Novoroční hřmění pojistných paragrafů

Zásadní změnu do oblasti soukromého pojištění vnesl zcela nový zákon o pojistné smlouvě. Důvodem jeho vzniku bylo zejména to, že české právo upravovalo oblast pojištění jen velmi obecně, do konce loňského roku pouze občanským zákoníkem (konkrétně jeho 15. hlavou). Podle některých je ovšem nový zákon zbytečný, například prezident republiky Václav Klaus se v lednu loňského roku ve svém článku Podpis zákona neznamená souhlas otištěném v Hospodářských novinách vyjádřil takto: "Bohatě by stačila pojistná smlouva, jak ji dnes upravuje občanský zákoník. Je absurdní mít specifické zákony o konkrétních typech smluv."

Co tak důležitého tedy přináší? 

Úprava například jinak než doposud bylo zvykem rozděluje soukromá pojištění a zavádí řadu nových pojmů, zejména jí ale nelze upřít přínos pro klienty: zcela nově definuje právo klienta odstoupit od pojistné smlouvy, pojišťovně nařizuje v jakémkoli okamžiku pojištěnému na požádání sdělit aktuální výši jeho odkupného (dříve odbytného) a do smlouvy mimo jiné zakotvit i způsob, jakým se klient podílí na výnosech z rezervy. O těchto světlých stránkách jsme podrobně psali v článku Zemětřesení v pojistných smlouvách II. Jedním z cílů tohoto zákona totiž bylo narovnat vztah klient – pojišťovna.

Žádná česká norma ale bohužel není ideální, a tak ani s novými paragrafy pod paží klient pokaždé se vzpřímenou hlavou neodejde. Pojistné podmínky je nutné číst ještě pozorněji, pojišťovny do nich totiž nově mohou za určitých podmínek zakotvit ustanovení, které jednostranně umožňuje měnit pojistné u životních pojistek sjednaných po 1. 1. 2005. Nová úprava přináší i bič na zapomnětlivce – marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu dlužného pojistného jejich pojistka totiž zaniká. Podrobně jsme o zmíněných částech zákona a dalších "špecích" psali v článku Zemětřesení v pojistných smlouvách.

Novela a druhá novinka

V balíku pojistných úprav se objevila také novela zákona o pojišťovnictví. Jejím cílem bylo sladění českého "pojistného" práva s právem evropským, zajištění podmínek fungování českých pojišťoven po vstupu do EU a umožnění vstupu zahraničních pojišťoven na český trh. Tyto části úpravy vstoupily v platnost v dubnu a květnu loňského roku. Ustanovení týkající se pojistných zprostředkovatelů a likvidátorů nabyly účinnosti ovšem až letos na Nový rok, stalo se tak v návaznosti na zcela nový zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí.
Dodejme, že také vznik tohoto zákona je některými znevažován: "Tato nevelká skupina lidí má svůj vlastní zákon, který je produktem neustálého bobtnání našeho právního řádu. Nestačí, že existuje zákon o pojišťovnictví, ještě přijímáme zvláštní zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí," nechal se v již zmíněném článku slyšet prezident republiky.

Zatímco zákon o pojišťovnictví je stěžejní normou pro pojišťovny (zpřísnil pravidla pro důvěryhodnost, zpřesnil požadavky na tvorbu rezerv a podmínky pro držbu aktiv apod.), zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech významně změnil oblast distribuce pojistných produktů a zaměřil se na ochranu spotřebitele. Na pojišťovací agenty a makléře klade vysoké morální a kvalifikační požadavky, zvláštní nároky stanoví na zabezpečení škod způsobených klientovi neodborným postupem zprostředkovatelů a likvidátorů (konkrétnější informace si přečtete v článku Klientům pojišťoven zvoní na lepší časy).

Zákon také definuje několik kategorií pojišťovacích zprostředkovatelů - vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, pojišťovacího agenta, pojišťovacího makléře a podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele. Od každého z nich můžete očekávat něco jiného, jejich postavení a odpovědnost za způsobenou škodu či objem činností, které mohou vykonávat, se totiž ve všech čtyřech případech výrazně liší. Přehledně zpracované informace o tom, kdo s námi tedy vlastně podle nové právní úpravy může pojistnou smlouvu uzavřít nebo nám ji alespoň nabídnout, naleznete v článku Zemětřesení v pojistných smlouvách III. Přečtete si mimo jiné, co by tito zprostředkovatelé měli splňovat, co všechno mohou a co naopak nesmějí, na co byste si při styku s nimi měli dát pozor a s kterým z nich v jaké situaci jednat.

Každý zprostředkovatel se také bude muset nově registrovat a složit zkoušku, jejíž obtížnost bude záviset právě na zařazení do jedné ze čtyř výše zmíněných kategorií a která jim umožní získat oprávnění. Aby si klienti mohli ověřit, že jejich poradce skutečně potřebné oprávnění má, a je tedy dostatečně kvalifikován, plánuje Ministerstvo financí uveřejnit seznam zprostředkovatelů na svých webových stránkách.

Co nám plyne z bouře tří norem?

Pojištění mohou po 1. 1. 2005 nabízet dvě skupiny "pojišťováků": zaměstnanci pojišťoven a pojišťovací zprostředkovatelé zapsaní v registru Ministerstva financí.

Na činnost zaměstnanců pojišťoven se vztahuje zákon o pojišťovnictví a zákon o pojistné smlouvě, nevztahuje se na ně však zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích. V důsledku toho má zaměstnanec pojišťovny méně povinností vůči klientovi než zprostředkovatel. V pořadí druhý uvedený totiž podle zákona musí před uzavřením pojistné smlouvy zaznamenat vaše požadavky a potřeby související se sjednávaným pojištěním včetně důvodů, na kterých zakládá svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu. Navíc je povinen mít tyto informace písemně k dispozici pro případ, že byste si na jeho doporučení stěžovali.

"Jestliže tedy uzavřete pojistnou smlouvu se zprostředkovatelem, víte, že musí existovat písemné informace, které následně můžete použít jako důkaz při vymáhání škody. Pochopitelně v případě, kdy pojistka nesplňovala to, co jste si při jejím sjednávání přáli a co vám bylo přislíbeno," říká finanční konzultant Petr Šafránek. "Pokud si ovšem sjednáte stejnou pojistku prostřednictvím zaměstnance pojišťovny, na takový písemný záznam z jednání nemáte nárok, a případné vymáhání škody se tím výrazně komplikuje," dodává. Myslíte-li si tedy, že nejlepších služeb se vám dostane v kamenné pobočce instituce, nová právní úprava vás vyvedla Aprílem.

Jak už je českým neblahým zvykem, většina právních úprav prochází bezpočtem novelizací. Ani výše popsané zákony se nejspíš nestanou světlou výjimkou - například zákon o pojistných zprostředkovatelích skrývá mnoho nejasných formulací, zcela odlišně lze totiž vyložit i některé zásadní definice (viz článek Pojišťovací poradce, nebo pošťák?). Kvalitu nových úprav ale již brzy otestuje praxe, všichni zprostředkovatelé pojištění se totiž například do poloviny letošního roku musí zaregistrovat a prokázat svou odbornou způsobilost pro prodej pojištění.

Byly nové úpravy potřebné? Nahrávají spíš pojišťovnám či jejich klientům? Dotýkají se vás profesně?