Koho jednou druhý pilíř schvátí, toho nikdy nenavrátí. Tak nějak bychom mohli ve stylu pohádky S čerty nejsou žerty parafrázovat základní vlastnost „spoření“ (ve skutečnosti jde o investování – a významový rozdíl to není drobný) ve fondech chystaného druhého pilíře důchodového systému. Kdo se k němu jednou zaváže (a ti starší budou mít na rozhodnutí jen půl roku), už z něj nemůže vystoupit. S druhým pilířem tedy taky nejsou žerty.
Nemožnost opustit systém je ekonomicky neefektivní. Za takovou cenu – asi jako kdybych odložil na 20 až 40 let peníze na termínovaný vklad bez možnosti výpovědi – bych požadoval garanci minimálně desetiprocentního ročního zhodnocení. To mi samozřejmě nikdo nedá. A dokonce mi to ani neslíbí – a to už je co říct!
Naspořené penze z druhého fondového pilíře budou příjemcům vypláceny buď formou doživotní penze (po smrti příjemci výplata skončí), nebo doživotní penzí s pozůstalostní penzí na tři roky, tzn., že v případě úmrtí příjemce penze je vyplácena pozůstalostní penze ve stejné výši. Třetí možností je vyplácení formou renty po dobu 20 let. V tomto případě, pokud by příjemce v průběhu čerpání zemřel, dědicům je vyplacena nevyčerpaná část kapitálové hodnoty pojištění.
Zdroj: mpsv.cz
Nemožnost vybrat si po dosažení důchodového věku peníze najednou považuji – pokud už to není provokace – za nemístné poručníkování státu, který se rozhodl své dospělé občany vychovávat a který jim absolutně nedůvěřuje: jako bychom byli děti, u kterých hrozí, že všechno utratí najednou (a pak budou natahovat ke státu ruce). Že se po třiceti letech odkládání nemůže člověk svobodně rozhodnout a vybrat si najednou všechny peníze nebo jejich část – z jakéhokoli důvodu (zdravotní problémy, rodina, cestování, samostatné individuální investování, zaplacení nutného velkého výdaje a tak dál –, je něco těžko pochopitelného. Občan si dokonce nebude mít možnost najednou vybrat ani ona dvě procenta z hrubé mzdy, která do systému ukládal ze svého.
Další důvod, proč říct reformě důchodů v současné podobě ne: Neexistují žádné garance, že systém nebude jednostranně měněn na základě politického rozhodnutí (jako se třeba aktuálně děje u stavebního spoření). V Česku je obecně malá předvídatelnost dlouhodobých (a bohužel i krátkodobých) finančních systémů.
Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.
Podobně nemáme žádnou pojistku proti vytunelování – a že se toho za 30 let může přihodit! Vklady například nejsou, na rozdíl od vkladů v bankách, družstevních záložnách či stavebních spořitelnách, ze zákona pojištěné. Kdyby bylo možné si peníze najednou vybrat, mohl by takový důchodce žít z úroku na termínovaném vkladu (či obyčejném spořicím účtu) a peníze by měl chráněné. Zatím ale není ani jasné, jak se nastřádané peníze budou v období vybírání, tedy v důchodovém věku, zhodnocovat. Víme, že je nevyplácejí fondy, ale pojišťovny.
Výpadek v průběžném systému se odhadoval na deset miliard korun. Zvýšení DPH mělo přinést dvaadvacet miliard. Kolik nakonec (ne)přineslo, se ukazuje právě teď. Ale jak psal Tomáš Prouza, už před zvednutím daní bylo vidět, že polovička onoho zvýšeného výběru padne – na kompenzování dopadů zvýšení daní:
Druhý pilíř, na kterém má stát budoucí penzijní systém, bude oslabovat pilíř první. Každý, kdo do něj vstoupí, bude o tři procenta hrubé mzdy méně odevzdávat do průběžného systému. Tam pochopitelně budou chybět peníze na výplatu penzí současným důchodcům, těm, kteří už nový systém nemůžou využít. Tímto výpadkem také původně vláda ospravedlňovala zvyšování DPH. Zvýšené daně ale s sebou přinášejí (a ještě přinesou) zvýšení cen, zvýšení cen rovná se inflace, inflace rovná se znehodnocování peněz investovaných do fondů...
