Zjednodušený systém s rovnou daní a nižšími odvody má svou druhou stranu. Částečně už byla zmíněna v předchozích dílech (Daňová reforma: rovná daň nestačí a Daňová reforma II: jak snížit odvody) - nižší důchody a nižší dávky (s výjimkou pomoci skutečně potřebným), nutnost chovat se zodpovědně a na stáří a pro případ nepřízně osudu se připojistit. Jak je to ale se státním rozpočtem - nebudou v něm peníze chybět?
Fiskální dopady reformy veřejných financí nikdo nezná. Všechny odhady jsou opravdu jen odhady, kde navíc bývá přání otcem myšlenky a výsledek je zatížen tím, jak je autorovi ten či onen návrh (či spíše navrhovatel) sympatický. Není správný "výpočet" vycházející z toho, že když se daň sníží o 10 %, bude ve státní pokladně přesně odpovídající suma chybět (to platí pouze v případě snižování daní zaměstnancům s nízkými příjmy, kde jde de facto o určitý druh sociální dávky). Stejně tak ale nelze tvrdit, že se vybere stejně nebo dokonce víc, protože se zvýší ochota daně platit a vlídné daňové prostředí k nám přitáhne ke zdanění zisky ze zahraničí. Částečně to tak funguje, pokud se snižování daní vztahuje na osoby s vysokými příjmy, zaměstnavatele a firmy. Do hry ale vstupuje ohromné množství vlivů - nejen ekonomický růst, ale i vesměs nekvantifikovatelné faktory jako stabilita právního a politického prostředí, míra korupce a její vnímání, politická kultura, situace v jiných zemích, především sousedních, vzdělanost obyvatel, flexibilita, produktivita práce, míra rigidity pracovního trhu a mnoho dalších.
Podstatnou roli hraje přitom faktor velmi neuchopitelný - jak je podle názoru občanů-poplatníků s penězi z jejich daní nakládáno. Mají-li za to, že účelně, je jejich platební morálka vyšší, než když je tomu naopak. Právě tohle je skutečným důvodem ochoty platit vysoké daně u občanů severských zemí, jinde zcela nevídané (byť i ta má své hranice).
Nedílné součásti reformy
Ani jeden z faktorů ovlivňujících ochotu platit daně, není v Česku příliš příznivý, takže s odhady zlepšení výběru daní je třeba být opatrný. Nedílnou součástí reformy směrem k rovné dani a rovné dávce musí být další opatření, některá s daňovým systémem zdánlivě nesouvisející. Např. kvalifikované, předvídatelné a rychlé rozhodování soudů by dokázalo nejen ušetřit peníze, čas a nervy občanům, ale přineslo by i nemalý peníz do pokladny státu.
Přidělování veřejných zakázek s uzákoněnou povinností zveřejňovat průběžně všechny informace, včetně smluv a jejich dodatků, by sice nevymýtilo korupci a následné prodražování zakázek, ovšem aktéry by značně omezilo v rozletu. Chce-li si někdo uchovat "obchodní tajemství", nechť se neuchází o peníze daňových poplatníků. A takových možných zlepšení je hodně.
Druhá věc je, jestli je vůbec účelem vybrat od občanů stejně nebo dokonce více peněz. Není. Stát ve skutečnosti tolik peněz nepotřebuje, bude-li fungovat efektivně.
Léčebné procedury
Opatření ke stabilizaci veřejných rozpočtů mohou zvýšit příjmy, snížit výdaje, většinou obojí (např. pokud se sníží nezaměstnanost, státu přibudou příjmy z daní a pojistného a ubudou výdaje na sociální dávky a další výdaje, spojené s nezaměstnaností). Mezi ta základní patří:
-
Rozšíření okruhu zdanitelných příjmů
Spolu s novým zákonem o dani z příjmů by měly zaniknout všechny výjimky, osvobození, odlišné daňové režimy. Totéž platí pro odvody pojistného - ze všech příjmů za práci bez výjimky. Neexistuje důvod pro to, aby byly některé druhy činností (autorská, umělecká, sportovní) z této povinnosti vyňaty, stejně jako neexistuje důvod k tomu, aby se pojistné neodvádělo či odvádělo podle typu smlouvy (dohoda o pracovní činnosti ano, dohoda o provedení práce ne). Jaký je rozdíl mezi hercem, který je v divadle v zaměstnaneckém poměru a jeho externím kolegou, kteří alternují tutéž roli? Proč by vůbec měli mít zrovna umělci, profesionální sportovci či vůbec kdokoli nějaké jiné zacházení než ten, kdo dejme tomu peče chleba?
Stejné, tedy neutrální zacházení se všemi subjekty je velmi důležité. Nejen proto, že je jednodušší a neposkytuje prostor pro podvody, ale i samo vědomí rovného zacházení přispívá k obecnému pocitu spravedlnosti a zvyšuje ochotu daně platit. (Z tohoto hlediska je vládní návrh na snížení nejnižší daňové sazby kontraproduktivní, protože zvyšuje progresi a tím i pocit křivdy u těch, kteří do rozpočtu přispívají nejvíc.)
-
Zvýšení podílu soukromých zdrojů
To se týká především oblasti školství a zdravotnictví, ale i třeba bydlení a poskytování sociálních služeb. Zcela zjevný je přínos soukromého financování vědy a výzkumu, ať už komerčního nebo prostřednictvím soukromých univerzit.
Spoluúčast pacientů, školné na vysokých školách (forma odloženého školného, navrhovaná ISEA, nikomu v přístupu ke vzdělání nebrání) - to je nejen zdroj financí, ale zároveň i regulační prvek, omezující zneužívání. Školné by dost omezilo dnešní módní poletování studentů z jedné školy na druhou, studium více škol najednou, které téměř nikdo nedokončí a podobné obzvláštnosti českého vysokého školství. A přineslo do systému peníze. Poplatek za balení léku, strava v nemocnici, platba za návštěvu lékaře by zabránily trvalému růstu výdajů, do doby než proběhne celková reforma zdravotnictví.
Změna financování postižených a bezmocných osob by přivedla investory do oblasti sociálních služeb, zejména těch pro seniory. Deregulace nájmů cenová i právní a svobodný trh s byty zase do oblasti nájemního bydlení. Obojí ovšem pouze v případě, že změny budou pro investory věrohodné - tedy že nebude hrozit, že se podmínky budou měnit s každou změnou vlády.
-
Nezaměstnanost
Aktivní politika zaměstnanosti je přesně ten způsob, který ke snížení nezaměstnanosti nevede. Rozumná sociální politika znamená především podstatně nižší dávky než jsou možné příjmy za práci. Dále je nutné nepodporovat lidi, kteří ve skutečnosti pracovat nechtějí nebo pracují načerno. Snížit daňové zatížení práce především pro zaměstnavatele, uvolnit podmínky pro drobné podnikání, zavést rovnou dávku, uvolnit trh práce včetně možnosti výpovědi bez udání důvodů z obou stran, zainteresovat zaměstnavatele na zaměstnávání žen s malými dětmi a invalidů (dnes nezaměstnaností nejvíc ohrožených), vznik trhu s byty - tato opatření by nezaměstnanost snížila velmi rychle. Z dlouhodobého hlediska je pak nejdůležitější důraz na vzdělání, a to i celoživotní. (Stačí si představit, jak by se zvýšila přitažlivost Česka pro investory, kdyby všichni občané mluvili plynně anglicky.)
Samozřejmě, že to problém nezaměstnanosti nevyřeší, na to žádný jednoduchý recept neexistuje, ale podstatné omezení očekávat lze.
-
Sankce a jejich vymahatelnost
Pouze kombinace nízkého zisku (ušetřená daň) a vysoké pravděpodobnosti značné ztráty (sankce) je účinná. Platí nejen pro daňové úniky jako takové, ale i pro postihy za zaměstnávání pracovníků na černo apod. - sankce musí být rychlá, tvrdá, vysoce pravděpodobná a především vymahatelná.
-
Snížení výdajů
Ke snížení výdajů vede většina opatření, popsaných výše a v předchozích dílech. Především
důchodová a sociální reforma. Nejde jen o přímé platby, ale také o značnou redukci obslužného aparátu. Zrušení dávek a nejrůznějších podpor, dotací a grantů a jejich nahrazení rovnou dávkou formou negativní daně, převedení nemocenského a invalidního pojištění na soukromé zdravotní pojišťovny, zrušení celého dotačního systému sociální péče a jeho nahrazení dávkou podle stupně bezmocnosti, normativní financování v oblasti vzdělávání.
