To není sci-fi, ani začátek drsné severské detektivky, jen podstata reálné a docela všední disciplíny, jejíž historie sahá (přinejmenším) hluboko do minulého století: plánované zastarávání. Vlastně je to daleko míň dobrodružné, než by se mohlo zdát – definici najdete i na Wikipedii. Cíl specialistů na plánované zastarávání je snadný: nenápadná sabotáž, která zajistí, aby přístroj „jako na potvoru“ přestal sloužit těsně po uplynutí záruční doby. Dostáváme na tenký led fabulací a konspiračního dodávání smyslu náhodám? Že se nejedná o náhody, ani konspirace se už mnohokrát podařilo dokázat; řada výrobců a vývojářů se k tomu navíc nepokrytě přiznala.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...
Forex-Zone: Forex – jak zbohatnout a nekrást
Tým profesionálních traderů vám jasně a srozumitelně osvětluje problematiku obchodování měnových párů – Forexu.
M. Buffett, D. Clark: Nová Buffettologie
Osvědčené investiční techniky pro měnící se trhy, díky nimž se stal Warren Buffett světově proslulým investorem.
V češtině se pro to používá nesmírně přiléhavé označení kurvítko. Nenápadná součástka, která vám zbyde, když celý přístroj rozeberete a zase složíte zpátky – ničemu neschází, zařízení bez ní normálně funguje. S ní už by ovšem dlouho fungovat nemuselo. Kurvítka jsou alfou a omegou celého dobře promyšleného systému, mohou nabývat rozličných podob. Rozsáhlou reportáž na toto téma – z prostředí velké opravny elektroniky – přinesl loni francouzský deník Le Monde. U nás letos téma oprášila Česká pozice, která upozornila na studii německé stany Svaz 90/Zelení.
Podle výsledků studie je dnes plánované zastarávání masovým fenomén s jediným smyslem: vyšponovat zisky na maximum. Strategií je nespočet. Čipy schované ve vnitřnostech tiskárny, které ji po určitém počtu výtisků zablokují. Kávovary naprogramované na přesný počet využití. Paměťové karty s předem stanovenou hranicí (ne)použitelnosti. Důmyslně konstruované notebooky, do jejichž útrob se nelze dostat. Baterky jako nedělitelné (a tudíž nevyměnitelné) součástky. Kovové prvky nahrazené plastovými. Záměrně vestavěné kondenzátory, které snižují životnost televizí o pět i deset let. Šroubky, které vyšroubujete jen speciálním, na trhu nedostupným nářadím. Příslušenství, které pasuje k jedinému modelu… Tisíc a jedna drobnost.
Jednou z prvních doložených obětí plánovaného zastarávání je žárovka. Na Štědrý den roku 1924 se v Ženevě sešli významní světoví výrobci žárovek a uzavřeli dnes už proslulý kartel, kterým si rozdělili světový trh. Navíc rozhodli, že jednotně sníží životnost svých výrobků – aby jim neklesaly tržby. Do roku 1940 dokázal kartel postupným snižováním životnosti splnit svůj cíl: dostal se na tisíc sto – z původních dvou a půl tisíc – hodin výdrže jedné žárovky. O pár let později čelil žalobě americké vlády.
Hrozba trvanlivosti visela jako Damoklův meč i nad dalšími odvětvími. V roce 1937 si firma duPont patentovala vynález nylonových punčoch. Vedení společnosti však brzy pochopilo, že vlákno „pevné jako ocel a jemné jako pavučina“ jim nepřinese tak lukrativní budoucnost, jak by mohlo. Existují svědectví, která potvrzují, že vývojáři dostali za úkol původní materiál předělat, aby klesla jeho odolnost, víc pouštěl očka – a ženy musely punčochy častěji kupovat.
Podobných příběhů historie nabízí nespočet. Řadu z nich zachycuje francouzsko-španělský dokument, odvysílaný slovenskou televizí:
Podle mnohých pozorovatelů, sociologů a kritiků konzumní společnosti orientované na nekonečný ekonomický růst bylo právě plánované zastarávání hnacím motorem hospodářského rozmachu Západu od padesátých let. Postupně se podle nich stalo běžnou součástí výrobních procesů. Součástí zadání zkrátka musí být požadavek omezené trvanlivosti, jinak spotřeba přestane růst.
Minulý týden jsme si v rubrice Co si o tom myslíte? dělali legraci z toho, co všechno si na bedra nakládá Česká pošta.
Ptali jsme se, co si o tom myslíte, ale nečekali jsme, že někdo vezme vážně, že pošťáci budou nosit šátky Ferdy Mravence. Nu... stalo se. Knížku tentokrát nikomu posílat nebudeme. Schováme si ji pro výjimečný komentář k dnešnímu textu.
Dnes bývá v souvislosti s plánovaným zastaráváním často propírán gigant Apple. Některé jeho výrobky totiž chřadnou stejně rychle jako nakousnuté jablko. Jeden z posledních velkých skandálů se rozpoutal v roce 2003, kdy Apple toleranci klientů opravdu přecenil: své iPody konstruoval tak, aby nešlo vyměnit baterii – a její životnost cíleně omezil na rok a půl. Výsledkem byla hromadná žaloba a následné mimosoudní vyrovnání: Apple baterie vyměnil, prodloužil záruční lhůtu a vyplatil odškodnění.
Jedním z nebezpečných důsledků plánovaného zastarávání je podle dokumentu nekonečný příliv elektronického odpadu, který se převáží do krajin třetího světa. Oficiálně je to zakázané, ale obchodníkům pomáhá jednoduchý trik: odpad vydávají za zboží „z druhé ruky“ a tvrdí, že tak vyrovnávají technologickou zaostalost zemí typu Ghany. Výsledek v podobě nekonečných skládek, v nichž se přehrabují děti z nejchudších rodin, aby vysbíraly zbytky kovů, ukazuje dokument velice názorně.
Co si o tom myslíte vy? Dokážou spotřebitelé vystavit inženýrům plánovaného zastarávání stopku? Jedná se vůbec o reálný fenomén? Máte s ním zkušenost? A jak to všechno může pokračovat dál? Své postřehy pište do diskuze. A nezapomeňte nám nechat kontakt. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou od Grady.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno