To, co jíte
29. 7. 2012 | redakce Peníze.CZ
Ne že by si autor komiksu myslel, že se nedá jakžtakž slušně nakoupit. Ale teď se tak nějak nosí nadávat. Podporujeme blbou náladu!
Mezi naše zaručené tradiční speciality oficiálně patří pouze to, co nám Evropská unie zaregistruje. Ještě vyšší šarží je chráněné zeměpisné označení a chráněné označení původu.
Můžeme se tak světu chlubit olomouckými tvarůžky, štramberskýma ušima, hořickými trubičkami nebo třeboňskými kapry. Ostatní nemají právo lízat smetanu našich jedinečných produktů a dělat si na nich reklamu – protože když dva dělají totéž, není to totéž. Čeští zemědělci a potravináři patří v oblasti chráněných značek v Evropské unii k přeborníkům, usilují o ně aktivně. Získali jich už přes třicet.
Čas od času nám ale Unie podle stejné logiky taky něco zatrhne. Během jediného měsíce tak dokázala zaříznout naši marmeládu i pomazánkové máslo. Odsoudila nás k prachsprostému rosolu nebo džemu a pomazánkovému čemusi. Ví totiž prý nejlíp, jak taková opravdová marmeláda a opravdové máslo vypadá. A jak vypadá obyčejný šunt, který se jen přiživuje na cizí značce.
Češi mají plné pusy spravedlivého rozhořčení. Sotva si zvykli prolévat krkem místo rumu tuzemák, jsou tu další restrikce. Není ale evropský diktát osvobozující?
Chráněné označení původu
Získat ho může produkt, jehož celá výroba je úzce spjata s určitým místem a jeho tradicí. Příklad: Pohořelický kapr
Chráněné zeměpisné označení
Získat ho můžou výrobky, které se v určitém místě těší velkému věhlasu a jejich výroba je s tímto místem spjata, část výrobního procesu ovšem může probíhat jinde. Příklad: Hořické trubičky (suroviny pocházejí odjinud)
Zaručená tradiční specialita
Značku můžou získat produkty, které nejsou vázány na určitou oblast, ale zpracovávají se tradičním způsobem. Příklad: Špekáčky
Uvažte. Vypravit se do obchodu pro uzeninu je dnes o nervy. Než se člověk v napěchovaném regále probere všemi druhy párků a vypátrá nějaké, kde je aspoň trochu pořádného masa a aspoň o trochu míň toho strojově odděleného (zvaného též strojní separát), stráví v krámě věčnost. Když si člověk informace na obalech bere příliš k srdci, v půlce je od svého úsilí většinou natolik odrazen, že se začne raději smiřovat s vegetariánskou večeří. Ostatně proč si to nepřipomenout: strojově oddělené maso jsou části masa a kostí jatečně opracovaných těl zvířat – čili zbytky, které zůstanou po oddělení normálního masa.
Jak příjemné oproti tomu je přijít k řeznickému pultu, poručit si deset špekáčků opatřených evropských logem a vědět celkem přesně, co si kupuji: opravdový špekáček. Takový, který obsahuje nejmíň padesát šest procent hovězího a vepřového masa a obejde se bez rozemletých kostí a jiných zbytků, mouky, masokostní moučky i sóji. A to my už dnes docela klidně můžeme. Protože nám Evropská unie špekáček zaregistrovala jako zaručenou tradiční specialitu a jednoznačně vymezila, co se pod slupkou takového špekáčku může a nemůže schovávat.
Po volbách to chvíli vypadalo, že se dějou zázraky: Kalouskovi dal stranický šéf rozkaz zmírnit dopady reforem na důchodce, začlo se mluvit o revidování (ať už to je cokoli) sKaret... jen ministr zdravotnictví – jak ho vykreslily Hospodářské noviny – neopouští loď přísných reforem a hledá, jak do rezortu sehnat peníze. Hospodářky psaly, že má tutově v úmyslu zdvihat regulační poplatky. Nakonec prý ale dokumenty, které noviny měly k dispozici, byly jen jakousi pracovní verzí či analýzou možností. Nu, počkáme si, uvidíme.
Debata pod článkem byla poněkud chudá, a přestože v ní byla autorce článku vyseknuta vskutku hezká poklona, rozhodli jsme se knížku od partnera rubriky schovat na příště. A pak zas klidně dáme dvě.
Na škodu ostatně není ani udělat si jasno v rozdílech mezi marmeládou, džemem, rosolem a ovocnou pomazánkou. Pokud myslíme opravdu vážně to, co často vykřikujeme: tedy, že chceme jíst kvalitněji, a zároveň nechceme nad louskáním skladby každé skleničky strávit mládí, je docela užitečné už cestou do obchodu vědět, že ovocná pomazánka může na rozdíl od džemu, který má stanovený minimální podíl ovoce, obsahovat v podstatě cokoli.
To bylo vzteku a trucu kvůli starému českému rumu. A komu vadí tuzemák? Výrobcům, kteří údajně museli investovat velké finance do přejmenování, určitě ne. Tak rozsáhlou a bezplatnou (!) reklamní kampaň brnkající na povadlou českou národní hrdost jim mohl kdekdo závidět. Každý správný Čech přece rád správný český rum.
A jinak to není ani s pomazánkovým máslem. Unie měla jasnou představu o tom, co je a není máslo, už když jsme do ní vstupovali – odvíjí se to od obsahu mléčného tuku. A my jsme její pravidla při svém vstupu přijali za svá. Měli jsme své šance – mohli jsme už při vstupu požádat o trvalou máselnou výjimku. To jsme ovšem neudělali. Takže bylo zasvěcenějším pozorovatelům od počátku jasné, že s „máslem s přívlastkem“, které podle unijních pravidel žádným máslem není, nám to asi neprojde. A ještě jasnější to začalo být v roce 2006, kdy si naši slovenští bratři u Evropské komise stěžovali, že na rozdíl od nás unijní pravidla, co se másla týče, splnili, a my si klidně využíváme neoprávněné výhody z nepovoleného, ale zavedeného označení.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...
Josef Janda. Zajištění na stáří. Jak se co nejlépe připravit na podzim života
Zorientujte se v tomto tématu a vyřešte základní otázky, které se peněz a stáří týkají.
Tomáš Tyl. 10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze
Kniha popisuje nástrahy finančního světa a nabízí možnosti, jak je rozpoznat a především jak se jim vyhnout.
Definitivní slovo řekl Evropský soudní dvůr minulý týden. Čeští výrobci však hlásí, že se nedají. O své „máslo“ nejspíš budou bojovat do poslední kapky tuku. Vadí jim náklady za přejmenování a bojí se prý odlivu zákazníků. Ale ruku na srdce: koho z vás před měsícem pomazánkové máslo zajímalo? Kdekdo ho čas od času posnídáme, ale jinak nám bylo srdečně fuk. Ale teď o něm přemýšlíme a mluvíme všichni. Na chleba si ho klidně budeme mazat i jako pomazánkový tuk. Pokud ovšem nelpíme na množství mléčného tuku. Pokud ano, bylo pro nás tak jako tak dnešní pomazánkové máslo dávno zapovězeno.
Najdou se ovšem tací, kteří změnám přivykají opravdu neradi a o svou věc se dovedou zasadit. Takový cyklokrosař Petr Dlask si na protest proti unijnímu zákazu českého pomazánkového másla navlékl na přání svých sponzorů z Madety na start prvního závodu světového poháru v Táboře dres s dotyčným výrobkem a nápisem „Vzpomínáme“. A vysloužil si diskvalifikaci za neschválený úbor.
Není zcela vyloučeno, že česká společnost sáhne kvůli pomazánkovému máslu i k radikálnějším krokům. Pak by nebylo od věci natruc poslat do ÚSA diplomatickou nótu, aby laskavě ihned přestali používat označení americký fotbal pro hru, která přece s fotbalem nemá nic společného. Klamou diváky stejně jako Češi konzumenty másla.
Není ale zbytečně moc hluku kvůli obyčejnému tuku? Kdyby šlo aspoň o máslo…
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno