoupila na místní městský úřad. Došlo ale i k jiné významné změně. „Majitel bytu mi nečekaně oznámil, že ho bude prodávat, a tak se musíme odstěhovat. Naštěstí se mi díky známým podařilo najít pronájem ve stejném bloku jen o patro výš – a za lepší cenu,“ říká Lenka.
Na spolupráci s finanční poradkyní si Lenka nejvíc cení jejího přehledu a přístupu. Když si například zranila koleno, pomohla jí poradkyně získat peníze z pojistky, Lenka ani nevěděla, že na ně má nárok. Do budoucna si přeje najít líp placenou práci a díky ní ušetřit na dovolenou v zahraničí. Zároveň se jí otevírá možnost zažádat o městský byt s regulovaným nájemným…
Peníze BrandInsight: Partnerem článku je Partners
Sdílejte článek, než ho smažem
