Je jedna věc, kterou bankéři nesmíte udělat, říká šéf firemních obchodů RB

| rubrika: Rozhovor | 21. 5. 2020
S šéfem firemních obchodů Raiffeisenbank jsme v březnu mluvili o tom, jaký je pocit půjčovat desítky milionů, co po bance vlastně firmy chtějí – a co přinese pandemie.
Václav Štětina.
Zdroj: Daniel Hamerník

Rozhovor s Václavem Štětinou, který vyšel v zatím posledním čísle magazínu Finmag, se ukázal v něčem prorocký. Když jsme konzultovali, jestli ho teď přetisknout i na Penězích, dozvěděl jsem se jednu příjemně pozitivní věc. V rozhovoru mluvíme o tom, že většina úvěrů, o které si firmy v posledních dobách u Rajfky říkají, jsou úvěry na investice. A jakkoli se dnes často řeší odklady splátek, pořád je prý dost firem, které shánějí půjčky na rozvoj, inovace a růst.


I Nepražáci vědí, že Pankrác je „tam na tom vršíčku“. Místo stromořadí je tam ale nákupní centrum a za ním věžák až do mraků. Centrála Rajfky je zhruba v jeho polovině, ale už z toho se mi skoro točí hlava. Město dole je špinavé šedivou mlhou. Život v něm zatím tepe naplno – cestou jsem si v metru sedl jen se štěstím, obchoďák bzučel jak úl. S Václavem Štětinou, šéfem firemních obchodů české Raiffeisenbank, jsme si před rozhovorem ještě normálně podali ruce. Ale něco už visí ve vzduchu. Ostatně hned z rozhovoru letím domů, děcku ten den zavřeli školu.

Scházíme se v nervózní, napjaté době. Poznamená pandemie váš byznys?

Poznamená. To je fakt. Ať už firmy dovážely, nebo vyvážely, chybějí jim dodávky polotovarů i finálních výrobků. A je to vidět na jejich ekonomice. Respektive zatím to jen deklarují, ale za chvíli to opravdu bude vidět na jejich reálných výsledcích. Takže jednoznačná odpověď: Bude to mít dopad na českou ekonomiku, na ekonomiku a finanční situaci firem a potažmo na nás jako banku, která jejich podnikatelské aktivity financuje.

Časem budeme muset řešit firmy, které se dostaly do nějakých – a já věřím, že přechodných – potíží. A už teď má situace dopady na ochotu s námi projednávat věci, které s bankovnictvím souvisejí. Omezují se jednání s klienty. Řešíme jen to nezbytné.

Václav Štětina

Václav Štětina
Foto: Dan Hamerník

Kariéru ve firemním bankovnictví zahájil v Komerční bance, ze které odcházel v roce 2002 jako ředitel obchodního centra. Přešel do eBanky, kde vedl obchodní útvar zaměřený na segment malých a středních podniků a zároveň spoluvytvářel jeho obchodní koncept. Do Raiffeisenbank přišel s celou eBankou v roce 2007 a momentálně zastává post ředitele firemního bankovnictví.

Jste připraveni pomoct odkladem splátek nebo jejich vstřícným rozložením?

Jsme v roli věřitele a potřebujeme, aby se nám peníze, které jsme dlužníkům poskytli, dostaly zpátky. Pokud se firma dostane do vysvětlitelných potíží, je naším společným zájmem, abychom je s jejími majiteli nebo managementem řešili.

Na co si firmy dneska nejčastěji půjčují?

Zaplaťpámbu se po poslední větší krizi vrátila ochota investovat, takže rozvojové věci. Podíl investičních úvěrů se pohybuje někde téměř k padesáti procentům financování, které děláme. Proti době před krizí jsou ale významně znát opatrnost a rozmysl, se kterými lidi do investic jdou. Firmy si umějí udělat ekonomickou přípravu, zmapovat trh a vůbec poctivěji promýšlejí podstatu a návratnost investice.

