Ve včerejším článku o chystané novele zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích jsme psali o tom, jak se budou čistit seznamy pojišťováků, že se zpřehlední systém pojišťovacích zprostředkovatelů, kterých už nebude šestero druhů, a že i pojišťovny budou muset o zákazníka dbát s odbornou péčí.
Dnes zkusíme podrobněji propátrat, jaké dopady by nový zákon – pokud bude přijat v zatímním znění – měl přímo na spotřebitele.
Širší informační povinnosti, víc papírů: Je to vždycky dobře?
Návrh zákona nově upravuje i řadu informačních povinností a celkově nároků na správné jednání se zákazníkem – dosavadní poměrně vágní ustanovení zákona výrazně „zahušťuje“.
Kromě podrobnějších informací o podmínkách pojistné smlouvy, v podobě infolistu nebo v případě rezervotvorného (investičního nebo kapitálového) životního pojištění ve formě sdělení klíčových informací, by zprostředkovatel měl vždy vyhotovit a klientovi předat takzvaný záznam z jednání. To znamená formalizaci a značné upřesnění požadavků na dnes běžně používané zjištění potřeb zájemce o pojištění.
Návrh zákona automaticky předpokládá, že při nabízení či zprostředkování pojištění je zákazníkovi vždy poskytována rada, jaké pojištění uzavřít. Radit se pak musí jen na základě analýzy potřeb zákazníka a přiměřeného počtu pojistných produktů, které můžou zprostředkovatel nebo pojišťovna zprostředkovávat nebo nabízet. Pokud zprostředkování probíhá na základě smlouvy mezi zprostředkovatelem a zákazníkem – tímto souslovím se v zákoně označuje dosavadní „makléřská“ činnost – musí rada vycházet z nestranné komplexní analýzy potřeb a dostatečného počtu pojistných produktů nabízených na trhu.
Jedinou výjimkou je podle návrhu zákona situace, kdy klient požaduje pojištění sám, výslovně souhlasil s tím, že si nechce nechat poradit, a jde o neživotní pojištění s běžným pojištěním do pěti set eur a pojistná doba není delší než pět let, případně jde o pojištění podnikatelských rizik – v takovém případě tedy nedochází k „radě“ a není potřeba žádnou analýzu poskytovat. Prakticky to znamená, že povinnosti vyhotovovat záznam z jednání se vyhnou zejména různé internetové srovnávače a on-line zprostředkovatelé, kteří nepřicházejí individuálně do styku se zákazníkem a nabízejí především neživotní pojištění, které se do těchto limitů vejde.
Shora popsaný návrh regulace se opět snaží přiblížit regulaci investic, jak ji známe zejména ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu, bohužel i v tom, že klade na zprostředkovatele celou řadu nároků, jejichž přínos pro ochranu klienta je značně nejasný. Neexistují například žádné důkazy, že by plošné zavedení sdělení klíčových informací u podílových fondů jakkoliv zvýšilo ochranu klientů nebo snížilo riziko zprostředkování nevhodného produktu.
Bude také velmi záležet na praxi České národní banky, která bude naplnění požadavků zákona hodnotit – interpretace těchto pravidel tedy bohužel zůstává otevřená, což zejména v případě pojmů jako „přiměřený/dostatečný počet pojistných produktů“ může přinést v praxi problémy. Podstatné také bude, aby Česká národní banka tato pravidla vykládala a uplatňovala jednotně, tedy vůči všem zprostředkovatelům stejně.
Budou zaměstnavatelé ochotni přispívat na pojištění?
Zásadní – a dost nekoncepční – novinkou je výslovný zákaz, aby zaměstnavatelé ovlivňovali své zaměstnance při výběru pojistitele, a zákaz přijímání pobídek v souvislosti s poskytováním příspěvku na pojištění zaměstnanců. Zaměstnavatel tedy nebude moci fakticky stanovit, že přispívá jen na konkrétní pojistky nebo že pověřuje administrací zaměstnaneckých benefitů, obsahujících i příspěvek na pojistné, konkrétního zprostředkovatele.
Stejné pravidlo platí také u penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření, tam je ale odůvodněné tím, že tento takzvaný „třetí pilíř“ penzijního systému je přímo podporovaný státem vyplácenými příspěvky, a zaměstnanec tedy má mít naprostou volnost v tom, kam tyto příspěvky „pošle“; naproti tomu u životního pojištění, pokud na pojistné přispívá zaměstnavatel v rámci svého benefitního programu, takové odůvodnění schází a neobsahuje ho přesvědčivě ani důvodová zpráva k návrhu zákona.
Tato nenápadná změna by mohla být s to způsobit na pojistném trhu zásadní převrat – pokud by se značná část zaměstnavatelů pro zvýšenou administrativní obtížnost rozhodla příspěvky na pojistné zrušit, mohlo by to přímo vést i ke zrušení značného počtu „zaměstnaneckých“ pojistných smluv. Ustanovení se zdá nadbytečné i v kontextu komplexní novely zákona o daních z příjmů, předložené nedávno Poslanecké sněmovně. Ta řeší právě problematiku zneužívání příspěvků zaměstnavatele na životní pojištění formou odebrání daňové výhody, které se tyto příspěvky těší.
Co v návrhu zákona chybí…
Kromě toho, co návrh zákona obsahuje, je tu ještě jedna důležitá věc – pro zasvěcené možná nejdůležitější – kterou neobsahuje. Mluví se o ní s různou intenzitou už dlouho a v odborných kruzích se obecně ví, že jde o možná nejdůležitější úpravu, která by mohla trh pojišťovacího zprostředkování zkvalitnit nejspíš víc než všechny informační povinnosti dohromady. Na mysli mám regulaci provizního odměňování.
To, jak jsou provizní systémy nastavené dnes, kvalitě zprostředkování nepomáhá a jistá regulace by byla vhodná, jde jenom o to ji nezbabrat. To by mohlo celý trh zničit a s tím poškodit jednak všechny poctivé a profesionální zprostředkovatele, kteří umí dobře nastavit pojistku, aby k něčemu byla, a jednak zodpovědné klienty, kteří chápou význam pojištění pro sebe a svoje rodiny a chtějí si nechat poradit od nezávislého zprostředkovatele, nikoliv od zaměstnance konkrétní pojišťovny, který nabídne jen jedno řešení a jediný produkt. Odměňování za takovou službu musí být adekvátní její kvalitě. Zároveň systém odměňování – tedy provizí, které zprostředkovatel dostává od pojišťovny za zprostředkování smlouvy – musí upřednostňovat poctivé poradce a nemotivovat nikoho k neetickému jednání.
V průběhu projednávání novely zazněly a jistě ještě zazní různé návrhy, jak tuto otázku řešit.
Já považuji za ideální model, kdy by vyplácení provize bylo rozloženo do více let – dnes jsou to u životních pojistek většinou pouhé dva roky, po této době zprostředkovatel ztrácí motivaci dál se o klienta starat, hlídat, jestli se nezměnila jeho životní situace, které by bylo vhodné parametry pojištění přizpůsobit a podobně. Dlouhodobější vyplácení provizí by mohlo snížit počet dosud až příliš častých případů, kdy zprostředkovatelé po relativně krátké době přesvědčují zákazníka ke zrušení pojistné smlouvy a založení nové – za kterou by měli novou provizi.
K tomu by mělo být zavedeno pravidlo, kdy každý zprostředkovatel musí mít sjednocenou výši provize u všech pojišťoven, jejichž pojištění nabízí: tím se efektivně a přitom jednoduše řeší problém takzvané „provizní spirály“. Odstranila by se tím také motivace zprostředkovatelů nabízet především produkty, za které dostanou vysokou provizi. Podstatná by byla už jen vhodnost produktu pro klienta. Pojišťovny by navíc mohly začít rozlišovat provizní odměňování zprostředkovatelů podle jejich kvality, respektive podle kvality jejich práce pro klienta i pojišťovnu.
Nevhodná je naopak tupá cenová regulace formou zastropování provizí. Právně je totiž velmi sporná a pravděpodobně se ji nikdy nepodaří nastavit tak, aby odpovídala podmínkám na trhu. Zastropování provize neumožňuje odměňovat zprostředkovatele podle jeho kvality, neboť všichni zprostředkovatelé by v takovém režimu nakonec dosáhli na stejnou provizi právě ve výši toho „stropu“.
… a co bude dál?
Návrh zákona bude jistě v následujících týdnech a měsících předmětem intenzivního projednávání mezi Ministerstvem financí, zástupci pojišťovacího trhu a zainteresované veřejnosti a následně v Poslanecké sněmovně. Nezbývá než doufat, že se z něj podaří odstranit problematická místa, z nichž některá jsou uvedena výše, a že bude přijat v podobě, která prostředí na českém pojišťovacím trhu zlepší – tím, že ztíží život nepoctivým zprostředkovatelům a umožní lépe podnikat zprostředkovatelům poctivým, a ne naopak.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 8. 2014 11:12, jihra
Pane Václave Roeschle, naprosto s Vaším názorem souhlasím.
Ještě bych dodal postřeh k možnosti zastropování provizí u pojištění (notabene ještě třeba v kombinaci s prodloužením doby ručení za provizi třeba na 5 let). Jak by to dopadlo vidíme u "penzijních fondů", kde už k zastropování provizí došlo. Kdo z původních zprostředkovatelů, kteří pro "penzijní fondy" pracovali, pro ně dělá dále? Tipnu si tak 10% původního počtu. Kdo by to za ty prachy dělal že? Já sice pro "penzijní fondy" dělám dále, ale hlavně pro to, že své klienty nemohu "nechat plavat". To by bylo vůči ním hodně nefér.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.