Zdroj: Shutterstock
Patnáctý ročník ankety o Absurditu roku zná vítěze. Jde o opatření vlády omezující maloobchodní prodej tak, že uzavřelo malé obchody, zatímco v těch velkých se nakupovat mohlo.
Anketa, která je každoročně vyhlašována jako součást podnikatelských soutěží Firma roku a Živnostník roku, se tentokrát zaměřila na vládní opatření v souvislosti s koronavirovou epidemií.
Cílem akce je upozornit na byrokratické povinnosti ukládané podnikatelům, které zbytečně komplikují podnikání. Kandidáty navrhují podnikatelé a různé oborové asociace. Odborným garantem je Hospodářská komora ČR. O vítězi rozhodovala veřejnost prostřednictvím on-line hlasovacího formuláře.
Za dobu své existence anketa přispěla k odstranění několika zákonů a vyhlášek. Šlo například o povinnost vést evidenci o kontrolách na zdravotní nezávadnost, ačkoli tuto evidenci mají povinnost vést kontrolní úřady. Nebo o vládní nařízení určující firmám, kdy mají vymalovat. Nebo třeba o vyhlášku ukládající fyzioterapeutům mít ve své ordinaci velké zrcadlo.
Seznamte se s vítězem letošního ročníku a dalšími nominovanými absurditami tak, jak je popisují sami organizátoři akce.
Chcete šikovně investovat? Najdeme pro vás optimální řešení.
(opatření vlády omezující maloobchodní prodej)
Jaký protiepidemický smysl, jímž se během uplynulého roku mělo vše řídit, dávalo zavření stovek drobných železářství, obchodů s oblečením nebo třeba kancelářskými potřebami, kam přichází najednou několik málo osob a přesunutí prodeje všeho sortimentu do obřích internetových obchodů, kde se při vyzvedávání na jednom místě hromadily desítky a desítky lidí najednou a kde se třeba kolem Vánoc tvořily stohlavé fronty? Takovou otázku si kladl asi nejeden drobný živnostník, jehož zdroj příjmu musel zůstat uzavřen.
Propady byly obří, některé obchody už neotevřou. A co na to koronavirus? Ten se asi zaradoval. Navíc pochopit, proč a které obchody měly výjimku, to už vyžadovalo skutečně vyšší dívčí. Otevřená zůstala květinářství v době, kdy byl zákaz svateb a veškerých akcí. Za grotesku nebo tragédii – jak kdo chce – pak bylo možné označit výjimku, která platila pro prodej zbraní a střeliva, když dětem nebylo možné vybrat oblečení a obuv. Reakci maminek na případné vysvětlení z řad například myslivců by chtěl slyšet asi málokdo.
(opatření vlády zakazující prodej všech nápojů s sebou do kelímků)
Jednou z perliček mezi vládními nařízeními byl zákaz prodeje všech nápojů s sebou do kelímků. Mělo se tím zabránit popíjení na veřejnosti. To, že si lidé berou kelímky a jdou na náměstí, je spojeno s pivem nebo svařákem. Nealkoholické nápoje jako například kávu, si ale lidé berou spíše cestou do práce, takže potenciál shlukování tady viděl asi málokdo. Jak si to správně vyložit, nevěděl v tu chvíli zřejmě nikdo.
Na sociálních sítích se začaly šířit fotky, že kavárny začaly dávat kelímek s nápojem třeba do sáčku na pečivo s tím, že obsah není k okamžité konzumaci. Nedostatek sice vláda opravila, ale odhalil způsob schvalování nařízení v časovém presu a bez zdůvodnění. Živnostník provozující občerstvení, aby pak bůhvíkde lovil, jak a podle čeho se má vlastě řídit.
(zákaz stravování v závodních jídelnách)
Zákaz stravování v závodních jídelnách nevydržel sice ani jeden den, ale tím spíše je ukázkou absurdnosti některých vládních postupů. Otevřít, zavřít, otevřít. Spíše to připomínalo vojenské cvičení než promyšlená protiepidemická opatření. Navíc jídelny už měly v té době nastavená pravidla ve spolupráci s hygienickými stanicemi, zahrnující plexiskla u výdejové části, ale i u stolů, případně omezený počet míst k sezení. Naopak zaznívalo, že zákazem se lidé přesunou do svačináren nebo šaten, tedy do ještě menších prostorů. Takže jako na vojně, ale střelba mimo terč.