Vybavuju si starší rozhovor, kde jste mluvil o tomtéž: že před krizí byly firmy tak trochu hogo fogo…

Všichni jsme se potřebovali spálit, majitelé firem, jejich management… I my bankéři jsme potřebovali vidět, že to ne vždycky musí vyjít. Říkávám klientům: Je jedna věc, kterou bankéři nesmíte udělat. Bankéř nesmí být překvapený. A bankéř vážně nesmí být překvapený, vždycky musí vědět, do čeho jde, musíte s ním jednat naprosto otevřeně, všechno mu vysvětlit. Proč tu investici skutečně potřebujete. A tohle se strašně lepší. U lidí, kteří chtějí bankovní financování, cítíme větší důvěru, funguje užší spolupráce, konzultujeme, víc kooperujeme.

Možná se role banky mění i proto, že peněz teď bylo relativně dost. Půjčit si můžu tam, tam nebo tam, tak rozhodují přidané služby. Třeba ty konzultační.

Rozhodně. Vy podnikateli děláte oponenturu. Měl byste mu ukázat, kde má rezervy, a ne slepě zatleskat: Jo, super, půjčuju. Musíte říct: Hele, tady to nejde, ta investice je příliš riziková, a to z toho a toho a toho důvodu. My jsme placení pesimisti. Vždycky hledáme tu horší variantu a na konci musí vyjít i klientovi něco mezi jeho původním optimistickým scénářem a tím naším.

Musím říct, že se mně vaše práce začíná líbit. Být profesionální remcal…

Když půjčíme, jsme oblíbení. Ale naše role je říkat nepříjemné věci. Půjčovat, půjčovat, půjčovat a neptat se – to bychom nebyli dobrá banka. Raiffeisenbank má víc než stoletou historii, jsme tradiční rakouská banka a ta tradice je spojená se zodpovědností vůči akcionářům i klientům. Tradice a zodpovědnost jsou pro nás zásadní.

Naslouchají vám podnikatelé jenom proto, že musí, že jinak jim nedáte peníze, nebo je opravdu zajímá, co říkáte?

Dobrá otázka. Rád bych řekl, že víc je těch, kteří chtějí poslouchat svého bankéře, než těch, kteří musí. V zásadě jste si už sám odpověděl: konkurence v oblasti firemního financování je v Česku vysoká a banky se předhánějí, jak optimálně nastavit financování daného záměru pro daného klienta – a to optimálně není jenom v ceně. Jde o strukturu, o splatnost i o dotační podmínky. Takže pokud má konkrétní záměr smysl a finanční pozice dlužníka je akceptovatelná, pak určitě není ten, kdo by nás poslouchat musel.

Říkal jste, že firmy investují do inovací. Jaké inovace to bývají?

Z velké části jde o potřebu uspořit pracovní síly. Robotizace a technologický rozvoj. Asi znáte statistiky, jak rostou náklady na pracovní sílu. To je položka, která (nejen) malé a střední podnikatele hodně zatěžuje. A navíc, jak se říkávalo za socialismu, prostě nejsou lidi.

Na inovace umíte zprostředkovat i peníze z Evropské unie, že?

Snažíme se maximálně využít všech relevantních programů pro Českou republiku a zprostředkovat jejich výhody českým podnikatelům nebo firmám. Jsme docela aktivní partner evropských fondů.

Co z nich třeba dokážete využít?

Když se v Evropské investiční bance nebo Evropském investičním fondu něco nového představí, vždy chceme být u toho a vyhodnocujeme, jestli to pro naše podnikatele je výhodné. Ta výhodnost se v podstatě dotýká dvou věcí. Buď jde o nějaké garance, nebo – což ale není tak časté – úrokové zvýhodnění. Nás primárně zajímají garance jako alternativa k zajištění úvěru nemovitostí. Znamená to, že i firma, která nedisponuje vlastní nemovitostí, proti které se dá půjčit, ani jiným majetkem, dostane možnost investovat. Jako zajištění použijeme nějakou formu garancí z programu Evropského investičního fondu.

Jestli tomu dobře rozumím, firma si u vás půjčuje, a když dojde k nejhoršímu, tak vy svoje peníze dostáváte z Evropy?

Zčásti. Nějakým procentem. Samozřejmě neseme jako věřitel své riziko, ale o část rizika se dělíme s některými z fondů Evropské unie. Českomoravská záruční banka, se kterou taky spolupracujeme velmi úzce, má několik podobných záručních programů.

