Pojistěte se proti nespolehlivosti svého partnera

Principem produktu, který u nás nabízí tři úvěrové pojišťovny Čescob, Gerling (profil, názory) a státní Egap (profil, názory), je ochránit klienta proti nepříznivým dopadům špatných pohledávek na finanční stabilitu a peněžní tok firmy. Podnikatel se prostě pojistí proti možnosti, že mu některý z jeho domácích či zahraničních odběratelů nezaplatí. Ať už z důvodu neschopnosti dostát svým závazkům, nebo z prostého odmítnutí jejich zaplacení. "Pokud je pohledávka právně nesporná, pojišťovna nezkoumá důvody, proč se odběratel rozhodl nezaplatit," říká Tomáš Hejkal z pojišťovny Gerling.

Kromě zmíněných tzv. komerčních rizik se může podnikatel chránit i proti rizikům politickým (teritoriálním) - těmi jsou zejména války, revoluce, lidové bouře či rozhodnutí státní moci jako moratoria, zákazy převodu prostředků nebo omezování těchto převodů. Tato možnost je proto vhodná zejména pro exportní firmy, které vyváží do rizikových zemí, jako je Rusko nebo Čína. Převládá ovšem pojištění pohledávek domácích.

Ne každá pohledávka je pojistitelná

Pojišťuje se celé portfolio pohledávek, nikoli konkrétní obchod. Aby byla pohledávka zařazena do portfolia, musí v případě pojišťovny Gerling překročit výši 200 tisíc Kč. Čescob takovou podmínku nemá, "v praxi se ale pojišťuje zhruba od 30 až 50 tisíc Kč," doplňuje obchodní ředitel pojišťovny Hynek Rasocha. Všechny pohledávky, které pak tuto částku přesáhnou, musí klient nahlásit.

Aby pojišťovna minimalizovala riziko, nejprve odběratele důkladně prověří (jak Čescob tak Gerling mají ve svých databázích informace o více než 40 milionech firem z různých koutů světa). Zhodnotí jeho finanční stabilitu a platební morálku, tedy bornitu. Podle té a samozřejmě podle výše dodávky pak udělí tzv. úvěrový limit (viz box vpravo).
Notorické neplatiče a "tajnůstkáře", kteří se prověřit nedají, do pojištění zpravidla nezahrne. "Pokud bonita odběratele není dostačující, pojišťovna neupíše pojistný limit vůbec, nebo ne v plné výši," dodává Hejkal. Dojde-li pak ke škodní události, za část pohledávky "nad limitem" nenese pojišťovna odpovědnost.

Ohodnocení bonity odběratele je i službou pro klienta. Případ, kdy pojišťovna nechce závazek konkrétního odběratele pojistit, je totiž signálem, že případné obchodování s ním nemusí pro klienta dopadnout dobře. "Prověřováním jednotlivých odběratelů poskytujeme klientovi pomoc při výběru a rozvoji zákaznického portfolia. Umožníme mu již dopředu odhadnout riziko nezaplacení pohledávek a upravit platební podmínky pro své rizikové partnery," vysvětluje Hejkal. "Několik klientů jsme již od obchodu s problémovými odběrateli odradili," dodává.

Na plnění je třeba počkat

Dojde-li přesto k tomu, že odběratel během stanovené doby splatnosti peníze nepošle, má klient většinou další tři měsíce na to, aby pohledávku vymáhal standardním upomínkovým řízením. Nepodaří-li se to, podá pojišťovně "hlášení o nezaplacení" a předá jí pohledávku k inkasu. Všechny náklady související s mimosoudním vymáháním nese od té chvíle pojišťovna. "Veškeré vymožené peníze jsou okamžitě a v plné výši převáděny klientovi," říká Rasocha. V případě že do 5 (u pohledávek na území ČR) nebo 9 měsíců (u pohledávek v rizikových zemí) nebyl závazek uhrazen, nastává pojistná událost. "Výše plnění není v okamžiku nahlášení události známa, může být i nulová (pokud dojde k vymožení celé pohledávky) nebo snížená o vymoženou část," dodává Rasocha.

Obrázek o ceně

Celkové náklady na pojištění pohledávek tvoří pojistné a poplatky za monitoring. Cena se kalkuluje vždy velmi individuálně, jednotlivé pojistky proto není možné porovnávat. "Pojistné v promile z tržeb zohledňuje obor podnikání, roční tržby a ztráty na pohledávkách v minulosti. Nejčastěji se sazby pojistného pohybují v intervalu od 1 do 7 ‰ z pojištěného obratu," říká Hejkal.
Pro dokreslení cenové představy uvádíme dva modelové případy:

Nutno dodat, že maximální náhrada škody je většinou 20 až 25 násobkem zaplaceného pojistného. Pojištění se nevztahuje na pohledávky vyplývající ze smluv uzavřených s fyzickými osobami (spotřebiteli), osobami propojenými s pojištěným a veřejnoprávními subjekty.

Donutili vás?

"Častým modelem pro refinancování pohledávek, který je využíván našimi klienty, je financování prostřednictvím provozního úvěru zajištěného mimo jiné bonitními pohledávkami klienta," říká Rasocha. Úvěrová pojišťovna pak do tohoto vztahu vstupuje jako instituce schopná garantovat kvalitu pohledávek klienta, které pak banka snáze akceptuje jako zajištění poskytovaného úvěru. Pojistné plnění se prostě vinkuluje ve prospěch banky.

Pojistku si sjednává čím dál tím víc podniků. Co do objemu pohledávek i do počtu klientů převládají firmy velké, pojištění si ale sjednává i stále více těch malých a středních. Tento trend bude nejspíš pokračovat, neboť u nás jsou zatím pojištěna pouze 3 až 4 % pojistitelných firem. V zahraničí tento podíl běžně činí 15 až 20 %.
Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že se jedná se o obor, který silně odráží hospodářskou situaci, lze proto předpokládat další nárůst pojistných událostí a s tím související zvýšenou opatrnost pojistitelů.

"Rozhodně nechci říkat, že pojištění pohledávek musí mít každá firma. Jsou společnosti, které mají pohledávky tak dobře vyřešené, že tento produkt vůbec nepotřebují. To jsou ale hlavně velké firmy, protože vymáhání především zahraničních pohledávek stojí firmu značné úsilí a nemalé prostředky. Malé a střední si většinou "komfort" mít zaměstnance zabývající se pouze pohledávkami nemohou dovolit," uzavírá Hejkal.

Co si o pojistce myslíte vy? Je to jen další způsob, jak z lidí vytáhnout peníze, nebo jde o účelný produkt? Máte s něčím podobným zkušenost? Připojte svůj názor!