To vše a mnohé další samozřejmě neznamená, že mladá a střední generace nemá dělat nic. Není to tak, jak se nám někteří obhájci druhého pilíře snaží namluvit, že kdo je proti této penzijní reformě, nechápe základní zhoršující se parametry stárnutí populace a hrozbu nízkých důchodů. Nikoliv. Ale to, že současný systém je neudržitelný, ještě neznamená, že předkládaná reforma je jediná možná alternativa. Rozumnější alternativou by pro člověka totiž bylo už jen to, že by přes stejné banky investoval do týchž fondů – dlouhodobě, ale bez dlouhodobého závazku, s mnohem větší mírou svobody, pružnosti a bez pocitu vazalství.
A bez nutnosti platit skryté náklady. Provoz fondů, ale především shánění klientů s sebou ponese nemalé náklady. Marketing, reklama... To všechno bude samozřejmě na úkor výnosů pro klienty. Informace o penězích, které budou lidem kráceny, jsou ale buď nepřehledné, nebo rovnou neveřejné.
Paradox na závěr. Snad u všech druhů smluv ve finanční oblasti má spotřebitel právo do určité doby odstoupit od smlouvy bez udání důvodu – tato ochranná lhůta chrání spotřebitele a dává mu čas rozhodnutí přehodnotit. Například u spotřebitelského úvěru jde o 14 dní, u některých pojistek až o dva měsíce. A to nejde o závazky na celý život, ale třeba o takové, které se každý rok obnovují a každý rok se dají revidovat nebo rušit. V případě druhého pilíře jde o vztah na několik desítek let, ale člověk žádnou takovou možnost nemá. Ani den. Proč asi?
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
28. 8. 2012 8:13, Frenky
Shrňme si to. Pro koho je druhý pilíř penzijního systému výhodný a proč.
1) Pro stát. Odškrtne si splnění úkolu, nebude muset myslel na to, kde v budoucnu brát další peníze na navýšení průběžného důchodového systému. O to více si politici, všech barev, budou moci odklonit na svá zahraniční konta.
2) Pro "nově" vzniklé penzijní fondy, pro které to bude doslova mana nebeská. Pravidelně budou dostávat vklady klientů a to bez nějakého omezení (nemoc, nezaměstnanost, živelné pohromy ....), ale nic nemusí garantovat. Budou mít své jisté a nikdo je nebude nutit k co nejlepším investičním postupům. Takové podnikání by bral asi každý, ale ne každého by to asi bavilo. Zde bude svobodný volný trh poražen K.O. hned při v úvodu.
3) Kdo si také přijde na své, budou finanční "bouchači", kteří si, očekávám že za slušné provize, ošoupou nejedny polobotky. Rovněž podle hesla - příručí, co za nic neručí ....
4) A nesmíme zapomenout i na "rudou koalici", která nám bude vládnout další 4 roky, až skončí ta současná levicová vláda, co si neprávem říká pravice. Pro ně (jejich volební program) je to rovněž dar z nebes a spolu s dalším nesmyslem - církevní restituce, vyhraje příští volby.
A co klient? Ten se už do těch prvních 4 bodů jaksi nevejde. Jeho jedinou výhodou může být zjištění, že příště nemá věřit všemu, co se třpytí. Jistě, poněkud drahá zkušenost, ale "chybami se člověk učí".
Ovšem - ještě je čas a pan Nacher varuje správně.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
28. 8. 2012 2:39, Václav Valášek
Vážený pane Nachere,
skoro mě při čtení napadlo, že stávající systém je promyšlený, z ekonomického hlediska pro lidi výhodný, jednoznačně flexibilní a pro většinu občanů efektivní :D (viz titulek).
Já bych to samozřejmě také viděl radši daleko razantnější a propracovanější, nicméně třeba číňané říkají, že i cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem.
Jako populizátor rodinných financí máte určitě mnoho příležitostí se konstruktivně vyjadřovat k tomu, co by chtělo v reformě postupně vychytávat, aby byla "uživatelsky" příjemná.
Tento článek na mě dýchl jako kdyby už 60 let bylo všechno s našimi důchody v pořádku a když se ještě deset let nebude nic dít, tak je to celkem jedno. A to oba víme, že není.
Václav
V diskuzi je celkem (34 komentářů) příspěvků.