Otevírací doba na Velikonoce. Jak jsou otevřené obchody
29. 3. 2024 | Pavla Adamcová
Velký pátek a Velikonoční pondělí – zákaz prodeje má pro každý svátek jiná pravidla. Tady je přehled pro rok 2024.
Zdroj: Wikimedia Commons, ThecentreCZ, volné dílo
Možná vás překvapí, že první stovku neslavila naše koruna spolu s republikou už v roce 2018. Československo sice bylo vyhlášeno na konci října 1918, ale ještě pár měsíců jsme byli součástí měnové unie s nástupnickými státy Rakouska-Uherska a platili jsme korunami zděděnými po mocnářství.
Název koruna pak přejala i československá měna. Původně jen dočasně – vždyť to bylo dědictví nemilovaného impéria, jméno, které odkazuje k monarchistickému zřízení a s republikánským étosem nového státu nejde moc dohromady. Ale s tou dočasností to dopadlo jako u nás vždycky. Víc o tom ve starším článku o názvech měn: Proč se Řekové smějou euru. Peníze píchací a sekací. Pikanterie z dějin měn
Taková byla naše první vlastní koruna. Byla z papíru, ale nebyla ani krytá zlatem nebo jinými aktivy centrální banky, jak bývalo dobrým zvykem. Vždyť Československo ještě takovou banku pár let vůbec nemělo mít! A tak ty papírky s kolísavou barevností ani nebyly bankovky, nýbrž pouhé státovky. Ale od začátku.
Měnová unie s ostatními pohrobky Rakouska-Uherska skončila v roce 1919 razantními kroky, řízenými ministrem financí Aloisem Rašínem. Na konci února byly uzavřeny hranice, nikdo a nic – lidé, zboží ani pošta – nesmělo z republiky ani dovnitř. Na začátku března byly okolkovány papírové peníze, které zůstaly na území republiky. A byla zavedena koruna československá, zkratkou Kč. Z ní máme (i po desítkách pozdějších let s Kčs) dodneška rozkošné slovíčko kačka.
Kolkovalo se od desetikorun výš, papírová jednokoruna a dvojkoruna zůstaly v oběhu beze změny. Ještě téhož roku se ale začaly tisknout první skutečné československé koruny. Nekvalitně, knihtiskem. Počítalo se, že budou na chvilku.
Co ale na druhou stranu bylo na tom penízu divné... →
Ta kuriózní věc – aspoň pro nás dnes, kdy jsme zvyklí na to, že obě strany bankovek jsou tónované do podobné barvy – je to, jak výrazně se lišily barevně rub a líc státovky.
„Přední strana opatřena jest světlemodrým podtiskem a mřížkovaným šedým přetiskem. Ornamentální rámeček a uvnitř téhož mnohonásobné označení číslicí 1 provedeny jsou barvou modrou,“ psalo se v září 1919 ve vyhlášce Bankovního úřadu ministerstva financí. „Zadní strana má podtisk světle červený a šedý mřížkový přetisk, ornamentální rámeček a mnohonásobné označení číslicí 1, provedené v barvě červené.“
Platilo to pět roků. Už po třech – od roku 1922 – papír začnou vytlačovat mince.
A teď už rychle k letošnímu stému výročí... →
Podruhé by stovku mohla koruna slavit právě letos. Důvod je prostý: v roce 1922 střídá provizorní státovky koruna poctivá a důkladná. A ve formě, na jakou jsme u jednokačky zvyklí a kterou čekáme. Konečně je kovová a kulatá. A s pannou. A se lvem. Bez orla.
Nebyla to první československá mince, nejdřív se do oběhu dostaly dvacetníky a padesátníky s datem 1921. Stejně jako korunu je navrhl Otakar Španiel, profesor akademie, předseda Mánesa a všeobecně uznávaný umělec s autoritou, díky které si prosadil na korunu svoje jméno. I když prý vedení mincovny protestovalo.
Koruna, na jejíž rub Španiel navrhl motiv ženy žnoucí obilí, se jako ostatní československé mince razila v mincovně ve slovenské Kremnici. Ta sice měla tradici až do 14. století, zato vybavení ne. Stroje a zásoby kovů zmizely ve zmatku končící války z Horních do Dolních Uher. (Po)válečná doba se propsala i do smlouvy s vídeňskou Maschinenfabrik Vulkan, která měla dodat nové stroje. Česká strana zavazovala sama zabezpečit dodávky železa a uhlí, aby mohly být dodrženy smluvené termíny.
V roce 1922 bylo na Slovensku vyraženo z mědiniklové slitiny 50 milionů korunových mincí, do roku 1938 jich přibylo dalších zhruba 65 milionů. Platily do zavedení protektorátní měny.
První protektorátní platidlo jsme si tiskli už před válkou, ani jsme to nevěděli... →
Vznik protektorátní koruny by mohl být dalším mezníkem, od kterého bychom mohli počítat roky naší koruny. Byla to konečně první jen česká, tedy nikoli československá koruna. Z pochopitelných důvodů to ale asi nikdo slavit nebude. I když – znáte lidi.
Jako protektorátní koruny se nejdřív používaly takzvané mobilizační státovky – papírové platidlo, které se chystalo k vydání v roce 1938, ale do oběhu už se nedostalo. Došlo k tomu až se zpožděním v roce 1940. Protože na nich byl název už neexistujícího státního útvaru, přistoupilo se k jejich přetiskování. To se částečně dělo ručně, obyčejnými gumovými razítky rukou úředníků centrální banky a armády najatých brigádníků, částečně strojově. K tomu se do oběhu dostaly i některé neoražené, ty dnes bývají vzácnější.
Neplatily ale dlouho. Pověstná německá důkladnost... →
Přeražené mobilizační státovky ale nakonec neplatily ani rok. Už v roce 1940 se v protektorátu začaly tisknout – opět podle návrhu Bohumila Heinze, s využitím motivu dívčí hlavy od Jindry Schmidta – státovky regulérní.
Nápisy už na nich byly jen v němčině (na prvním místě) a češtině. Na prvorepublikových bankovkách se používalo šest jazyků: čeština a slovenština, němčina, maďarština, maloruština (tedy ukrajinština) a polština.
Na mobilizačních státovkách chyběla polština, na pětikoruně nebyl ani nápis český, jen slovenský – na jednokoruně je taky nominální hodnota vypsaná jen čtyřikrát (ale dá se to počítat za pět jazyků, když se jedna koruna česky a slovensky říká a píše úplně stejně).
Jak to po válce chvilku vypadalo na návrat lepších časů... →
V roce 1945 vládnul poválečný zmatek. Kromě protektorátních státovek a mincí se na území Československa platí protektorátními korunami, slovenskými korunami... Na územích, odkud se stáhli Maďaři, se používá pengő, někde zase marky. A všude možně nejrůznější poukázky. Reforma z listopadu téhož roku se pokusila trošku stav normalizovat, k tomu měla přispět i obnovená ražba španielovských korun. Přesto se ale ještě několik let používal mix prvorepublikových, protektorátních a slovenských mincí s těmi nově naraženými.
Španielova koruna se v roce 1947 přestala razit ze slitiny mědi a niklu (vlevo) a přešlo se na lacinější hliník (nejen v Humpolci).
Z mědiniklu na hliník je to špatný, ale čekalo nás teprv velký špatný... →
V roce 1953 proběhla státní krádež majetku s krycím jménem měnová reforma. Přinesla do Česka mimo jiné mince a státovky s neobvyklými nominály – například tříkorunu a pětadvacetikorunu. Papírová platidla se v utajení připravovala v Sovětském svazu a platilo to i pro většinu nových mincí. Ne tak pro korunu – na korunovou minci jsme si po reformě museli ještě pár let počkat. Ale než se k ní dostaneme, musíme zmínit jednu opravdovou specialitu.
