Zdroj: Shutterstock
Až se příště při brouzdání mezi regály dočtete na výrobku, že je eko, bude to nejspíš pravda. V současnosti na tyto informace není úplně spoleh. Společnosti působící v Evropské unii mají totiž možnost psát na výrobky informace o tom, jak jsou šetrné a ohleduplné k životnímu prostředí, zcela libovoně.
Nápisy typu „obal obsahuje recyklované plasty“, případně „výrobek přispěl ke snížení uhlíkové stopy“, jsou ale často uváděny bez důkazů či odůvodnění.
Vzhledem k tomu, že to je zavádějící pro zákazníky a zároveň nespravedlivé vůči společnostem, které skutečně usilují o zlepšení vlivu své činnosti na životní prostředí, rozhodla se Evropská komise zakročit.
Navrhuje směrnici o dokládání environmentálních tvrzení, takzvaná společná kritéria proti lakování nazeleno a zavádějícím environmentálním tvrzením. Návrh doplňuje směrnici o nekalých obchodních praktikách. Schválit ho ještě musí Evropský parlament a Rada.
Ze studie komise z roku 2020 vyplývá, že 53,3 % zkoumaných tvrzení bylo neurčitých, zavádějících nebo neopodstatněných a 40 % bylo zcela nepodložených. Ukázalo se, že tvrzení související se změnou klimatu a dekarbonizací jsou obzvláště náchylná k nejasnostem a nejednoznačnosti. Například že produkty nebo subjekty jsou „klimaticky neutrální“, „uhlíkově neutrální“ či se „100% kompenzací CO₂“.
Bylo rovněž zjištěno, že důvěru spotřebitelů podkopává sám vysoký počet různých „eko“ značek – je jich asi 230. Spotřebitel se pak neorientuje a neví, které může důvěřovat.
Přitom 94 % Evropanů v průzkumu Eurobarometr 501 uvádí, že ochrana životního prostředí je pro ně osobně důležitá, a 68 % souhlasí s tím, že jejich spotřební návyky mají nepříznivý vliv na životní prostředí v Evropě i na celém světě a chtějí s tím něco dělat. K tomu ale potřebují spolehlivé a ověřitelné informace.
Návrh vyžaduje, aby environmentální tvrzení o podílu recyklátů, šetrnosti k přírodě či redukci uhlíkové stopy byla odůvodněna a tato odůvodnění byla ověřována. Chce zároveň zastavit šíření veřejných a soukromých značek environmentální kvality a určit jasný režim pro environmentální tvrzení a značky.
Předtím, než společnosti spotřebitelům oznámí jakýkoli ze zahrnutých druhů „environmentálních tvrzení“, musí být tato tvrzení nezávisle ověřena a doložena vědeckými důkazy.
Pokud směrnice v této podobě projde, budou členské státy odpovědné za to, aby firmy, které budou chtít svoje výrobky prezentovat jako ekologické nebo ekologicky odpovědné, dodržovaly „minimální požadavky na jejich odůvodnění a komunikaci“. Konkrétně:
Ve výsledku by tedy nápisy na obalech měly být výslovnými tvrzeními. Například: „tričko vyrobené z recyklovaných plastových lahví“, „dodávka s kompenzací CO₂“ nebo „obal vyrobený z 30 % z recyklovaných plastů“.
K udržitelné spotřebě kromě toho přispěje i další přijatý návrh společných pravidel na podporu oprav zboží.
Sdílejte článek, než ho smažem
