Ústavní soud znovu posílil pozici dlužníků vůči poskytovatelům spotřebitelských úvěrů. V úterním rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že nesplácení kvůli předluženosti není automaticky v rozporu s dobrými mravy. Zopakoval také, že poskytovatelé si musí prověřit, jestli zájemce je schopen úvěr splácet.
Část dlužníků navíc dostala naději, že se jejich dávný dluh už promlčel. Jde o smlouvy s neplatnou rozhodčí doložkou, tedy bez určení konkrétního rozhodce. Pokud úvěrová společnost takovou doložku uplatnila po 11. květnu 2011, nezastavila se díky tomu promlčecí lhůta, konstatoval Ústavní soud. Ta by se zastavila jenom tehdy, kdyby se věřitelé obrátili na klasický soud (místo na rozhodce). Dlužníci tak můžou uplatnit námitku promlčení – u smluv, které se tehdy uzavíraly podle obchodního zákoníku, byla promlčecí lhůta čtyřletá.
Jsme jedničky, ale v oboru se nevyznáme
Konkrétní spor se týkal společnosti Essox a manželů, kteří si u ní v roce 2008 vzali spotřebitelský úvěr na 150 tisíc korun. Dokázali ale splatit jenom 45 tisíc korun. Po jedenácti splátkách z celkových osmdesáti se manželé dostali do prodlení a podle smlouvy nakonec museli zaplatit všechny zbývající závazky.
Firma v dubnu 2012 zahájila rozhodčí řízení. Výsledek? Manželé měli Essoxu zaplatit ještě 263 648 korun a náklady řízení ve výši 60 397 korun.
Essox pak poslal na manžele exekutora. Tomu se ale dlužníci v roce 2014 ubránili: Exekuční řízení se jim podařilo zastavit, protože běželo na základě neplatného rozhodčího nálezu. Už v květnu 2011 Nejvyšší soud rozhodl, že právě takové rozhodčí doložky, které používal i Essox, jsou neplatné. Předem totiž neurčovaly konkrétního rozhodce, což splátkovým společnostem dávalo možnost vybrat si takového, který jim „šel na ruku“ a byl na nich ekonomicky závislý.
A když se pak firma v červnu 2015 obrátila na klasický soud, bylo už pozdě. Zjednodušeně řečeno: Manželé namítali, že dluh je promlčený, protože už uběhla čtyřletá lhůta. Ta by se zastavila jenom v případě, že by Essox vymáhal pohledávku přes soud, ne přes neplatnou rozhodčí doložku. Essox se s tím nesmířil, podle něj dlužníci jednali v rozporu s dobrými mravy, když zvolili zdržovací taktiku. Firma tvrdila, že o rozhodnutí Nejvyššího soudu nevěděla, a že k promlčení nedošlo, protože ho zastavuje i rozhodčí řízení.
Manželé, zastoupení advokátem Petrem Němcem, nakonec hledali zastání u Ústavního soudu. A našli.
Soudci připomněli, že Essox, patřící stejně jako Komerční banka do skupiny Société Générale, sám sebe označuje za největší poskytovatele úvěrů v Česku. Není tedy reálné, že by zrovna taková firma v roce 2012 neznala rok starý přelomový verdikt Nejvyššího soudu o neplatnosti rozhodčích doložek. Zvlášť když se přímo týkal jejího podnikání. Ústavní soud navíc odkázal i na jiný spor, z něhož je patrné, že společnost Essox v té době o neplatnosti rozhodčích doložek už věděla.
Ústavní soudci také odmítli tvrzení firmy, která označila postup dlužníků za úmyslně pasivní. Podle soudců ale nelze situaci, kdy člověk kvůli předlužení nezvládá platit závazky, automaticky prohlásit za rozpor s dobrými mravy.
Za promlčení pohledávky může podle ústavních soudců sám Essox, když – rok po označení rozhodčích doložek za neplatné – dal přednost rozhodčímu řízení. Proč to dělal? Essox totiž věřil, že mu rozhodce přizná výrazně víc peněz, než kdyby se v té době obrátil na soud. A to se také potvrdilo: Jenom na úrocích měli manželé platit o desítky tisíc korun víc.
„Pokud věřitel ztratil čas rozhodčím řízením a následným výkonem rozhodnutí (exekucí – pozn. red.) na něm založeným, mohlo dojít k tomu, že se pohledávka mezitím promlčela,“ uvedl senát vedený soudcem Vojtěchem Šimíčkem. A konstatoval, že v případě neplatných rozhodčích doložek uplatněných po 11. květnu 2011 se promlčecí lhůta nezastavuje.
„Aktuální nález Ústavního soudu může pomoci desítkám tisíc lidí, u nichž byly vydány rozhodčí nálezy po květnu 2011. Týká se to Essoxu, Komerční banky, Home Creditu, Cetelemu a dalších menších subjektů. Může to znamenat promlčení dluhů za stovky milionů korun,“ říká advokát Petr Němec. Firmy se tehdy podle něj snažily dostat případy co nejrychleji do exekuce – dokud Nejvyšší soud v roce 2013 neřekl, že exekuce na základě neplatných rozhodčích doložek se mají zastavovat.
Za nesplácení nemůže vždycky jenom dlužník
Ústavní soud zdůraznil, že dluhy se mají platit. Souhlasí také s tím, že kdyby dlužníci svůj závazek včas zaplatili, k jeho vymáhání by vůbec nedošlo. „Zároveň ale nelze popírat realitu běžného života a předstírat, že každý dluh je vždy bezproblémově uhrazen. Peníze si logicky půjčují (zejména) subjekty, které jich mají v daný moment nedostatek a součástí každého dluhu je tak z podstaty riziko jeho nesplacení,“ napsali soudci v takzvaném nálezu.
„Dlužník je jistě schopen úmyslně mařit uspokojení pohledávky věřitele; o podobný případ se ale automaticky nejedná, pokud jednoduše nemá z čeho platit – ať již proto, že nemá dostatečné příjmy, nebo protože je jeho dluh příliš vysoký (předluženost). Vždy bude záležet na konkrétních okolnostech a důvody pro nesplácení půjčky mohou být mnohdy morálně „nezávadné“ (nemoc, nezaviněná ztráta zaměstnání, narození dítěte atd.),“ uvedli ústavní soudci.
Je podle nich hlavně na poskytovateli úvěru, aby si řádně ověřil schopnost splácet. „Poskytnutí úvěru je dvoustranný úkon a záleží jen na svobodné vůli věřitelů, komu peníze půjčí. Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat schopnost úvěr splatit,“ zdůraznil Ústavní soud.
Soudci připomínají, že firmy to často nedělaly a systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla „hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere“ (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí – věřitel se „hojil“ na následných sankcích a úrocích). „Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné,“ dodal senát vedený Vojtěchem Šimíčkem.
Spotřebitel je ve vztahu s poskytovatelem úvěru slabší stranou a proto je žádoucí, aby soudy takovou nerovnost korigovaly. Musí přitom vždycky posuzovat konkrétní okolnosti, zdůraznil Ústavní soud. Navázal tak na svá předchozí rozhodnutí. Například letos v dubnu připomněl, že soudy nemají u úvěrové smlouvy hodnotit jenom formality, ale také celkovou spravedlnost podmínek ve vztahu ke spotřebiteli.
„Je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které neoprávněným zahájením rozhodčího řízení poškodily práva svých dlužníků jako slabší strany,“ uvedl Ústavní soud v úterním verdiktu.
Je to už historie
Společnost Essox na rozhodnutí reagovala tím, že jde o jedenáct let starý případ, který už nemá nic společného se současnou praxí. A ujišťuje, že se vždycky chovala zodpovědně.
„Ačkoli v té době neexistovala právní úprava, která by vyžadovala jakékoli prověření schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr, byli již tehdy zájemci řádně posouzeni podle tehdejší nejlepší praxe. I proto byl Essox již v roce 1999 zakládajícím členem sdružení Solus, naše společnost měla vždy zájem poskytovat úvěry odpovědně a prověřovat platební historii klienta i bez zákonné povinnosti,“ říká její mediální zástupce Miroslav Beneš.
„Essox jako jedna z mála společností prověřuje platební historii klientů hned ve dvou zavedených registrech: v registru Solus i v Nebankovním registru klientských informací. A činí tak u každého nového klienta bez výjimky, což je možná na českém trhu unikát,“ zdůrazňuje Beneš.
Podle Daniela Hůleho z neziskové organizace Člověk v tísni však byl právě Essox jedním z největších predátorů mezi velkými nebankovními společnostmi. „Sice mlýny melou pomalu, ale melou,“ uvedl Hůle, který před lety stál u vzniku indexu hodnotícího právě podmínky úvěrů u různých poskytovatelů.
Petr Kučera
Zaměřuje se na osobní finance a spotřebitelská témata. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale ještě víc než paragrafy má rád média. Přes pět let vedl web Peníze.cz, předtím ekonomicko-finanční rubriku... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem