Těžko předvídat, jestli po letošním roce, jehož počátek byl ve znamení vaječné krize, přijde rok prasete – čili krize prasečí. Jasné ale je, že podobně jako se chtěla Unie postarat o blaho slepic, stará se také o vepříky a prasnice. V izolaci jim je smutno, a tak je čeká stěhování. Od ledna už musí bydlet v tlupičkách, aby mohli navazovat sociální vztahy. Čeští zemědělci většinou hlásí, že jsou připraveni. Horší je situace za hranicemi – v Rakousku a Německu k přípravám přestavby přistoupili liknavě. A můžou nám tím pořádně zavařit. Česko je totiž v produkci vepřového, které hraje na stolech českých domácností jednoznačný prim, nesoběstačné. Evropský pokles produkce by mohl vyšponovat ceny a naše peněženky to zabolí. Vepřového totiž na české stoly dovážíme zhruba polovinu.
Čeho máme málo, čeho dost?
Když jsme na tom s oblíbeným vepřovým tak mizerně, nabízí se, aby se z masožroutů (v rámci úspor) stali vegetariáni. Nařídit by se to případně dalo i v rámci vládních škrtů. Jenže nepomohli bychom si. Péče o pohodlí rajčat nejspíš ze strany Evropské unie nehrozí, ale jinak jsme na tom se zeleninou ještě bídněji než s masem. Nejde zkrátka zdaleka jen o čuníky. Nesoběstační začínáme být na všech frontách, polích i chovech – čím dál tím víc. Sešup nastal hlavně po vstupu do Unie.
Názory na to, jak velký je to problém, se různí. Zmiňována často bývá magická hranice 80 procent – tak vysoké soběstačnosti bychom prý ideálně měli dosahovat ve všech základních komoditách. Realita však má k ideálu daleko. Největší potíž nám dělá živočišná produkce. Vlastními silami však neuspokojíme ani spotřebu ovoce mírného pásu, zeleniny, brambor a vajec. Soběstační jsme naopak v produkci řepky, obilí, cukrovky, mléka a hovězího.
Hovězího vyprodukujeme o pětinu víc, než potřebujeme, jenže jako na potvoru nám moc nejede. Češi se v jeho spotřebě tradičně drží hodně za evropským průměrem. Vyvážíme také mléko – zejména do příhraničních oblastí. Trochu absurdně proto, aby se tam mohly vyrábět sýry, které pak zase putují šupky dupky zpátky na naše pulty. Dovážíme jich zhruba čtyřicet procent. Doslova závislí jsme na dovozu zeleniny, z ciziny jí bereme dvě třetiny.
Závislost je riskantní, ale nevyhnutelná
Agrární komora tvrdí, že s rostoucí světovou populací a nepředvídatelností světového vývoje, bude potravinová soběstačnost stále důležitější – podobně jako energetická.
Čistě teoreticky – kdyby se nám jednoho dne Evropská unie rozpadla, státy by se začaly hašteřit a cla začala zvyšovat, mohli bychom mít „trochu problém“. Nehledě na to, kdyby se stalo ještě něco horšího.
Jasné je, že čím méně si toho dokážeme vypěstovat, „vychovat“ a vyrobit sami, tím víc budeme muset přistupovat na cenu i kvalitu nabízenou cizinou. Že vždycky zrovna není o co stát, nám v poslední době ukazují hlavně Poláci, kteří opravdu dovážejí (a přidávají), co se dá.
Že nám občas něco osolí jinak, než bychom chtěli, už víme, Otázka je spíš – co zatím o zboží z dovozu nevíme.
Někteří nostalgicky vyzdvihují jako ideál stav před revolucí. Tehdy jsme byli na přání strany sice soběstační, ale pulty byly vymetené. Tedy nebylo toho mnoho, dost často nebylo nic, ale celkově to k nasycení hladového národa tak nějak stačilo. Konkurence nebyla, ale stát zařídil, aby se stejně prodávalo levně. S nástroji, kterých bylo onoho stavu dosaženo (čili slepým naléváním peněz a umělých hnojiv do zemědělství), jakož i s jeho reálnou podobou („kde nic, tu nic“) bychom se už dnes spokojili těžko.
Podle jiných názorů je „potravinová soběstačnost“ dávno překonaným cílem. Bohatě prý stačí, když si naše krajina udrží dobrý produkční potenciál. Čili – dokud se to vyplatí a dokud to půjde, budeme kupovat z ciziny. Když se ale změní situace, měla by být naše zemědělská krajina připravena zemi uživit. Jak s tím jdou dohromady dotace na zalesňování nevyužívané zemědělské půdy, o které se zemědělci mohou hlásit, není ovšem jasné: udělat z pole les je sranda, zpátky to jde ovšem moc těžko. „Tímto opatřením se vytváří prostor pro diverzifikaci výroby, která by měla přispět k posílení ekonomické a sociální dimenze trvalé udržitelnosti neobhospodařované zemědělské půdy. Zalesňování zemědělských pozemků je důležité s ohledem na využití půdy a ochranu životního prostředí,“ říká nám k tomu Státní zemědělský intervenční fond.
A ještě úplně jiná otázka je, jestli bude ještě někdo, kdo bude zemědělství rozumět.
Rozbuška jménem dotace: žlutá je dobrá
Čeští zemědělci tvrdí, že jsou nekonkurenceschopní a naše země potravinově nesoběstačná, protože jim stát hází klacky pod nohy.
Z Unie českým zemědělcům plyne peněz požehnaně – letos to bude třicet miliard. Právě jen díky dotacím je české zemědělství od vstupu do Evropské unie v zisku. Bez nich bychom rázem byli v minusových číslech. Tuzemští zemědělci však na podporách zatím stále pobírají méně než jejich kolegové ze starých členských států. K soběstačnosti ani konkurenceschopnosti si evropskými dotacemi tedy příliš nepomáháme. Hlavním problémem ovšem je, že se vůbec nedaří dotace dobře cílit.
Výsledkem státní dotační politiky je, že řepka (a bionafta) jede. Díky státní podpoře biopaliv je dnes řepka pro zemědělce jednou z nejziskovějších plodin. A tak ji pěstují ve velkém.
Nekonečná žlutá pole se stala výkladní skříní našeho zemědělství. Živočišná výroba, která by mohla nabídnout podstatně víc pracovních míst, je na bodu mrazu. Zdá se, že problém už si uvědomil i ministr zemědělství. Petr Bendl, který dospěl k tomu, že je třeba dotační politiku překopat právě ve prospěch živočišné výroby – zaměřit se chce hlavně na prasata.
Jinak ale dobrá zemědělská politika není žádná legrace. Legendy se vyprávějí o někdejším kritikovi kultu osobnosti a milovníkovi kukuřice Nikitovi Chruščovovi, který na svou lásku k žluté plodině nakonec doplatil. Všudypřítomná kukuřice jako pilíř krmivové základny se v Sovětském svazu nesetkala s velkým nadšením. Jinak totiž nebylo co jíst. A tak se záhy začala likvidovat kukuřičná pole a spolu s nimi i Chruščov – který jako jediný z vůdců SSSR neopustil svůj post nohama napřed. V Česku zatím žlutá pole nikoho hlavu ani křeslo nestály. Měla by?
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno