Daňové výnosy vypovídají o tom, kolik se státu podaří odebrat všem, kteří jsou v ekonomice nějak aktivní. Aby však existovalo alespoň nějaké měřítko, porovnávají se (vztahují se) se základním makroekonomickým údajem, s HDP. Tak se dá poměrně přehledně vyčíslit, kolik stát na své fungování a přerozdělování spotřebuje. Z jiného úhlu pohledu lze hovořit o tom, že číslo ukazuje určitou míru toho, kolik rozhodovacích pravomocí přechází s podporou zákona od těch, co uměli vydělat, směrem ke státu.
Zde je nutné zdůraznit, že výběr daní je pouze jedna strana pomyslných vah. Na druhé misce je třeba uvažovat o tom, jak stát umí s vybranými daněmi naložit, jak efektivně dokáže prostředky použít a co svým daňovým poplatníkům za jejich odvody poskytuje. Není proto možné jednoduše tvrdit, že státy v Německu, Řecku, Španělsku a Velké Británii jsou stejně (ne)efektivní, když mají přibližně stejný podíl daní na HDP.
Daňový vývoj
| Nízké daně v USA i do budoucna? | ||
|
Do výše rozpočtových schodků v letech 2003 a následujících již v USA velmi výrazně promluví i válka v Iráku, která daňové poplatníky přijde na "hodně dolarů". Podle některých ekonomů jedině silné státy a schopnost vybírat daně umožňují koncentraci dostatečných prostředků na vedení masových a brutálně destrukčních válek. | ||
Vyspělé státy se v posledních letech stále více přiklánějí ke snižování daní právě z toho důvodu, aby omezily vliv vlád v ekonomice. Umírněná daňová politika způsobila ve Spojených státech stav, nad nímž mnozí ekonomové kroutí hlavou, neboť neodpovídá některým ekonomickým teoriím. Hospodářský růst je doprovázen nízkou inflací a nezaměstnaností. Rovněž průměrný schodek veřejných rozpočtů v USA byl za posledních 25 let poloviční oproti zemím Evropské měnové unie (2 % a 4 %). Liberální ekonomové naopak říkají, že je to jasný projev toho, jak liberalizace trhů prospívá ekonomické úrovni zemí.
I přes snahu omezovat míru daňového zatížení a podporovat soukromé aktivity neklesají daně ve většině zemí tak rychle. Za posledních 25 let tak daňové zatížení s výjimkou USA a Nizozemí rostlo. Pro ČR není srovnání k dispozici, neboť jsme se stali členem OECD až v prosinci roku 1995. Obdobně je tomu i v případě dalších zemí bývalého východního bloku.
Nejvýznamnější posuny
I přes celkové růsty zaznamenalo mnoho zemí v posledních 5 – 7 letech obrat. Uvědomělejší hospodářská politika snad i za účelem zvyšování hospodářského růstu, zaměstnanosti a obecně životního standardu tak zvolna směřuje k nižším daním, i když ne všude. Tabulka ukazuje, ve kterých zemích došlo k největším změnám v posledních letech. Změna je vyjádřena v procentních bodech poměru celkových daňových výnosů a HDP.
| Nejvýznamnější změny ve zdanění v % bodech | |||
| Snížení (v letech) | Zvýšení (v letech) | ||
| USA | -3,9 (1998 - 2003) | Turecko | +10,3 (1995 - 2003) |
| Nizozemí | -3,1 (1995 - 2003) | Korea | +6,1 (1995 - 2003) |
| Švédsko | -3,0 (2000 - 2003) | Španělsko | +3,0 (1995 - 2003) |
| Mexiko | -2,9 (1998 - 2003) | ||
| Kanada | -2,8 (1998 - 2003) | ||
| Polsko | -2,7 (1998 – 2002) | ||
| ČR | -2,1 (1998 - 2003) | ||
Z hlediska svobodného rozhodování o svém výdělku je zajímavá i statistika toho, jak moc musíme povinně platit na sociální zabezpečení. Buď je ČR zemí naprosto socialistickou, nebo je důvěra ve schopnosti obyvatel naprosto minimální. Platíme totiž nejvíc ze všech sledovaných zemí.
Faktem je, že ČR je snad "nejvyspělejší zemí", pokud porovnáme to, kolik vyprodukujeme a jak štědrou máme sociální síť. Jinými slovy, máme záchrannou sociální síť na úrovni Německa a produkujeme to, co Portugalsko. (Uvedený příklad berte částečně jako nadsázku.) Problém ale zůstává s tím, když chceme jako obyvatelé dále spořit na své důchody, případně se připojišťovat na další rizika. Proti některým nás stát zajišťuje buď málo, nebo vůbec. Potom musíme sahat do svých peněženek hlouběji než v jiných zemích. Stát za nás rozhoduje více, a my? Jsme méně svobodní.
Jak dál?
Ministerstvo financí zastává názor, že daňová soustava musí projít modernizací, která ovšem nemá přinést žádné radikální změny. Nejdříve se má daňové zatížení stabilizovat a v horizontu sedmi let mírně růst. Současná vláda tedy nehodlá následovat příklady jiných a snižovat ani daňové zatížení, ani roli státu v ekonomice. Místo toho se dočkáme mírného posilování vlivu "těch nahoře" na nás všechny.
Legenda k názvům a zkratkám zemí:
Austrálie (AUS), Belgie (B), Česká republika (CZ), Dánsko (DK), Finsko (FIN), Francie (F), Holandsko (NL), Irsko (IRL), Itálie (I), Japonsko (J), Jižní Korea (KOŘ), Kanada (C), Lucembursko (L), Maďarsko (H), Mexiko (MEX), Německo (D), Norsko (N), Nový Zéland (NZ), Polsko (PL), Portugalsko (P), Rakousko (A), Řecko (GR), Slovensko (SK), Spojené státy americké (USA), Španělsko (E), Švédsko (S), Švýcarsko (CH), Turecko (TR), Velká Británie (UK).Grafy poskytla společnost Ernst & Young, data pocházejí ze statistik OECD.
Jak se podle vás bude vyvíjet daňové zatížení u nás a ve světě? Myslíte si, že je ČR daňovým rájem, vězením, nebo jsme na tom tak akorát? Co soudíte o míře zdanění obecně?
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