Koruna po reformě byla papírová. Takže v sovětském závodě Goznak se chystala i korunová státovka (platila pak do roku 1960, později se tiskla mírně pozměněná i v Praze). A ta se stala cílem rejdů protisocialistických živlů za železnou oponou.
Reforma proběhla na přelomu května a června 1953. Rozhodně se nedá říct, že by byla vítána radostně, docházelo dokonce k bouřím. Toho se rozhodla využít protikomunistická propaganda a už před půlkou července zamířily nad území Československa balony, které nesly protikomunistické letáky a s nimi náklad parodických korun. Celkem se prý v Bavorsku během několika měsíců naplnilo vodíkem na 6500 balonů, které do Česka nesly informace o nepokojích v NDR a s nimi i 12 milionů těchto takřečených hladových korun.
Další podvratná akce komunisty ještě čekala, i když na odhalení té podvratnosti se přišlo až v devadesátkách... →
Když se řekne koruna, zejména ti starší z nás si hned před očima vybaví právě tuhle. Razila se v Kremnici ze slitiny mědi, hliníku a manganu od roku 1957 až do konce roku 1992, v oběhu byla tedy na naše poměry neuvěřitelných 35 roků. Její autorkou byla medailérka Marie Uchytilová-Kučová, žákyně Otakara Španiela a mimo jiné spoluautorka pomníku lidických dětí.
Porotci soutěže o podobu nové mince netušili, že Uchytilová-Kučová dala dívce sázející na rubové straně mince lípu podobu mladé politické vězeňkyně Bedřišky Synkové, odsouzené v roce 1954 za velezradu – protože ilegálně vedla skautský oddíl. Přesto si vybrali jiného vítěze. Jenže si dupl tehdejší ministr financí Július Ďuriš, kterému se v motivu zalíbilo a který si ho prosadil. Ani on ovšem netušil.
A netušil prakticky nikdo, najevo to vyšlo až po listopadovém převratu, kterého se Marie Uchytilová o den nedožila. V devadesátých letech se za Bejbinou (to byla skautská přezdívka Bedřišky Synkové) vypravila do švýcarského exilu, kam odešla v šedesátých letech, i Česká televize.
Zatímco rub mince zůstával nezměněný, měnil se její líc. Do roku 1961 na něm byl malý státní znak a tehdejší oficiální název Československá republika, v roce 1961 ho vystřídal znak a název Československé socialistické republiky a v letech 1990–1992 pak znak a název Československé federativní republiky. Motiv stále žije na různých sběratelských předmětech – a tuhle stovku asi oslavíme ještě pořádně.
A už se blíží finále... →
Nová korunová mince, jejíž autorkou je Jarmila Truhlíková-Spěváková, má ocelové jádro a je poniklovaná. Prvně se razila v roce rozdělení československé měny, tedy v roce 1993. Najdeme na ní jako značku mincovny miniaturní javorový list, protože vznikla v mincově v kanadském Winnipegu. V dalším roce už se razily v Česku v jablonecké mincovně. A tam už jejich ražba zůstala.
Po dlouhých letech, kdy hlavním motivem byla panna (za první republiky a krátce po válce Španielova žnečka, později skautka Marie Kučové), koresponduje její motiv s názvem měny. Na rubové straně je svatováclavská koruna. Na rozdíl od jiných mincí, současných i starších, je na ní také uvedený plný název měny – koruna česká – nikoliv jen zkratka.
A na úplný konec jedna záhada... →
Přes půlku minulého století a hodně přes půlku trvání Československa jsme měli na koruně pannu. Když jste si takovou korunou hodili, asi tak v půlce případů by vám měla padnout panna. Jenže v té druhé půlce nepadnul orel, ale vždycky lev. Orla jsme taky mívali, za Rakouska, byl to pták imperiální, habsburský. Jenže ten neměl na druhé straně pannu. Zkrátka a jednoduše: žádná mince, u které by dávalo smysl ptát se, jestli padne panna, nebo orel, není a nebyla.
