Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Šéf České pojišťovny: Soudní pře o miliardy? Nebojíme se

| rubrika: Rozhovor | 14. 4. 2018 | 5 komentářů
Pokračování rozhovoru s generálním ředitelem České pojišťovny Markem Jankovičem. O přístupu Čechů k pojištění, ale i o problematických investičních pojistkách, které můžou přijít pojišťovny hodně draho.

První díl rozhovoru zejména o samořidících autech a o tom, kdo je odpovědný za jejich nehody a za škody. A o budoucnosti pojišťoven:

Proč si většina Čechů pojistí radši plechového miláčka než vlastní zdraví? Mají banky ve srovnání s pojišťovnami výhodu v přístupu ke klientům? Jak bude pokračovat „miliardová“ kauza problematického investičního životního pojištění?

Většinu kariéry jste strávil v pojišťovnách na Slovensku. Je mezi naším a slovenským trhem nějaký zásadní rozdíl?

Po rozdělení Československa to v obou zemích fungovalo podobně. Určitá lokální specifika by se ale asi našla.

Například?

Třeba v pojištění domácností proti živelným katastrofám. V Česku je větší pravděpodobnost povodní než na Slovensku, kde se to z pohledu výše škod týká téměř jen území podél Dunaje, zejména Bratislavy.

Je taky zajímavé, že se v poslední době škody způsobené živly lokalizují. Zatímco dřív se jednou za čas řešila větší živelná katastrofa, například když byla pod vodou velká část republiky, dnes jsou časté lokální záplavy z intenzivních srážek. Jeden víkend jsou po lijácích škody třicet milionů ve středních Čechách, za týden to samé, jen o dvě stě kilometrů dál. Počasí je v posledních letech hodně nevyzpytatelné, což je pro pojistnou matematiku nepříjemné.

Ale zpátky k vaší původní otázce – co se týče klientů, produktů i cenotvorby, není mezi Českem a Slovenskem velký rozdíl.

Marek Jankovič

Generální ředitel České pojišťovny

Vystudoval Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě. Kariéru v pojišťovnictví začal v roce 1991 ve Slovenské pojišťovně. Od roku 1998 působil v Pojišťovně AIG Slovakia a od roku 2001 zastával vrcholné manažerské pozice v Allianz – Slovenské pojišťovně, kde byl v roce 2010 jmenován předsedou představenstva a generálním ředitelem. V letech 2003 až 2005 a 2011 až 2014 byl prezidentem Slovenské asociace pojišťoven. České pojišťovně šéfuje od června 2015.

A když srovnáme Česko se západní Evropou? Pojišťovny rády opakují, že Češi v porovnání se Západem rizika podceňují. Není ale hlavní problém v nižší kupní síle?

Celkové příjmy domácností mají s výší i rozsahem pojištění souvislost, o tom není pochyb. Svou roli ale hraje i mentální nastavení. Češi přistupují k pojištění jinak než třeba Němci. Kladou důraz na pojištění majetku, zatímco životní a úrazové pojištění je tolik nezajímá. Přijde mi, že to vychází z potřeby něco vlastnit. Vidět je to třeba na realitním boomu, který Česko už pár let zažívá. Prodá se všechno, co se postaví, každý si chce vzít hypotéku. Lidi se cítí lépe, když bydlí ve vlastním. Srovnejte to s Vídní, kde je osmdesát procent bytů nájemních.

Na tom, že si lidé pojišťují vlastní nemovitost, přece není nic divného…

Samozřejmě, že ne. Ale týká se to i pojištění auta, o které se většina klientů zajímá víc než o pojištění vlastního zdraví. Auto je tady pořád statusová záležitost, ale vážně je důležitější pojistit si plechy než vlastní život?

Nejde spíš o to, že si vážné nemoci nebo úrazy nechceme připustit, tak je radši úplně vytěsňujeme z hlavy?