Připomeňme si ještě další finalisty – zbylé nominace bez výsledného pořadí:
(opatření vlády zakazující opustit hranice České republiky)
Zákaz opustit hranice České republiky vydala vláda společně s vyhlášením nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou epidemií v březnu loňského roku. A co živnostník nebo podnikatel, který potřeboval vyzvednout zboží nebo podniknout jiné podnikatelské aktivity spojené s cestováním do zahraničí? Nesmíš, tak nesmíš! Ale proč?
Když byl podnikatel nebo živnostník jako kdokoli jiný připraven být následně ve dvoutýdenní karanténě, nehledě na to, že se mohl rozhodnout v cizině zůstat, tak opatření logiku nedává. Vyhlášený nouzový stav umožnil omezit pobyt i pohyb na vymezeném území, ale jak upozorňovali někteří odborníci na ústavní právo, za vymezenou oblast nelze považovat celý svět, nehledě na právo vycestovat stanovené Listinou základních práv a svobod. Za porušení vládních nařízení hrozil až dvanáctiletý trest vězení.
(zákaz prodeje pomlázek na Velikonoce, protože nepodléhají výjimce z usnesení vlády o omezení maloobchodního prodeje)
„Velikonoční potřeby nespadají do výjimek uvedených v příslušném usnesení vlády, které omezuje maloobchodní prodej. Vymáhání přijatých protikrizových opatření má v kompetenci Policie ČR,“ uvedl resort průmyslu a obchodu, když se před Velikonoci rozproudila živá debata ohledně možnosti prodeje pomlázek. Ministr průmyslu a obchodu v televizi potvrdil, že vláda o žádných výjimkách v tomto směru neuvažuje.
Obchodníci se nestačili divit a smysl zákazu unikal i Svazu obchodu a cestovního ruchu. Vláda podle vyjádření jeho zástupců dokázala překvapit i po roce pandemie. „Nejnověji na vás plánuje poslat policisty, pokud si koupíte velikonoční pomlázku. Zbláznili jste se už úplně?“ reagoval na Havlíčkovo vyjádření prezident svazu Tomáš Prouza. A na ty, co pomlázky prodávali, asi jakbysmet.
(kompenzační bonusy a Covid programy)
Kdo a jak dostane peníze, které by alespoň částečně zmírnily dopady epidemie? V tom se těžko vyznat a o absurdní situace opravdu nebyla nouze. Pětadvacítku vraťte, vyzývaly například berňáky podnikatele. Některé skupiny podnikatelů byly totiž ze státní pomoci v koronavirové krizi vyloučeny. Šlo hlavně o OSVČ, které měly, byť i minimální zaměstnanecký úvazek. Například pokud si řemeslník kromě své živnosti vydělal třeba 3000 korun za činnost v zastupitelstvu, přicházel o celý kompenzační bonus. Stejně tak majitelka obchodu s oblečením, která si na dohodu přivydělávala úklidem. Absurdní situace vedla spoustu lidí k úvahám dát narychlo výpověď. Báli se ale, že by to mohlo být považováno za účelové čerpání bonusu s hrozbou několikaletého vězení.
Podobná situace byla u ošetřovného, na nějž neměli nárok ti, kteří mají samostatně výdělečnou činnost jako vedlejší. To ale podle zákona neznamená, že se jedná o vedlejší činnost z hlediska výdělků. Pokud měl někdo například kadeřnictví a vydělal si 35 000 Kč a na vedlejší úvazek třeba 15 000 Kč jako zaměstnanec, je jeho podnikání vedlejší činností a nárok neměl. Chyběla i podpora osobám pracujícím pouze na dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. V první vlně rozdělování pomoci se zapomnělo také na malá jednočlenná s. r. o., která nedosáhla ani na Antivirus, ani na Pětadvacítku.
(program Covid Nájemné II)
U žádosti Covid Nájemné II, týkající se kompenzace poloviny nájemného za měsíce červenec, srpen a září 2020, u kterého končilo podávání žádostí na konci ledna (respektive následně bylo kvůli výpadku serverů ministerstva průmyslu a obchodu prodlouženo do začátku února 2021), bylo jednou z podmínek doložit úředně ověřené čestné prohlášení pronajímatele. Taková podmínka byla zvláště absurdní, v době kulminující pandemie, kdy bylo hlavní snahou maximálně omezit setkávání a pohyb osob. V systému navíc bylo vše dohledatelné a doložené, včetně výpisů z bank. V takovéto situaci nebyl požadavek úředně ověřeného podpisu nutný a představoval další ukázku nesmyslného byrokratického přístupu.
Jiří Hovorka
Sdílejte článek, než ho smažem
