Češi mají peněz jako želez

Jak naše domácnosti hospodařily za první pololetí? Vše začíná u růstu příjmů (tzv. nominálního hrubého disponibilního důchodu), který dosáhl nejvyššího tempa posledních let: 8 %. Při poklesu cenové hladiny tak reálně vzrostl o 9 %. Spotřeba domácností roste meziročně o 5 %, což činí přes 18 miliard za pololetí. Část rodin navíc sáhla k půjčkám, takže se ještě o víc zvýšila míra hrubých úspor – ta dosáhla opět 9 %, což v meziročním srovnání znamená výjimečné zvýšení o 4 procentní body.

Dluhy nevadí

Meziroční přírůstek úvěrů domácnostem se blíží tempu 30 %. Na bydlení mají půjčeno 112 miliard (61 z hypotečních + 51 ze stavebního spoření), spotřebitelské úvěry přesáhly 66 miliard korun.
Přitom ČNB porovnává zadluženost (podíl celkových úvěrů domácnostem na jejich spotřebě) a uvádí, že našich 12 % je stále ještě málo i proti 26 % v Řecku a zanedbatelné proti 80 % průměru EU. Podobné je to i v podílu spotřebitelských úvěrů na spotřebě domácností: 3 % v ČR, 9 % v Řecku a 13 % v průměru EU.
Že se i naše banky konečně "vrhly" na obyvatele, ukazuje nejen to, že podíl klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech je v bankovním sektoru 15 %, zatímco na úvěrech domácnostem jen 6 %. Druhý důvod je v nekřesťanských úrocích, na které jim zaslepení lidé skáčou (viz článek Úrokový půvab malých klientů).

Úspor přímo nadúroda

Jen za první pololetí se úspory domácností zvýšily o neuvěřitelných 50 miliard korun. A to dokonce reálně, protože inflace se pohybuje na historicky nízké úrovni.
Finanční aktiva průměrné domácnosti tedy vzrostla o víc než 13 000 korun na celkových 320 tisíc korun. Finišuje stavební spoření přírůstkem 37 mld. Kč, pěkných 21 miliard si připsaly fondy. Dalších víc než 50 miliard se ovšem rozuteklo z bankovních termíňáků – část na běžné účty, část do slamníků (při dnešních sazbách nemají vklady prakticky žádný smysl).

Stavební spoření prožívá abnormální euforii a využívá ho již téměř 60 % obyvatel, přičemž 70% penetrace je považována za maximum (taková je úroveň například v Rakousku). Roste však také výše průměrné cílové částky, jenže celý boom produktu zřejmě utne novela zákona koncem roku.

U fondů bychom však měli data očistit o institucionální fondy, tedy započíst přírůstek o 4 miliardy nižší. O 6,5 mld. korun sice vzrostly fondy pro institucionální klienty, ale naopak odkup kolem 2,5 miliardy z IKS globálního (profil, názory) jde také na vrub institucionálů. V utkání zahraniční vs. domácí za letošního půl roku by tak konečné skóre utkání vypadalo 10,3 : 6,8. Za druhé čtvrtletí však zahraniční fondy začaly náskok tuzemských prudce stahovat a pomyslný poločas byl již téměř vyrovnaný (viz článek Čeští investoři nejsou příliš odvážní).

Velký problém je prohlédnout "slamník", tedy objem hotových peněz, které namísto oběživa vystupují jako tzv. tezaurované úspory. Není na ně statistika, nelze je sledovat. ČNB samozřejmě vyhodnocuje agregátní ukazatele, což je ale především jejich dynamika (změny) a trendy. Ty jsou důležité pro analyzování makroekonomických ukazatelů a vztahů. Zejména z monetaristického pohledu hraje právě objem peněz v ekonomice klíčovou roli. Ale – nic nevypovídá právě o těch "zašitých" do různých štrozoků, šuplíků i skrýší v domácnostech. Jinak řečeno – dočasně (i s tímto pojmem máme hlubokou zkušenost) stažených z oběhu. Vyjdeme tedy z určitého expertního modelu, který porovnává podíl oběživa na M2 s určitým konstantním podílem v roce 1998 (z dob vysoké inflace, kdy byla tezaurace extrémně nevýhodná), a přece jen dostaneme jisté vodítko. Nebude jistě zcela přesné, ale trendově odpovídá a čísla by se od reality měla odchylovat jen v řádu jednotek miliard.

Co si myslíte o rostoucí spotřebě a zadlužování českých domácností? Staneme se podle vás opět národem spořílků? Nebo víte, jak s penězi zacházet lépe? Podělte se o své nápady s ostatními!