Diplomky na zakázku: školy versus podnikavci – kdo s koho?

První část článku: Proč opisovat? Diplomku koupíte za dvacet tisíc

Psaní diplomových, seminárních a jiných prací a jejich odevzdávání jakožto prací „vlastnoručních“, je problematické jak z pohledu práva, tak z pohledu dobrých mravů. Zaměřme se prvně na aspekt právní. Provozovatelé stránek si uvědomují ožehavost svého podnikání a na weby umisťují „disclaimery“, ve kterých uvádějí, že nepřipravují hotové práce, ale pouhé „podklady“. Vyhledávání a poskytování podkladů není samo o sobě nezákonné. Klíčové je, co se s nimi děje dál. Komunikace s pracovníky těchto firem ukazuje, že jasně vědí, o co ve skutečnosti jde. Když jsme se na stránkách Mojeseminarky.cz informovali o možnosti objednání diplomové práce, bylo nám sděleno, že je možné získat práci, kterou lze přímo odevzdat. Provozovatelé stránek si však možný střet se zákonem hlídají: „Co s prací následně uděláte, je na Vás. My Vás k odevzdávání nenabádáme.“

Pokud si student nechá vypracovat práci na klíč a odevzdá ji, právní odpovědnost spočívá především na něm. To potvrzuje profesor Ivo Telec z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Chování studenta lze v tomto případě kvalifikovat jako „trestný čin poškození cizích práv, tzv. nemajetkový podvod, kdy je VŠ za účelem získání kvalifikační výhody studenta uvedena v omyl o původnosti práce, případně jako přestupek podle autorského zákona nebo trestný čin porušování autorského práva“. Ze strany zpracovatele se pak podle profesora Telce může jednat o „účastenství na trestném činu formou organizace, návodu, pomoci, popřípadě přímo spolupachatelství“.

Morálka živoří na podpoře

Vedle právního existuje i etický rozměr. To, že provozovatelé stránek ve svém podnikání žádné etické rozpory nespatřují, nepřekvapí. „Morálka přišla o práci,“ hodnotí tento stav slovy sociologa Niklase Luhmanna profesor Jan Sokol z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. „Jedná se o přirozený důsledek hloupé představy, že všechno, co se nedá soudně potrestat, je v pořádku.“ Na alarmující etické selhání upozorňují i další akademikové. Fixlování tohoto druhu totiž popírá podstatu vysokoškolského vzdělávání. A nemusí jít jen o případy, kdy student odevzdá práci do slova a do písmene v takové formě, v jaké ji od zpracovatele dostal. „Již skutečnost, že student využil vypracovaných podkladů, by měla být důvodem, aby práce nebyla přijata. Hodnotí se i schopnost řešit určitý problém, schopnost nalézt adekvátní zdroje informací, kriticky je zpracovat (zde jde právě o podklady pro práci), schopnost zvolit vhodnou strukturu a pracovat s vědeckým aparátem, teoretická i metodická náročnost a samozřejmě obsah,“ říká šéfka Akreditační komise profesorka Vladimíra Dvořáková.

Autoři – akademická spodina

Nepříjemnou pachuť dodává věci fakt, že firmami, které vyhotovují práce na zakázku, se nechají najímat i učitelé a studenti. Serveru Peníze.cz se podařilo takovou pedagožku vypátrat. Vyučuje češtinu a dějepis na jednom z pražských gymnázií a s psaním a pokrytím témat prací nemá velký problém. „Dostala jsem tip od kamarádky, že její známý takto podniká. Síť pisatelů má vytvořenou ze středoškolských učitelů, vysokoškolských studentů a doktorandů,“ vypráví mladá učitelka, která si nepřála být jmenována. „Vím, že to není správné, ale k učitelskému platu představuje tato možnost dobrý přivýdělek.“ Komunikace s majiteli firem podle jejích slov probíhá jednoduše. „Pošlou mi témata prací, já zvážím, jestli jsou proveditelná, a pak už si jen vyměním pár mailů s člověkem, který si práci objednal.“ Částka, na kterou si pisatel přijde, se pohybuje zhruba od 150 do 300 korun za normostranu, v závislosti na termínu odevzdání a stupni odbornosti. S etikou si pedagožka hlavu neláme: „Až budou mít učitelé dobré podmínky, tak něco takového nebudou dělat,“ říká bez zaváhání. Profesor Telec si vůči takovým lidem nebere servítky. „Pokud tomu tak opravdu je, tak se jedná o akademickou spodinu,“ rozhořčuje se. Stejný názor má i Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy: „Všichni zúčastnění na tomto podnikání by měli dostat jasný signál, že není slučitelné s působením na vysoké škole. S rizikem vyhazovu se jim minimálně bude hůř žít.“

