Češi chtějí mít své jisté

| rubrika: Rozhovor | 23. 5. 2019
A stejné to je – minimálně, když jde o spoření nebo investování na penzi – na celém světě, říká Miloš Filip, ředitel oddělení produktů a marketingu Generali Investments CEE. V našem rozhovoru ale nezapomene připomenout i ty nepoučitelné, kteří se chtějí „svézt a rychle zbohatnout“, a tak „pořád kupují bitcoiny za dvacet tisíc dolarů, protože věří, že budou mít do měsíce sto tisíc“.

Na titulní stránky českých novin a webových portálů už se zase slétají supi a paní Šichtařová a společně předpovídají globální ekonomickou apokalypsu. Tak kdy to přijde?

Určitě se nakonec jednou trefí. V tomto jejich prognostickým schopnostem věřím. Každopádně jim ale přeji pevnou vůli. Brzy to nebude. Alespoň podle mého. Jasně, ekonomika zpomaluje, zvyšuje se nejistota, indexy nemůžou růst do nekonečna... Když se ale podíváte na ceny akcií ve Spojených státech, zjistíte, že nijak dramaticky našponované nejsou. Trh je výš, ale drama to není. Posledních deset let navíc rostly hlavně dividendové tituly a to je pozitivní signál.

Vyplatí se ale dnes, po deseti letech růstu, vůbec začínat s investováním do akcií?

S dlouhodobým investičním horizontem ano. Nikdy soudný vám nepoví, že dnes, zítra nebo do měsíce přijde patnáctiprocentní korekce. Navzdory růstové dekádě, která nemá obdoby. Mít část majetku uloženou v akciích je logické a správné řešení prakticky v kteroukoliv dobu.

Miloš Filip

Miloš Filip

Ředitel oddělení investičních produktů a marketingu ve společnosti Generali Investments CEE. Na finančních trzích pohybuje 18 let. Jako člen představenstva ING Investment Management byl zodpovědný za rozvoj obchodu a marketing fondů a investiční správy v ČR a SR. Dřív pracoval jako ředitel penzijního fondu ve skupině ČSOB nebo byl investičním poradcem pro afluentní klienty ABN AMRO Bank. Je spoluautorem finančně vzdělávacích publikací a projektů finančního vzdělávání pro základní i střední školy.

Proč akcie vlastně posledních deset let rostly? Můžou za to centrální bankéři?

V roce 2009 indexy propadly o 45 procent. Takže určitě bylo z čeho růst, zároveň ale pomohly i nulové úrokové sazby a další podpůrná opatření Fedu a Evropské centrální banky. Trhy potřebovaly likviditu.

Ekonomové se dělí na dvě znesvářené skupiny, jedna zásahy centrálních bankéřů kritizuje, druhá je hájí. Kam se řadíte vy?

Neřadím se ani k jedné, zásahy centrálních bankéřů jsem ale vnímal pozitivně. Určitě bylo potřeba trhům a investorům pomoci. Hypoteční krize nevznikla jen kvůli hamižnosti tvůrců hypotečních derivátů, ale také proto, že jim v tom regulátoři nedokázali zabránit. Následnými opatřeními si tak podle mého napravili alespoň část pošramocené reputace.

Mohli bychom tady oslavovat liberalismus a autoregulační schopnost trhu, jenže, jak se ukázalo, tyhle premisy platí pouze z pohledu čisté ekonomické teorie. V praxi nás o opaku znovu a znovu přesvědčují excesy, jichž se lidé ve finančním sektoru dopouštějí v honbě za zisky. Ale abych nebyl jen jednostranný. Přílišná regulace taky neprospívá. Zlatá střední cesta…

Poučili se tvůrci investičních produktů z hypoteční krize? Vzniká dnes míň superkomplikovaných finančních nástrojů, kterým kromě jejich tvůrců nikdo nerozumí?

Tam, kde je poptávka, dřív nebo později vznikne i nabídka. Pokud někdo takové produkty chce kupovat nebo distribuovat, budou se objevovat i nadále. Nemyslím si, že se trh poučil. Stejně jako jsme se za dvě stě let nepoučili z ekonomických bublin. Lidé pořád kupují bitcoiny za dvacet tisíc dolarů, protože věří, že budou mít do měsíce sto tisíc. Každý se chce svézt a rychle zbohatnout. Takové jsou lidské emoce. A emoce nevyléčíte... Racionální chování je racionální jen do té doby, pokud lidé chtějí jednat racionálně.

I ve vašem portfoliu produktů můžeme znovu najít strukturované produkty. Vracejí se do módy?

Všechny strukturované produkty nejsou ztělesněním zla. Vždycky záleží na tom, jak a co strukturujete. Jakýkoliv zajištěný fond je podle definice strukturovaný produkt. Takže ano, máme v portfoliu produkty kombinující opce s dluhopisovým základem.

Investovat a šetřit!

Jasně, nachystat se na stáří. Dobře si vychovat hodně šikovných dětí, pořídit si byt, aby se nemusel platit nájem, a zahrádku, aby si člověk sám vypěstoval lacino dobroty.

Ale k tomu pořád investovat a šetřit.

Rádi poradíme s výběrem a pomůžeme porovnat. U vybraných podílových fondů neplatíte vstupní poplatek.

Jak jsou stavěné?

O zajištění investice se starají české státní dluhopisy. Za jimi generovaný výnos pak nakupujeme dynamická aktiva. My věříme v pokračování posilování koruny vůči euru. V případě, že bude při každém výroční otevření fondu kurz koruny vůči euru o padesát haléřů nižší, než bude kurz při skončení akumulačního období fondu, vyplatíme investorovi prémii tři procenta z výše investice. Tyto roční výplaty jsou na sobě nezávislé a investor o ně už nemůže zpětně přijít. Nejvíc tedy můžete vydělat 115 procent. Pokud se podmínka nesplní ani jednou během pětiletého investičního horizontu, obdrží investor zpět celou investovanou částku.

Co když během následujících pěti let vstoupíme do měnové unie?

Pak se bude pro výpočet používat fixní kurz pro převod koruny na euro. Tedy ten poslední známý.

Jak máte postavené poplatky?

Poplatek za správu je jedno procento.

Máte v plánu další podobné emise?

Určitě. Zatím ale ještě nevíme, do čeho se vrhneme. Rozhodne se během druhé poloviny roku. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom všichni investovali do klasických podílových fondů a především pravidelně, ale zas a znovu, všechno je o poptávce.

Sílí?

Poptávka po takto strukturovaných produktech je konzistentní. Poměrně velká část investorů chce vyšší zhodnocení než jedno procento, které nabízejí spořicí účty, jenže nechce riskovat, i když jim pak velkou část sežere inflace. Problém byl poslední roky jinde. V době nulových nebo velmi nízkých úrokových sazeb nebylo možné takové produkty konstruovat, protože nebylo kde generovat zhodnocení na konzervativních produktech.

Je taková averze vůči riziku česká specialita?

Vůbec. Tohle platí globálně. Zvlášť, když jde o peníze na penzi. Můžeme kroutit hlavou, proč lidé nekonvertují ze starého penzijka do nového, když se tím připravují o zásadní část peněz. Jenže podobné chování funguje všude včetně Spojených států, kde lidé investují už řadu generací. Hlavně mi neprodělejte.

Penzijko staré a nové

Zůstat, nebo jít?

Vyplatí se konvertovat od starého penzijka do nového? Mohlo by. Ale ne tehdy, když v něm budete investovat jako většina lidí, tedy do konzervativních fondů. Ty dopadají ve výsledcích ještě hůř než staré penzijní připojištění. Pokud nemáte na riskování žaludek (nebo věk), radši zůstaňte.

Horší než penzijní připojištění. Proč většina lidí v nových fondech nevydělává?

A teď mi to, prosím, dejte do kontextu s tím, jak bezhlavě lidé investují do korporátních dluhopisů slibujících klidně i dvouciferné roční zhodnocení, jenže s obrovským rizikem.

Dluhopis v sobě nese pozitivní konotaci. Dlužní úpis, státní dluhopisy – ty se přece vždycky zaplatily. To, že se jejich investoři pohybují v kreditním riziku konkrétní firmy, je některé pro méně zkušené investory nepochopitelné. Nevidí rozdíl.

Nebojíte se, že až opravdu přijde krize, korporátní dluhopisy popadají jako domečky z karet?

Samozřejmě. Záleží jen, o kolik peněz investoři opravdu přijdou. Důvěrou v investiční nástroje to ale zatřese tak jako tak. Zatím jde o selhání individuálních firem, které špatně odhadly budoucí růst.

Nepřicházíte kvůli korporátním dluhopisům o klienty?

Hůř jsou na tom banky. Ale částečně ano. Podobně nám konkurují státní dluhopisy ministerstva financí.

Vytisknout

Líbil se vám článek?

+2
Ano
Ne

Diskuze

Žádný komentář nebyl vložen.

Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.