Cestou na rozhovor s šéfem české a slovenské pobočky Visa Europe jsem v kancelářském komplexu na Pankráci trochu bloudil. Mezi štítky přítomných firem jsem totiž u vstupu do budovy ani v příchozí hale nemohl za žádnou cenu najít ten s nápisem Visa Europe. Prý je to součást bezpečnostní politiky společnosti Visa po celém světě. „Samozřejmě, že sídla jednotlivých poboček jsou třeba na internetu dohledatelná, nijak zbytečně na sebe ale neupozorňujeme,“ vysvětluje Marcel Gajdoš, když se usazujeme do židlí v jeho kanceláři. Platební karty se stávají každodenní součástí našich životů, a tak roste také důraz na bezpečnost uchovávání dat jejich uživatelů a zajištění bezproblémového chodu systému. Že se platební karty můžou stát nástrojem politického a ekonomického boje světových velmocí, částečně naznačila i situace, kdy kvůli sankcím ze strany USA vůči Rusku zablokovaly americké karetní společnosti transakce klientů některých ruských bank. „Tohle se ale týkalo Visa Inc., se kterou nás, tedy Visa Europe, spojuje pouze licence. Víc bych to však nechtěl komentovat. Věřím, že šlo o výjimečnou situaci, „ říká Marcel Gajdoš, se kterým se tak bavím především o nových technologiích a návycích spotřebitelů při placení. V České republice se totiž nebývale daří bezkontaktním kartám. Naopak velké rezervy prý máme při nakupování na internetu, kde stále vládne dobírka. „Největší konkurencí je pro nás pořád ještě hotovost, až po ní MasterCard. Prvotním cílem totiž není přetahovat klienty jiným společnostem, ale změnit návyky lidí, kteří sice kartu mají, ale nepoužívají ji tak často, jak by mohli. Ukázkovým příkladem je placení v supermarketech a hobbymarketech, případně na čerpacích stanicích,“ nastiňuje šéf české pobočky Visa Europe, jakým směrem se chce jeho společnost ubírat. Sám si prý obchody a restaurace, do kterých půjde, vybírá i podle toho, jestli v nich jde platit kartou. „Když ne, jdu radši jinam. A pokud to jinak nejde, musí platit manželka,“ říká s úsměvem.
Jak se od sebe z hlediska používání platebních karet liší Česká republika a Slovensko?
Vývoj v oblasti platebních karet je ve všech zemích visegrádské čtyřky hodně podobný. Co se týče četnosti používání karet, tak se od sebe Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko příliš neliší. Když se ale podíváme na průměrnou útratu na jednu kartu, tak Česko ve střední Evropě jasně vévodí. Samozřejmě je to dáno i průměrnou mzdou a kupní sílou místních obyvatel a také rozvojem bankovnictví. To samé platí i o počtu platebních terminálů přepočtených na tisíc obyvatel. Ve srovnání se západní Evropou je to ale pořád ještě podprůměr. To je však dáno historickým vývojem. Zatímco tady se karty začaly rozšiřovat až v průběhu devadesátých let, ve Velké Británii v té době už fungovaly několik desítek let.
Přesto karetní společnosti celkem často označují Česko z hlediska svého byznysu za důležitou zemi. Proč?
Česko je pro nás důležité z pohledu inovací. Když jsme tu spouštěli bezkontaktní karty, tak se mezi koncovými klienty velice rychle etablovaly. Z hlediska počtu transakcí na jednu vystavenou bezkontaktní kartu je Česká republika úplně první v celé Evropě. Že si uživatelé karet dokážou novou technologii tak rychle osvojit, je pro nás velmi dobrý signál.
Čím to je, že se u nás bezkontaktní karty tak rychle prosadily?
Myslím, že to bylo dáno tím, že tu s bezkontaktní technologií jako první začala Česká spořitelna, tedy největší banka na trhu. Spořitelna do toho šla ve velkém jak z hlediska vydávání bezkontaktních karet, tak i v přijímání plateb bezkontaktními kartami na svých terminálech u obchodníků. Protože se o to starali z obou stran, měli celý proces pod kontrolou. Díky tomu mohl klient, který dostal bezkontaktní kartu, hned platit na místech, kde byl zvyklý, což pro něj neznamenalo vůbec žádnou komplikaci. Tak jednoduché to ale na všech trzích není. Důležitou roli tu sehrály i dobré zkušenosti s rozvojem bezkontaktních karet v sousedním Polsku, kde jsme s touto technologií začínali ještě dřív. Tím pádem jsme mohli své know-how využít tak, aby šlo v Česku už všechno hladce.
Co byla nevětší překážka tomu, aby se v Česku platební karty začaly používat ve větší míře?
Lidé ze začátku kartám moc nevěřili, protože si mysleli, že to není bezpečné. Tohle už se naštěstí podařilo odbourat. Určitě je to bezpečnější než s sebou všude nosit nějakou větší hotovost. V obchodech pak nechtěli používat karty, protože měli pocit, že když s nimi na pokladně platí, tak se na ně ve frontě všichni dívají jako na sobce, kteří ostatní zdržují. I to byl nakonec jeden z hlavních důvodů, proč se banky rozhodly proces placení zrychlit a zasadit se o rozšíření bezkontaktních plateb. A jak můžeme vidět, tu psychologickou bariéru se povedlo poměrně rychle odstranit.
V bezkontaktních kartách jsme tedy na špičce evropského žebříčku, v čem pak v oblasti platebních karet za západní Evropou nejvíc zaostáváme?
Řekl bych, že je to především nedostatečný počet platebních terminálů u obchodníků. V tom jsme zatím hluboko pod průměrem Evropské unie, kde je v přepočtu na obyvatele víc než dvakrát tolik míst, kde akceptují platbu kartami. Bohužel je to dané i rozsáhlou šedou ekonomikou, která například v roce 2012 podle studie Visa Europe šedá ekonomika v Evropě 2013 tvořila 16 procent z HDP. Vidět je to u některých menších obchodníků, restaurací a hodně také u řemeslníků, kteří si za služby raději nechají zaplatit bez faktury na ruku. V západních zemích je běžné, že když k vám přijde opravář něco opravit, tak u sebe má vlastní platební terminál. V tom máme ještě velké rezervy.
Šedá ekonomika ale určitě není jediný důvod, proč tu lidé stále chtějí tak často platit v hotovosti.
To máte samozřejmě pravdu. Je to dáno historickým vývojem a mentalitou. Z tohoto hlediska jsme překvapivě celkem podobní Němcům. To je také země, kde jsou lidé hodně orientovaní na hotovost. Ve srovnání s Velkou Británií, Francií nebo Beneluxem se v Německu platí kartami mnohem méně. Příčinu můžeme hledat například v tom, že v Německu, ale ostatně také i v Česku, není úvěr běžnou součástí chodu domácnosti. Proto v těchto zemích není taková poptávka po kreditních kartách jako třeba v dalších státech západní Evropy.
Nepříliš velká obliba kreditních karet v Česku bylo také jedno z témat, které jsem s vámi chtěl probrat. Je tenhle stav daný jen nechutí zadlužovat se, nebo byste našel i jiné důvody?
Tak třeba Velká Británie v tomto ohledu funguje v úplně jiném modu. Mladí lidé si tam pořizují věci přes kreditní karty, protože se jim nechce čekat, až si na ně našetří, a radši pak splácejí. Kreditní karty jsou ale hodně populární i ve Španělsku nebo v Turecku, ve kterém je z celkových objemů zaplacených platebními kartami vygenerováno kolem devadesáti procent kreditkami a na debetní karty připadá jen deset procent. U nás je to přesně naopak. Slabší pozice kreditních karet na našem trhu je ale i kvůli tomu, že tu bankovní klienti poměrně často využívají kontokorentní úvěr. Ten v západní Evropě takřka neexistuje. Předpokládám tedy spíš masivnější rozvoj klasických debetních karet, které tu budou ještě víc nahrazovat hotovost. Rádi bychom zapracovali na vzdělávání bankovních klientů a na zlepšování jejich finanční gramotnosti, i to totiž pomůže většímu rozšíření platebních karet.
Finanční gramotnost tu není vůbec dobrá. Spousta Čechů považuje všechny platební karty za „kreditky“. Vysvětlit rozdíl mezi debetní a kreditní kartou je pak pro někoho nadlidský úkol. Bude obtížné tenhle stav změnit?
Je pravda, že na finanční gramotnosti se tu musí ještě hodně zapracovat. Snažíme se spolupracovat s bankami, které vydávají naše karty, aby se jejich klientům vysvětlovaly rozdíly mezi debetními a kreditními kartami. Je potřeba, aby se tu lidé víc orientovali ve finančních produktech a věděli, jaké výhody může mít placení kartou. Klientům ale můžeme pomoci i větší přehledností. Když jsem například pracoval ve Spojených státech v jedné z největších amerických bank Wells Fargo, tak tam bylo naprosto běžné, že na sobě měly všechny platební karty viditelně napsáno, jestli jsou debetní, nebo kreditní. Něco takového chtěla ostatně řešit i Evropská komise.
Evropská unie se zabývá také mezibankovními poplatky, které by chtěla legislativou stlačit dolů. Jak se na to díváte vy?
Visa Europe je z jednání Evropské unie zklamaná. Členské státy musí dál pracovat na klíčových nedořešených otázkách, jako je navrhovaný horní limit pro mezibankovní poplatky. Tyto limity byly nastaveny arbitrárně a bez zhodnocení dopadu, takže limit 0,07 euro na debetní transakce není ničím ospravedlněn.
Pokud by se Evropské unii podařilo poplatky skutečně regulovat, co by to znamenalo pro naše obchodníky, banky a spotřebitele? Pomohlo by to rozšíření akceptační sítě platebních karet? A věříte kritikům tohoto nařízení, kteří tvrdí, že se banky nakonec zahojí na svých klientech zvýšením poplatků za vedení platební karty?
Navrhovaná úroveň bankovních poplatků je nejen pod náklady vydavatelských bank, které elektronické platby zajišťují, ale je i nižší než běžné náklady na použití hotovosti pro stejnou transakci. Členské státy by si měly položit otázku, kdo nakonec tyto náklady ponese. Navrhované přeshraniční opatření, kdy budou uplatňovány mezibankovní poplatky země vydavatelské banky, bude mít pro členské státy nechtěné dopady. Výsledkem bude výpadek místní daně z příjmů, ztráta pracovních míst, a nikoli přeshraniční harmonizace poplatků, o kterou komise usiluje. Je důležité si rovněž uvědomit, že současná výše poplatků umožňuje pokračující rozvoj a nabízení bezpečných a inovativních platebních řešení, ze kterých budou profitovat zákazníci i spotřebitelé.
Takže by podle vás banky reagovaly spíš tím, že by snížily investice do inovací, než že by zaváděly nové poplatky za vedení platební karty?
Cenová politika je plně v moci bank, a to i v případě poplatků spojených s platebními kartami. Nedokážu tedy odhadnout, co může přijít. Záleží na bankách, jaký model zvolí. Rozhodně není vyloučeno, že spotřebitelé můžou čelit určitým zvýšeným poplatkům za používání své karty.
Pojďme přejít k otázce bezpečnosti v oblasti platebních karet. Můžeme se setkat s různými televizními reportážemi případně klipy na YouTube, které naznačují, že není zas tak obtížné z bezprostřední blízkosti načíst speciální čtečkou data z bezkontaktní karty. Co je na tom pravdy?
Bezkontaktní karty tvoří víc než třetinu všech platebních karet na zdejším trhu. S jejich zavedením ale počet podvodných transakcí vůbec nevzrostl. Je tedy celkem zřejmé, že bezkontaktní technologie žádné nebezpečí pro klienty nepřinesly.
Je ale možné údaje z bezkontaktních karet opravdu nascanovat tak, jak ukazují videa na internetu? Pak by pro podvodníka přece nebylo zas tak složité na základě získaných údajů nakoupit třeba v nějakém e-shopu…
Nějaká videa, která ukazují, jak se z karty čtečkou načítají údaje, opravdu existují. Teoreticky by to asi nějak šlo. V praxi, tedy v běžných životních situacích, je to ale takřka nemožné. Navíc se tak z karty nezískají úplně všechny údaje, které jsou pro platbu potřebné. Takže je čtečka podvodníkům stejně k ničemu.
Žádné podobné případy jste tedy v praxi nezaznamenali?
Ne, s ničím takovým jsme se nesetkali.
Souhlasíte ale s tím, že pokud se dají platební karty nějak zneužít, tak je to především při platbách na internetu? Jak se tomu bráníte?
Je pravda, že e-commerce dává větší prostor ke zneužití karet, než je tomu u kamenných obchodů. Díky bezpečnostním technologiím ale dokážeme naprostou většinu pokusů o podvod eliminovat. Hlavně díky CVV2 nebo Verified by Visa. Vedle toho Visa Europe uvažuje o spuštění služby V.me. v České republice. Bezpečnost při placení na internetu je pro nás opravdu na prvním místě. Musím říct, že často podvodníkům nahrává spíš nezodpovědné chování držitelů karet. Stojím si tak za tím, že při dodržení základních pravidel – jako nenechávat svou kartu volně ležet bez dozoru, respektive okamžitě hlásit případnou ztrátu bance – je riziko minimální. Navíc pokud by se vám stalo, že vaši kartu v prostředí internetu někdo zneužije, je to systémově nastaveno tak, že když prokážete, že jste danou platbu nezadal a že nešlo o vaše závažné bezpečnostní pochybení, dostanete peníze zpátky.
Proč ale své klienty víc nechrání už samotné banky? Třeba povinnou autorizací přes SMS u každé platby kartou na internetu?
Já si myslím, že se k tomu náš trh poměrně brzy dostane. Některé banky to tak už mají, podle mých informací se ještě letos přidají další velcí hráči. Obecně si ale myslím, že otázka bezpečnosti používání platebních karet na internetu je v očích Čechů často démonizována. Největší bezpečnostní hrozbou jsou totiž pro sebe sami uživatelé a jejich nezodpovědné chování.
Zmínil jste službu V.me. Jak se s ní budete chtít prosadit například v České republice, kde o internetové peněženky typu PayPal zatím není moc velký zájem?
V.me je cloudové řešení, ve kterém budou v našich systémech uložené údaje od vašich karet Visa. Klientům to přinese pohodlí a bezpečnost při placení na internetu. Když budete něco nakupovat v e-shopu, tak vám při placení naskočí možnost přihlásit se do V.me a už jen vyberete kartu, kterou chcete platit, a potvrdíte částku. Nic dalšího nemusíte vyplňovat. Údaje ke kartám navíc zůstávají v našem systému a k obchodníkovi se vůbec nedostanou. V.me služba zatím funguje například ve Velké Británii, Španělsku a Polsku. Věřím ale, že to brzy spustíme i České republice. S bankami už intenzivně řešíme implementaci systému.
Nakupování na internetu teď zažívá v České republice obrovský boom. Je pro vás jako karetní společnost tahle oblast klíčová? Přece jen tu při platbách na internetu pořád vládne dobírka.
E-commerce je pro nás velmi zajímavé téma. A to nejen z hlediska samotné technologie, ale rovněž z pohledu klientů a obchodníků. Je tady totiž obrovský potenciál růstu. Raketově se zvyšují tržby i počet lidí, kteří na internetu nakupují. Když se ale podíváme na statistiky, zjistíme, že zhruba jen deset procent e-shopů v České republice nabízí možnost placení kartou. To je pro nás velká výzva a plán zároveň – rozvíjet akceptační síť v České republice. Z hlediska dobírky je určitě dobře, že větší dopravci už nabízejí při předání zboží platbu kartou, což je takový mezikrok k tomu, aby člověk nakonec platil přímo na internetu.
Přesvědčit uživatele k aktivnějšímu používání platebních karet nemusí být díky boomu nakupování na internetu zas tak složité, jak to ale bude v případě NFC plateb a mobilních plateb obecně? To už je trochu tvrdší oříšek, nemyslíte?
V roce 2012 jsme spustili společně s Komerční bankou a Telefónikou jako první na našem trhu komerční provoz NFC plateb. Fungovalo to tak, že kdo chtěl platit u fyzických obchodníků mobilem, tak si požádal o speciální SIM kartu. Je ale pravda, že rozšíření NFC mobilních plateb je mnohem složitější. Nepodílí se na nich totiž jen banky a obchodníci jako v případě bezkontaktních karet, ale je tam mnoho dalších proměnných, které ovlivňují tento platební systém. Jde například o výběr konkrétního technického provedení. Také hodně záleží na počtu smartphonů na trhu, které danou technologii zahrnují. Dále musíme sledovat počet terminálů, na kterých jde mobily platit. V neposlední řadě hrají při rozšiřování NFC mobilních plateb důležitou úlohu telefonní operátoři. Z pohledu rozvoje se tedy jedná o velmi komplexní prostředí, které vyžaduje více času na masové rozšíření v porovnání například s bezkontaktními kartami. Nic to ale nemění na tom, že jde o budoucnost placení. Odhadujeme, že do roku 2020 bude padesát procent všech transakcí uvnitř sítě Visa provedeno na mobilních zařízeních.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
5. 4. 2014 13:07, martin.mm
Hm, řekl bych, že dotyčný pán má poněkud zkreslené představy. Pokud to bude tak, že mi jako OSVČ shrábne banka 5% z každé platby kartou + ještě měsíční pronájem terminálu, nechám si vždycky zaplatit korunky na ruku. Nejsem mezinárodní řetězec, který dokáže platby bance stlačit dostatečně dolů a ani nemíním cenu své práce zdražovat pouze proto, aby vydělala banka. A nemá to lautr nic společného s šedou ekonomikou. Jsou to prosté kupecké počty.
Úplně stejně to vidím s placením kreditní kartou. Pak - li že si banka účtuje i 30-ti procentní úroky, tak se bez těch kreditek klidně obejdu.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
16. 4. 2014 17:52
Reaguji na Váš názor, proč mi trvá 45 dní než mi banka pošle peníze na nový účet. Nám na účtu 250.000,-- a potřebuji je převést na nový účet. Musím čekat, tak jsem si peníze začala ukládat do strožoku
Banka za těch 40 dní bude mít vyděláno. Přijde mi, že bychom měli obchodovat jako tisíc let před naším letopočtem.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.