Maastrichtská putyka, dvě ráno, 7. únor 1992. Helmut haleká: „Už žádné hranice!“ a John na to: „Společný trh pro všechny!“ a François škytne: „Napište to tam radši všechno, ráno si nebude nikdo nic pamatovat, sacrebleu.“
Střih. Brusel, někdy v současnosti. Dva úředníci zapředeni v hovor: „Hele, ten internet, to je věc.“ – „Vím, lidem ohromně usnadňuje podnikání.“ – dramatická pauza – „Tak to pojďme napravit. Jo a na záchodě zase došla Maastrichtská smlouva.“ Škodolibý smích.
Služby v EU roku 2011: drobní živnostníci, radši nevystrkujte nos za hranice
Jak udělat z živnostníka plátce DPH, podnikatele s několikanásobnou administrativou? Pokud možno co nejnápadněji, třeba tím, že poskytne službu firmě sídlící v jiné zemi Evropské unie. Nebo od ní službu přijme. První leden letošního i loňského roku v tomhle přinesly taková zpřísnění, že bariéru prakticky nelze efektivně obejít.
Stáhněte si placený software z Německa. Bum. Poskytněte konzultaci slovenské společnosti. Bum. Přeložte něco pro Poláky. Bum. Klient může sídlit klidně přes kopec. V unii s papírově jedním trhem to ale znamená zásadnější následky, než kdybyste fakturovali čtyři sta kilometrů přes celé Česko.
Lakonicky to glosovala moje účetní... ehm, sestřenice, za kterou chodím pro radu, když se ztratím v zákonech. „Víš, jde o to, aby dřív nebo později do placení dépéháčka spadl každý.“
Registrace k DPH není konec světa. Dokonce na ní lze vydělat. Kupříkladu máte-li rádi tvrdý sex, můžete se v papírnictví zásobit lepicí páskou, motouzy a dřevěnými pravítky a na daňový doklad si nechat napsat „kancelářské potřeby“.
Když si ale na živnosťák jen tak zlehka přivyděláváte k zaměstnání, nemáte důvod se co čtvrtrok zbytečně mořit s datovou schránkou. Prostě začnete odmítat zakázky zvenku. Jako kdyby nad nimi dál viselo clo.
Mimochodem, kde skončila kreativita evropských úředníků, začala tupost českých zákonodárců. Jak prozradí googlování třeba po britských daňových poradnách, tamní nasazení evropských regulí do místního práva nepostrádá hlavu a patu. Srovnejte třeba dotazy a jejich řešení z hledání DPH EU problém a VAT problem.
Český zákon o DPH jsme tu kritizovali už při poslední velké změně v roce 2004 a moc smyslu nedává ani spousta formulací v poslední novelizaci. K završení všeho mají úředníci českého finančního úřadu ze slov jako PayPal nebo AdSense bolení hlavy, protože je nutí odplout ze známého moře tradičních daňových dokladů a růžových formulářů.
Dobrou chuť, pokud právě obědváte, a vítejte v pořadu Volejte bloggerovi
Máte webové stránky? Vyděláváte jejich prostřednictvím peníze? A publikujete na nich video? Bacha na pokuty. Obsah totiž hlídá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), ke které se od loňska musíte registrovat jako audiovizuální mediální služba na vyžádání. Pro vaše díla platí podobná omezení jako pro televizní pořady, kupříkladu žádná skrytá reklama, naopak povinné kontaktní údaje a skryté titulky pro hluchoněmé. Viz kompletní znění příslušného zákona v PDF.
Původně ještě vcelku pochopitelná celoevropská snaha dát rámec profesionálním videocasterům nebo on-line vysílání klasických televizních stanic dopadla v české adaptaci kafkovsky. Dojela na to třeba místní pobočka Microsoftu, která v únoru ukončila provoz českého videoportálu s videi pro vývojáře. RRTV se totiž na svém zasedání zabývala takovou kravinou, jako že na stránkách s návody „táhněte myší sem, do pole vepište tenhle kód a Windows udělají toto“ nebyly snadno přístupné kontaktní údaje. Nevěříte? Nalistujte si 11. stranu tohoto zápisu.
Jednoduše řečeno: vývojáři nemohli volat řediteli.
„Já do téhle hospody chodím každý den!“ – „Ale já si vás nesmím pamatovat.“
Na příští rok se chystá další evropská regulace, tentokráte cookies. Jde o rozšířený, nenápadný technický prostředek, díky němuž si jednotlivé webové stránky zapamatují svého návštěvníka. Třeba co všechno si dal do nákupního košíku nebo že už hlasoval v anketě.
Věc má na starosti komisařka pro digitální agendu Neelie Kroesová. Velké poskytovatele reklamy zaúkolovala, aby vymysleli způsob, jak nabídnout uživatelům internetu opt-out z nepříjemného sledování, pomocí kterého na ně pak firmy cílí reklamu. To není hloupý požadavek. Navíc teprve když komisařka nebude s výsledkem spokojená, vynutí řešení silou paragrafů. Potud v pořádku.
Jenže ve světle předchozích dvou regulací hořkne doutník v ústech internetového podnikatele. Web bez cookies (česky „sušenek“) by vypadal docela jinak. Nuze. Právě díky téhle technologii existuje kupříkladu partnerský marketing a díky němu zas spousta skvělých cestovatelských průvodců zdarma v češtině. Jejich autoři totiž vědí, že se jim pečlivá práce vrátí na provizích za zájezdy zakoupené přes odkazy vedoucí na stránky cestovek. To i v případě, že si návštěvník objednávku bude třeba týden promýšlet. Rezervační systém totiž díky cookie i po tak dlouhé době pozná, odkud se o hotelu dozvěděli.
Paralelou je, že byste číšníkům, prodavačům a lidem od přepážek zakázali pamatovat si obličeje hostů, zákazníků a klientů, abyste tak chránili jejich soukromí – jednodušeji už to evropským úředníkům a českým zastupitelům vysvětlit nejde. Přesto: pochopí to, když už toho tolik nepochopili?
Autorem titulní koláže je Harald Groven. Publikováno v rámci licence Creative Commons.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
5. 8. 2011 10:38, eďa
Jo, kluci a děvčata. Systém je v megadluzích a na konci s dechem, teď mu navíc padají na ústa dluhopisy, půjdou do výprodejů a zachvilku nebude mít ani na výplatu penzí. Logicky kolem sebe mlátí bezhlavě všechny, co ještě něco mají anebo cokoliv produkují nebo dělají. Zkrátka vítejte v dokonalém otrokářském režimu honosně nazývaném parlamentní demokracie. Já se naopak domnívám, že systém nutně potřebuje megadietu a té lze dosáhnout minimální spotřebou, max. soběstačností, směnou zboží a služeb a nevytvářením žádného zisku.
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.