Obchodní inspekce či živnostenské úřady nepomůžou

Existují efektivní metody boje proti školním pracím na zakázku? Pokud jde o státní instituce, příliš možností není. Česká obchodní inspekce, která má kontrolovat a dozorovat dění na trhu, je bezmocná. „Paragraf týkající se zákazu jednání ‚v rozporu s dobrými mravy‘ při prodeji výrobků a poskytování služeb byl ze zákona o ochraně spotřebitele vypuštěn, ČOI tyto praktiky v rámci svých pravomocí postihnout nemůže,“ konstatuje tisková mluvčí obchodní inspekce Miloslava Fléglová.

Jistou naději skýtají živnostenské úřady, které udělují živnostenské oprávnění a v případě porušování stanovených podmínek je mohou zrušit. Jednou z těchto podmínek je i bezúhonnost. „Pokud by orgány činné v trestním řízení pravomocně rozhodly, že se podnikatel dopustil trestného činu v souvislosti s předmětem podnikání, mohl by mu živnostenský úřad oprávnění odejmout,“ říká Martina Staňková, vedoucí právního oddělení odboru živnostenského a občanskosprávního Magistrátu hlavního města Prahy. Tato možnost se ovšem týká pouze podnikatelů-fyzických osob. Jestliže zpracovatel za účelem pochybného podnikání založí společnost s ručením omezeným, má vystaráno. „Poslanecké sněmovně však byla předložena novela živnostenského zákona, která by to mohla napravit,“ uzavírá Staňková. Napřed by ovšem muselo být obvinění, soud a odsouzení – za přípravu „podkladů“...

Školy se musí bránit samy

Do školy moc nechodil, ale diplomku měl nejlepší

Takhle vám studentský život vymalují na stránkách seminarkybezprace.cz.
Obrázek zvětšíte kliknutím.

Stát tedy příliš nepomůže, a tak vzdělávacím institucím nezbývá než se snažit bojovat proti podvodným diplomkám vlastními silami. Jednu z metod, jak zastavit alespoň část nepoctivců na cestě za titulem, představuje posílení pravidelných konzultací nad textem práce, od zadání až po obhajobu. „Pokud student píše diplomovou práci, musí si nejdříve vyhledat zdroje, já je s ním proberu a doporučím další. Pak společně připravíme strukturu, kterou při zadání práce komentuji a sleduji její naplňování. Není možné, aby student přinesl práci, kterou se mnou nekonzultoval,“ říká profesorka Dvořáková. Toho však lze obecně – vzhledem k velkému nárůstu počtu studentů na státních i soukromých vysokých školách – dosáhnout velmi obtížně. „Pokud Akreditační komise dělá hodnocení školy, zajímá se také o počet prací vedených jedním vyučujícím. Občas zjišťujeme, že jeden vedoucí vede i několik desítek prací,“ dodává Dvořáková.

Pro elitnější pojetí vysokoškolského vzdělávání na úkor současné masovosti se vyslovuje i Jakub Končelík, který spatřuje cestu ke zlepšení situace jak v represi spočívající v tvrdém potrestání odhalených viníků, tak v osvětě, která by mohla zastavit devalvaci ideálu vzdělávání. Jedinou šancí univerzit, které by měly ve vlastním zájmu proti tomuto nešvaru bojovat, je způsob zadávání témat. Ta by měla být natolik specifická a časově náročná, aby se firmám jejich vyhotovení nevyplácelo, a každý student by tak musel práci zpracovat sám. A pak samozřejmě – vedoucí diplomových prací nesmějí vést větší počet studentů, než jsou skutečně schopni zvládnout.

V tuto chvíli mají tedy „míč na své straně“ především univerzity, které samy musí dbát o to, aby se vysokoškolské vzdělávání nestalo prázdným pojmem. Školy, kterým je to lhostejné, jsou zbytečné a jejich existence nemá smysl.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem