Soběstačnost Česka klesá. Měli bychom dost potravin?

Nejdřív covid, pak ruský útok na Ukrajinu. Krize, které by si ještě před dvěma a půl lety málokdo dokázal představit. Stejně jako uzavřené hranice do sousedních států – byť hlavně pro běžné cestování, ne pro nákladní dopravu. Nebo omezení dodávek některého zboží, bez kterého se zase nedá vyrábět další.

Co kdyby si Česko nečekaně muselo vystačit samo? Pravděpodobnost je sice nízká, přesto: Potýkali bychom se s nedostatkem některých základních potravin? V čem jsme teď soběstační a co by nám brzo chybělo?

„Za současného stavu propojeného trhu Evropské unie by uzavření českých hranic přineslo výraznou nestabilitu. Jde o propojenost a závislost, kterou nelze přerušit bez adekvátní tuzemské náhrady, pokud jsou k ní vůbec zdroje,“ říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Nejde jen o samotné potraviny: chybět by mohly i suroviny pro výrobu hnojiv, prostředky na ochranu rostlin, léčiva pro zvířata a podobně.

Na druhou stranu dodává, že i když je současná civilizace díky své provázanosti zranitelnější, je zároveň vyspělejší si s těmito problémy poradit a relativně včas najít řešení.

Uzavření hranic – alespoň v rámci EU – podle odborníků nehrozí. Bylo by popřením základního principu EU ohledně volného pohybu zboží, lidí a kapitálu. V zásadě by to představovalo rozpad společenství. Podle agrárního analytika Petra Havla je však možné, že některé země přistoupí k určitým regulacím exportu nebo licencování vývozů.

„Česká republika by nicméně byla schopna vyprodukovat většinu základních potravin. Byly by ale zřejmě dražší, a některé typy potravin by k dispozici nebyly, nebo jen v menším množství. Katastrofické vize o hladu a prázdných regálech jsou ale spíš sci-fi. I v předlistopadové době, kdy nebyly příliš otevřené hranice, se Československo dokázalo uživit,“ říká Havel.

„V krizovém scénáři bychom si vystačili, pokud by nebyly vážně poškozeny výrobní kapacity. Odstřižení od mezinárodního obchodu s potravinami je nepravděpodobné, ale vyloučit nelze nikdy nic. Je proto důležité být na krizové scénáře připraveni,“ podotýká ekonom UniCredit Bank Jiří Pour.

Odborníci se shodují, že nejdůležitější je nepropadat panice, která by problémy jen zvýšila. „Je však třeba počítat se značným růstem cen potravin, zhruba v průměru o 20 až 30 procent, v ojedinělých případech i více, a s adresnými sociálními programy pomoci nejchudším. Hlad ale nehrozí, to je problém spíše jiných světových teritorií,“ dodává Havel.

Potravinová soběstačnost Česka: zhruba 70 %

Na jednoho obyvatele Česka připadalo od roku 1993 do roku 2019 v průměru 20,4 tuny potravin určených ke spotřebě. Poptávka spotřebitelů a trendy ve výživě se však průběžně mění. Češi podle statistik v posledních letech konzumují více těstovin, bílého pečiva, rýže, luštěnin, drůbežího masa, sýrů, tvarohu, jižního ovoce, rajčat, paprik, salátových okurek a salátů. Naopak klesla spotřeba hovězího masa, chleba, konzumního mléka, vajec, brambor, zelí, kapusty a květáku.

Dlouhodobé statistiky ukazují, že potravinová soběstačnost Česka klesá. „Pokud se na čísla díváme z dlouhodobější perspektivy, došlo k několika milníkům, jako například restrukturalizace sektoru po roce 1989, vstup do Evropské a zapojení do jednotného unijního trhu, čímž se v Česku výrazně změnilo konkurenční prostředí,“ připomíná Vojtěch Bílý z ministerstva zemědělství.

Připrav se, kdo můžeš. Komunita prepperů radí, jak přežít válku

Jak klesla soběstačnost Česka po vstupu na společný trh Evropské unie? „Ve výrobě vepřového masa se snížila z 94,5 % v roce 2003 na 43,2 % v roce 2020, ve výrobě drůbežího masa z 92,0 % na 59,8 %, másla ze 126,6 % na 71,6 %, jablek ze 100,2 % na 79,9 % a zelí ze 77,5 % na 56,7 %,“ upřesňuje Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ.

Závislost na dovozu potravin se od vstupu do EU prohlubuje také u potravin vyrobených z komodit charakteristických pro naše zemědělství. „Například soběstační jsme v produkci mléka, ale ve statistice pohybu zboží přes hranice mají sýry saldo záporné,“ uvádí Vodičková jako příklad.

Analytik Havel připomíná, že žádná země EU není sama o sobě zcela potravinově soběstačná. Jako celek je však Evropská unie soběstačná u všech živočišných komodit – kromě skopového masa. I přesto je podle něj žádoucí zvýšit soběstačnost Česka, především u ovoce, zeleniny (včetně brambor) a vepřového.

Celkově je Česko v současné době potravinově soběstačné zhruba ze 70 procent, upřesňuje Havel. V loňském roce jsme byli soběstační ve výrobě obilovin, cukru, mléka a hovězího masa. V ostatních položkách jsme částečně závislí na jejich dovozu, nejvíce u zeleniny a ovoce.

„Zcela závislí jsme na dovozu komodit, které se v České republice nepěstují nebo se pěstují pouze experimentálně – například rýže, některé druhy ořechů, káva, čaj, melouny, kiwi, citrusy a podobně,“ doplňuje Vodičková.

Česko se snaží soběstačnost posilovat u všech komodit, říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Vychází i ze Strategie resortu zemědělství s výhledem do roku 2030, kterou vláda schválila v roce 2016, když byl ministrem zemědělství Marian Jurečka.

Nejvíce ohroženým komoditám se ministerstvo snaží pomáhat nastavením národních i evropských podpor. Evropská komise uvolnila mimořádný balíček na zlepšení potravinové soběstačnosti, Česko ho použije v nejvíce postižených „sektorech“: prasat, drůbeže a jablek.

Vyšší soběstačnost = vyšší ceny

Potraviny jsou „strategickou surovinou“ každého státu. Správná míra soběstačnosti je předpokladem nejen pro dostatek potravin, ale také určitou cenovou stabilitu. Hnát se za stoprocentní soběstačností však podle ekonomů není úplně žádoucí. Znamenalo by to totiž méně zboží za vyšší ceny.

Zdůrazňují také, že pro Česko je klíčová zejména jejich dostupnost, nikoli soběstačnost, která po vstupu na jednotný evropský trh už nemá smysl.

„Je třeba si nejprve vyjasnit, co rozumíme pod pojmem potravinová soběstačnost. Ti, co tohoto tématu často zneužívají pro propagaci vlastního byznysu, mají na mysli soběstačnost v jednotlivých potravinových položkách. Tento pohled ale nedává příliš smysl, protože je neefektivní, aby malá otevřená ekonomika pokrývala veškeré své – nejen potravinové – potřeby vlastní produkcí, pokud je součástí fungující mezinárodní obchodní výměny,“ vysvětluje ekonom UniCredit Bank Jiří Pour.

Doslova životně důležité podle něj je, aby stát dokázal uživit své obyvatele v době krize – například během válečného stavu, kdy standardní obchodní řetězce nemusí fungovat. „Pak ale nejde o soběstačnost v konkrétních položkách (pokud za války dostanu na talíř o třetinu menší řízek, tak to přežiju), ale o soběstačnost ve smyslu celkových vyprodukovaných kalorií. A z tohoto pohledu se Česko podle jedné studie řadí mezi 32 ze 136 zkoumaných zemí, které produkují více kalorií, než samy spotřebují, a zároveň spotřebovávají více, než by bylo k životu nutné,“ říká ekonom.

Podobně je na tom dalších 11 zemí Evropy jako Německo, Francie či Polsko, a dále například USA. Opačně na tom jsou třeba Velká Británie, Itálie, Rusko, Čína nebo Japonsko.

„Pro případ krize tedy jsme z hlediska potravinové soběstačnosti dobře připraveni, a debatovat lze pouze o dostatečné vyváženosti produkce, co se týče potřebných druhů živin,“ konstatuje Pour.

Máme toho víc!

Zdroj: Shutterstock

• Kdo vlastní obchodní řetězce a které jsou české. Přehled
• Na český talíř český brambor! Soběstačnost očima expertů
• Pšenice prudce zdražuje. Kolik si připlatíme za chleba?
• Tyto bankovky přestanou platit. Co dělat, když je dostanete
• Největší řetězce v Česku. Žebříček podle tržeb a prodejen

Jana Divinová

Vystudovala ekonomii a management na Vysoké škole báňské. V redakci NextPage Media působí od podzimu 2021, předtím pracovala v MF Dnes a iDnes.cz. Volný čas tráví nejraději s rodinou a přáteli. Miluje přírodu, cestování a... Další články autora.

Jednoduché dokládání škod

Dokládejte škody na majetku třeba jen pomocí mobilu. S aplikací Moje škody můžete průběh řešení také sledovat.

Chci pojistit svůj majetek

Sdílejte článek, než ho smažem