Zdroj: Shutterstock
Podle čeho se má člověk při výběru vína orientovat, aby nešlápl vedle?
Kdyby odpověď na tuto otázku byla jednoduchá, tak by spousta profesí včetně té mé nedávala smysl. Ale jeden tip bych měl. Když si kupujete víno, které neznáte, neberte lahev, která je oblepená mnoha medailemi.
Proč? Přijde mi to docela logické.
No jasně, proto tam ty medaile jsou – lidé na ně reagují vesměs dobře. Nabudou dojmu, že dané víno muselo někde zvítězit, což je asi pravda, ale v podstatně to nemá vypovídací hodnotu. Když si vezmete jakoukoliv vinařskou soutěž, tak ocenění získá nějakých 30 až 40 procent vín. Medaile se totiž neuděluje nejlepším vínům, ale za dosažení určitého počtu bodů. Když bude soutěžit deset vín, tak minimálně tři z nich dosáhnou na „placku“, když jich bude sto, tak až čtyřicet. Nejlepší vinařství se do takových soutěží ani nezapojují. Jedná se spíš o marketingový tah, který obstojí v supermarketech.
Medaile tedy nebrat. Napoví oblast, odkud víno pochází?
To také není vypovídající. V každé oblasti najdete určité procento vín, která jsou skvělá, dobrá i tragická. A to mluvím třeba i o Burgundsku, které se honosí produkcí nejlepších vín. Maximálně se dá rozhodovat podle toho, jestli jste si oblíbili víno suché nebo sladké. Ideální je navštívit vinotéku nebo specializovaný obchod, kde vám dokážou poradit.
Od čeho se tedy odvíjí kvalita vína?
Zjednodušeně řečeno od kvality vinaře. Pokud je člověk patlal, tak ani z těch nejlepších hroznů neudělá dobré víno, je to stejné jako v každém jiném oboru. Když to ale vezmu konkrétněji, tak na úplném začátku stojí kvalitní hrozen. A aby hrozny dobře dozrávaly, byly zdravé, tak se ve vinohradě musí odvádět precizní práce. Protože také platí, že může být jakkoliv dobrý vinař, ale pokud je jeho surovina zoufalá, žádnou super záležitost z toho neudělá.
Další faktor je doba, za jakou se hrozny dostávají ke zpracování – ne každé vinařství má vinici za barákem. Důležitý je tedy i správný převoz a co nejrychlejší zpracování. Pak ještě záleží, jak velkou má člověk výtěžnost, jak moc lisuje, což se odvíjí od konkrétní filozofie, jak to chce dělat.
Jeden z nejlepších evropských someliérů. Působil v předních českých restauracích, například pražském hotelu Four Seasons nebo gourmet restaurantu Kalina. Několikrát zvítězil v soutěži o mistra someliéra České republiky a pravidelně se objevuje i na vrchních příčkách v zahraničních soutěžích. Obchodní ředitel a someliér ve firmě Advivum.
Společnost Advivum se od roku 2001 zaměřuje na dovoz a prodej vybraných evropských vín převážně z Francie, Itálie, Španělska a také Německa. Sortiment doplňuje i víny z Moravy. Dodává převážně do velkoobchodů a vinoték. Je také výhradním distributorem vinného skla značky Riedel a přírodní minerální vody Krondorf. V minulém roce její obrat činil okolo 40 milionů korun bez DPH.
Proč se považují suchá vína za kvalitnější než sladká?
Protože komunismus. Za komunismu se jelo na kvantitu, spousta vín se doslazovala uměle, čímž se dalo zamaskovat mnoho neduhů, disharmonií. Z toho tedy pramení vžitý odpor postkomunistických zemí k sladkému vínu, přitom celosvětově jsou právě sladká vína, třeba tokajská, porto, sauternská, jedna z neoblíbenějších. Sladké víno se rozhodně nerovná podřadná kvalita.
A podle jakých parametrů vybíráte vína do Adviva vy?
K hlavním faktorům patří kvalita. Víno jako jedna z mála komodit stále aspoň trošku reflektuje, že čím dražší, tím lepší. Ta kvalita se ale dá spíš definovat v různých cenových hladinách. Pokud si člověk, který se už trochu vyzná, rozdělí vína do kategorií za 200, 450, 800 a 2000 korun, tak je po nějaké době schopný ty rozdíly najít. Stejně tak, když si vyberete libovolného vinaře a vezmete si od něj víno za 200 a 400 korun, určitě tam rozdíl bude.
Dalším aspektem je pro nás poptávka. Vybíráme lahve tak, aby se prodaly.
Kam až se tedy může vyšplhat cena vína, aby reálně odpovídala kvalitě? A naopak, v jaké nejnižší cenové hladině kvalitu hledat?
Dokážu si představit, že reálná cena některých vín může dosáhnout 5 až 10 tisíc za lahev, výš už je to spíš vyhnané marketingově – slavné jméno, málo kusů, velká poptávka. Do konečné ceny se samozřejmě promítají i dovozy nebo třeba uskladnění. Na českém trhu je ta cena trochu zkreslená, protože lokální víno takové náklady nemá. Ovšem kvalitní lahev našeho vína může začínat na 200 korunách v maloobchodní ceně, níž bych nešel.
Jaká je trvanlivost vína?
Opět záleží na tom, co je to za víno. Jsou vína dělaná na velmi rychlou konzumaci, která mají „poloměr rozpadu“ třeba rok. Nejjednodušší příklad je třeba svatomartinské víno – mělo by se vypít do půl roku. Pravděpodobnost, že by se nějakým správným skladováním zlepšilo, se blíží nule. Na druhou stranu velká vína můžou ležet desítky let a budou se zlepšovat.
Kam lahev uložit, když nemáte sklep?
Podle toho, co s ní plánujete. Pokud vypít do jednoho měsíce, tak v podstatě nezáleží na tom, kde ji necháte. Stačí se vyhnout přímému slunci nebo uložení na mikrovlnce. I v teplejším pokoji kolem 22 °C se vínu nic nestane.
A co lednička?
Mohlo by se zdát, že lednička je díky chladu vhodnější, ale je to naopak. Ledničky mají kompresory, které s ní hýbou, a vibrace vínu škodí stejně jako její suchý vzduch, díky kterému nám neplesniví potraviny. Víno potřebuje pro skladování pětasedmdesátiprocentní vlhkost vzduchu. Na dlouhodobé skladování jsou dnes k dispozici úžasné vinotéky, které dokážou stoprocentně suplovat sklep.
Váš sortiment zahrnuje i nápojové sklo značky Riedel. Má sklo na víno nějaký vliv?
Ano, sklenka, především její tvar, může vyzdvihnout i špatný charakter vína, komponenty, které tam nemají být zvýrazněny. A právě proto přišla značka Riedel s myšlenkou, že různé druhy vín by měly mít různé tvary skleniček. Po právu se jedná o nejlepší sklářskou firmu v tomto oboru, i když dnes už je samozřejmě těch top značek víc.
Stavíme na tom i speciální degustace, říkáme jim Riedel glass tasting. Člověk dostane jedno víno do čtyř různých tvarů skleniček, aby sám poznal, jak to funguje. Podle mě je pak ve výsledku jedno, že má víno super teplotu, necháte ho dekantovat tři hodiny dopředu – když ho nalijete do špatné skleničky, uděláte z prvotřídního vína průměrné. Vyplatí se to vyzkoušet na vlastní kůži.
Zažíváme boom šumivých vín. Co nebo kdo ovlivňuje trendy v poptávce spotřebitelů?
Všechny tyto mánie vznikají určitou citovou vazbou ke konkrétnímu místu. Když přijedete třeba do Itálie, tak právě vína jako Primitivo, Pinot Grigio, Prosecco vám nalejí všude. Takové víno si spojíte s dovolenou, pěknými zážitky a pak k němu budete tíhnout i doma. Tyto vinné trendové záležitosti se vyrábějí ve velkých množstvích, dokonce jsou záměrně tvořeny tak, aby si byly vzájemně podobné. A pak stačí, aby si jezdily národy tři roky na dovolenou, zjistily, že to nestojí moc peněz, a vytvoří tu trendovou vlnu. A když vinaří vidí, že se to prodává, umějí to marketingově uchopit.
Vy ale máte k Proseccu despekt...
To mám, ale nikoliv k celé produkci, ale k tomu slovu. Podle mě slovo Prosecco nahradilo na českém trhu původní „šampíčko“, Bohemku, což je synonymum pro levné bubliny. U nás se totiž zásadně pije Prosecco do 200 korun. To nedává smysl. Výroba kvalitního šumivého vína je daleko náročnější než výroba vína tichého, takže vinař, který chce vyrobit takto levné bubliny, musí někde z pohledu kvality zavřít oči. Češi si ale myslí, že pijí něco víc, je to přece z Itálie. Vlastně opovrhují Bohemkou, ale pijí téměř to samé, ta výroba je stejná. Prosecco u nás reprezentuje levnou kategorii. Lahev za 500 korun už jako by nebyla Prossecco, protože nesplňuje tu cenovou hladinu. Češi to slovo nejen používají špatně, špatně ho vnímají, a ještě v něm akceptují něco, čím u domácí Bohemky pohrdají.
Které víno byste doporučil ochutnat?
Za mě jsou to italská vína z vinařství Ca’ La Bionda z Benátska, španělská z vinařství Muga nebo Crémant z vinařství Domaine Rolet, což jsou šumivá vína z Francie.
Jako someliér sklízíte úspěchy jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Co musíte zvládat, abyste se v cizině prosadil?
Možná to bude znít úplně banálně, ale základním předpokladem pro úspěch je umět cizí jazyk. Soutěže pod hlavičkou mezinárodní asociace mají pravidlo, že musíte mluvit pouze anglicky, francouzsky nebo španělsky. Jedná se o odbornou terminologii, takže to není úplně jednoduché. A pak už stačí mít akademické znalosti celého světa, a když dostanete víno do skleničky, tak ho poznat.
FINMARKET je rubrika zasvěcená obsahu, který připravujeme ve spolupráci s obchodními partnery na míru společnostem, které chtějí seznámit čtenáře se svými produkty nebo službami.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
