Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mít rád jídlo a pochopit myšlenku

První franšízu sítě Sklizeno rozjel ve dvaadvaceti. Nedařilo se, pak se ale všechno začalo vyvíjet k lepšímu. „Když v podnikání vidíte jen stroj na peníze, dopadnete špatně,“ říká v rozhovoru Jiří Selucký.

Co člověka ve dvaadvaceti letech přivede k otevření obchodu s jídlem?

U mě šlo o souhru několika věcí najednou. Studoval jsem v Brně, kde tehdy byla první pobočka Sklizena. Žil jsem sice jen z párků a vajíček jako většina studentů, ale říkal jsem si, že si aspoň dopřeju kvalitu. Pravidelně jsem chodil do Sklizena a jednou jsem dovezl nějaké klobásky svému tátovi. Hrozně mu chutnaly, zjistil si o Sklizenu víc a zaujal ho jeho koncept i systém franšíz. Protože ale v Přerově vedl oddělení traumatologie a ortopedie, neměl na něco takového čas. Já měl času naopak dost, a taky problém s autoritami – táta věděl, že pro mě bude lepší vlastní podnik než být někde jako zaměstnanec. Proto ho napadlo, že bychom si franšízu mohli otevřít společně.

Jiří Selucký

Ročník 1991. V teenage věku se věnoval vrcholovému tenisu, studoval sportovní gymnázium. Kariéra vrcholového sportovce ale nepřežila zranění a pubertu, přestoupil na obchodní školu. Po maturitě nastoupil v Brně na sportovní fakultu, studium ale ukončil začátek podnikání – ve dvaadvacíti letech otevírá pobočku Sklizena v Olomouci, o několik let později přebírá i pobočku brněnskou.

Soustavně pracuje na svém osobnostním i podnikatelském růstu.

Nápad je jedna věc, na otevření pobočky ale člověk potřebuje určitý kapitál, vhodné místo… Jak to probíhalo u vás?

Domluvili jsme si schůzku s Davidem Kuklou (zakladatel sítě Sklizeno pozn. red.) a probrali, co všechno franšíza obnáší a jaké jsou možnosti. Chtěli jsme velké a studentské město, takže nakonec padla volba na Olomouc. Roli v tom ale určitě sehrál i fakt, že Olomouc je blízko Přerovu, kde táta bydlel, takže mě mohl mít líp pod kontrolou. Přece jen mi tehdy bylo dvaadvacet. Pak už „jen“ stačilo dát dohromady peníze. Podmínka byla, že svoje úspory investuju i já, i když šlo samozřejmě jen asi o deset procent z celkové částky.

Jak velká byla úvodní investice?

Nakonec o dost vyšší, než jsme čekali. Počáteční investice dělala zhruba milion korun, postupně jsme ale museli přisypat další peníze. V Olomouci jsme vybrali opravdu pěkný prostor, jenže bez výloh. Mysleli jsme, že nepůjde o zásadní problém, a počítali s tím, že co ušetříme na nájmu, zainvestujeme do propagace. Jenže zpočátku se nám vůbec nedařilo, nevydělávali jsme. Zaměstnance ale musíte platit i tak.

Stojíte za pultem v obchodě, do kterého nikdo nechodí… Co se vám honilo hlavou?

Pořád věříte v lepší zítřky a přemýšlíte, co děláte blbě. Nakonec mi dost pomohl otec. Každý večer jsme spolu hodinu seděli a všechno řešili. Radil mi, abych se zaměřil hlavně na propagaci a nevěnoval tolik času samotnému prodeji. V té době jsem totiž často stál za pultem sám – měl jsem pocit, že umím prodávat líp než lidi, které na pobočce mám. Táta mi ale říkal, že můj hlavní úkol je vést zaměstnance a starat se o reklamu. Roznášet letáky na místa, kde jsou naši potenciální zákazníci – do školek, ordinací specialistů a podobně. Já byl ale pořád spíš na prodejně, a tak první rok nedopadl moc dobře.

Co se změnilo?

Přesně rok od otevření táta nečekaně zemřel. Najednou jsem byl na všechno sám a daleko víc začal přemýšlet o tom, co mi říkal. Pomalu jsem začal postupovat podle jeho rad a pobočka konečně začala vydělávat. Od té doby v podstatě pořád rosteme a já si navíc loni přibral další pobočku v Brně.

Proč v Brně? Studentský sentiment?

Brněnskou pobočku mi nabídl David Kukla, někdy na konci roku 2015. Protože vedl celý koncept, už se o ni nestíhal starat tak, jak chtěl. Jenže starat se o dva obchody najednou, navíc ve dvou městech, mi přišlo nereálné. Další otázkou samozřejmě byly peníze. Jen vybavení brněnské prodejny stálo dva miliony, dalších šest set tisíc bylo ve zboží. Nakonec jsme se ale domluvili. Odkoupil jsem zboží a vybavení postupně splácím. I tak jsem ale do brněnské pobočky investoval skoro všechny peníze, které jsem měl.

V Brně jste naskočil do fungující pobočky. Co pro vás bylo horší – začínat od nuly, nebo držet tempo s rozjetým vlakem?

V Brně to ze začátku bylo složitější. Snažil jsem se chovat k zaměstnancům přátelsky, nechal jim stejné podmínky a peníze, jaké měli před mým nástupem. Jediné, co jsem po nich za to chtěl, byla dobře odvedená práce. Jenže to se nakonec ukázalo jako problém. Když měl pobočku na starosti David, nestíhal jim stát každý den za zády. Když jsem přišel já, nelíbilo se jim, že jsou najednou pod neustálým dohledem. Ze třinácti původních zaměstnanců nakonec zůstal jediný. Navíc, než jsem přišel na to, že živit tolik lidí jednoduše nejde, zahučelo mi tam dost peněz. Postupně jsem počet zaměstnanců snižoval. Odešla vedoucí i člověk, který nás téměř rok okrádal – což byl vlastně taky dost vysoký náklad – a já už za ně nehledal náhradu. Změnil jsem systém, každému dal víc pravomocí a současně začal všechno víc kontrolovat. Od roku 2017 prodejna vydělává, a přestože každý měsíc splácím padesát tisíc za vybavení, pobočka nás živí a fungujeme.

Měl jste zaměstnance, který kradl, a procházelo mu to celý rok?

Z inventury to bohužel nešlo poznat. Upozornili mě na to až ostatní zaměstnanci, důkazy ale neměli, tak jsem je poprosil, aby mi začali zapisovat, kdy si něco bere, jí. Podle toho jsem začal sledovat kamerové záznamy a zjistil, že opravdu každý den chodí s lístečkem a bez placení si jídlo odnáší domů. Vedle toho si vymyslel ještě další fintu: při markování zákazníka si standardně vzal peníze, ale pak celý nákup na kase stornoval a částku si ulil pro sebe. Tohle udělal klidně několikrát denně. Za jedenáct měsíců tak vydělal zhruba 380 tisíc korun. Nakonec se mi z něj, pod tíhou důkazů, podařilo dostat 250 tisíc korun zpátky.

Říká se, že byznys s jídlem je nízkomaržový. Co musíte dělat, abyste vydělával, záleží hodně na složení sortimentu?

Musíte řešit každý centimetr regálu. V obchodě obecně potřebujete rychlou obrátku zboží a zároveň na něm musíte mít dostatečnou marži. Pokud vám deset centimetrů zabírá zboží, které se čtyři měsíce neprodává, je to špatně. Musíte ho nahradit produkty, kde je obrátka nejlépe čtrnáct dní. V tomhle mi hodně pomohlo, že se pravidelně potkáváme a sdílíme si vědomosti. Ve finále to bylo jednoduché – vyřadili jsme výrobky, které nefungovaly, a dali větší prostor těm, které se prodávaly dobře. A ono to začalo klapat…

Na čem se dá v tomhle byznyse nejvíc vydělat?

V Brně na Josefské určitě nejvíc na uzeninách a pečivu. Obecně jsou na tom líp pobočky, které kombinují obchod a malé bistro. Marže na gastru jsou totiž mnohem vyšší.

Může franšízant ovlivnit, co se bude prodávat nebo sortiment závisí výhradně na centrále?

Před spojením Sklizena a MY FOODu se zboží jako pečivo, uzeniny nebo zelenina většinou řešilo lokálně. S příchodem MY FOODu se ale všechno centralizuje – vybírají se výrobky, které fungují a odpovídají Kodexu kvality. Podle mě je to tak dobře. Nemám ambici prosazovat vlastní oblíbené výrobky – pokud centrála ví, co funguje, nebudu proti tomu bojovat. Na druhou stranu, když budu chtít, určitě můžu centrále nějaké dodavatele navrhnout, pak se uvidí, jestli projdou sítem.

Dvakrát Sklizeno

Prodejna Sklizeno Olomouc

Prodejna o rozloze 200 čtverečných metrů otevírala v květnu 2013. Vchází se do ní z frekventované ulice 8. května, za krátkou chodbou se otevírá zastřešené atrium, které zajišťuje prosvětlení prodejny denním světlem. Stoprocentně bezbariérový přístup, široký sortiment zboží.

Prodejna Sklizeno Brno Josefská

Josefská ulice je tepna spojující náměstí Svobody s brněnským hlavním nádražím. Téměř třísetmetrová prodejna v krásném členitém historickém prostoru otevírala v polovině roku 2013. Od ostatních prodejen se odlišuje širokým sortimentem uzenin, sýrů a masa v bezmála deset metrů širokém chladícím pultu. Jako jediná otevírá do ulice „hladové okno“, kde si můžete koupit jídlo nebo pití sebou. 

Co byste udělal jinak, pokud byste dnes začínal znova?

Mnohem víc bych se zaměřil na výběr místa a daleko víc se soustředil na práci s lidmi. Tehdy jsem se jim tolik nevěnoval. Jak jsem říkal, řešil jsem spíš samotný prodej. To bylo špatně a dneska už vím, že bylo potřeba daleko víc vést.

Pro koho vlastně tenhle byznys je? Může si franšízu otevřít kdokoli, nebo je dobré mít s prodejem potravin zkušenosti?

Podle mého názoru je nejdůležitější, aby šlo o člověka, který má rád jídlo a má k němu nějaký vztah. Zkušenost s food byznysem není rozhodující a často nejde ani o výhodu. Beru to podle svých zaměstnanců – člověka, který zkušenosti nemá, totiž líp zformujete a snáz mu předáte myšlenku konceptu.

Další věc: když v tom někdo vidí jen stroj na peníze, nebude mu to fungovat. Důležité je opravdu pochopit myšlenku, která je za tím – přinést na trh něco jiného, než mají v běžných supermarketech, a zároveň zlepšit přístup prodávajících k zákazníkům. Teprve potom jde i nějakou tu kačku vydělat.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+97
Ano
Ne

Diskuze

26. 8. 2017 | 11:39 | Alena

Kdybyste pane aspoň nelhal, vsichni odešli proto, že jste jim snížil peníze a choval jste se jako arogantní prase... dokázat to vyplatnima paskama se da velmi jednoduše... Myslim, že každému musí být jasné, že když odejdou...více

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2017 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK