A tebe taky sním! Státnímu Otesánkovi za Babiše roste apetýt

V covidových časech jsme zahlceni každodenními statistikami o počtu nově nakažených, provedených testech, aktuálních případech… Tato data mají, bohužel, společné to, že klouzavě (trendově) rostou.

Jsou ale i jiné statistiky, které zasluhují pozornost. Jedna z nich například ukazuje, že roste také rozdíl mezi příjmy v soukromém a státním sektoru.

Z dat Informačního systému o průměrném výdělku vyplývá, že platy ve veřejném sektoru ve druhém čtvrtletí vyskočily o osm procent ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. Zvýšily se tedy o hodnotu, která vysoce přesahuje nejen inflaci, ale i růst ekonomiky. Soukromý sektor se přitom jen plazil, mzdy v něm povyrostly o 2,1 procenta, což nepokrývá inflaci.

Výsledkem je, že zatímco průměrná měsíční mzda lidí pracujících v soukromém odvětví je 36 593 koruny, zaměstnanci státu, krajů, obcí a jejich rozpočtových či příspěvkových organizací (zaměstnanci veřejné sféry) si přijdou na 40 572 korun. Rozdíl činí 3979 korun.

Chcete snad konkurovat státu?

Průměrná mzda je ale v soukromém sektoru nadhodnocena mzdami nejlépe ohodnocených zaměstnanců. Lepší obrázek o skutečném stavu proto dává mediánový příjem, který leží uprostřed – polovina příjmů je pod ním a polovina nad ním. V tomto případě je rozdíl přímo propastný. Zaměstnanec soukromé firmy ztrácí na zaměstnance státu 7508 korun.

Pravda, patří se zmínit skutečnost, na kterou obhájci vyšších platů ve veřejné sféře upozorňují: Je v ní zaměstnán větší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí než v soukromém sektoru. To nelze popírat. Zároveň je ale jasné, že lidé s vysokoškolským diplomem mají větší šanci na vyšší příjem v soukromém sektoru, který není spoután nejrůznějšími tarify.

Je patrné, že velký rozdíl mezi průměrem a mediánem je dán i tím, že veřejná správa se stává čím dál atraktivnější pro lidi s výučním listem a maturanty. Zejména pro ně platí, že erár má zlaté dno. Jejich příjem u státu se dnes mnohdy přinejmenším vyrovná tomu, na který si přijdou u soukromníka. K tomu mají vyšší jistotu zaměstnání.

Kdysi byla právě stabilita pracovních míst bonusem, kterým se vysvětlovalo, proč platy u státu pouze dohánějí mzdy u soukromníka. Dnes je mnohdy předehnaly, a ještě se jim vzdalují. Navzdory tomu, že soukromý sektor musí zaměstnancům státu na platy vydělat.

Je přitom jasné, že v epoše covidové rozdíl mezi mzdami a platy vzroste. Nic proti vyšším platům pro učitele. Jenže odbory korona-nekorona žádají pro příští rok růst tarifů pro pracovníky veřejného sektoru minimálně o sedm procent (pro některé obory 10 a 15 procent).

PRVNÍ FINMAG V ROCE 2023. CO V NĚM NAJDETE?

Zdroj: Finmag

„Fotbal mi pomohl přežít ty nejhorší roky mého dětství a puberty. Dostával jsem sežrat, že jsem zrzavý a pihatý,“ přiznal Petru Lukáčovi v rozhovoru Marcel Gecov.

FIN. Krypto už dnes nikdo nezakáže, říká šéf kryptoburzy Coinmate • Pavel Riegger řídí firmu Trask z březového háje na Pankráci • Tuzemské nemovitosti jsou přebrané a drahé, čím dál víc lidí sází na byt u moře • Robert Vlach o kouzlu networkingu • Pravidla pro home office se mají zpřísnit – hlavně pro firmy • V hlavě ředitele Siko koupelen Tomáše Valy

MAG. Ondřej Přibyla vede tým projektu Fakta o klimatu • Čárový kód: Vynález, který měl usnadnit lidem za kasou práci, je o ni do pár let připraví • Jestli chcete poznat Jordánsko, zkuste pronájem Jeskyně přes Airbnb • Vy si to hybridní esúvéčko od Porsche prostě zasloužíte!

---

Koupit Finmag

Lze tušit, že nastává doba (pokud už nenastala), kdy kombinaci vyšších platů a zaměstnaneckých jistot nebudou soukromníci až na výjimky schopni státu konkurovat. A je zjevné, že většina pracovníků v privátním sektoru bude v této krizi „bita“ víc než zaměstnanci státu. Soukromníci musí šetřit (i na mzdách) víc než stát. Zejména proto, že stát hospodaří s cizími penězi.

Zmíněný rozdíl v příjmech by patrně nepůsobil tak nápadně, kdyby stát nebyl tolik vypasený a kdybychom nežili v době, které se dá říkat „erární“. Ještě nikdy nenabobtnal státní (a současně s ním veřejný) sektor tak jako za vlád Babišova hnutí a sociálních demokratů.

V roce 2013, kdy Babiš nastoupil do vlády jako ministr financí, pracovalo ve státních službách 413 595 lidí. Od té doby až do loňského roku se jejich počet zvýšil na 449 018 lidí, píše se ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu z letošního září. (Počet zaměstnanců ve veřejné sféře přesáhl 700 tisíc.)

Ve stejné době se zvýšily výdaje státního rozpočtu na platy o 77,5 miliardy korun, ze 132 miliard vzrostly na 209,5 miliardy (strany 36 a 37 zprávy).  

A ještě jedno alarmující srovnání ze zprávy NKÚ: Podíl výdajů na platy na příjmech státního rozpočtu v roce 2016 dosahoval 11,8 procenta. Loni to bylo už 13,75 procenta – to vše navzdory utěšenému ekonomickému růstu a stoupajícím daňovým příjmům vlády.

K tomu zpráva NKÚ podotýká: „Efektivita vládního sektoru se nezvýšila, a v posledních letech naopak klesá.“

Otesánek vs. babička

Stát je Otesánek a taky se tak chová. Pro osvěžení paměti – v pohádce roste Otesánkův apetit úměrně množství jídla, které spořádá. Nejdřív spapá kaši, vypije ucháč mlíka, pak se naláduje pecnem chleba a spořádá mámu, tátu. Když vyjde ven, nasouká do sebe děvečku s trakárkem plným jetele, sedláka s koňmi a povozem…

Nakonec se Otesánek dokolíbá k poli, kde babička okopává zelí. Chystá se ji spolknout. Avšak duchapřítomná seniorka chráněná respirátorem typu FFP2 a vyzbrojená motyčkou nezaváhá, nástrojem mu rozčísne břicho a z Otesánkova žaludku vylézají ti, kterými se nenasyta nacpal.

To je však pohádka. V reálné ekonomice příběh vypaseného státu tak jednoduše, rychle a šťastně nekončí.

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Další články autora.

Sdílejte článek, než ho smažem