Být pojištěn rozhodně neznamená být v klidu. Většina propagačních materiálů pojišťoven sice hovoří o bezpečí nabytém právě s jejich pojistkou, avšak víc než kdy jindy platí, že slušná pojišťovna se pozná až při likvidaci. O tom jsem se přesvědčil o letošních prázdninách, během kterých jsem řešil likvidaci bouraného auta. Bohužel dobře domluvený a sehraný tandem pojišťovna a autoservis mě připravil o jakékoli iluze.
Ale hezky postupně, neboť pár vstupních fakt je více než nutných. Začátkem léta si jedu svým vozidlem přes vesnici po hlavní silnici, kterou dobře znám. Je středeční odpoledne a jízdu si užívám. Bohužel z vedlejší silnice mi navzdory značce stůj, dej přednost v jízdě v pravém úhlu překřížil jízdní dráhu a následně mě sestřelil rychle jedoucí řidič v osobním vozidle.
Jelikož na místě byla hustá zástavba dvojdomků, neměl jsem nejmenší šanci jej zahlédnout a jakkoli zareagovat. Štěstí v neštěstí bylo, že mě vůz jedoucí cca 90 km v hodině minul svým předkem a já vrazil v padesátce „jen“ do jeho boku. Nemá cenu to dál rozvádět. Shrňme fakta: přivolána policie i hasiči, moje vozidlo nepojízdné – celý předek v háji. Alkohol u obou řidičů nulový.
Pojišťovna vaše peníze rozhodně šetřit nebude. Jakákoli neznalost se tvrdě trestá
Vozidlo bylo pořizováno jako nové v pořizovací ceně cca 500 tisíc včetně DPH. Ke dni nehody bylo jeden rok a deset měsíců staré. To se ukázalo jako dost důležitá informace. Povinné ručení a havarijní pojištění bylo sjednáno u jedné pojišťovny v rámci jedné smlouvy.
Po sepsání formalit jsem nechal přivolat odtahovou službu a auto odvézt do autoservisu, kde jsem vozidlo před necelými dvěma roky kupoval. Sympaťák z odtahové služby konstatoval, že na to, jak mám rozmlácené auto, vypadám velmi dobře. Což bylo doopravdy upřímné konstatování. Pak doplnil, že by asi pro mě bylo nejlepší, kdyby z toho pojišťovna udělala totální škodu, protože to auto vypadá dost mizerně, dobré auto už „z toho“ tak jako tak nikdo neudělá. Na to jsem odpověděl, že bych si to taky přál.
Ještě ten večer jsem nelenil a zašel na pivko s jedním kamarádem, co dříve pracoval v pojišťovně a likvidoval auta. Vylíčil jsem mu situaci a požádal ho o názor, jakou hru pojišťovny při likvidacích aut hrávají. Ve stručnosti jeho slova byla následující:
„Musíme zjistit časovou hodnotu vozidla v den havárie. Pošli mi zítra nascanovaný velký technický průkaz a já to od svých bývalých kolegů zjistím. Časová cena je to maximum, co bys z nich mohl vyrazit... A jak se to celé bude hrát? Ten likvidátor se samozřejmě bude snažit o to, aby to pojišťovnu stálo co nejméně peněz. Pak se bude snažit o to, aby ty peníze šly raději do autoservisu v podobě opravy a na třetím místě budeš ty. Ale záleží na tom, jak to auto vypadá. Pokud je evidentně oprava velmi nákladná, tak z toho tu totální škodu nakonec udělá, jelikož mu nic jiného nebude zbývat.“
V pojišťovně jsem druhý den škodu skutečně nahlásil ze své komplexní autopojistky. Shodou náhod povinné ručení viníka nehody bylo sjednané u stejné pojišťovny. Ale to nebylo až tak podstatné. Co mě velmi mrzelo, byl fakt, že mě pracovnice pojišťovny neupozornila na blížící se obnovení dalšího pojistného roku týkající se dnes již nepojízdného vraku. Autopojištění je nutné vypovědět alespoň šest týdnů před obnovením pojistného období. V den hlášení této pojistné události a stavu auta jako obtížně opravitelného vraku mne prostě úřednice neupozornila na to, abych si havarijní pojistku a povinné ručení na vrak vypověděl. Co by se stalo, kdybych to neudělal? Za týden by mi tato možnost vypršela a pojišťovna by po mně chtěla cca dvacet tisíc za pojistné období září 2010 až 2011 (přestože jim začátkem července hlásím o nepojízdnosti vozidla pojistnou událost).
Absurdní, drzé? Podle mého známého právníka by i případný soud o toto pojistné za září 2010 až 2011 pojišťovna vyhrála a asi i uplatňovala. Naštěstí jsem tu výpověď ještě v ten samý den podal (stihl jsem šestitýdenní lhůtu) a nezavdal podnět k tomuto kroku. Podle mého názoru dost smutné, ale asi realita dnešních dnů nebo to, k čemu jsou úředníci na přepážkách pojišťoven školeni…
Peníze chceme my, ne majitel auta. To je oč tu běží. Celý článek si přečtete na serveru www.investujeme.cz.
Sdílejte článek, než ho smažem