Možná. Ale je to chyba. Stejně tak většina Čechů nepřemýšlí o tom, co je čeká ve stáří. Spousta lidí jen mávne rukou a řekne, že je to ještě za dlouho. Pro pojišťovny na Západě je přitom běžné, že nabízejí pojištění zdravotních nadstandardů a sociálních služeb, například v oblasti péče o seniory. Podívejte se na naše domovy důchodců – nejsou dostatečné kapacitně ani kvalitativně. A i když se snad situace časem zlepší, málokdo si bude moct dovolit platit deset let v kuse třeba dvacet tisíc korun měsíčně. Rozhodně je tu velký prostor pro poskytovatele těchto služeb i pro pojišťovny, protože demografii neoklamete. Populace bude prostě i nadále stárnout.

V první části našeho rozhovoru jste říkal, že dnes konkurenční boj v pojišťovnictví nerozhodují technologie, ale přístup ke klientům. Co to pro vás znamená?

Pojišťovnictví je specifický druh byznysu. Klient uzavře smlouvu, a když se nic nepřihodí, spočívá jeho jediná interakce s pojišťovnou v tom, že mu za rok přijde dopis nebo e-mail s upozorněním, že nadešel čas znovu zaplatit a obnovit pojištění. Je to hodně abstraktní, chybí vám pocit, že si kupujete službu, kterou reálně využíváte. Je to úplně něco jiného než u banky, kde máte platební kartu, internetové bankovnictví a třeba i úvěr.

Spokojenost klientů je základ našeho byznysu, bez ní nemůže růst klientská základna. Mám radost, že jsme v posledních letech zefektivnili spoustu procesů, takže jsme teď rychlejší než kdykoli dřív. Když dojde k pojistné události, všechno musí jít jako na drátkách. Jestli z naší strany něco nezafunguje, je to pro klienta mnohem bolestnější, než když má problémy s internetbankingem. V tom je náš byznys náročnější. Musíme službu vypilovat, aby byl klient spokojený přesně v momentu, kdy to potřebuje.

Když vyletí pojistky

Klienti chtějí zpátky peníze, které naposílali na špatně nastavené investiční pojistky. Po rozhodnutí finančního arbitra zatím pojistné v jednotlivých případech vracely Česká pojišťovna a Axa. Hraje se ale možná o statitisíce pojistek a miliardy korun. Rozhodovat budou soudy.

Miliardový bumerang.

Když už mluvíme o vztahu klientů s pojišťovnou, musím se zeptat na kauzu kolem problematických smluv investičního životního pojištění, která může pojišťovnám v Česku – včetně té vaší – pořádně zavařit…

Se závěry finančního arbitra nesouhlasíme. A jediný způsob, jak se můžeme bránit, je nechat přezkoumat jeho rozhodnutí u soudu. Jsem přesvědčený, že důvody, kvůli kterým byly smlouvy prohlášeny za neplatné, nejsou dostačující. Pojišťovny plní své závazky vůči klientům. Přijde mi, že některá média o téhle kauze informují zbytečně senzacechtivě. 

Pokud chtějí pojišťovny zvrátit rozhodnutí finančního arbitra, musí u soudu žalovat klienty. To jim na popularitě moc nepřidá…

Samozřejmě to není nic příjemného, ale jak už jsem řekl, nemáme jinou možnost. Veřejnost musí pochopit, že z naší strany nedošlo k žádnému porušení legislativy, které by zakládalo neplatnost smluv.

To bude muset rozhodnout soud. Nic to ale nemění na faktu, že v Česku trh investičního životního pojištění dlouhá léta nefungoval správně. Smlouvy se kvůli provizím zprostředkovatelů nastavovaly špatně, a ještě se navíc na jejich doporučení neustále rušily a znovu uzavíraly, i když to pro klienty bylo nevýhodné…

Dnešní regulatorní optikou hodnotíte, jak se tu dělal byznys před deseti nebo patnácti lety. Současná právní úprava a tržní standardy oproti předcházejícím letům obsahují mnohem konkrétnější údaje o tom, jaké informace jsou vyžadovány a jakým způsobem mají být klientovi sděleny. Není tedy úplně fér optikou dnešních vysokých standardů konfrontovat pojišťovny s povinnostmi, které nebyly v té době tak pregnantně definované. Navíc to podle mě nejde takhle zevšeobecnit. Jednotlivé případy, které skončily u arbitra a teď se budou řešit u soudu, jsou různé. V jednom z nich si například finanční poradce uzavřel smlouvu sám na sebe, vyinkasoval provizi a teď tvrdí, že nevěděl, jaké jsou s produktem spojené náklady. Vždyť to nedává smysl.

Tím spíš to ale ukazuje, že byl provizní systém nastavený špatně.

Nastavení vyplácení provizí nebylo úplně nejšťastnější, to uznávám. Na druhou stranu jde o produkt na dvacet a víc let. I když byly vyplácené provize na začátku vysoké, pokud by se smlouva dodržela a nebyla vypovězená předčasně, splnila by svůj účel.

Jenže smlouvy investičního životního pojištění mají i teď životnost jen kolem čtyř nebo pěti let. Není to signál, že trh stále nefunguje?

Přijala se nová legislativa, která by měla problém agresivních prodejních praktik eliminovat. Jde o výsledek toho, jak se někteří prodejci pojištění v minulosti chovali. Pojišťovny jsou instituce, které daný produkt nabízejí a podmínky vypočítávají s tím, že jde o dlouhodobou smlouvu. Když má klient na první straně smlouvy napsáno, že pojištění uzavírá na dvacet let a už po dvou letech ho vypoví, bohužel musí počítat s tím, že to pro něj nebude výhodné. A my na to klienty vždy upozorňujeme, když se na nás obrátí se žádostí o ukončení smlouvy.

Není rozpočítávání provizí na pět let pořád málo?

Rozhodně to je posun správným směrem. Nám by samozřejmě nevadilo, kdyby se provize ještě víc rozložily nebo vyplácely po celou dobu, na kterou se pojištění uzavře. Tato praxe průběžných provizí už na trhu existuje. Legislativa teď určuje rozklad na pět let. Další změny legislativy v této oblasti by bylo třeba řešit s Ministerstvem financí.

Nemohly být pojišťovny už v minulosti aktivnější a snažit se trh samy kultivovat? Ze statistik, které měly k dispozici, bylo přece patrné, že je něco špatně.

Teoreticky mohly, ale je těžké hodnotit, jak se měl někdo chovat před patnácti lety. Taky nekritizujete automobilky, že v roce 2000 nevyráběly tak bezpečná auta jako dnes. Jde zkrátka o postupný vývoj. Jsem každopádně rád, že je teď životní pojištění mnohem transparentnější než dřív. Ale zase zopakuji, že ani předtím nebyly smlouvy principiálně špatně. Z jednotlivých pochybení zprostředkovatelů není možné dělat obecný problém.

Rozhodnutí finančního arbitra ale naznačuje, že jde o pochybení, která se můžou týkat obrovského počtu smluv. Vznikla také iniciativa PodvedeniKlineti.cz, která chce celý případ medializovat. Nebojíte se, že by v soudních přích – podobně jako před lety v kauze bankovních poplatků za vedení úvěru – mohlo jít pojišťovnám o miliardy korun?

Ne. Stojím si za tím, že jsme nic špatného neudělali. Vždy jsme postupovali v souladu se zákonem. Pokud má klient prokazatelně špatně uzavřenou smlouvu, domluvíme se s ním na zjednání nápravy. Tak to v praxi normálně chodí. Odmítáme ale, aby se z toho dělala bombastická kauza jako v případě bankovních poplatků, na které se budou chtít přiživit různé skupiny advokátů.

Hrajte na jistotu

Investiční životní pojištění je jeden z finančních produktů, které jsou podporované státem. Má to ale ještě nějaké opodstatnění?

Nevím, proč by nemělo mít. Jde o dlouhodobý produkt, kterým se klient jistí proti nemocem a úrazům s trvalými následky a zároveň v něm investuje peníze na později. Pokud chce stát dosáhnout toho, aby byli lidé zodpovědnější a mysleli na budoucnost včetně krytí hlavních rizik, která je můžou potkat, má podpora investičního životního pojištění svou logiku.

