Do penze s úsměvem...?

Poslední dvě desetiletí minulého století byla ve znamení celosvětově rostoucí snahy států "zbavit" se povinnosti finančně zabezpečovat důchodce. Důvod je jednoduchý, stávající systém, postavený většinou na principu „pay-as-you-go“, neboli důchody současných penzistů se platí z příspěvků současných pracujících, je dlouhodobě neudržitelný. V řadě zemí, včetně České republiky, již začal vykazovat obrovské deficity – stát si stávající důchodce nemůže dovolit.
Navíc je současný český systém příliš solidární. Pokud máte malý plat (například 10 000 Kč měsíčně), dostanete důchod, který se vašemu příjmu hodně blíží (bylo by to asi 6500 Kč v závislosti na řadě podmínek). Máte-li však v současnosti příjem hodně nadprůměrný (například 50 000 Kč měsíčně), vaše státní penze bude jen mírně nad průměrem současných důchodů, v tomto případě asi 8200 Kč. "Taková míra nivelizace už víc než solidaritu připomíná loupež," poznamenal k tomu manažer velké nadnárodní společnosti působící v České republice, který z pochopitelných důvodů nechtěl být jmenován.

"Svět odstupuje od státní účasti v penzijním systému a stále větší důraz je kladen na vlastní úspory," popisuje Austin Kimm, generální ředitel AVIVA životní pojišťovny, cestu, kterou se vydala řada zemí. Pod vlivem rostoucích problémů s tzv. průběžným důchodových systémem byly často provedeny dosti radikální reformy. V minulých letech tak například Polsko zavedlo povinné spoření do soukromých penzijních fondů. Velkou úpravu stávajícího systému chystá i Slovensko, které pro tento účel dokonce zmrazilo část příjmů z privatizace. U nás žádná taková snaha zatím neexistuje a i to je jeden z důvodů, proč je lepší vzít věc do vlastních rukou a včas začít na důchod spořit. Pokud se totiž nic nezmění, za několik desítek let, kdy půjdou dnešní třicátníci či čtyřicátníci do důchodu, na jejich důchody nezbudou žádné peníze.

Státem podporované produkty nejsou jediné

Především lidé s vysokými příjmy, pokud tedy nechtějí při odchodu na zasloužený odpočinek spadnout na zlomek příjmů, na které jsou zvyklí, musí nastřádat dostatek, aby tento propad ustáli. Možností je řada, nejznámějšími nástroji spoření na důchod jsou asi penzijní fondy a životní pojistky. Finanční poradci se ale domnívají, že může být dobré spořit i jinak. Zdeněk Sluka, výkonný ředitel společnosti Sophia Finance, zaměřené na poradenství v oblasti osobních financí, doporučuje ke spoření na penzi další produkty.
Jeho úplně první doporučení zní "zajistit si na důchod vlastní bydlení". Díky němu totiž v důchodu ušetříte za nájem a nebudete potřebovat tolik peněz, respektive je budete moci utratit za něco jiného. Pokud vám po úhradě splátky hypotéky ještě zbudou nějaké peníze, jako první Sluka radí spořit na stavební spoření. To je v současnosti asi nejvýhodnějším produktem osobních financí (díky státnímu příspěvku je výnos přes 12 procent) a jeho velkou výhodou je relativní krátkodobost (především oproti penzijním fondům či životním pojistkám) – po pěti letech můžete peníze vybrat. Určitě byste je však neměli utratit, ale spíše dále investovat. Pro tyto účely doporučuje Zdeněk Sluka podílové fondy, z kterých lze díky jejich obrovské variabilitě (celosvětově existují tisíce fondů investujících do téměř všech myslitelných typů investic) sestavit portfolio odpovídající rizikovému profilu a časovému horizontu téměř kteréhokoliv zájemce o investování. Kromě fondů považuje Zdeněk Sluka za zajímavou dlouhodobou investici ještě nemovitosti.

Penzijní fondy: už máme skoro všechny

Po letech rychlého růstu a velké vlně fúzí vplouvají penzijní fondy do klidnějšího období. Počty klientů se loni změnily jen nepatrně – za první tři čtvrtletí minulého roku jich přibylo jen asi 50 tisíc, což znamenalo růst o pouhá 2 %. "Celý trh se pomalu blíží k nasycenosti. Hranici tak můžeme očekávat kolem 3 milionů klientů, ale i současných 2,5 milionu je na dobrovolný pilíř velký úspěch," říká Petr Žaluda, generální ředitel Credit Suisse Life and Pensions, penzijního fondu, který je na českém trhu největší. Noví klienti podle něj ještě mohou do systému penzijního připojištění přijít z firem, které na něj svým zaměstnancům přispívají, ale zatím jsou ve fázi rozhodování o uzavření smlouvy. Zrovna tak mohou přijít z podniků, které se ještě rozhodnou svým zaměstnancům přispívat. Předpokládá se totiž, že další zaměstnavatelé se budou snažit vylepšovat své sociální programy ve snaze zvýšit loajalitu zaměstnanců a současně i uspořit náklady. Avšak ani u nových zaměstnavatelů neočekává Petr Žaluda razantní nárůst.

