Jiří Brabec: energie má stále na rozdávání

Kolegové bankéři z ostatních investičních společností odešli do jiných oborů, jsou trestně stíháni, nebo zemřeli. Jiří Brabec (65) zatím na odchod nepomýšlí. "Rád bych ještě asi dva roky v ŽB - Trustu (profil, názory) zůstal," říká. "Správce fondů čeká krize, brzy nastoupí zahraniční konkurence. Zdejší fondy budou muset najít nové segmenty trhu a nové formy práce. Střet se odehraje již v nejbližší době a já bych před ním nerad utíkal," vysvětluje generální ředitel ŽB – Trustu svou pracovní motivaci. Většina partnerů si ho váží a je pro ně autoritou. Do letoška byl předsedou předsednictva Unie investičních společností České republiky (UNIS), nyní je jeho místopředsedou. Nabídku stát se komisařem Komise pro cenné papíry před časem odmítl.

Vše začalo v Rusku

Vysokou školu vystudoval v padesátých letech v Rusku. Původně měl sice studovat hutnictví v Moskvě, až na místě mu ale řekli, že pro něj nemají místo a poslali ho dál na východ. Na Uralský polytechnický institut nedá dodnes dopustit: "Po nástupu do zaměstnání jsem se srovnával s absolventy ČVUT, myslím, že mé teoretické znalosti nebyly horší a byl jsem lépe připraven pro praxi," vzpomíná Brabec. Po skončení gymnázia se dnešní šéf ŽB - Trustu rozhodoval, zda strojařinu studovat doma, nebo v zahraničí, kde tehdy byly jen dvě možnosti - NDR, nebo Rusko. Pro Rusko se prý nakonec rozhodl kvůli své nechuti učit se němčinu. Za války jí sice mluvil, pak se jí ale dále nevěnoval, a rychle většinu zapomněl. "Byl jsem líný, rodiče mne dost nehonili," poznamenává. Škola vzdálená od rodné Plzně pět dnů jízdy vlakem ho naučila samostatnosti, včetně praní, žehlení a zašívání ponožek.

Většinu svého pracovního života strávil Jiří Brabec jako vývojář v plzeňské Škodovce, deset let pracoval v ČKD na systémech automatického řízení technologických procesů, po revoluci se dostal velmi blízko politice. Do ministerských služeb na pozici náměstka jej povolal tehdejší ministr hutnictví, strojírenství a alektrotechniky Slavomír Stračár, spolužák z vysoké školy. Od června 1990 pracoval jako náměstek federálního ministra zahraničního obchodu, kde zůstal až do rozpadu Československa v závěru roku 1992. Nepodlehl lákání Vladimíra Dlouhého k práci na jiném ministerstvu, chtěl zužitkovat znalosti českého průmyslu a ekonomiky v komerční sféře.

Nezaměstnaný vysoký státní úředník dostal řadu pracovních nabídek od zahraničních společností i českých bank. Nejvíce ho oslovila nabídka šéfa Živnostenské banky Jiřího Kunerta dělat průmyslovou politiku banky. Z té sice nakonec sešlo, Brabec ale do Živnostenské banky (profil, názory) přesto nastoupil. Jeho úkolem bylo vybudovat a následně vést dceřinou investiční společnost. Z počátků v bance pochází zlatý klopový odznáček s logem banky, tradiční doplněk saka Jiřího Brabce. "Stále ho nosím, je to pro mne vzpomínka na to, jak jsem se stal bankéřem."

Na chalupě nebo ve světě

Jiří Brabec podlehl, ostatně jako většina finančníků, kouzlu golfu. Míček a hůl má připravené i ve své kanceláři. sebekriticky však poznamenává, že golf má sice velmi rád, ale hrát jej moc neumí a lepší to již zřejmě nebude. Od velké většiny mladších kolegů se odlišuje láskou k chalupaření a kutilství. Na svou chalupu nedaleko Manětína jezdí dodnes o víkendech odpočívat prací na zahradě a na domě - a obchody s nářadím a věcmi pro kutily jsou jediné, které navštěvuje rád. Kromě chalupaření patří k jeho koníčkům cestování. "Možná budu něco budovat na chalupě, a pokud se mi podaří vytvořit dostatečné finanční zázemí, chtěl bych také cestovat po světě," plánuje Brabec svoji budoucí, prozatím vzdálenou penzi.

Dotazník

Silné stránky: vytrvalost, logické myšlení, optimismus

Slabé stránky: nešikovnost ve sportu a tanci, přílišný pragmatismus

Oblíbený nápoj: mléko, víno, koňak

Rodinný stav: ženatý, dvě děti, dvě vnučky

Nejdražší koníček: Pravděpodobně golf, i když kutilství na chalupě také něco stojí. V tom jsem však na rozdíl od golfu podstatně úspěšnější.

Osobní automobil: Ford Mondeo

První výdělek: Drobné výdělky z brigád v mládí si nepamatuji, první řádná měsíční výplata po nástupu do zaměstnání ve Škodovce v roce 1959 byla 1250 korun hrubého.

Největší životní vydání: koupě bytu

Nejvýhodnější nákup: nevím

Největší sen: mám jich mnoho a všechny jsou krásné

Tři věci, které byste si nevzal na pustý ostrov: Kdybych se měl na něm zachránit, asi bych neměl možnost výběru.

Největší vynález lidstva: Nevím. Myslím že všechny byly a jsou důležité a všechny přinesly vždy něco dobrého i něco špatného. Ale pozitiva převažují.

Nejobyčejnější věc na světě: Je spoustu obyčejných věcí, všechny jsou důležité a každá z nich je současně něčím zvláštní. Někdy si jejich význam uvědomujeme až když nám chybí.

Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: Nemám tušení a nechce se mi hádat.