Poslední záchrana pojišťovny? Vlastní kapitál

Každý správný hospodář vždy pracuje s nějakou mírou bezpečnosti, tedy snaží se myslet na to, aby byl schopen pokračovat ve svém hospodaření i v případě, že se mu nebude krátkodobě dařit. Je potřeba mít nějaký polštář, který je možné použít, když už všechny ostatní záchranné mechanismy selhaly. Jak je to u pojišťoven?

Pojišťovny mají svoji hlavní činnost postavenu na tom, že za úplatu (pojistné) přebírají na sebe rizika od klientů (požár, havárie, nemoc apod.) a v případě jejich výskytu (nastala škoda) u klientů poskytnou výplatu pojistného plnění.
Peníze na výplatu pojistného plnění pojišťovny berou převážně z pojistného, které zinkasovaly od klientů, tedy od všech, nejen od těch, co měli nějakou škodu - tomu se říká systém solidarity. Dalšími "zdroji" pro výplatu pojistného plnění jsou natvořené rezervy (z předchozího zaplaceného pojistného), sjednané zajištění (předplacené z předchozího zaplaceného pojistného) a výnosy z umístění matematických rezerv.

Rezervy se tvoří podle pojistně-matematických metod (odhadů), tak aby odpovídaly výši budoucích nároků klientů ze škod, které již nastaly, ale klienti je ještě nenahlásily pojišťovně. Zajištění se většinou používá na pokrytí potenciální velké škody (výbuch atomové elektrárny) nebo výskytu velkého množství škod (povodně). Výnosy z kapitálových trhů jsou teď při nízkých úrocích již nezajímavým zdrojem.
Pokud tyto všechny zdroje selžou, musí zde být ještě poslední záchranná brzda před bankrotem a tou je základní kapitál, který není primárně tvořen z peněz klientů, ale je do podnikání vložen akcionářem nebo vlastníkem pojišťovny. Zákon upravuje minimální výši takovéhoto kapitálu v případě, že bude provozováno to či ono pojistné odvětví (pojištění).

To aby akcionář udržoval dostatečný kapitál je též zákonem ustanoveno a je zde také popsána metoda, jak zjistit minimální požadovanou výši kapitálu s ohledem na množství obchodu sjednaného s klienty. Metoda se jmenuje výpočet míry solventnosti pojišťovny a byla ustanovena na základě odhadů pro všechny státy bývalého EHS hluboko v minulém století. Tento výpočet je velmi jednoduchý a je závazný pro všechny pojišťovny v EU.

Jak tento výpočet vypadá?

Pro oblast životního pojištění se rozděluje do čtyř skupin:

1. kapitálové pojištění,
2. investiční pojištění,
3. rizikové pojištění,
4. připojištění.

Oblast neživotního pojištění má pouze jeden společný výpočet

Co toto znamená?

Pokud pojišťovna prodává povinné ručení nebo pojištění majetku, musí její kapitál být ve výši minimálně 18 % z průměrného ročního pojistného klientů nebo 26 % ročně průměrně vyplacených škod. Tedy má-li v portfoliu klientů s pojistným 5 miliard Kč musí mít na kapitále minimálně 0,9 miliardy Kč. To je v porovnání s minimální výší požadovanou zákonem částka podstatně vyšší. Tuto částku musí mít pojišťovna k dispozici po celou dobu trvání pojištění klientů s pojistným 5 miliard Kč.
Je vidět, že pojistky, kde není garance pojistné částky na dožití, tedy u investičního pojištění, je kapitálový požadavek cca 4krát nižší! Ale stále je na rozdíl od OPF nutný nějaký kapitál držet, tedy investování přes pojišťovny se tím prodražuje.

Odpovídající výše kapitálu kapitálové životní pojistky na 20 let s pojistným 12 000 Kč ročně je uvedena v tabulce.

Je vidět, že nárok na kapitál je pro pojišťovnu, která prodává životní pojištění, rostoucí s časem, tedy narozdíl od neživotního pojištění v důsledku garance růstu rezerv o technickou úrokovou míru a garance výplaty částky odbytného (odkupného) je rostoucí i požadavek na dodatečnou tvorbu kapitálu. Tedy má-li pojišťovna např. 100 000 smluv životního pojištění (čísla dle tabulky), musí mít na počátku 83,6 miliónů Kč kapitálu a na konci 1,056 miliardy Kč.

Kde se na tento nárůst kapitálu vezmou peníze?

Buď může kapitál hned na počátku akcionář deponovat ve výši 1,056 miliardy Kč a následně na něm prodělávat, nebo jej přisunovat podle potřeby. Nejčastější způsob je nechat část peněz z předchozích zisků "ležet" v pojišťovně. Zisky vzniknou z výnosů z jednotlivých pojistek, tedy každá pojistka již v sobě musí nést pro akcionáře jakousi přirážku na tvorbu tohoto kapitálu. Dalo by se říci, že každá pojistka si v sobě nese i přirážku na tvorbu kapitálu.

Je tento jednoduchý výpočet kapitálu bezpečný? Tak na tuto otázku je velmi těžká odpověď. Na základě letmého náhledu je vidět, že výše kapitálu se odvíjí pouze od struktury pasiv a výsledku části výsledovky a nevstupují nikde do výpočtu aktiva, tedy není zde zohledněno jedno velké riziko (aktivní strana rozvahy). Do výpočtu není zahrnuto také žádné operační riziko, riziko selhání smluvních partnerů, změna legislativy apod. Takže tento výpočet absolutně nezobrazuje celý komplex rizik, který pojišťovna na sebe převzala a jak se s nim vypořádala, tedy získala odpovídající "jištění" garancí nákupem příslušných cenných papírů nebo bezpečnostních opatření.

Co se změní?

Novou metodologií výpočtu kapitálu se proto zabývá tzv. SOLVENCY II. Tato nová metodologie by měla při výpočtu zahrnout všechny zmíněné nedostatky z předchozího odstavce. Tento projekt by měl dát odpověď na to, jak bude do budoucna nakládáno s kapitálem pojišťoven. Zda současná výše je dostačující, či nikoliv, zda nebude nutné pojišťovny "dodotovat", a tím zajistit jejich další kapitálové posílení, tak aby více čelily všem nástrahám náhodnosti jejich podnikání - tedy výkyvům výskytu škod v případě neživotního pojištění a rizika snížení úrokových měr při přebírání garancí zhodnocování peněz na dlouhou dobu v případě životního pojištění. Nebo naopak zda bude možné kapitál odebrat (vyplatit dividendu) a použít jej akcionářem někde jinde, kde mu přinese dostatečný zisk.

Až čas ukáže, zda jsou české pojišťovny již dostatečně kapitálově pevné, nebo zda zde je ještě nějaká časovaná bomba, která vybuchne v době, kdy bude nutné měnit zásadně způsob výpočtu výše kapitálu.
Pojišťovny v ČR budou tento nový způsob výpočtu minimální výše kapitálu používat standardně někdy po roce 2008. V tuto chvíli se čeká na konečné znění evropské direktivy, která by měla určit, co vše bude nutné k výpočtu použít. Následně bude nutné v jednotlivých státech implementována SOLVENCY II do svého právního prostředí a připravit pro pojišťovny jednotný postup výpočtu, tedy zabezpečit jednotné chápání rizik a způsoby jejich ocenění.

Vybíráte si pojišťovnu podle její kapitálové síly? Myslíte si že dojde k nějakým nuceným ukončením činností pojišťoven? Vydělá na změně metodologie spotřebitel? Je lepší dražší pojištění s menším rizikem krachu, nebo ne?