Najdou se sice koumáci, kteří vám budou říkat, že jedna taková mince je a platila tu. A kdyby jenom tu: platila v půlce světa, někde ještě pěkných pár let po válce, razí se dodneška v několika mincovnách, zkrátka jedna z nejúspěšnějších mincí vůbec. Tereziánský tolar, původně z osmnáctého století. Ale těžko se tomu věří. Protože se to těžko hází. Stříbrňák má nějakých osmadvacet gramů, to je skoro jako tři padesátikoruny najednou. To je slušná váha. Navíc mají pořádný obsah stříbra, takže je to mince, kterou by si asi jen tak nepohazoval ani ten, kdo by ji měl. A především: proč by císařovně, téhle zvlášť (viz obrázek), někdo říkal panna?
Tak to ať ti koumáci nejdřív ukážou doklad, že se říkalo Hodíme si tolarem. Panna, nebo orel? Za císařepána – a to se doložit dá – se říkávalo Hlava, nebo orel. A to sedělo: na aversu byla rakouská orlice, na reversu Franz Josef. Vážilo to pět gramů, zhruba jako naše dnešní pětikačka a mělo to zrovna takový průměr. A tak by se skoro chtělo věřit, že jsme za republiky prostě aktualizovali jenom tak polovičatě. Hlavně že je tam místo kníráče děvče, na té zvěři už tak nezáleží. Dokázat to jistě nedovedu. Věřte, nevěřte.
Jiná story zase je, jak se z tolarů staly dolary. A o tom, jestli ještě nejste unavení, píšeme tady: Kde přišel dolar ke svému $, kolik váží libra a další pravdy o měnách
Už neplatí, ale to neznamená, že nemají hodnotu. Podívejte se do krabiček a šuplíků a porovnejte nálezy s naší galerií neplatných pokladů. Víc fotek po kliknutí.
O če(skosloven)ských penězích víme spoustu, spoustu divných věcí. Vidíš to, bratře Žižko?
Gabriel Pleska
Redaktor, editor a uměle inteligentní ilustrátor webů Peníze.cz a Finmag.cz. Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Líbil se vám článek?
Oblíbená témata
československé úvěrní družstvo, ČeskoSlovensko, ČSSR, koruna, koruna československá, kurz koruny, kurzy měn, měna, notafilie, numismatika, protektorát, první republika, Rakousko-Uhersko, retro, sběratelství, směnárny
Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.
Dní | Hodin | Minut | Vteřin |
Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.
A tohle už jste četli?
29. 3. 2024 | Pavla Adamcová
Velký pátek a Velikonoční pondělí – zákaz prodeje má pro každý svátek jiná pravidla. Tady je přehled pro rok 2024.
28. 3. 2024 | Pavla Adamcová | 3 komentáře
Nová kampaň využívá srovnávací reklamu. Velikonoční ceny v Lidlu a Penny přitom porovnal sám Lidl, a to dlouho před Velikonocemi. Je to v pořádku?
27. 3. 2024 | Pavla Adamcová
Cena čokolády v obchodech za poslední rok stoupla už asi o 15 procent. Výraznější růst ale teprve přijde, shodují se analytici i prodejci. Důvodem je raketové zdražování kakaa na komoditní... celý článek
21. 3. 2024 | Pavla Adamcová
Obchodní řetězec Tesco ve Velké Británii tento týden prohrál dlouholetý spor s konkurentem Lidl. Tamní soud s konečnou platností potvrdil, že logo jeho věrnostního programu Clubcard... celý článek
21. 3. 2024 | Pavla Adamcová | 3 komentáře
Chaos v cenách, bloudění po prodejně, špinavé a nedostupné košíky, ohmatané pečivo... V naší anketě jsme se čtenářů zeptali, co jim v obchodních řetězcích nejvíc vadí.
Nejnovější články
včera aktualizováno 12:00
Doporučujeme
Interaktivní grafiky