První část rozhovoru s Robertem Vlachem o jeho podnikání a poradenství:
Váš portál Na volné noze loni uspořádal velký výzkum mezi bezmála 2300 freelancery. Co jsou tedy čeští volnonožci zač? Jaká zajímavá data jste získali?
Určitě doporučuji výsledky průzkumu v rychlosti proklikat, nezabere to ani deset minut a dají se i filtrovat. Kdo podnikat začíná, ten získá slušný přehled, co to v jeho oboru (či kraji) obnáší, jaké jsou nejčastější potíže, jak se pohybují hodinové odměny, na co kolegové sázejí v osobním marketingu, co jim přináší nejvíc zakázek. Výhody volné nohy většina lidí asi tuší, ale pořadí nevýhod bylo překvapením i pro mne: Vévodí jim výkyvy příjmů. Freelanceři obecně nekladou důraz na finanční sebeřízení. Mívají malou finanční rezervu, nehlídají si cashflow, a pokud hodně vydělají, o to víc i utrácejí a málo investují. Nechci příliš zobecňovat, ale to, že výkyvy příjmů trápí tolik freelancerů, něco vypovídá o tom, jak spravují své finance. Potvrzuje to i má zkušenost z poradenství, že slušné finanční sebeřízení mají tak dva lidé z pěti. Je to málo, nebo hodně? Na druhém místě nevýhod je ztráta hranic mezi prací a soukromím. Jak jsou lidi doma, zabraní do práce, uvědomí si to jako problém třeba až právě při vyplňování takového dotazníku. V této souvislosti mě také hodně překvapilo, že do coworkingu nebo sdílené kanceláře dochází jen dvanáct procent dotázaných.
Vybrané výsledky výzkumu portálu Na volné noze z roku 2015 (zapojilo se 2300 freelancerů):
Další zajímavé výsledky a grafy na webu Na volné noze
Ukázaly se nějaké zajímavé demografické výsledky?
Určitě. Dvě třetiny odpovídajících žijí v pražské, brněnské nebo ostravské aglomeraci, z toho většinu dělá Praha a Středočeský kraj. Český freelancing evidentně tíhne k velkým městům. Nejvíc mě překvapilo, že 56 procent lidí uvedlo vysokoškolské vzdělání, což je mnohem víc než v celkové populaci. 88 procent pracuje primárně na počítači, což odpovídá hypotéze, která v debatách o vývoji trhu práce koluje už nějakou dobu, že freelancing se postupně stává preferovanou volbou takzvaných bílých límečků, dříve středostavovských korporátních zaměstnanců.
Máte pocit, že to je trend, který nějak kopíruje zahraničí?
Jednoznačně a bylo pro mě překvapující vidět, že až tak výrazně. Jsou dvě teorie, proč se to děje. Ta kritická zjednodušeně říká, že dochází v mnohem větší míře k prekarizaci práce a narušování stálých pracovních úvazků. Firmy svou politikou vedou čím dál tím víc lidí k tomu, aby se stali externími dodavateli, kdy je všechno na nich. Možná je to důsledek té fáze kapitalismu, ve které se právě nacházíme. A pak je tu druhá hypotéza, že se mění preference lidí a to, co očekávají od práce. Že chtějí volnější úvazky, větší autonomii. Myslím, že díl pravdy mají oba tábory, tedy že skutečně existuje skupina prekarizovaných pracovníků, ale zároveň si myslím, že hlavně u nás je relativně malá. Vede mě k tomu jednak osobní setkávání s freelancery, ale hlavně to, že v průzkumech se ukazuje, že lidi jsou na volné noze relativně dost spokojení. Jsou šťastní, nebo dokonce šťastnější než dřív. Ale je tam velká fluktuace oběma směry a těch, co šťastní nebyli a nechali se znovu zaměstnat, se už pochopitelně nikdo neptá. Čili zůstávám otevřený oběma výkladům, byť mi vlastní zkušenost říká, že většina si volí volnou nohu dobrovolně a pracovní svoboda je něco, co skutečně chtějí.
Existuje podle vás nějaký obor skutečně nevhodný pro freelancing?
Freelancing je oborově silný tam, kde se pracuje primárně hlavou a kde převažuje nehmotný a nepeněžní osobní kapitál (knowledge workers). Jako přístup je méně vhodný pro kapitálově náročné formy podnikání — typicky tam, kde je už nutné třeba vybavení podniku za řádově miliony korun, bych doporučoval víc formální firemní styl přípravy, financování a managementu, nedělal bych to na první dobrou stylem „vezmu všechny rodinné úspory a rozjedu to“.
Konzultantka Dominika Špačková, která radí podnikajícím ženám, se třeba s tímto problémem setkává ještě častěji než já. Takže už vysloveně varuje před punkovými rozjezdy, kdy se vezme pár set tisíc (nebo milion) z rodinných peněz a založí se nějaká ta kavárna nebo rodinné centrum bez přesného podnikatelského záměru. To je úplně typická situace, kde může snadno dojít k úplné a trvalé ztrátě kapitálu.
A je potřeba určitá nátura?
Myslím si, že neexistuje povahový typ, který by vás nějak výrazně diskvalifikoval pro podnikání, spíš si člověk musí vybrat takový obor, který odpovídá jeho osobnosti. Stejně tak nevěřím na rozené podnikatele. Já nejsem rozený podnikatel a ani jsem nikoho takového nepotkal. Důležitý je spíš aktivní přístup. Pasivita je problém. To jsou lidé, kterým odmalička někdo říkal, co a jak mají dělat, pak ve škole, v práci a výsledkem je, že si nevěří a jsou hodně nejistí. Takoví lidé rádi naslouchají „prodavačům úspěchu“ nebo kývnou na šmejdské nabídky, kdy jim někdo draze prodá bezcenné know-how. Nebo se nechají naverbovat jako rádobypodnikatelé do nějakého pochybného multilevelu.
Co když na takového klienta narazíte jako poradce?
Když vidím, že aktivně nedokáže své podnikání řídit, snažím se ho nejdřív přivést k nějaké literatuře, zdrojům a lidem, kteří mu umožní pochopit, jaký mindset, myšlenkové nastavení, pro podnikání potřebuje. Není to okamžité, ale funguje to. Ale pokud má extrémní averzi k nejistotě a riziku, můžu navrhnout třeba i zvážit nějakou zavedenou franšízu, respektive oslovit kolegu konzultanta, který umí nějakou vhodnou doporučit.
Podnikatel a podnikatelský poradce. Vystudoval obchodní akademii, poté pracoval ve Španělsku jako vývojář webových služeb. Od roku 2005 se v Česku jako vůbec první publicista, konzultant a lektor věnuje systematické podpoře a popularizaci podnikání na volné noze prostřednictvím internetového portálu www.navolnenoze.cz. Živnostník roku 2011 Moravskoslezského kraje. Zakladatel 1. evropského think-tanku pro nezávislé profesionály, který se schází pravidelně v Praze, Brně a Ostravě. Je také průkopníkem digitálního nomádství v ČR, rád cestuje a píše o pozoruhodných knihách na www.coctu.cz. Připravuje k vydání knihu Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové.
Vidíte nějaký generační rozdíl u lidí na volné noze v Česku? Jestli se třeba ti mladší už snaží dostat rovnou do zahraničí…
Přesně tak to je. Já jsem přesvědčený o tom, že hlavně mladší lidé se budou na volné noze orientovat na zahraniční trhy čím dál tím více. Upřímně řečeno mi nedává smysl, pokud ovládám jazyky a dělám něco na počítači, obsluhovat jen český trh. Typicky třeba mladí vývojáři už dneska hned po škole zkoušejí získat klienta v zahraničí a není to těžké, protože o české vývojáře je zájem a mnohé startupy platí dobře. Pokud američtí freelanceři vnímají Ameriku jako svůj hlavní trh, nevidím důvod, proč bychom jako Evropané nemohli vnímat stejně trh evropský. Tedy pokud zůstane integrita Evropy do budoucna zachována.
Kdy je ta chvíle, kdy podnikání, kterému se nedaří, vzdát a přestat doufat, že se to ještě zlomí a spoléhat právě na to, že reputace se začne vyplácet?
Jsou rychlé a pomalé obory. V dynamických oborech jako třeba digitální marketing může schopný a pracovitý odborník vyniknout poměrně rychle, za pár let. Ale pak jsou pomalé obory, kde když se třeba bavím s lidmi, jako je hodinář Lubomír Krčmář, tak ten když byl hodinářem deset let, staří zkušení hodináři ho pořád ještě brali jako zelenáče. Dobře totiž věděli, že hodinář, aby získal ostruhy, musí opravit i vzácné kousky a hodinové stroje, které procházejí renovací třeba jednou za čtvrt století. Říkal mi, že teď, když dělá hodináře 34 let, tak už jej berou jako sobě rovného, což pozná podle toho, že jej sami doporučují. Takže moje odpověď je, že to souvisí s oborem. Pokud jste na volné noze v oboru, který se dynamicky mění a roste, a po pěti nebo deseti letech vás v podstatě nikdo nezná, ani se vám nijak zvlášť nedaří, něco je rozhodně špatně a určitě bych v takovém případě doporučoval to s někým probrat. Třeba se zkušenějším kolegou, který je na volné noze ve stejném oboru a očividně se mu daří.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
