Pachatelé pojistných podvodů mají někdy čtyři nohy či šest rukou

Pojistné podvody se podle Rogera Walshe z Britského institutu pro řízení úvěrů dělí na dvě skupiny. Jednak na oportunistické, kdy lidé úmyslně nadhodnocují a nárokují škodu a na podvody organizované, které jsou nejčastěji v režii zločinných organizací nebo jiných početných skupin. "Oportunistické podvody si podvodníci ospravedlňují tím, že když platili pojistné, tak mají na vyšší plnění od pojišťovny nárok. Pojišťovny chápou jako snadný cíl. S organizovanými podvody to je jiné. Ty připravují skupiny, které se podílejí na praní peněz nebo mají co do činění třeba s drogami. Jsou proto ekonomicky i společensky nebezpečnější," vysvětluje Walsh.

Jak se liší dnešní pojistné podvody od těch minulých?
Dříve se na podvodech více podíleli jednotlivci oportunistickými podvody. Třeba silně navyšovali škody či újmy na zdraví. Ještě před pěti lety, kdy ve Velké Británii neexistovala centralizovaná databáze pojistných událostí, mohli lidé nahlásit takové škody na zdraví, že při podrobné analýze by se zjistilo, že by měli mít čtyři nohy a šest rukou. Bez databáze se na to prostě nedalo přijít.
Dnes je to jinak. Asociace pojišťoven v Británii ve spolupráci s IDSL vytvořila registr pojistných událostí (systém CACHE). Ten obsahuje aktualizovaná data o pojistkách, která do něj posílají dobrovolně všechny členské pojišťovny.

Znamená to, že každá pojišťovna má k dispozici všechny historické údaje o klientovi?
Ne tak docela. Registr obsahuje například popis vozidla nebo konkrétní nároky a škody na vozidlech, domácnostech či při úrazech. Pojišťovna se ale nedozví, u které pojišťovny klient své nároky uplatňoval.

Kdo všechno má do registru přístup?
Jen členské pojišťovny. A těch je v Británii většina. Ty ostatní, které sdružené nejsou a nemohou si sdílenou pojistnou historii klientů nikde ověřovat, se stávají častěji terčem pojistných podvodů.

Z výzkumu organizace Internet Insurance Fraud vyplývá, že lidem pojistné podvody a jejich pachatelé imponují. Proč?
Především proto, že si myslí, že si vyšší plnění vlastně svým pojistným předplatili. Nevadí jim, když škodu nadhodnotí. Pokud se například stane, že při požáru někomu shoří koberec, oportunista si řekne: "Koberec sice nebyl drahý, ale i tak zažádám o víc, vždyť to je jen pojišťovna, té to nevadí." A pak to řekne svým přátelům a ti mají na věc stejný názor. Svou žádost o pojistné plnění vlastně ani nepovažuje za žádost ale za nárok. V podstatě takovým chováním však nepodvádějí jen pojišťovnu, ale i ty, co do celého systému solidárně přispívají. Takže poctivci kvůli podvodníkům platí vyšší pojistné.

Takže snížení počtu a hodnoty podvodů by srazilo i ceny pojistek?
Pojišťovny nejsou charitativní ústavy, ony musejí na výplaty pojistného plnění někde vzít. Pokud stoupají nároky na pojistné plnění, zvedají se i sazby pojistek. Na druhou stranu, pokud jsou pojištěnci dostatečně obeznámení s pojištěním a minimalizují se pojistné podvody, cena pojistek může klesnout. A v Británii se tak opravdu děje.

Jak moc se cena pojištění snižuje?
Nejde o plošné snížení sazeb, ale spíše o individuální přístup ke klientovi. U něho pojišťovna ohodnotí pojistné riziko. Pokud jde o spolehlivého klienta, což si pojišťovna ověří v centrální databázi, může mu navrhnout lepší sazbu.

Image pojistných podvodů v západním světě

Pojišťovací podvod není obecně vnímán jako vážný zločin Téměř každý 10. obyvatel by spáchal pojišťovací podvod, pokud by věděl, že mu vyjde téměř 3 z 10 obyvatel (29%) by neoznámili pojišťovací podvod spáchaný někým, koho znají Více než 1/3 obyvatel schvaluje nadhodnocování pojistných nároků, aby si nahradili spoluúčast (40% v roce 1997) například v Itálii by vymáhalo falešné nároky až 40% populace Zdroj: Internet InsuranceFraud.org

Funguje ověřování v registru i při uzavírání pojistek přes internet?
Ano, ale každá pojišťovna řeší ověřování po svém. Některá ověřuje spolehlivost klienta při upisování pojistky, jiná to dělá ještě před ním. Klient například vyplní formulář k pojistné smlouvě on-line. Pojišťovna mu pošle smlouvu k podpisu a mezitím si jeho důvěryhodnost ověří v databázi. Je to podobné jako v Česku například s bankovním či nebankovním registrem dlužníků. Tam se hodnotí kreditní riziko, zatímco u pojišťoven jde o pojistné riziko.

Přesto je hodnota ztrát způsobených pojistnými podvody v Británii vysoká. Odhaduje se na dvě miliardy eur ročně. V Německu je to sotva polovina. Čím si to vysvětlujete?
Nejsem příliš příznivcem německého pojišťovacího modelu. Navíc v Británii je mnohem větší propojištěnost. To znamená, že každý má u nás pojištění nejen na auto, ale i na domácnost či majetek a zdraví. Británie tak patří k pojišťovacím velmocem a z toho plyne i více pojistných podvodů.

Které pojistné podvody jsou v Británii nejčastější?
Dalo by se říci, že všechny typy, protože podvody se dělají v celé šíři pojištění. Pravděpodobně ale nejvíce se podvádí u automobilových nehod.

Co si myslíte o pachatelích pojistných podvodů?