Možnosti růstu jsou tak velmi malé. To byl pravděpodobně i jeden z důvodů, proč britská finanční skupina AVIVA prodala Commercial Union penzijní fond, který jen dva roky předtím získala od Mostecké uhelné společnosti. Fond sice byl na místní poměry relativně velký (160 tisíc klientů), ale na v podstatě rozděleném penzijním trhu už neměl moc možností získat významné postavení. A tak jej jeho vlastník prodal Penzijnímu fondu České pojiťovny. V současnosti už na trhu v podstatě zbývají jen fondy velkých celosvětových správců aktiv jako je například Credit Suisse (profil, názory), ING (profil, názory), ABN Amro (profil, názory, koupit), velkých domácích bankovních institucí a dva velmi malé „firemní“ fondy - Hornický (profil, názory), ve vlastnictví důlní společnosti OKD a Zemský (profil, názory), který patří Mostecké uhelné. K případnému spojení tak v podstatě může dojít jen v situaci, že by došlo k fúzi mateřských společností fondů na nadnárodní úrovni.

Byť jsou tedy možnosti přírůstku klientů malé, přesto mohou mít správci penzijních fondů důvod k radosti - objem spravovaného majetku totiž rychle roste. Zatímco na začátku loňského roku evidovaly penzijní fondy ve prospěch účastníků 50,4 miliardy korun, ke konci září (aktuálnější data nejsou k dispozici) šlo už o 59,5 miliardy korun. Pokud by ale klienti spořili více, což by k tomu, aby penzijní připojištění fungovalo jako další pilíř důchodového zajištění bylo vhodné, byl by růst spravovaného majetku ještě rychlejší. Petr Žaluda vidí jako optimální hranici 10 % ze mzdy. Při průměrné mzdě 15 000 Kč by tak šlo o 1500 Kč měsíčně, současný průměr však takové úrovně nedosahuje. Například klienti fondu Credit Suisse Life and Pensions spoří v průměru 677 Kč měsíčně.

Pojistky ještě porostou

Produktem, který ve světě patří k již tradičním cestám spoření na důchod, jsou životní pojistky. Aby stát využití tohoto nástroje ke střádání na penzi občanům zpříjemnil, umožňuje od roku 2001 odečítat každoročně část zaplaceného pojistného ze základu daně. To byl mocný impuls pro jejich rozvoj. V samotném roce 2001 tak vzrostlo předepsané pojistné o čtvrtinu na 28 miliard korun a tento růst pokračoval dále i v roce minulém, kdy jen za prvních devět měsíců roku představovalo předepsané pojistné 24 miliard korun (meziroční růst o 15 %).

Pravděpodobným budoucím pojišťovacím hitem je investiční životní pojištění, které patří v zahraničí k nejprodávanějším, zatím narozdíl od českého trhu. U investiční životní pojistky si nestřádáte do tzv. technické rezervy pojišťovny (nad kterou nemáte žádnou kontrolu), ale do podílových fondů, které si můžete vybrat podle svého investičního profilu. Nemusíte tak nechat své peníze investované konzervativně (což se děje u klasických životních pojistek), ale můžete je dát například do akcií, a toto rozhodnutí není navždy. Své úspory totiž můžete mezi fondy libovolně přesouvat.
Důvodem, proč tento produkt v zahraničí mezi životními pojistkami převažuje je skutečnost, že je transparentnější než klasické pojistky a umožňuje spořící část pojištění mnohem více přizpůsobit potřebám klienta. Není důvodu, proč by se podobný vývoj měl českému životnímu pojištění vyhnout. "Očekávám, že sektor investičního životního pojištění poroste o 20 % ročně oproti 10% růstu celého sektoru životního pojištění," říká k tomu Austin Kimm, jehož AVIVA (původně Commercial Union, životní pojišťovna) byla průkopníkem investičních životních pojistek na českém trhu. Celý trh investičního životního pojištění dosáhl v roce 2002 v České republice 3,7 miliardy Kč, což bylo 11 –12 % z celkového objemu životních pojistek. V roce 1998, kdy investiční životní pojištění u nás začínalo, byl tento podíl pouhá 2 %

Více o tématu si můžete přečíst v rubrice důchod.

Myslíte si, že se politici shodnou na penzijní reformě, i když jim na to nestačilo ani uplynulých 12 let? Jak by měla penzijní reforma podle vás vypadat? A jak se vy připravujete na svou penzi? Spoléháte na pomoc státu, nebo již aktivně spoříte? Napište nám své zkušenosti a názory!

Psáno pro časopis The Prague Tribune