Když se na vztah Čechů k alkoholu podíváme optikou čísel, přepadne vás možná lehká kocovinka. Podle loňských statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) holdujeme alkoholu víc než Rusové i Ukrajinci. S šestnácti a půl litry lihu na hlavu ročně jsme obsadili druhou příčku – předstihla nás jen Moldávie. Světový průměr podle WHO přesahujeme víc než dvojnásobně. Varovný prst zdvihají i čeští lékaři. Česko je prý zasaženo epidemií alkoholismu. Podle nejčernějších odhadů má problémy s pitím až půl milionu Čechů. A Češek – obzvlášť znepokojivé je, že v alkoholu se utápí stále víc žen na mateřské dovolené a mladistvých.
Trochu optimističtější údaje má k dispozici Český statistický úřad. Podle něj u nás celková spotřeba alkoholu klesá. V roce 2010 každý Čech průměrně vypil 171 litrů alkoholu, což je vůbec nejmíň od vzniku České republiky. Prodej tvrdého alkoholu u nás loni údajně meziročně klesl o 4,5 procenta.
Vědci se shodují, že stejně jako je alkohol ve velkém množství smrtelný, v malém působí jako lék. A může poskytnout požitek přímo labužnický. Pokud ovšem hodláte svému tělesnému i duševnímu zdraví prospívat, měli byste se omezit na skleničku denně. A nás zajímá: sáhnete raději po sklence jiskřivého vína, dobře oroseném půllitru pěnivého moku, nebo zůstanete u průzračné vody? Váháte? Tak se zatím pojďme podívat, co říkají statistiky.
Pivaři vymírají
„Každej pivo pije, jedno, dvě i tři, studenti filozofie a taky její mistři. Ať voda, voda, voda není na sále, ať si kaňony hlodá nebo hučí v kanále,“ zpívá živá zkamenělina, tancovačková skupina Brutus. Jenže časy se pomalu mění: pivařů mezi Čechy ubývá, přibývá vinařů. Zatím (?) se nekoná žádná velká revoluce, status tradiční pivařské velmoci v srdci Evropy v ohrožení není. Milovníci zlatavého moku se už jen zkrátka nečiní jako dřív. Spotřeba piva v Česku loni dosáhla historického dna. Každý obyvatel vypil průměrně „jen“ necelých 145 litrů piva. V roce 2005 to bylo o dvacet litrů víc. Otázka zní: Proč?
Z každého hektolitru piva se odvádí spotřební daň ve výši 32 korun. V roce 2009 ještě byla o osm korun nižší. Pro malé pivovary platí nižší sazba daně – podle toho, kolik piva vyrobí. Na každý půllitr se navíc vztahuje dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty (ta by napřesrok měla podle plánů vlády ještě o jeden procentní bod poskočit). Spíš než ve vysokých cenách bychom ale podle Českého statistického úřadu měli důvody hledat ve změnách životního stylu a větších pracovních nárocích. Zejména však ve faktu, že ti opravdoví štamgasti, kteří průměrnou spotřebu piva v Česku vynášeli dlouhé roky k závratným výškám, jednoduše vymírají. Pivní generace je zkrátka pomalu, ale jistě na ústupu. Navzdory klesající spotřebě piva si však stále udržujeme světové prvenství, s Iry a Němci v závěsu.
Vinaře čekají horší časy
Vínu naopak Češi začínají přicházet na chuť. Zatímco v roce 1992 připadalo na každého z nás zhruba patnáct litrů vína ročně, nyní už se průměrná spotřeba pohybuje kolem dvaceti litrů. Restauratéři však přesto mlátí hlavou do zdi. Lidé si totiž zvykli víno nakupovat v supermarketech (prodá se ho tam sedmdesát procent) a popíjet doma.
I na víno se přirozeně vztahuje dvacetiprocentní DPH. Spotřební daně však bylo dosud ušetřeno. Přítrž chce zvýhodnění vinařů oproti pivovarníkům udělat „rovnostář“, ministr financí Kalousek. Každý litr vína hodlá obtěžkat desetikorunovou daní. Vadí mu prý, že většina Čechů při nákupu vína nestojí o kvalitu, ale o to, aby si opici pořídili co nejlevněji. Cenu kvalitního vína už desetikoruna výrazně nezvedne, v ceně krabicáku však představuje nárůst o desítky procent.
Ostatně – i ministrovi Kalouskovi v minulosti zlé jazyky podsouvaly, že nejen pro facku, ale ani pro skleničku nejde daleko. My bychom si to tvrdit nedovolili. Jednoznačně však ukázal, že on u alkoholu preferuje kvalitu… a daně. Těžko říct, jestli si občas jako někdejší lidovec zabrouká zlidovělou „Vínečko bílé, vínečko rudé…budu vás pít, co budu žít.“
Diskriminovaní „vodaři“
První dvě skupiny bychom měli. Bledě jsou na tom svým způsobem obě: pivaři nám začínají vymírat a vinaře pro změnu čeká zdražování. Zdaleka nejhůř jsou na tom u nás ale zatím „vodaři“. Nejen z piva a vína může být člověk živ, a tak vodu (aspoň občas) pijeme všichni. Zvláštním paradoxem ovšem je, že ve většině restaurací je dražší než pivo. Vůbec nejdiskriminovanější jsou přívrženci kohoutkovky. V řadě českých restaurací vám ji stále ještě nalít odmítnou. Číšníci a servírky se typicky schovávají za výmluvu o hygieně. Ve skutečnosti má často personál podávání kohoutkové vody zakázané. Restauratéři nechtějí přicházet o zisky. Na balených vodách totiž mají královské marže. A tak jsou mnozí z nich přesvědčeni, že právě balená voda je voda, čo ich drží nad vodou…
Vynálezce byznysu s balenou vodou by si vůbec zasloužil Nobelovu cenu za nápad století. Zblbnul nás totiž všechny. Dokážete si představit, že by vám doma teklo za pár kaček pivo z kohoutků proudem a vy jste jako oslové kupovali lahváče?
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
21. 4. 2012 23:09 | kaktus
19. 4. 2012 9:48 | Matěj
19. 4. 2012 9:27 | John
19. 4. 2012 9:01 | Michal Kára
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
19. 4. 2012 7:11 | milan
Zobrazeno všech 5 komentářů