Loni jsme v internetových obchodech nakoupili zboží za 67 miliard korun a letos by to podle odhadů výkonného ředitele Asociace pro elektronickou komerci Jana Vetyšky mělo být ještě o dvacet procent víc. Počet českých e-shopů přesáhl 37 tisíc a dál roste. Za rostoucími čísly je kromě obří kategorie elektroniky i rozmach webů obchodujících s oblečením, módními doplňky a designem. A pak ještě to, že jsme tak trochu patrioti a neutíkáme moc nakupovat jinam. Někomu vadí jazyková bariéra, někomu obtíže spojené s případným vracením zboží a reklamováním. A případně také celní řízení. Internet sice nezná hranice – ty ale pro pohyb zboží pořád ještě platí. Vyhnula se nám v podstatě i horečka nákupů na čínských portálech, které útočí někdy až neuvěřitelně nízkými cenami. „Na čínských e-shopech lidi nakupují většinou zbytečnosti, za které jim nevadí utratit peníze. Prostě zboží, které můžou bez výčitek za chvíli hodit do koše. Je to sice extrémně levné a taky doprava bývá zdarma, doručení ale trvá dost dlouho. Největší problém je však v otázce reklamací. Posílat zboží zpátky do Číny a řešit tam reklamační řízení se prostě nevyplatí,“ upozorňuje v úvodu našeho povídání Jan Vetyška.
Podle statistik je v Česku zhruba 37 tisíc e-shopů. To je hodně. Kde se vzaly?
Záleží na tom, co všechno považujete za e-shop. Když tu mluvíme o tak velkém čísle, tak do něho započítáváme každý transakční web, na kterém se dá koupit nějaké zboží. Tedy i weby, na kterých se za měsíc prodá třeba jen jedna věc.
I tak – v přepočtu na obyvatele je tu snad nejvíc takových webů z celé Evropské unie. Čím to?
E-shopy ve svém nejširším pojetí představují jednoduché podnikání s nízkými náklady a relativně nízkým rizikem. A podnikat tímhle způsobem může skoro každý živnostník, který má přístup k nějakému zajímavému zboží. Jste například instalatér a napadne vás, že byste mohl na internetu prodávat nářadí, vodovodní kohoutky nebo měřáky na vodu. Proč ne. A takových příkladů je nespočet. V Česku je spousta podnikavců, kteří to zkrátka budou neustále zkoušet. Oproti východní Evropě máme v téhle oblasti náskok, na Západě se do prodejů na internetu zase tolik lidí nežene. A navíc statistiky bývají různé – třeba ve Velké Británii definují e-shop až od určitého obratu.
Myslíte, že se trh někdy aspoň trochu pročistí?
To se děje neustále. Není to tak, že by tady před pár lety bylo třicet tisíc internetových obchodů, které tu jsou i dnes, a jen k nim každý rok dalších pár tisíc přibylo. Na trhu je velká fluktuace. Každý měsíc vznikají stovky e-shopů, ale zároveň jich i stovky zanikají.
Tak to ale přece nemůže jít věčně.
Myslím, že jestli někde dojde ke konsolidaci, tak spíš mezi velkými a středně velkými e-shopy, které přestávají stíhat špičku trhu. To jsou ale desítky obchodů, takže to s celkovým počtem ve statistikách nijak nezamává. E-shop, který prodává měsíčně zboží za tisíce či desetitisíce korun, navíc ho ani nedrží na skladě a jen odebírá od nějakého obchodního partnera, nemá důvod končit. Pro jeho provozovatele to často není hlavní příjem.
Jaké e-shopy má tedy smysl sledovat?
Takové, které tvoří jejich provozovateli důležitý byznys a uživí minimálně jeho a spíš i ještě další zaměstnance. Takových u nás bude přibližně patnáct set. Ale to je jen můj odhad.
A největší hráči asi ukusují čím dál větší kus koláče…
Rozhodně. Top třicet portálů teď tvoří zhruba pětaosmdesát procent celého trhu.
Dá se ještě založit e-shop a vydělat hodně peněz?
Teď už je to dost složité. Pravděpodobnost opravdu velkého úspěchu je malá. Ale samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Můžete například rozjet velký e-shop z peněz od investorů. Teoreticky to můžete zkusit i jako malý podnikatel úplně od píky, ale pak se musíte dokázat odlišit od konkurence. Je potřeba se na něco specializovat, mít dobré dodavatele a třeba i nějakou zajímavou aplikaci. Pořád je tady prostor pro kvalitní služby šité na míru. V oblastech jako domácí spotřebiče, výpočetní technika a mobily je naopak nulová šance.
Co byste tedy poradil lidem, kteří si chtějí e-shop založit?
Měli by sledovat, jak vysoké jsou marže v oblasti, na kterou se chtějí specializovat. Třeba právě u elektroniky, se kterou tady internetové obchody začínaly, jsou marže stlačené na naprosté minimum. Na tomhle zboží teď paradoxně nevydělávají ani velké e-shopy, které pak nahánějí zisk na přidaných službách a různém doplňkovém zboží.
Každopádně platí, že mít dobrý internetový obchod je mnohem větší dřina, než si původně představovalo třicet tři a půl tisíce z celkových třiceti sedmi tisíc e-shopů.
Můžete být konkrétnější?
Nejde jen o to, udělat si internetové stránky a zajistit zboží, které na nich budete prodávat. On vám tam taky musí někdo chodit. V tom je velký rozdíl oproti kamennému obchodu. Když si na hlavní ulici pronajmete výlohu, tak si můžete spočítat, kolik lidí projde kolem, a taky tušíte, v jaké jste lokalitě, a jaký typ zákazníků se tam pohybuje. Na internetu jsou sice všichni pikosekundu od vás, musíte je k sobě ale nějak dostat. A to stojí peníze, i když jste sebevíc inovativní. Spousta internetových obchodů dělá chybu v tom, že většinu ze svého rozpočtu narve do vývoje samotného webu. Pak ale najednou zjistí, že potřebují doplnit nějaké funkce, implementovat certifikáty, platební brány a řešení od dopravců. Pak se k tomu přidá i účetní software, právní poradenství a nezbytné sebevzdělávání…
E-shopy si často naříkají na nízké marže, mají šanci se někdy dočkat vyšších?
Lidi si zvykli, že je zboží na internetu levnější než v klasickém obchodě. Přitom brzo budeme většinu věcí automaticky objednávat přes počítač nebo mobil. Přidaná hodnota kamenných obchodů se vytrácí. Mladší generace se možná už nebudou podivovat nad tím, že je na internetu televize stejně drahá jako v nákupním centru. A pak půjdou nahoru i marže e-shopů.
Co myslíte tím, že se z kamenných obchodů vytrácí přidaná hodnota?
Ztrácejí odbornost. Nejlepší e-shopy už dnes nabízejí díky podrobnému popisu zboží, on-line poradně a uživatelským recenzím fundovanější informace než prodavač v kamenném obchodě. Kvůli konkurenci internetových obchodů začali „kamenní obchodníci“ šetřit na personálu. Když v nákupním centru náhodou zabrousím do nějakého obchodu, tak mám pocit, že o každém zboží, které mě alespoň trochu zajímá, vím víc než prodavač.
A nemají zákaznickou posedlost cenou na svědomí i srovnávače zboží?
Chápu, jak to myslíte. Ale už i srovnávače si začínají uvědomovat, že musí jít po kvalitě, protože sledovat jenom cenu je cesta do pekel. Srovnávače dnes nabízejí spoustu zákaznických recenzí a víc informací o produktu. Zboží už ani primárně neřadí podle ceny.
To samé radím i e-shopům. Cena by rozhodně neměla být to hlavní, čím by vás měly zajmout. Tak si loajálního zákazníka nevytvoří. Vyprávějí se historky o tom, jak české e-shopy vstupovaly na zahraniční trhy jako například Rakousko, Švýcarsko a Německo a musely řešit, že i když se jim dařilo být na předních místech ve vyhledávačích a měli suverénně nejlepší cenu, tak u nich stejně moc lidí nenakupovalo. Zkusily tedy zdražit a zjistily, že tím rozhýbaly byznys. Předtím byly totiž o tolik levnější než domácí konkurence, že to zákazníkům přišlo divné.
Existuje ale vůbec něco takového jako loajální zákazník e-shopu?
Určitě. Zejména u zboží, které člověk nakupuje často. U žen jsou to například kosmetika a parfémy. Dámy chodí na svá oblíbená místa, využívají věrnostních programů a tak podobně. U chlapů jsou to zase různé technické hračičky nebo sportovní potřeby. Pak je tu samozřejmě situace, kdy potřebujete něco, co nekupujete příliš často – židli do pracovny, ledničku nebo televizi. Stejně ale budete pravděpodobně nakupovat u e-shopu, který už máte prověřený, a jenom si zkontrolujete, jestli to náhodou nemá předražené. Stokoruna navíc většinou nehraje zásadní roli.
Proč je u nás tak populární osobní vyzvedávání zboží na pobočkách e-shopů, v různých „zásilkovnách“ a dalších výdejních místech?
Souvisí to s kvalitou spedičních firem a služeb, které nabízejí. Speciálně ve velkých městech, kde je spousta kamenných poboček e-shopů a smluvních výdejních míst, dává osobní převzetí zboží smysl. Člověk, který jede kolem cestou z práce, si to radši vyzvedne osobně, než aby doma čekal, až mu to dopravce přiveze v několikahodinovém okně. Rozhodně to nemá nic společného s tím, že by se lidé báli nakupovat na internetu.
Jak probíhá boj s dobírkou, o kterém se v Česku často mluví?
Určité části trhu dobírka očividně vyhovuje. A to jak zákazníkům, tak obchodníkům. Dokud bude poptávka i nabídka, dobírka jen tak nezmizí. Otázkou je, jestli to vůbec vadí někomu jinému, než jsou provozovatelé bezkontaktních plateb. Opravdu těžko hodnotit, jestli je dobírka takové zlo, jak se často říká. Já ji nepoužívám, mně by otravovalo pořád řešit hotovost. Nakupuju jen u prověřených obchodníků, o svoje peníze se nebojím. Platím kartou nebo jinou formou bezhotovostní platby. Když chce ale někdo řešit nákup na internetu dobírkou, tak proč ne. Každopádně určitě jí bude časem ubývat. Před pár lety taky neplatilo tolik lidí v obchodě platebními kartami, dneska už je naopak hotovost v menšině.
Jak hodnotíte úroveň dopravců?
Rozhodně se to zlepšuje. Vždycky je to ale o lidech. I když si něco nastavíte systémově dobře, ale nedokážete zvládnout své zaměstnance, můžete mít velké problémy. Líbí se mi například, jak s logistikou pracují společnosti, které na našem trhu rozvážejí potraviny. Mají skutečně velmi dobře vyškolené kurýry, takže se nestane, že by se k vám někdo choval špatně. Je potřeba, aby se zaměstnanci dopravců naučili dobře vystupovat, oni totiž spoluvytváří zážitek, který má zákazník ze svého internetového nákupu. Taky je důležité, aby se dokázali identifikovat s firmou, pro kterou pracují. A další zcela zásadní věc – měli by být schopní doručit zboží přesně na čas, který si zákazník zvolí. To by nakupování na internetu posunulo zase o kus dál.
Úvodní foto: Profimedia
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
25. 10. 2015 10:14, pavel
To samozřejmě máte pravdu, ale neměl byste to formulovat tak, aby to vyznělo proti onomu eshopu. Zkuste si to spočítat sám, na kolik to vyjde, když to zkusíte prodávat. A myslím skutečně prodávat, tedy legálně dovézt, platit dph, poplatky, záruku, český návod atd.
Proto je spíše správné říct, že EU pokřivila trh natolik, že nemá smysl některé věci kupovat jinak než přímo v Číně.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
29. 10. 2015 18:29, Martin77
Myslím jakoukoliv práci. Ekonomika je vcelku provázaná.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (21 komentářů) příspěvků.