Přebujelý státní aparát, ale i úřednictvo na krajských a dalších úřadech je možné zredukovat. Zajímavý návrh předkládá v této oblasti iniciativa
e-Stat. To souvisí s nutností zjednodušit předpisy. S každým vymizelým razítkem se zlevní stát, lidem zbude víc času na rozumnou činnost a zároveň vymizí jedna oblast potenciální korupce.
Zjednodušení přinese i
zrušení daně dědické, darovací, z převodu nemovitostí a silniční. U daně dědické to pro stát znamená dokonce čistý zisk - správa je dražší, než vybraná suma. Dary by měly - s výjimkou darů mezi blízkými osobami - podléhat normální dani z příjmů. Neziskové organizace by to nijak neohrozilo - dary jsou účelové a u seriózní organizace se vždy na daný účel spotřebují. Proti příjmu (dar) vždy stojí výdaje ve stejné výši.
Silniční daň je diskriminační, protože se týká pouze určitého segmentu automobilů (znevýhodňuje české podnikatele) a navíc nerozlišuje, jak to které vozidlo silnice skutečně používá. Integrování silniční daně do spotřební daně za pohonné hmoty by systém zjednodušilo, odstranilo by diskriminaci, zohlednilo míru používání a navíc mělo vedlejší ekologický dopad - vozidla s nižší spotřebou by na tom byla lépe.
Daň z převodu nemovitosti do neutrálního daňového systému nepatří vůbec. Jde o selektivní zdanění jednoho druhu podnikání. U nemovitostí občanů jde pak pouze o poměrně jednoduchý způsob jak obrat lidi o peníze. Daň z převodu nemovitosti je pro stát výhodná v tom, že daňové úniky jsou prakticky nemožné, stát se navíc jistí tím, že pokud nezaplatí prodávající, vybere to od kupujícího. Vedlejším účinkem je zde další omezení už tak nízké flexibility. Poplatek za zápis do katastru by měl být dostatečně vysoký, aby byl katastr finančně soběstačný. Příjem z prodeje nemovitosti v obchodním majetku je stejně předmětem daně z příjmu, což je naprosto postačující.
Obdobně selektivní daňové zátěži jsou vystaveny i obchod a služby, na které se vztahuje povinnost odvádět určitou část organizacím na ochranu autorských práv. Jde opět o
diskriminaci některých druhů podnikání oproti jiným, kde navíc stát nařizuje výběr daně ve prospěch soukromých subjektů. Stát je povinen zajistit autorům vymahatelnost jejich práva na autorské příjmy, nikoli ovšem plošným zdaněním určitých druhů podnikání. V tomto směru už jsme zřejmě překročili hranice absurdity vymáháním "autorského poplatku" za kopírování jakýchkoli textů včetně vlastních.
O tom, jak reformu provést, se dočtete v závěrečné části textu.
Máte vlastní recept na to, jak vyléčit zadlužený státní rozpočet? Který z navržených léků se vám nejvíce zamlouvá?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 7. 2005 8:28, k
Je to všechno velmi odvážné a NIKDO si nedokáže důsledky představit, zůstaňme např. jen u jendé "maličkosti" jakou je redukce úředního aparátu. Zjednodušit předpisy (a zákony, nažízení, směrnice apod.). OK, ale těchto právních norem jsou doslova tisíce, často ještě z 60tých let, jsou vzájemně provázány množství vazeb, existuje právní kontinuita s minulým režimem (a proto jsme se s komunismem přý zatím nemohli vyrovnat). Takže se ptám: jak to provést konkrétně? Co zjednodušit (a do jaké míry), které úřady zrušit?
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
18. 7. 2005 9:12, svb
Pokud vím, tak vymáhání autorského poplatku za vlastní texty (nejen texty) je bohužel ještě daleko jednodušší a nevyhnutelnější - z každého prodaného prázdného CD/DVD média jde určité procento ceny na tento poplatek (protože je možné, že byste si na něj vypálili hudbu nebo film a tudíž musíte zaplatit jeho autorovi). Stejně je to s obyčejným kopírováním papírů na kopírce. Hranice absurdity jsou skutečně už daleko za námi.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.