Zdroj: Pleska / OpenAI, Midjourney
Pojištění vkladů v bance nejspíš znáte: když banka zkrachuje, dostanou klienti automaticky sto procent vkladů do limitu 100 tisíc eur – přibližně do dvou a půl milionu korun.
Podobně funguje pojištění majetku u obchodníka s cennými papíry – ale s mnohem nižšími limity. Přímo ze zákona dostanete 90 procent, maximálně však 20 tisíc eur – přibližně půl milionu korun.
„Pojištění investic“ vás pochopitelně chrání jen před platební neschopností obchodníka, ne před poklesem hodnoty samotných investic nebo před špatným investičním rozhodnutím. Přesto to může být solidní záchrana hlavně pro menší investory, kteří by jinak mohli přijít třeba o značnou část úspor na stáří.
Když jsme se o existenci Garančního fondu obchodníků s cennými papíry párkrát zmínili v textech na webu Peníze.cz, hodně čtenářů to překvapilo. A když už o jeho existenci věděli, neměli jasno v tom, co všechno pokrývá. Pojďme si tedy o pojištění investic napsat podrobně.
Garanční fond obchodníků s cennými papíry funguje od roku 2001. Tuzemští obchodníci s cennými papíry do něj povinně odvádějí dvě procenta ze svých ročních výnosů z poplatků a provizí za investiční služby.
Součástí záručního systému jsou jak banky nabízející investice, tak nebankovní obchodníci jako například Amundi, Cyrrus, Conseq, Fondee nebo Wood & Company (včetně Portu). Jejich seznam najdete na webu garančního fondu. Obchodníci z jiných zemí Evropské unie jsou součástí systému v jednotlivých zemích, i tam je limit vždy přinejmenším 90 procent z 20 000 eur.
Pozor: do fondu musí přispívat jen společnosti s licencí od České národní banky, tedy státem regulovaní obchodníci s cennými papíry. Garance se netýká jiných firem nebo zprostředkovatelů, pokud nepatří pod některého z obchodníků. Když vám někdo na ulici nebo jen tak po telefonu či přes internet nabízí třeba firemní dluhopisy, tokeny nebo jiné „zaručeně výhodné investice“, žádné pojištění (investic ani bankovních vkladů) se na to nevztahuje.
Pokud by se některý z obchodníků dostal do platební neschopnosti a nedokázal plnit dluhy vůči klientům, přišla by ke slovu právě náhrada z garančního fondu. Podle zákona musí jít o „závazky spočívající ve vydání majetku zákazníků zákazníkům z důvodu přímo souvisejícího s finanční situací obchodníka“.
Jednoduše řečeno: když obchodník zkrachuje, dostanete jako klienti určitou náhradu. Je to podobné jako u zákonného pojištění bankovních vkladů. Ale jen podobné – zdaleka ne úplně stejné.
U bankovních vkladů dostanete zpátky sto procent vkladů – až do ekvivalentu 100 tisíc eur, tedy přibližně do dvou a půl milionu korun. Když se tedy vejdete do limitu, vyplatí vám fond pojištění vkladů vždycky přinejmenším to, co jste vložili na účet (běžný, spořící nebo termínovaný) – včetně dosud připsaných úroků.
U investic – obchodníků s cennými papíry – je limit výrazně nižší. Náhrada dělá jen 90 procent a strop je 20 tisíc eur, tedy kolem půl milionu korun. Nepočítá se přitom výše vašich původních vkladů (peněz poslaných na investice), ale aktuální hodnota vašeho majetku u obchodníka. Ta může být výrazně vyšší, ale taky nižší než původně investovaná částka.
Majetkem zákazníka se podle zákona rozumí „peněžní prostředky a investiční nástroje, které obchodník převzal za účelem poskytnutí investiční služby, a peněžní prostředky a investiční nástroje získané za tyto hodnoty pro zákazníka“.
Případná náhrada by se tedy počítala jak z „volné hotovosti“ uložené na účtu obchodníka (nezávisle na tom, jestli teprve čeká na první zainvestování, nebo už jde o příjem z předchozí investice a čeká na nové umístění), tak z aktuální hodnoty investičních nástrojů (cenných papírů – akcií, podílových listů, ETF, dluhopisů a podobně).
Je to dobrá i špatná zpráva zároveň. Dobrá v tom, že pojištění (90 % do 20 tisíc eur) nekryje jen vaše peníze uložené u obchodníka, ale také „investiční instrumenty, které pro vás drží, spravuje či obhospodařuje v souvislosti s investičními službami“. Špatná v tom, že ani akcie koupené přes obchodníka nemusí být přímo vaše a nejsou tak automaticky zachráněné mimo zmíněný limit – podrobněji si to napíšeme o pár odstavců níž.
Pojištění investic vás pochopitelně neochrání před poklesem jejich hodnoty. Nekryje tedy propad trhu, propad jednotlivých akcií, platební neschopnost emitenta dluhopisů a podobně. Nezáleží na tom, jestli investice ztratila hodnotu vaší vinou (špatným rozhodnutím), nebo nezávisle na vás (například nečekaným rozhodnutím politiků).
Garanční fond nekryje ani škody vzniklé špatnou prací obchodníka s cennými papíry. Třeba když do vašeho portfolia vybral nevhodné investice nebo je včas nezměnil navzdory vývoji na trhu. Nekryje ani případy, kdy se obchodník neřídil vašimi instrukcemi nebo nesplnil vaše příkazy – pokud výsledkem není platební neschopnost obchodníka. Porušení zákona nebo smlouvy musíte řešit přes finančního arbitra nebo soud, u trestných činů přes policii.
Pojištění investic nekryje ani závazky, které k vám obchodník má, pokud nejde přímo o vaše peněžní prostředky („hotovost na účtu“) nebo investiční instrumenty (nakoupené cenné papíry). Typicky se tedy netýká různých garancí, které vám sice obchodník slíbil ve smlouvě, ale zkrachoval dříve, než je splnil a než vám je připsal na účet. Může jít o příslib určitého minimálního výnosu investice, příslib „nezáporného zhodnocení“, smluvní pokuty za nesplnění takových garancí, ale třeba i dosud nevyužité předplacené poplatky na další roky.
„Garanční fond nezajišťuje návratnost investice, nýbrž té části zákaznického majetku připadajícího na investora k rozhodnému okamžiku, ke kterému se určuje výše náhrady. Jestliže v důsledku chybně nastavené investiční politiky anebo nepříznivého vývoje na kapitálovém trhu klesla v mezidobí od učinění investice do rozhodného dne hodnota zákaznického majetku, jde rozdíl k tíži investora, popřípadě obchodníka s cennými papíry, jestliže rozdíl vznikl v důsledku porušení jeho zákona nebo smluvní povinnosti,“ zdůraznila ve stanovisku z roku 2011 také Česká národní banka.
„Jestliže porušení odborné péče obchodníka s cennými papíry spočívalo v tom, že zákaznický majetek byl určitým způsobem složen (měl určitou strukturu), že tedy zákazníkovi byl vydán nebo nahrazen jen zlomek původní hodnoty investice, musí investor uplatnit zbytek nároků prostřednictvím žaloby na náhradu škody či v případě dodatečných smluvních ujednání zakládajících samostatnou kupní smlouvu prostřednictvím žaloby na plnění, respektive na vydání bezdůvodného obohacení,“ doporučuje ČNB.
V Garančním fondu obchodníků s cennými papíry je aktuálně kolem dvou miliard korun. Výše příspěvků od obchodníků za loňský rok dosáhla 262 milionů, pro letošek počítá fond s příspěvky přes 332 milionů. Ostatní příjmy (z pokut obchodníkům a z vlastního investování) mají letos přesáhnout dva miliony.
Kdyby dvě miliardy nestačily, měl by si fond zbylé peníze půjčit na finančním trhu, v krajním případě mu půjčí stát ze svého rozpočtu. „Fond je v historicky nejsilnější kondici a připraven na nové výzvy kapitálového trhu,“ napsal předseda správní rady Jan Poulík v zatím poslední výroční zprávě za rok 2023. V minulosti fond řešil výplaty například klientům společností Key Investments, Komerio, KTP Quantum nebo Private Investors.
Garanční fond obchodníků s cennými papíry funguje podobně jako bankovní Garanční fond finančního trhu (Fond pojištění vkladů). Formálně sice není státním fondem, nicméně upravuje ho zákon a jeho vedení jmenuje a odvolává ministr financí. Nejméně jeden člen je jmenován z řad zaměstnanců České národní banky na návrh její bankovní rady.
Jak probíhá výplata případné náhrady? Základem je krok České národní banky, která „bez zbytečného odkladu“ oznámí garančnímu fondu, že
Garanční fond pak veřejně vyzve klienty, aby přihlásili své nároky. Musí jim na to dát aspoň pět měsíců, přičemž samotné právo zákazníka na vyplacení náhrady se promlčí nejpozději za pět let.
Náhradu konkrétnímu klientovi pak fond musí vyplatit do tří měsíců ode dne, kdy jeho nárok ověří a vypočte její výši. Ve výjimečných případech může ČNB na žádost fondu lhůtu prodloužit – nejvýše o tři měsíce.
Jak se bránit inflaci? Investujte!
Najděte nejvýhodnější investiční portfolia a ušetřete na vstupních poplatcích. Ať jste začátečník, nebo zkušený investor.
Klient dostane 90 % majetku, který mu nemohl být vydán z důvodů přímo souvisejících s finanční situací obchodníka s cennými papíry – nejvýše však do ekvivalentu 20 tisíc eur (přibližně 500 tisíc korun) pro jednoho zákazníka u jednoho obchodníka. Hodnota se počítá ke dni, kdy fond obdržel oznámené ČNB. Pokud by současně zkrachovalo více obchodníků, posuzuje se limit u každého samostatně.
Do limitu se sčítají různé formy majetku u stejného obchodníka (jednotlivé akcie, spoluvlastnický podíl v podílovém fondu a další).
Pokud jde o „volnou hotovost“ uloženou na bankovním účtu (prostřednictvím obchodníka), mohou nastat v zásadě tři možnosti:
Obchodník je sám bankou, jeho krach tedy znamená současně i krach banky. Ke slovu přijdou oba garanční systémy. Z pojištění vkladů dostanete zpátky sto procent peněžních prostředků na účtech do limitu 100 tisíc eur (přibližně dva a půl milionu korun). Nerozlišuje se, jestli jde o klasický vklad (běžné účty, spoření), nebo peníze určené na investice (případně příjem z investic). Z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry pak dostanete zpátky 90 procent hodnoty investičních nástrojů (akcií, fondů a podobně) do limitu 20 tisíc eur (přibližně půl milionu korun).
Zkrachuje obchodník, který není bankou. Předpokládejme, že vaše peníze nezpronevěřil a má je uložené na speciálním účtu v bance, a to odděleně od peněz obchodníka. V takovém případě se peníze na účtu sčítají s hodnotou investičních nástrojů, klient pak dostane 90 procent do limitu 20 tisíc eur z tohoto součtu. Vyšší limit pro pojištění vkladů nehraje roli – protože v platební neschopnosti je obchodník, ne banka.
Zkrachuje banka, u které má obchodník peníze klientů na speciálním účtu – ten je společný pro více lidí, ale banka má informace od obchodníka, jaký podíl připadá na konkrétní osoby. Na takový účet se pak vztahuje pojištění vkladů v bance – se stejnými podmínkami, jako když si tam peníze uložíte sami na vlastní účet. Zpátky byste tedy měli dostat sto procent do 100 tisíc eur (dva a půl milionu korun). Pozor jen na to, že limit pro pojištění vkladů se počítá na všechny vaše vklady u dané banky dohromady – nenavyšuje se. Takže když má váš obchodník účet v bance, kde už sami máte uloženo hodně peněz na osobním účtu nebo spoření, nemusí strop stačit.
Zbývající peníze z účtu, stejně jako zbývající hodnotu investičních nástrojů (akcií a podobně), tedy vše nad 90 % z limitu do 20 tisíc eur, byste jako klient mohli dostat ve druhé fázi. Dostaly by se do insolvenčního řízení.
Dobrá zpráva je, že majetek zákazníka není součástí majetkové podstaty dlužníka. Zůstává oddělený a po rozhodnutí o úpadku obchodníka ho insolvenční správce musí vydat zákazníkovi, a to včetně výnosů. Dokud majetek nevydá, měl by se o něj insolvenční správce starat „s péčí řádného hospodáře“.
Pochopitelně: pokud obchodník váš majetek zpronevěřil, dostanete nad limit pojištění jen část z toho, co na vás evidoval – nebo vůbec nic.
Na bližší vyjasnění v praxi čeká otázka, komu vlastně patří akcie, které pro vás obchodník nakoupil. Různí obchodníci používají různé přístupy a formulace. Pravidla se liší také podle státu či burzy, kde akcie koupili. Jednoduché to bohužel není ani u pražské burzy – typicky u akcií ČEZu nebo Komerční banky.
Obchodník je pro vás jako klienta obvykle vede na sběrném (hromadném) účtu na jméno obchodníka. Má to výhody: nemusíte se sami starat o výplatu dividend, ušetřit se dá i na poplatcích depozitáři.
Někteří obchodníci – typicky Fio banka – nabízejí klientovi i druhou možnost: založit mu individuální účet v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP), takže klient je vedený jako majitel akcie přímo v depozitáři, ne až v takzvané navazující evidenci.
Za výhodu druhé varianty – individuálního účtu – je považováno to, že takový majetek klienta je jednoznačně oddělený (ještě výrazněji než podle běžných pravidel) od majetku obchodníka. Koneckonců i sám emitent akcií (ČEZ, Komerční banka) v takovém případě posílá klientovi přímo jak dividendy, tak pozvánky na valnou hromadu – ne prostřednictvím obchodníka.
Znamená to, že akcie na individuálním účtu v CDCP se vůbec nebudou počítat do limitu „pojištění investic“ a nebudou z něj zbytečně ukrajovat na úkor dalších akcií?
Zajímali jsme se o modelový případ: Máte přes Fio investováno 20 000 eur do zahraničních akcií (sběrný účet) a kromě toho jste přes Fio nakoupili na svůj individuální účet s přímou evidencí v CDCP ještě akcie ČEZu v hodnotě 10 000 eur. Dostanete tedy 90 % z 20 000 eur za zahraniční akcie, zatímco 10 000 eur budete řešit přímo s CDCP a snadno je převedete pod jiného obchodníka? Nebo hrozí, že garanční fond zařadí do náhrady i takové přímo vlastněné české akcie, takže celkově dostanete méně?
Fio banka věří, že nehrozí. „Akcie, které má klient na individuálním účtu v CDCP, jsou pouze jeho majetkem a případný teoretický krach obchodníka je neohrožuje. Zároveň tedy nevstupují do výplaty náhrad z garančního fondu a nesnižují hodnotu plnění,“ tlumočí názor právníků Jakub Heřmánek, mluvčí Fio.
Garanční fond však s takovým výkladem nesouhlasí. „Ve výjimečných případech lze prostřednictvím obchodníka zřídit vlastní evidenční účet u CDCP (přímo na jméno klienta, nikoliv sběrný účet obchodníka), toto však nemá vliv na výši limitu odškodnění. Majetek klienta se počítá souhrnně tedy za všechny cenné papíry, které klient v CDCP má,“ říká ředitel fondu Jiří Korb.
„V právním vztahu s CDCP je pouze obchodník. Ten vede u CDCP účet na jméno zákazníka. Vedení takového účtu vyžaduje smlouvu mezi zákazníkem a obchodníkem. Jde tedy o součást investiční služby. Cenné papíry na takovémto účtu jsou ‚v moci‘ obchodníka – a podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu jsou tedy zákaznickým majetkem, který garanční fond nahrazuje,“ upřesňuje Jana Flídrová, která působí jako Compliance Officer garančního fondu.
„Pokud má zákazník u obchodníka ještě majetek na jiném účtu, pro výpočet náhrady se hodnota majetku na obou účtech sčítá,“ dodává Flídrová.
Podle ní není pravda, že obchodník nemá „nic moc společného“ s akciemi, které vede u CDCP na účtu na jméno zákazníka. „Jakékoli obchody s těmito akciemi může zákazník provádět jen prostřednictvím tohoto obchodníka. Cenné papíry na individuálním účtu i sběrném účtu v CDCP má klient vedené u konkrétního obchodníka, který je spravuje a počítá do zákaznického majetku. V případě zpronevěry obchodníka mohou být ohroženy akcie na obou typech účtů,“ vysvětluje.
Petr Kučera
Sdílejte článek, než ho smažem