Jak to funguje technicky? Klient o svém projektu přesvědčuje jak vás, tak zároveň i některou evropskou instituci, která mu dělá garanta?

Přesvědčuje pouze nás a my ve vztahu k evropským institucím garantujeme, že jsme projekt prověřili, že splňuje předepsaná kritéria a my posoudili riziko. Ručíme, že to je všechno v pořádku a může to být do programu zařazené.

Se zástupci Evropské unie klient vůbec nepřichází do styku, to je na nás. U Českomoravské záruční banky jde o to, jestli klient usiluje o záruku na jeden konkrétní projekt, v tom případě musí vstoupit do kontaktu i s ní. Pak jsou portfoliové záruky, kdy Českomoravská záruční banka poskytne limit záruk pro předem definovaný typ financování a klientů a vy už to jen naplňujete jednotlivými zárukami. Tam klient s Českomoravskou záruční vůbec nejedná. Samozřejmě je pro lidi příjemnější, když mají všechno na jednom místě a banka všechno zařídí za ně.

Měl byste příklad, abychom si dokázali představit, s čím třeba pomáháte?

Velký projekt, který jsme dělali naposledy, byla výstavba mrazírenského komplexu. Ta společnost, tuším, víc než zdvojnásobovala mrazírenskou kapacitu a k tomu využívala záruční program Innovfin, který máme s Evropským investičním fondem.

Přijde mi legrační představa bankéře, jak posuzuje projekt na mrazírnu. Jsou to přece úplně jiné světy.

Nejsme na všechno odborníci. Musíte taky věřit, není to jenom o tom, že se podíváte na čísla a na kalkulaci. Ta vám vždycky vyjde, když chcete. Musíte se dívat, kdo je partner na druhé straně, jakou má historii, co se mu povedlo, co se mu i nepovedlo, jak k tomu přistupuje – půjčujete spoustu peněz. A i když je půjčujete firmě, za tou firmou stojí lidé. Musíte je znát.

Jaký je to pocit půjčovat někomu sumu, kterou člověk sotva někdy uvidí na výpisu ze svého účtu?

Dělám firemní bankovnictví třicet let a jedna věc je pro mě hrozně důležitá. Nesmíte ztratit respekt k penězům a pořád – i když půjčujete peníze, které nejsou vaše, ale banky, akcionářů – pořád k deseti milionům musíte přistupovat stejně jako ke třem stům milionů. Pořád jsou to peníze, které chcete, aby se vrátily.

A když to nevyjde?

Stává se to několikrát do roka. Upřímně řečeno, kdyby se to nestávalo, je to taky špatně. Znamenalo by to, že jste v oceňování rizika příliš rigidní a neděláte projekty, které byste mohli dělat. Musí se v rozumné míře stávat, že některá transakce nevyjde. Nakonec i proto, že se poučíte, že pořád máte srážku s realitou.

Dokážete to ustřihnout, když přijdete domů?

To musíte. Musíte přijít domů, vypnout a zapnete zas ráno, jinak byste se z toho zbláznil. Představte si, že byste byl v mojí roli a přišel by podnikatel a řekl: Hele, potřebuju půjčit dvě stě milionů. Mám skvělý projekt a bude to fungovat. A co je ještě horší: Půjčte mi to na patnáct let. Co vy víte, co bude za rok za dva – a za patnáct let?!

Za třicet let jste ale viděl spoustu úspěšných projektů a spoustu neúspěšných a už dokážete trošku mít pocit, jaký projekt může dopadnout a jaký ne. Přestože nejste odborník – a nemůžete být odborník, jednou se bavíte se zemědělcem, který potřebuje na novou technologii chovu prasat, pak přijde IT firma, pak strojař, pak máme skvělého klienta, který dělá komponenty do vrtulníků, pak někdo, že chce postavit sklep. Nemůžete tomu rozumět, ale musíte pochopit projekt, musíte uvěřit tomu člověku, musíte mít intuici – a znova, musíte mít respekt k penězům.

Odeslat
e-mailem

Líbil se vám článek?

+13
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 0 komentářů
Partners Financial Services

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.