Tuzemské pojišťovny chtějí raději investovat deset miliard do dostupného bydlení a sociálních služeb, než aby jim stát zdanil takzvané technické rezervy. Informovala o tom Česká asociace pojišťoven. O vládním daňovém balíčku z dílny ministerstva financí mají poslanci hlasovat v pátek.
Dnešní vyjádření asociace lze shrnout následovně: Když už musí pojišťovny přijít o 10 miliard korun, tak ať se raději investují do něčeho smysluplného, než aby je vláda „projedla“ během dvou let ve státním rozpočtu.
„Nabízíme, aby stát zákonem stanovil, že životní pojišťovny musí prostředky odpovídající čtyřem procentům rezerv na životní pojištění investovat do dostupného bydlení a do výstavby infrastruktury pro sociální služby, jako jsou seniorské domovy a zařízení pro dlouhodobou péči,“ říká Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven.
Na podobném řešení se nedávno dohodl premiér Andrej Babiš (ANO) se zástupci největších bank. Ty „dobrovolně“ přispějí do Národního rozvojového fondu místo zavedení sektorové daně, které prosazovala vládní ČSSD. Jenže plán na bankovní daň nedošel – narozdíl od té pro pojišťovny – až do závěrečného hlasování ve sněmovně. Se zdaněním rezerv pojišťoven počítá už i návrh státního rozpočtu.
Ministerstvo financí tvrdí, že chce jenom odstranit nesystémovou výjimku a výhodu, díky níž si můžou pojišťovny snižovat daňový základ. Nově se má daňová uznatelnost omezit jenom na rezervy podle pravidel evropské směrnice Solvency II, což je podle ministerstva odolnější způsob vůči případnému nadhodnocování ze strany pojišťoven.
Ministryně Alena Schillerová (za ANO) odmítá argumenty pojišťoven i opozice, podle nichž vyšší zdanění povede k omezení tvorby rezerv. Pojišťovny by je podle ní měly vytvářet kvůli vlastní stabilitě, ne primárně kvůli získání daňové výhody, uvedla.
Vládní návrh podle Matouška potrestá obezřetnost pojišťoven, projídá budoucí daňové výnosy a přinese zdražení klientům.
Asociace pojišťoven dnes přišla i s konkrétním „expertním odhadem“, jak by se zdanění dotklo klientů. Člověk s průměrnou smlouvou životního pojištění by prý přišel o 3400 korun. Jde o typickou smlouvu o životním pojištění, uzavřenou na 22 let s pojistným přibližně 800 korun měsíčně.
„Pojišťovny své závazky vůči klientům, zapsané v pojistných smlouvách, vždy splní. Nicméně kvůli zdanění již na počátku se o tuto částku průměrně zhorší zhodnocení prostředků. Na konci smlouvy tak dostane klient méně peněz. A tam, kde klienti investují větší částky než v uvedeném příkladu průměrné smlouvy, by pak byla ztráta zhodnocení kvůli zdanění technických rezerv ještě vyšší,“ říká Matoušek.
Pojištění má primárně chránit před rizikem. Klient tedy z principu nečeká, že mu na konci něco „vydělá“, ale že ho ochrání při pojistné události. Výpočet asociace nicméně vychází z takzvaného investičního životního pojištění, v němž bývá riziková složka oslabena právě ve prospěch investic.
Sdílejte článek, než ho smažem
