Zdroj: Küttner&Pleska / Gemini
Asi víte, že eurové bankovky jsou všechny stejné. Pro mince to ale neplatí. Centové mince i eurovky a dvoueurovky mají společný jen rub, tedy stranu s číslem vyjadřujícím jejich nominální hodnotu.
Lícové straně se říká strana národní – a každá země, která má právo eura razit, si ji může udělat po svém. Samozřejmě při tom musí dodržet určitá pravidla a motivy se schvalují nahoře, v Evropě. Ale možné je ledacos. To si můžete snadno ověřit: Čípak je to euro? Poznáte, z které země je mince?
A co si dáme na euro my, až ho jednou budeme přijímat? Protože – pardon – k tomu jsme se prostě zavázali při vstupu do Evropské unie. I když bez pevně stanoveného termínu. Vyberte si a o další svoje nápady se podělte v diskuzi. Nebo nám napište třeba na Facebook nebo Instagram.
Jasná, tradiční, konzervativní volba. Někdo si řekne nedostatek fantazie, jiný národní hrdost – však lva má ve znaku kdekdo, ale kdo má dva ocasy? Sáhnout po znaku nebo jeho části navíc není volba ojedinělá, to se dělá: Německo má na eurovce spolkovou orlici, bratři Slováci si na ni dali svůj dvakrát škrtnutý patriarší křížek, Litevci rytíře Vytise na koníkovi – právě tak, jak cválá v jejich znaku.
Taky bychom mohli být na koni. Další naprosto jasný tradiční favorit, Václav. Na peníze se hodí, protože co jiného znamená nedej zahynouti nám ni budoucím než touhu po nějakém zabezpečení a blahobytu. Evropská centrální banka sice bývala proti svatým figurám, aby nepohoršovaly nekřesťanské spoluobčany, ale dnes už to není problém. Stát, který si na běžné oběžné euro dal svatého národního patrona, už tady máme. Docela čerstvě: Bulhaři mají na zbrusu novém euru svatého Ivana Rilského.
Bulhaři k designu svých eur přistoupil tím nejnudnějším, ale zároveň nejoriginálnějším způsobem: prostě na euromince dali totéž, co bylo na bulharských lvech: Lev zařve naposled, Bulharsko přechází na eura. Takhle vypadají. Vzdáleně se to podobá řeckému přístupu: tam je motivem národní strany mince starověká athénská drachma. Kdybychom využili československou korunu, jakou se u nás platilo celých 35 let, byli bychom někde mezi Bulhary a Řeky. A proč říkáme téhle kačce Bejbina? Čtěte tady: Co všechno nevíte o koruně. Kdo je Bejbina a proč nepadne orel?
Jestli jsou něco na světě nejvíc peníze, THE peníze, tak je to jáchymovský tolar. Byl z poctivého stříbra, nešidil se a byl tak dobrý, že ho znala celá Evropa a jeho jméno přebíraly další a další mince ražené v různých zemích, v různých dobách. Vůbec by nebylo od věci připomenout všem těm, co platí nějakými dalery, daaldery, talary a dolary, že tohle všecko má kořen u nás v Česku. Víc o tom zde: Kde přišel dolar ke svému $, kolik váží libra a další pravdy o měnách.
A ještě jeden motiv, který je stálicí na našich penězích a mohl by představovat pěkný mostek mezi penězi novými a starými. Karlův mostek a nad ním panoráma Hradčan. Nemusí vám asi být ani moc let, abyste si pamatovali, které bankovce se právě podle Hradčan přezdívalo: Melouny, talíře, kila a litry. Búr. Znáte lidové názvy peněz?
Vilém-Alexander, Albert, dva Filipové. Jinak tedy nizozemský král, monacké kníže a králové Belgie a Španělska. Mezi eurovými zeměmi jsou také monarchie, které si dávají panovníka na peníze. A vlastně, my snad jednou někde zapomeneme i hlavu, vždyť jsme zapomněli Jindřicha Lucemburského, syna Jana Lucemburského, hlavu lucemburského velkovévodství. Taky si můžeme na peníze narazit syna Jana Lucemburského, ale s vyšším titulem. Krále! Co krále, císaře! Ostatně proto se tak šikovně hodí: byl náš, český král, ale zároveň evropský, císař svaté říše římské. Hráč politické extraligy, ale přitom víc budovatel než válečník. Ne že by neměl svoje mouchy, ale borec je bez pochyb.