Pro zajištění na stáří už stát podporuje penzijní připojištění, nemělo by se proto zvýhodnění investičního životního pojištění týkat jenom pojistné složky?

Opět jde o to, jak se nastaví zákony. Když měli zaměstnavatelé zájem posílat svým zaměstnancům peníze do investiční složky a stát to podporoval, odráželo to svým způsobem poptávku na trhu. Kdyby se stát rozhodl podmínky změnit, tak to všichni budeme muset akceptovat. Myslím, že předchozí legislativní úprava je dostačující.

Co kdyby si na Ministerstvu financí jednoho dne řekli, že produkt nefunguje podle jejich představ, a státní podporu úplně zrušili?

Myslím, že k tomu není důvod, ale museli bychom to přijmout. Už dnes je ale smluv se státní podporou menšina.

Neměla by regulace prodeje investičního životního pojištění ještě přitvrdit?

Přijde mi, že je dostatečná. Trh se postupně čistí a kultivuje. Když se podíváte na novou produkci životního pojištění, zhruba 80 procent jde na krytí rizik a dvacet procent tvoří investiční složka, což je správný trend.

Regulátor si musí rozmyslet, jestli se zaměří na jednotky procent problematických prodejců a jejich konkrétní pochybení bude trestat, nebo jestli přiškrtí celou skupinu zprostředkovatelů a zkomplikuje tak fungování na celém trhu. Pojištění není typ produktu, na který by se stály fronty jako na iPhone. Při nastavení regulace je proto důležité najít rovnováhu. V některých zemích je to hodně volné, jinde zase totálně utažené. Například v Nizozemsku to došlo až tak daleko, že individuální životní pojištění z trhu úplně vymizelo. Já sám nejsem příznivec ani jednoho extrému. Volil bych zlatou střední cestu.

Vytisknout

Líbil se vám článek?

-13
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

20. 4. 2018 8:48, Jiří

V této pojišťovně jsou stále tzv.přetáčeči,kterým vše prochází. Klienty připraví o desetitisíce a pojišťovna si mne ruce. Na poctivém obchodníkovi jim nezáleží,těch se zbavují,ty tahle pojišťovna nepotřebuje. Je smutné kolik poctivých lidí odsud odešlo samo nebo bylo donuceno odejít,protože byli moc upřímní a ferovi ke klientům. To se ale dneska asi nenosí.

Reagovat

 

+7
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi

27. 8. 2018 | 12:02 | Dělník Fábera

Jojo,karma je zdarma.Co zaseješ,to sklidíš.Bohatý blb pan Kellner se prohne... více

20. 4. 2018 | 14:23 | Josef

Ano, p. Lukáši máte NAPROSTOU PRAVDU. Chtěl jsem si u ČESKÉ POJIŠŤOVNY sjednat úrazovku, do zdravotního dotazníku jsem uvedl, že jsem po úrazu před 16 lety na vozíčku, ale s ničím se neléčím a ČESKÁ? Novou smlouvu mi VYPOVĚDĚLI,...více

20. 4. 2018 | 14:13 | Jitka

Musím této informaci( p. Jiří) dát za pravdu, tzv. přetáčeci se ,,sladce" usmějí na věci neznalého klienta, a přes informaci, jak to budou mít VÝHODNÉ a už ho poškodí min. o desetitisíce, ale že jim NAVÝŠÍ SKRYTÉ NÁKLADY...více

20. 4. 2018 | 8:48 | Jiří

V této pojišťovně jsou stále tzv.přetáčeči,kterým vše prochází. Klienty připraví o desetitisíce a pojišťovna si mne ruce. Na poctivém obchodníkovi jim nezáleží,těch se zbavují,ty tahle pojišťovna nepotřebuje. Je smutné kolik...více

16. 4. 2018 | 10:23 | Lukáš

Vážený pan ředitel nás tady dosti ohlupuje. "Jeho" pojištovna je jedna z těch, u které MUSÍ být zaměstnavatel ze zákona pojištěn proti prac.úrazům. A tato "jeho" pojištovna pak klienty, kteří se dostanou po pracovním úrazu...více
Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK