Zdroj: Shutterstock
Máte spor s bankou, pojišťovnou, mobilním operátorem, poštou nebo dodavatelem energie? Vyřešte ho mimosoudně, radí spotřebitelům stát a odkazuje je na finančního arbitra, Český telekomunikační úřad (ČTÚ) nebo Energetický regulační úřad (ERÚ).
Mimosoudní řešení sporů u těchto institucí je pro spotřebitele zdarma, zároveň by mělo být rychlejší a méně formální než u soudu. A lidé této možnosti využívají čím dál častěji.
Jenže: I když třeba finanční arbitr rozhodne spor s bankou či pojišťovnou ve prospěch klienta a zamítne také případné odvolání, nemusí mít klient ještě vyhráno.
Firma ho totiž může žalovat u soudu. A to přímo spotřebitele – ne finančního arbitra nebo podobnou instituci, která rozhodla v neprospěch firmy.
Spotřebitel pak před soudem zůstává prakticky sám, případně si musí zaplatit advokáta. Finanční arbitr a regulátoři jako ČTÚ či ERÚ totiž u „soudního přezkumu“ nemají ani postavení takzvaného vedlejšího účastníka řízení, ani jinou větší roli.
Podle současných pravidel má soud informovat finančního arbitra (nebo ČTÚ, ERÚ...) o žalobě a umožnit mu, aby se k ní písemně vyjádřil. Jak to funguje v praxi, popisuje Lukáš Vacek, zástupce finančního arbitra: „Soud by si od nás měl vyžádat spis k danému případu a vyjádření. Většinou nás požádá alespoň o zaslání spisu, ale ani to ne vždy. Když finanční arbitr soudu předá podklady, dál už s námi soud nijak nekomunikuje. Nejsme zváni na nařízená soudní jednání a stejně tak nám soud ani nedoručuje rozsudek – ať už spor rozhodne stejně jako my, anebo nahradí naše rozhodnutí. Aby finanční arbitr rozsudek soudu získal, musí si jej vyžádat postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.“
Soud rozhoduje zcela samostatně a od začátku. Není nijak vázán výsledkem předchozího sporu u arbitra či regulátorů. Spotřebitel tedy musí znovu předložit všechny důkazy svých tvrzení. Problém bývá v tom, že banka, pojišťovna nebo jiná firma má profesionální právníky, kteří soud zavalí výrazně vyšším množstvím podkladů. A přestože nemusí být vůbec relevantní, na některé soudce to udělá větší dojem než laická obhajoba spotřebitele. Laik navíc může doplatit také na neznalost formalit – například včas neuplatní námitku.
Zatímco v mimosoudním sporu předtím rozhodli experti na danou oblast (finanční trh, telekomunikace, energetika), soudce takovou specializaci mít nemusí.
Tohle není podvod, který by měl každý poznat hned na první pohled. Není to amatérsky působící web se špatnou češtinou, bez kontaktu na provozovatele, s podezřele nízkými cenami a podobnými varovnými znaky. Proto snadno zmate i průměrného spotřebitele.
„Veškerá práce mimosoudního orgánu se tak může jevit zbytečná a řízení před ním kontraproduktivní. Nakonec rozhoduje obecný soud, který je zahlcen spory plynoucími ze všech oblastí soukromého práva – projednává spory nájemní, z kupních smluv, ze smluv o dílo, sousedské spory, vlastnické spory a podobně. Nemůže se tedy v oblasti finančních, telekomunikačních či energetických služeb zorientovat se stejnou mírou detailu a věnovat jí tolik času jako specializované instituce,“ vysvětluje poslanec Patrik Nacher (ANO), šéf sněmovního podvýboru pro ochranu spotřebitele.
„Mimosoudní orgány u soudu nemohou jakkoliv obhájit své rozhodnutí a není jim doručován rozsudek, takže se nedozvídají o výsledku, který by pro ně mohl být v budoucí rozhodovací činnosti relevantní,“ říká Nacher.
Pokud pak soud dojde k jinému názoru než finanční arbitr, nevrací mu případ k novému rozhodnutí, ale rovnou vydá svůj rozsudek. V jeho odůvodnění se nemusí nijak vypořádat s předchozím mimosoudním řízením, přestože šlo o závěry expertů pověřených státem – formálně totiž nejde o „odvolání“, ale prvoinstanční rozhodnutí.
Soudní výdaje navíc obecně musí hradit poražená strana sporu. Hrozí tedy, že spotřebitel, který se nechal zlákat do bezplatného a rychlého mimosoudního řešení, nakonec nejenže nedosáhne původně požadované věci, ale ještě přijde o další peníze.
Takové spory rozhodují soudy na nejnižším stupni. Výsledek je tedy – podle zkušeností zástupců mimosoudních institucí – značně nepředvídatelný, k určitému sjednocení názoru může dojít až u odvolacích (vyšších) soudů. Vše může teoreticky skončit až u Nejvyššího soudu – pro spotřebitele je to ovšem dlouhá a nákladná cesta.
Vedle zcela individuálních sporů řeší finanční arbitr (případně další zmíněné instituce) také zásadnější kauzy s potenciálním dopadem až na desítky tisíc dalších klientů. Typickým příkladem byly údajně neoprávněně účtované bankovní poplatky, v posledních letech hlavně spory o neplatnost určité skupiny investičního životního pojištění.
Bankám či pojišťovnám přitom stačí, aby u soudu napadly jen část nálezů finančního arbitra – a pokud spotřebitelé prohrají třeba jen zlomek sporů, další to může odradit. Rozhodnutí arbitra i soudů se totiž přímo týkají vždy jen konkrétního individuálního případu a nelze je automaticky vztahovat na další, byť zcela shodné situace.
Poslanci v únoru schválili novelu, která má postavení mimosoudních orgánů – a tím pádem i spotřebitele – u soudu posílit.
Finanční arbitr, Český telekomunikační úřad nebo Energetický regulační úřad dostanou možnost uplatňovat písemná vyjádření také v průběhu řízení, posílat svého zástupce na jednání a žádat na nich o slovo. Nově mohou také nahlížet do spisu.
Novela zároveň výslovně stanoví, že soud musí informovat arbitra (regulátora) o výsledku řízení. V odůvodnění rozsudku se navíc bude muset vypořádat s případnými důvody pro zrušení rozhodnutí – přestože teoreticky hrozí, že tak učiní jen stručně a formálně, může jít o zlepšení oproti dosavadnímu stavu.
„Cílem je, aby tam, kde to mimosoudní orgán považuje za vhodné, například u důležitých sporů s potenciálním precedenčním významem), mohl před soudem aktivně vystupovat a obhajovat závěry, k nimž dospěl ve svém rozhodnutí,“ vysvětluje poslanec Patrik Nacher. „Půjde o možnost, nikoliv povinnost,“ dodává.
Chcete si splnit své sny? Investujte!
Do minuty vyhledáte nejvýhodnější investiční portfolia a přání vaše i vašich blízkých se začnou plnit. A nemusíte být profík.
Novelu občanského soudního řádu prosadil právě Nacher, který se o to se skupinou dalších poslanců snažil už od podzimu roku 2018. Uspěl až letos. Novelu teď ještě projednají senátoři. Když ji potvrdí, začne být účinná od letošního července.
„Přijetí novely vítáme, neboť tím dojde k určitému narovnání postavení správních orgánů při soudním přezkumu jejich rozhodnutí,“ říká Lukáš Vacek, zástupce finančního arbitra. Právě této instituce by se změna v praxi dotkla nejvýrazněji. „Nepochybně to povede ke zkvalitňování rozhodovací praxe,“ říká Lukáš Zelený, člen Rady Českého telekomunikačního úřadu.
Změna by se teoreticky mohla dotknout i dalších správních orgánů, pokud rozhodují soukromoprávní věci – typicky katastru nemovitostí. V zásadě se však netýká České obchodní inspekce, která mimosoudní spory nerozhoduje, ale pouze se snaží obě strany přivést ke smíru.
Novela může být jen dočasným řešením do doby, než přijdou systémovější změny. I ty se plánují už mnoho let, výsledek je zatím nejistý.
První novinkou má být zavedení hromadných žalob, s nimiž dosud české právo nepočítá. Spotřebitelé by díky tomu mohli spojit své nároky a žalovat v jednom řízení nepoctivé jednotlivce či podnikatele. Jednotlivé spotřebitelské spory se obvykle vedou o relativně menší částky, takže řadu klientů odrazují náklady spojené s individuálním postupem. Díky spojení by lidé méně riskovali, vytvořili by silnější protiváhu firmám a celé řízení by bylo efektivnější také pro soudy.
Plán na úpravu hromadných žalob, s nímž přišel už bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán, pak prosazoval opět hlavně Nacher. Předchozí dva návrhy z dílny ministerstva spravedlnosti se ale nikdy nedostaly k závěrečnému schvalování v Poslanecké sněmovně. Teď ministerstvo přichází s třetí verzí návrhu – podle kritiků však přinese spotřebitelům slabší nástroje, než by bylo potřeba. (Psali jsme podrobně: Takhle mají fungovat hromadné žaloby v Česku.)
Systémovou změnu pak může přinést i zcela nový občanský soudní řád, který chystá expertní skupina při ministerstvu spravedlnosti už skoro deset let. Mimo jiné je ve hře varianta, že současná pátá část občanského soudního řádu (speciální úprava pro „řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“) zmizí bez náhrady. Pak by se verdikty arbitra nebo regulátorů přezkoumávaly ve správním soudnictví. V prvním stupni by rozhodovaly rovnou krajské (správní) soudy a spor by mohl skončit až u Nejvyššího správního soudu. Postup by se tedy sjednotil s tím, jak dosud funguje přezkum veřejnoprávních rozhodnutí úřadů.
Petr Kučera
Sdílejte článek, než ho smažem
