Obří srovnání: Je výhodné pořídit si vůz s automatem?

Automatické převodovky v autech prošly za poslední roky velkým vývojem a už rozhodně nejde o škubátka, s nimiž je to o nervy. Jejich většímu rozvoji zdá se brání už jen vyšší cena proti manuálnímu řazení. Dokládá to naše obří srovnání vybraných modelů.

Řekli byste, že automatické řazení v autech je na trhu už přes sto let? Ale je to tak, první – tehdy jen dvoustupňová – převodovka vznikla v tehdejší bostonské firmě bratrů Sturtevantů už v roce 1904. A nebyla jediná, samočinně měnil stupně i slavný model Ford T.

Druhy automatických převodovek

• Robotizovaná
  Nijak optimální volba. V našem přehledu ji reprezentují třeba Panda či Berlingo, u nichž jde vnitřnostmi o klasickou manuální převodovku, kde funkci spojkového pedálu nahrazuje elektronika.
• Hydrodynamická
  Klasický automat, základním prvkem je pružné spojení přes hydrodynamický měnič. Její podtyp umožňuje i uzamčení měniče, to znamená propojení čerpadla a turbíny (po uzamčení má vozidlo mírně nižší spotřebu a mírně vyšší výkon). Uzamčení je provedeno automaticky programem v závislosti na podmínkách, síle plynu, navoleném rychlostním stupni a podobně.
• Dvojspojková
  Normální mechanická převodovka se dvěma spojkami (zvlášť pro sudé a liché stupně). V každém okamžiku jsou zařazeny dva rychlostní stupně a samotné přeřazení představuje vypnutí první a zapnutí druhé spojky. Nabízí možnost přímého řazení. Češi ji znají hlavně ze škodovek, koncern VW ji nazývá DSG (z německého DirektSchaltGetriebe i anglického Direct Shift Gear. Starší šestistupňové převodovky DSG měly vždy vyšší spotřebu než manuály. Nové sedmistupňové DSG už u zážehových motorů udávají kombinovanou spotřebu nižší než u manuální převodovky. Pomohly tomu takzvané suché spojky, tedy převodovky bez olejové náplně.
• Variátorová
  Zatímco jiné automaty mají stejně jako manuální převodovky k dispozici několik převodových stupňů, které převodovka samočinně řadí, variátor umožňuje plynulou změnu převodového poměru. Mezi vstupní a výstupní hřídelí totiž využívá proměnného převodu nahoru i dolů. Najdeme ji pod názvem CVT (Coutinuously Variable Transmission). Projev auta s variátorem je odlišný od klasických automatických převodovek. Řidič sice na voliči najde typická písmena P, R, N a D, ale už po rozjezdu se motor se vytočí do optimálních otáček a drží je. Ač auto stále zrychluje, otáčky motoru nekolísají. Spadnou jen po akceleraci, ale po chvilce si elektronika opět nalezne optimální převodový poměr.

Brzy se přidaly další slavné značky od General Motors (první poloautomatická převodovka) po Chrysler (Fluid Drive). Prvenství za plně automatizovanou převodovku se pak připisuje GM za jejich HydraMatic z roku 1939.

Asi zásadní objev přitom představoval vynález takzvaného hydrodynamického měniče německým inženýrem Hermannem Föttingerem. Ten se stal základem hydrodynamické automatické převodovky.

Cena: deset procent z auta navrch

Ač jsou principy automatů známé dlouhá léta a konstrukčně také nejde o nic složitého, jejich rozšíření do aut ve velkém umožnil až příchod elektronických řídicích jednotek.

Američané nedají na automaty dopustit, v posledních letech se ale výraznou stopou šíří i Evropou. Pravidlem jsou v hybridech, elektromobilech a podobně, s nějakým tím automatem ale počítá ceník každého důležitého modelu.

Automobilky si za ně ale nechávají dost připlatit, jak ukazuje naše tabulka.

Většinou jde o částky kolem desíti procent z ceny celého auta – a to je, upřímně řečeno, pořád hodně velký luxus. Zvlášť když s mnohými automaty jezdí stejná auta s totožnými motory za víc benzinu a nafty.

Moderní už jsou úspornější než manuál

Není tomu tak ale vždy: třeba letošní novinka Škoda Citigo s litrovým motorem zvládá sto kilometrů v kombinovaném cyklu za 4,5 litru benzinu s manuální, ale jen za 4,4 litru s automatickou převodovkou. Za tu se přitom připlácí snesitelných 17 500 korun.

Z miniaut jezdí s automatem úsporněji i Panda, tam ale cenové srovnání pokulhává vzhledem k jinému výkonu motoru, s nímž samočinnou převodovku Fiat prodává.

Mnohé automobilky pak uvádějí pro manuál i automat stejnou spotřebu. Namátkou Škoda Fabia či Roomster s motorem 1.2 TSI, u něhož nabízí k pětistupňové ručně řazené převodovce za zhruba pětatřicet tisíc alternativu v podobě sedmistupňového dvojspojkového automatu DSG. Podobně jako zbytek koncernu Volkswagen.

Pár korun vezme i údržba

Pokud bychom měli najít vítěze v našem výběru nejžádanějších aut českého trhu, ukázali bychom vedle Citigo na Toyotu Yaris, jejíž sedmistupňový automat snižuje proti šestistupňovému manuálu spotřebu z 5,4 na 5,1 litru, a na Citroën Berlingo, který se samočinným řazením baští o půl litru méně než s manuálním. Pomáhá tomu ale i spojení automatu se stejně výkonnou úspornější variantou motoru zvanou e-HDI.

Automaty ale jezdí úsporněji i u větších aut jako Škoda Octavia (5,3 versus 5,7 litru), Renault Mégane (4,2 vs. 4,4) nebo BMW 3 (5,9 vs. 6,1).

K větším financím při samotném pořízení je nutné u samočinných převodovek přičíst ještě náklady na údržbu. Majitelé aut s automatem nesmějí zapomínat na pravidelné kontroly, přičemž nejdůležitějším úkonem je výměna oleje v převodovce. Servis si zaslouží také chladič převodovky. Na druhou stranu, pravidelná prohlídka se vztahuje většinou k 30 000 až 60 000 najetých kilometrů, což není zase kdovíjaká pravidelnost.

Vítězí finanční stránka

Když to sečteme, pro volbu manuálu nejvíc vítězí finanční stránka. Nejmodernější automaty totiž začínají sbírat body v nižší spotřebě. K lepšímu pocitu z jízdy jim pomáhá čím dál více stupňů (sedm, ale u některých vozů i osm nebo devět) i fakt, že vedle automatického řazení v poloze „D“ nabízejí možnost ručního řazení přepnutím na +/– režim, nebo dokonce páčkami na volantu, což přináší některým řidičům i pocit závodníka…

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem