Těším se na samořiditelná auta, říká majitel AJO carsharingu Klimek

První část rozhovoru o začátcích carsharingu Ajo.cz a o tom, jak vlastně fungují:

• Sdílení aut má výhody i pro ty, kteří na něj plivou

Máte docela unikátní data, aspoň z Brna, jak lidé sdílení aut využívají. Kdy je špička a jak službu využívají?

Ono to docela kopíruje klasické řidiče. Špička jsou jednoznačně víkendy, svátky, léto. Máme i firemní klienty, ale ti nefiremní převažují. Tedy jezdí s námi hlavně po práci, odpoledne, večer, o víkendech. Trasy bývají klasické – do velkých obchodních center jako je Ikea, nebo na výlety do pár set kilometrů od Brna. Návštěvy příbuzných. Hodně lidi jezdí do akvaparku v Pasohlávkách. Chalupáři nás moc nevyužívají, totiž kdo má chalupu, mívá i auto a nechce jinak.

A jak často jezdí lidé za hranice?

Zhruba jednou měsíčně, v létě častě. Bývá to Slovensko, Chorvatsko, Švýcarsko, Rakousko.

Máte propočet, do kolika kilometrů/dní výpůjček se vyplácí carsharing a od kolika vlastní kára?

Uvádíme zhruba, že když najedete autem do deseti tisíc kilometrů ročně, vyplatí se vám sdílené. Jednou týdně na nákup a jednou do měsíce na velkou cestu se vlastní auto nevyplatí, zvlášť když musíte řešit servis, povinné ručení a podobně. Na webu máme rozsáhlejší kalkulačku, kde si to můžete víc nastavit podle sebe a spočítat.

Kdo je pro vás konkurence?

Největší konkurence jsou ty patnáct let staré šunky v ulicích, se kterými lidi najezdí ročně deset tisíc kilometrů. A ani těm lidem to sice nedává ekonomický smysl, ale nezbaví se jich.

Oukej, a teď prosím méně vzletnou odpověď. Je pro vás konkurence těch pět dalších carsharingových společností? S některými z nich jste v Asociaci českého carsharingu...

Tvrdě byznysová odpověď zní: Autonapůl, Emuj s elektromobily a Car4way, s těmi skutečně soupeříme. Ještě tu jsou Smile car a HoppyGo, to jsou peer to peer carsharingy, což je jiná služba, než jsme my. Oni jsou jen platformy spojující majitele aut s těmi, co si je půjčují. Je to taky konkurence, byť zase jiná. V asociaci s některými jsme, všichni vnímáme jako společný problém to, že sdílení aut ještě potřebuje propagaci a projednání se zástupci měst.

Ten druhý carsharing

„Nechtěl jsem umět jen točit volantem a šlapat na pedály,“ vysvětluje bývalý testovací jezdec formulí 1 Jan Charouz, proč dal přednost byznysu před závoděním. Dnes pilotuje start-upu SmileCar, přes který si Češi vzájemně půjčují auta.

Peer-to-peer sdílení aut: Dělíme se o bydlení, proč ne o auta?

A v čem se od nich lišíte?

Lišíme se ve vlastním softwaru, z mého pohledu je to strategická výhoda, můžu si s ním dělat, co chci, a líp mi slouží. Pro klienty jsme jediní, kdo umožní online registraci, klient si zaplatí předplatné, rezervuje auto, zaplatí kartou a jede. Vše garantujeme do jednoho pracovního dne, ale stává se, že u toho zrovna sedím, takže můžete jet za hodinu. U ostatních carsharingů si musíte vyzvednout čipovou kartu na odemykání aut. U nás se auto odemkne tlačítkem v mobilu, kdo nemá chytrý telefon, zavolá na infolinku. Taky se lišíme tím, že naše auta jsou na LPG, což pro někoho, přiznávám, může být nevýhoda. Ale díky tomu jsme v kilometrové sazbě o korunu níž než konkurence.

Pojďme na chvíli k praktickým věcem. Jak to funguje, když auto vyfotí radar, že s ním někdo jel stovkou na silnici, kde je padesátka?

Přijde nám pokuta. Buď zavolám klientovi a řeknu, že to zaplatím a budu to chtít po něm, nebo že to předám úřadům a ať si to vyřídí sám. Stává se to, ale ne moc, za poslední půlrok jsme měli tři případy.

Jak řešíte přeparkovávání před blokovým čištěním?

No, to je peklo. Máme v podmínkách, že klient může zaparkovat jen tam, kde je to dovolené. Když ho někdo vrátí večer, a už je tam cedule, a ráno auto odtáhnou, je to stále na něm. Ale občas to někdo přehlídne, já to chápu. Hlídáme to i sami a případně řidičům zavoláme, ať přeparkují. Naše oblasti jsou nastavené tak, aby se i v daném sektoru auto dalo dát vždycky jinam.

A co když někdo nestihne vrátit auto a už na něj někdo jiný čeká?

Buď je poblíž jiné auto a my přehodíme rezervaci na něj. Když jiné řešení není, zavolám čekajícímu klientovi a řeším to s ním osobně. A v podmínkách máme pro pozdní návraty sankce.

Používáte carsharing sám?

Je to trošku trapné, ale já mám auto vlastní. Bydlím dvacet kilometrů za Brnem, tam už se carsharing nehodí. Ale AJO auty samozřejmě často jezdím.

Jak velká firma jste dnes?

Jednatelé jsme dnes tři: já, manželka a náš první investor Pavel Mrnuštík. O auta se nám starají ještě studenti na brigádách, čistí je, jezdí s nimi do servisu. Obrat neprozradím, ale je lepší než ten první rok. Loni jsme dostali investici od JIC VENTURES, zúčastnili jsme se programu pro pokročilé startupy JIC Master a oni se posléze, když do firmy nakoukli, rozhodli do nás investovat. Ale chtěli koinvestora. Nabídli nám dva miliony korun, ale s podmínkou, že jinde seženeme další tři miliony. Uspořádali jsme proto kampaň na investment-crowdfundingové platformě Fundlift. Začali jsme se třemi miliony, ale vybraly se rychle a navýšili jsme to na pět. No a získaných sedm milionů teď používáme na rozšíření flotily, expanzi do Prahy a na marketing.

Jaromír Klimek

Narodil se v roce 1971 v Českém Těšíně. V Brně vystudoval učitelství – matematiku a fyziku na Přírodovědné fakultě Masarykovy univerzity. Hned po škole a civilní službě se začal věnovat marketingu a IT. Provozoval e-shopy s knihami, které studenty připraví na přijímačky na vysoké školy. Posléze s Markem Prokopem spoluzakládal před jedenácti lety PPC oddělení v H1.cz. Před deseti lety založil se svým bratrem komunitní web pro fotografy PhotoExtract.com. V roce 2013 Klimek spolu se svou manželkou Denisou založili společnost Klimek Motion, provozující AJO carsharing, dnes jsou nejvýznamnějšími spolumajiteli této firmy JIC VENTURES a Pavel Mrnuštík, a díky loňskému úspěšnému crowdfundingu mají přes dalších dvě stě investorů. Jaromír Klimek má dvě dcery, žije na Brněnsku.

Chcete i do zahraničí?

Pokukujeme. (smích) Priorita je Praha a bude záležet, jak se to podaří tam. Zahraničí zvažuji od počátku, ale nevím, kdy ně něj dozraje čas.

V jednom rozhovoru před dvěma lety jste řekl, že „za pět let bude svět přecházet na autonomní vozy bez řidiče. Podle plánu by v tom období Ajo mělo působit v několika zemích s ročními tržbami na úrovni stovek milionů korun“. To jsou tak velké, až skoro halucinační plány, jestli mi odpustíte takové hodnocení. Pořád to platí?

Jsem o tom dokonce ještě víc přesvědčený. Carsharing je podle mě první level k mobilitě založené na autonomních autech. Jako halucinační vize mi to nepřijde, naopak si to s postupujícím časem myslím víc a víc, a horizont toho, kdy to přijde, se mi stále zkracuje. Autonomní auta sleduji a jde to obrovským tempem dopředu, už loni na podzim Elon Musk začal vyrábět Tesly s hardwarem pro autonomním řízení. Nemají zatím software, ale auta už s ním za rok dva počítají. A každá automobilka už na autonomních autech pracuje. Což neznamená, že každý to dokáže, ale je to prostě výhled do budoucna. Já do té doby budu růst a nepálí mě, že autonomní auta nebudou za dva roky, ale za čtyři. Ale až budou, otevřou se mi úplně nové příležitosti. Spíš se bojím, aby to nepřišlo už za půl roku, to bych na toho koně naskočit nestihl.

Kristýna Kašpárková

Vystudovala filmovou vědu a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Dlouholetá redaktorka a posléze editorka brněnské redakce MF DNES. Od roku 2014 novinářka na rodičovské dovolené, přispívá pravidelně do Magazínu Reportér,... Další články autora.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem