CZC.cz, jeden z největších českých e-shopů, neuspěl u Nejvyššího správního soudu se stížností proti pokutě, kterou dostal kvůli reklamě z roku 2007. V kampani lákal na zlevněné externí disky ve spojitosti s pirátskými filmy.
„500 hodin pirátských filmů? Zlevnili jsme ty NEJ externí disky,“ psal e-shop CZC v reklamním banneru. Vedle disků na něm byly motivy pirátského klobouku a papouška. Kampaň probíhala na jaře 2007 v mnoha internetových médiích.
Už v říjnu 2017 dostala firma pokutu 20 tisíc korun od Krajského úřadu Středočeského kraje. Podle živnostenského úřadu porušila zákon o regulaci reklamy, podle něhož reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Maximální pokuta může dosáhnout až dva miliony korun.
Firma neuspěla ani s odvoláním k ministerstvu průmyslu a obchodu, ani u krajského soudu – ten pokutu v roce 2020 potvrdil. A ke stejnému výsledku teď došel také Nejvyšší správní soud.
E-shop CZC se bránil tím, že nechtěl podporovat porušování autorských práv. Pirátskými filmy prý měl na mysli filmy s tematikou námořních pirátů. „Pouhá existence jiného, potenciálně nelegálního či nemravného výkladu, nemůže sama o sobě vést k závěru o porušení právních předpisů,“ namítal e-shop. A poukázal na název České pirátské strany a na její symboly, které přece rovněž neznamenají, že tato strana podporuje nelegální činnost.
Soudy připouštěly dvojí interpretaci, jasně se ale přiklonily k té druhé. „Kampaň lze chápat tak, že odkazuje na možnost uložit na externí disky takzvané pirátské filmy – tj. autorská audiovizuální díla, jejichž rozmnoženiny nebyly pořízeny zakoupením licence. Tematické prvky námořních pirátů jsou využívány také v případě označení takzvaných internetových pirátů – poskytovatelů rozmnoženin díla z nelegálního zdroje,“ konstatoval Krajský soud v Praze, s jehož názorem se pak ztotožnil i Nejvyšší správní soud.
„Klobouk námořních pirátů s papouškem bývají vykreslovány i s dalšími tematickými prvky, například s truhlou či zlatým pokladem. Reklamní banner tak mohl průměrný spotřebitel chápat i tak, že nabízené externí disky nahrazují truhlu s pokladem, kterým jsou pořízené filmy,“ uvedl krajský soud. Vyzdvihl nutnost zohlednit kontext použitých symbolů ve spojitosti s nabízenou moderní počítačovou technologií. „U průměrného spotřebitele tato reklama evokuje použití externího úložiště v souvislosti s „pirátským“ šířením filmů,“ zdůraznil krajský soud.
Společnost CZC namítala, že takový závěr je pro ni překvapivý, není ničím podložený a průměrného spotřebitele by sotva napadl. A i kdyby šlo o pirátské filmy ve smyslu nelegálních kopií, tak autorský zákon podle ní umožňuje pořízení kopie autorského díla pro osobní potřebu bez nutnosti zakoupení licence. Jednání, které zákon dovoluje, tedy nemůže být protiprávní nebo nemravné.
Soud takový výklad odmítl. Detailně sice neřešil, jestli je pořízení rozmnoženiny audiovizuálního díla z nelegálního zdroje vždy nezákonné, ale konstatoval, že to lze považovat přinejmenším za jednání nepoctivé a porušující obecnou zásadu zákazu nikomu neškodit – a tedy i za jednání v rozporu s dobrými mravy.
Pokud firma využije v reklamě nahé ženské tělo bez jakékoliv souvislosti se svou činností, může to být v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší správní soud potvrdil pokutu od krajského živnostenského úřadu.
„Reklamní banner sice nenabádal jiné osoby k vytváření nelegálních kopií filmů, nicméně k porušení dobrých mravů postačí již to, že banner projevuje s takovým jednáním sympatie nebo souhlas či jinak vyjadřuje pozitivní vztah k takové činnosti,“ uvedl krajský soud. Odmítl i argument, že reklama představovala vtipnou nadsázku: i reklama používající nadsázku a dvojsmysly může být nemravná.
„Cílem a účelem každé reklamy je sice zaujmout a oslovit potenciální zákazníky, dostat se do povědomí široké veřejnosti a vzbudit zájem médií, na druhou stranu však reklama musí být slušná, čestná a nesmí obsahovat lživé údaje,“ konstatoval Nejvyšší správní soud. Podnikatel se pochopitelně chce prosadit a získat výhodu oproti konkurenci, což předpokládá jistou míru agresivity a podnikatelské vychytralosti. Podle soudu se tak ale musí dít při zachování poctivosti a slušnosti, stejně jako rovných pravidel hospodářské soutěže.
„Pořízení kopie díla z neoprávněného zdroje je nepoctivým jednáním, které porušuje obecnou zásadu zákazu komukoli škodit. Fakticky totiž podporuje oběh neoprávněně užívaných děl a v konečném důsledku tak zvyšuje zisky těm, kteří žádné náklady na pořízení či distribuci díla nevynaložili, a naopak snižuje zisky autorům díla či oprávněným držitelům autorských práv,“ uvedl Nejvyšší správní soud.
CZC však podle Nejvyššího správního soudu nemá pravdu ani v tom, že by se na pořízení kopie pro osobní potřebu z neoprávněného zdroje vztahovala výjimka z autorského práva. Odkázal mimo jiné na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, podle něhož je potřeba rozlišovat mezi kopií z oprávněného a neoprávněného zdroje.
Soudy také připomněly, že u přestupků právnických osob existuje takzvaná objektivní odpovědnost: úřady je mohou trestat za samotný výsledek bez ohledu na (subjektivní) zavinění. „Otázka, jaký záměr firma v souvislosti s reklamou měla, může ovlivnit výměru trestu, nemá však vliv na otázku viny,“ vysvětlili soudci.
Na zajímavé rozhodnutí soudu a argumentaci CZC upozornil ve svém newsletteru novinář David Klimeš.
Petr Kučera
Sdílejte článek, než ho smažem