Další postava, která je naše, evropská, světová – a ničí. Pražský německy mluvící a píšící Žid Franz Kafka. Umělec a pojišťovák. A taky ten, kdo popsal nemohoucnost jednotlivce v bludišti nesmyslných příkazů a nařízení a zákazů a předpisů. Tohle by se mohlo líbit jinak milovníkům paradoxů a jednak odpůrcům nikým nevolené byrohydry z Bruselu.
Pomalu se přesouváme k návrhům, které nepřejícníci označí za kraviny. Za voloviny. Ale když to vezmeme kolem a kolem, přidáme trochu té historie, jistě uznáte, že tenhle vůl je ideální volba na eura pro ty, kteří euro nechtějí. Je to jeden z těch 240 volů, které se zavázal výšeřečený Václav, vévoda české země, odvádět každý rok do Německa spolu s metrákem stříbra. Fakticky tak uznával podřízenost českých knížat německým králům, kterým s dobytkem a drahým kovem odevzdával i pořádný kus suverenity své země…
Jsme národ Švejků? Někdo Švejka vidí jako někoho kdo lstivě, ne-li snad dokonce statečně, svým pasivním odporem a hranou nechápavosti maří smysl příkazů, uniká moci autorit, přežívá tlak moci nebo byrokracie. Proč ne, pak si klidně můžeme dát na nechtěné euro Švejka, který tlačen paní Müllerovou mává berlou a kříčí Na Brusel. Ale nezapomeňme, že Hašek svého hrdinu napsal tak, že si do něj každý může promítnout, co se mu zachce. Takže jiní lidé v něm zas vidí člověka, který nikoho nemá rád, nikdy se za nikoho nepostaví, nemá city ani kamarády, jen ten žvást.
Slyšeli jste někdy jméno France Prešeren? Ne, to není pán na téhle minci. Je to pán a slovinské dvoueurovce. Národní básník, probuzenec, muž, který ukázal, že slovinština je schopná nést literaturu světové úrovně a tak podobně. Jeho portrét se ovšem nedochoval, a tak je na minci jen obrysem naznačený profil… Takže díky němu a Slovincům víme, že by klidně mohlo projít, aby české euro neslo tvář muže, jehož tvář nikdo nezná. Využili jsme autobustu Járy Cimrmana poničenou při napařování klobouků kloboučíkem Lešnerem. Abychom Evropě připomněli, že v jejím srdci má místo národ smějících se bestií, které jsou s to při hlasování o největší ze svého středu dát nejvíc hlasů neexistující postavě.
„Úžasnej národ tihle Češi,“ praví legendární kreslený fór Vladimíra Renčína. „Škoda, že nebyli u stvoření světa. Mohli poradit.“ Esenci naší národní vrozené touhy být užiteční ale ještě dřív vtělil spisovatel a kreslíř Ondřej Sekora do postavy brouka Pytlíka. Všude byl, všechno zná a na všechno má odpověď. Na rozdíl od všeuměla a svazáka Ferdy Mravence uvěřitelná postava.
Měli jsme nachystány ještě obvyklé pitominky. Euro s napeněnými půllitry, euro s chmelovou šišticí, smažené euro v trojobalu. Ale máme za to, že tucet návrhů tak akorát stačí. A že bychom tu dvanáctku mohli zakončit něčím seriózním a samozvaného národního učitele Pytlíka vyvážit pravým učitelem národů, tedy Janem Ámosem Komenským. Mohli bychom jeho portrét doplnit třeba nějakým vhodným citátem, že člověk má dbát především o zisky pro duši a nehonit se jenom za mamonem, o němž praví, že je to kvaltování hovadům více než lidem připadající.
Gabriel Pleska
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno