Zdroj: Shutterstock
Parta kamarádů si společně koupí přes internet kvalitní vybavení na týdenní dovolenou – třeba stany, spacáky, nafukovací čluny, v zimě lyže... Pořádně si tohle zboží užijí, jsou s ním spokojeni, přesto ho hned po návratu vrátí. Od začátku to brali jako bezplatnou půjčku.
Jde o typický příklad, jak někteří spotřebitelé zneužívají zákonné právo na odstoupení od smlouvy do čtrnácti dnů od doručení zboží. Odstoupit mohou bez udání důvodu, e-shop jim musí v zásadě vrátit plnou cenu. Lidé zaplatí nanejvýš poštovné – když zboží nevrátí osobně.
Novela občanského zákoníku, kterou na začátku listopadu definitivně potvrdili senátoři, pravidla zpřísní. Začne platit přibližně na přelomu roku, přesné datum se bude odvíjet od podpisu prezidenta a hlavně od zveřejnění ve Sbírce zákonů (účinnost začne od 30. dne po publikaci).
Spotřebitel dosud odpovídá pouze za snížení hodnoty zboží, které „vzniklo v důsledku nakládání se zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti“. K tomu ale v praxi dojde málokdy, protože by muselo jít o zcela neadekvátní zacházení. S nadsázkou: autíčko na dálkové ovládání by někdo používal jako kolečkové brusle, fotoaparátem by zatloukal hřebíky nebo plastovým hřebenem míchal vroucí polévku.
Česko totiž před lety převzalo unijní směrnici z roku 2011 v nepřesné podobě, která e-shopy znevýhodňuje. Občanský zákoník z roku 2014 tak vůbec nepředpokládá, že by ke snížení hodnoty zboží mohlo dojít i opotřebováním, tedy intenzivním využíváním během čtrnáctidenní lhůty.
Nápravu plánovalo ministerstvo spravedlnosti už v roce 2014, jenže ji zařadilo do velkého balíku dalších změn, který nakonec neprošel. Pak čekalo na zcela nový spotřebitelský kodex avizovaný ministerstvem průmyslu a obchodu, jehož přípravu nakonec zrušila Marta Nováková. Změna prošla až letos – v rámci opožděného převzetí jiné směrnice EU.
Nově bude spotřebitel odpovídat i za snížení hodnoty zboží, které „vzniklo v důsledku nakládání se zbožím jinak, než je nutné k tomu, aby se seznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží“.
Podmínky se tedy mají přiblížit původní myšlence: umožnit lidem, kteří nakupují online, si osobně prohlédnout a vyzkoušet zboží tak, jak by to udělali v klasické kamenné prodejně. Ale už jim zdarma neumožnit delší používání nebo detailní testování (pokud to dobrovolně nenabídne sám obchodník jako konkurenční výhodu).
„Díky novele si budou zákazníci moct zboží prohlédnout jen způsobem, který je podobný kamenné prodejně. Tedy v botách už nesmí chodit po venku, ale smí je nazout doma. Parfém smí otestovat pomocí testeru (pokud je přiložený), ale ne ho otevřít celý,“ vysvětluje advokátka Petra Dolejšová.
Spotřebiteli sice i v takovém případě zůstane právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu, obchodník ale bude moct snadněji vrátit méně peněz kvůli opotřebení zboží.
„I v případech, že by zboží využíval nad tuto míru, může spotřebitel odstoupit, nicméně podnikatel bude mít právo po něm vyžadovat náhradu za uvedení zboží do původního stavu,“ říká Jan Vetyška, ředitel Asociace pro elektronickou komerci (APEK).
Způsob výpočtu takového opotřebení bude zcela individuální. „Například pokud si přes internet zakoupíte tričko, pro seznámení s povahou a vlastnostmi vám v zásadě stačí si jej obléct a vyzkoušet doma před zrcadlem. Pokud jej ale budete den nosit, a potom odstoupíte od smlouvy, může už obchodník požadovat náhradu za snížení hodnoty. Ta bude ale zásadně odlišná od toho, kdy tričko budete mít na sobě pětkrát, mezi tím jej vyperete, nějakým způsobem poškodíte a podobně,“ upřesňuje Vetyška.
Nová definice sice e-shopům pomůže, v praxi ale mohou dál narážet na složité dokazování. „Každopádně by nám to pomohlo v situaci, kdy se takoví zákazníci na vlastním blogu chlubili, že naše zboží intenzivně používali a bylo to pro ně výhodné,“ řekl už před lety šéf jednoho z menších e-shopů, který si nepřál být jmenován, aby nedával návod dalším lidem, kteří by si u něj pak bezplatně půjčovali zboží.
Stejný podnikatel připomínal, že zcela evidentní zneužití práva na odstoupení od kupní smlouvy je možné postihovat i podle dosavadních pravidel. „Pomohla by také větší odvaha některého z větších e-shopů, pokud by zkusili podobné chování žalovat jako zneužívání práva nebo rozpor s dobrými mravy – tedy že ve skutečnosti od začátku nešlo o kupní smlouvu,“ naznačoval. Ani největší e-shopy ale do takových sporů – alespoň podle dostupných informací – nešly.
Důležité rozhodnutí v tomto směru vydal Soudní dvůr EU už v roce 2009 v případu nazývaném Pia Messner. Obchodníci (respektive zákony členského státu) sice nesmějí spotřebitelům strhávat peníze za samotné odstoupení od smlouvy do 14 dnů, nebrání to ale přiměřené kompenzaci, pokud zákazník využíval zboží „způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva, jako jsou zásady dobré víry nebo bezdůvodného obohacení“. Případné důkazy však musí shromáždit obchodník.
Návodem pro obchodníky, spotřebitele a případné soudy může být – i když právně nezávazný – výklad současné unijní směrnice. Zveřejnila ho Evropská komise v roce 2014.
„Snížení hodnoty zboží může spočívat zejména v nákladech na vyčištění a opravu a v případě, že zboží již nelze prodat jako nové, v objektivně zdůvodněné ztrátě příjmů obchodníka vyplývající z nakládání s vráceným zbožím jako se zbožím z druhé ruky,“ píše komise.
Tohle není podvod, který by měl každý poznat hned na první pohled. Není to amatérsky působící web se špatnou češtinou, bez kontaktu na provozovatele, s podezřele nízkými cenami a podobnými varovnými znaky. Proto snadno zmate i průměrného spotřebitele.
V případě sporu bude podle ní nutno posuzovat, zda spotřebitel při testování zboží překročil rámec kroků nutných k tomu, aby se obeznámil s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností. Pro orientaci může posloužit porovnání s tím, co je spotřebiteli za obvyklých okolností umožněno v kamenném obchodě, například:
„Obeznámení se s funkčností“ zboží však neznamená kontrolu toho, že je ve všech ohledech bez vady. Pokud se vada projeví při pozdějším použití, je spotřebitel chráněn pravidly ohledně záruky a odpovědnosti za vady, připomíná komise.
Zástupci e-shopů by uvítali ještě lepší definici, než kterou novela nakonec přinesla. „Seznámení se s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží“ by podle nich mělo odpovídat vyzkoušení zboží v kamenném obchodě.
Podobným směrem mířil také v roce 2018 návrh Evropské komise na přísnější definici přímo v zákoně. Vycházet měl ze zmíněného výkladu. Europoslanci ale takové zpřísnění odmítli a dali přednost zachování dosavadní úpravy. Ta by se teď se zpožděním měla dostat i do českého zákoníku.
Petr Kučera
Jana Divinová
Sdílejte článek, než ho smažem
