Během finanční krize plnily hedgeové fondy stránky novin jako jeden z možných viníků celého průšvihu. Brzy se na ně obrátila i pozornost úřadů a v síti uvízlo několik velkých ryb, mezi nimi právě společnost SAC Capital, založená „zázračným“ investorem a dnes už miliardářem Stevenem Cohenem.
Syn krejčího a učitelky klavíru začal hrát na střední škole poker a možná právě ten v něm zažehl touhu riskovat a vyhrávat. Na vysoké škole už z přednášek odbíhal sledovat kurzy akcií do místní pobočky makléřské firmy a v kariéře měl jasno. Hned po škole začal pracovat jako trader a svou vlastní firmu založil v roce 1992. V průměru dokázala ročně vydělávat zhruba 25 procent, jediný ztrátový rok pro ni byl rok 2008. Cohen měl ambici dotáhnout firmu (i své osobní bohatství) na úroveň finančních titánů, jako je George Soros. A byl na dobré cestě, letos v žebříčku Forbesu skončil jako 106. nejbohatší člověk světa.
Vydělával i na zneužití neveřejných informací, tvrdí teď úřady. Sám Cohen zatím z ničeho obviněn není. Jeho zaměstnanci ale využívali například informace od lékařů o postupu zkoušek nových léků k obchodům s akciemi farmaceutických firem. Jde o několik málo černých ovcí, dušuje se firma. Ta se tento týden přiznala k pochybení, dohodla se s úřady na sankcích ve výši 1,8 miliardy dolarů a přestane poskytovat služby klientům mimo samotného Cohena. Což mimochodem pořád znamená několik miliard dolarů pod správou. Vyšetřování jednotlivých obchodníků ještě pokračuje.
Zlý kapitalista za katrem
Jedním z dřívějších úlovků úřadů byl šéf fondu Galleon Group Raj Rajaratnam, zatčený v roce 2009. Na insider tradingu měl se svými komplici vydělat 60 milionů dolarů a teď už si tento americký finančník pocházející ze Šrí Lanky odpykává jedenáctiletý trest.
Údajně si zařídil fešácký kriminál se soukromou celou a vlastním sluhou, podle Forbesu prý ale jde jen o bulvární drby. Ovšem když se podíváme na finančníkovu kulaťoučkou tělesnou konstituci, máme tu ukázkového zlého kapitalistu – právě takového, od jakého byste čekali, že bude krást slunce.
Ale co vlastně hedgeové fondy dělají a proč si vysloužily tak špatnou pověst? Tady je několik mýtů, které o nich kolují:
Mýtus první: jsou extrémně rizikové
Nejprve trocha etymologie. Slovo hedge v angličtině označuje živý plot – přenesením významu vznikl hedging jako zajištění rizika. Původní hedgeové fondy se tedy snažily riziko vykázat někam za plot, což se dá udělat za pomoci finančních derivátů, prodejů na krátko a podobně.
Postupem času se definice zamlžila a jako hedgeový fond se dnes označuje téměř cokoliv, co nepatří mezi běžné podílové fondy, je to méně regulované a má to alternativní investiční strategii. Ta může zahrnovat ledacos, od derivátových či měnových obchodů přes investice do restrukturalizací firem až po víceméně obyčejné akciové portfolio s trochou toho pozlátka navrch.
Rozhodně neplatí, že by všechny takto označované fondy byly nějak extrémně rizikové. Někdy se uvádí, že jejich výprodeje akcií prohloubily propad během finanční krize, ale odlišit takový efekt od všeobecné tržní paniky není jednoduché.
Je fakt, že často investují s finanční pákou, tedy za půjčené peníze. Před krizí ale průměrná finanční páka v sektoru byla zhruba 4 : 1, po krizi se tato hodnota smrskla pod 2 : 1 – tedy jednu koruna úvěru na každou korunu vlastních peněz. Pro srovnání, u bank není páka 20 nebo 30 : 1 ničím neobvyklým. A pak kdo tu ohrožuje stabilitu finančního systému!
Mýtus druhý: hedgeové fondy potopily Řecko, my jsme na řadě!
Vždycky když se vyhrotí evropská rozpočtová krize, přispěchá některý politik (nebo profesor sociologie) s tvrzením, že je to všechno jen zákeřný útok spekulantů. To je ale také spíš tvrzení z říše pohádek. Jistě, sázet „proti“ firmě či státu jde, ale takový spekulant jde sám s kůží na trh. Když se splete, prodělá.
Dramatický růst výnosů dluhopisů zemí jižní Evropy byl způsoben v první řadě tím, že je investoři nechtěli. Zkrátka když není poptávka, cena musí klesnout. Když přispěchala Evropská centrální banka s masivními půjčkami pro banky, o dluhopisy PIIGS začal být zase zájem a všichni žili šťastně až do smrti. Nebo také ne, ale to je jiná pohádka.
Mýtus třetí: ovládají obrovské peníze
Ve skutečnosti se hedgeovým fondům dostává větší pozornosti, než by si zasloužily. Podle údajů společnosti HFR spravují zhruba 2,4 bilionu dolarů, což je méně než pětina ve srovnání s podílovými fondy. Když přičteme rezervy pojišťoven, penzijních fondů a dalších institucí, jsou hedgeové fondy v podstatě titěrné.
Mýtus poslední: jsou to finanční mágové
Každý začínající manažer takového fondu (a mnoho laiků) žije v zajetí představy o obrovských ziscích. Realita je trochu nudnější. Malé části šťastlivců se skutečně podaří mnohonásobně překonat trh a přijít si při tom k mnohaciferným bonusům. Daleko větší procento jich ale skončí v šedém průměru a/nebo ukončí činnost.
Kupříkladu John Paulson se proslavil vizionářskou sázkou na to, že vypukne hypoteční krize, ale v roce 2011 zase prodělal desítky procent. Vrtkavost Štěstěny se zkrátka nevyhýbá ani finančním géniům. Vtip je v tom, že je skoro nemožné dopředu poznat, jak se bude kterému manažerovi dařit.
Hedgeové fondy si obvykle účtují poměrně tučné poplatky. Historicky to byla přijatelná cena za zajímavé výsledky. Ale jak už to tak často bývá, zajímavé výnosy přilákaly (zvlášť po roce 2000) masu nových investorů a se zisky je to už poněkud slabší.
Ovdovělé učitelky, mějte se na pozoru
Index sledující výkonnost hedgeových fondů (HFRX) si loni připsal 3,5 procenta, letos je zatím v plusu 5,6 procenta, tedy hluboko pod americkým akciovým trhem. Čistě akciové fondy jsou na tom lépe, ale i ony zaostávají.
Jistá ironie je, že do exotických fondů může investovat třeba penzijní fond ovdovělých učitelek. Formálně sice patří mezi sofistikované institucionální investory, kteří by měli být schopní oddělit zrno od plev. Ale v praxi někdy netuší, do čeho ve skutečnosti investují a jak vysoké poplatky platí. Při vší úctě k učitelkám.
Co z toho plyne pro běžného investora, který zůstal za živým plotem? Nejspíš to, že může v klidu spát. Sice přichází o možnost jít na snobský večírek a chlubit se tam svojí skvělou investicí, ale pokud jde o výnosy, zcela „nudné“ portfolio podílových fondů mu nejspíš poslouží stejně dobře nebo lépe.
Sdílejte článek, než ho smažem