Zdroj: Shutterstock
Nakolik jsou lidé ochotni mluvit o svých mzdách, zjišťoval květnový průzkum společnosti Platy.cz mezi více než 2000 respondenty. Ukázalo se, že generaci Z a mileniálům podobné debaty tolik nevadí. Naopak u generace X (takzvaných Husákových dětí) a baby boomers (lidí narozených po 2. světové válce) převažuje pocit, že jde o citlivé, až nevhodné téma.
Celkově se o své mzdě s někým baví 46 % lidí, tedy téměř každý druhý. Nejvíce otevřeně mluví 64 % zástupců generace Z, tedy nejmladší zaměstnanci narození po roce 1999. Dále 46 % mileniálů, což jsou lidé narození od poloviny 80. let do konce 20. století. S přibývajícím věkem procenta klesají. Z generace X je to pouze 30 % lidí a z baby boomers jen pětina.
„Čísla ukazují, že s nástupem mladších generací do pracovního procesu se mění i způsob, jakým lidé přistupují k tématu výplaty. Pro část společnosti přestává být mzda tabu, zejména u mladších ročníků roste ochota o platech otevřeně mluvit,“ komentuje výsledky Miroslav Dravecký z portálu Platy.cz, který je součástí společnosti Alma Career.
Muži i ženy se o platu baví stejně často. Liší se však v tom, jak debatu vnímají. Zatímco téměř polovina mužů (47 %) označuje rozhovor o mzdě za příjemný, u žen je to jen zhruba třetina (32 %). Naopak za nepříjemné považuje toto téma 24 % žen, zatímco u mužů jen 14 %.
Rozdíly odhalil průzkum i mezi jednotlivými profesními skupinami. Nejotevřenější jsou v tomto směru pracovníci v provozních a obslužných pozicích – až 85 % z nich uvedlo, že o své mzdě s někým mluví. Naopak mezi top manažery připustilo otevřenou debatu jen 21 % respondentů.
Více zdrženliví jsou také nižší a střední manažeři (jen 40 % z nich se o platu baví) a administrativní pracovníci (53 %). Naproti tomu mezi technicky zaměřenými zaměstnanci, dělníky a lidmi ve službách mluví o výplatě přibližně polovina z nich.
Četnost debat o výplatě se v Česku liší i podle místa, kde lidé žijí. Nejčastěji o své mzdě mluví respondenti z Plzeňského kraje a Vysočiny, kde se vyjadřuje přes 50 % dotázaných. Na opačné straně spektra jsou pak obyvatelé Ústeckého a Karlovarského kraje, kde o mzdě hovoří jen asi třetina.
Platíte hodně za elektřinu?
Změňte dodavatele
Čím dříve se do změny dodavatele pustíte, tím víc ušetříte. Neotálejte a podívejte se, jaké nabídky pro vás máme.
V Praze a Plzni zároveň nejvíce lidí označuje téma výplaty za příjemné, zatímco v Karlovarském či Zlínském kraji vnímají platovou debatu jako nepříjemnou podstatně častěji.
Bez ohledu na věk i pohlaví platí, že Češi mluví o platu především s těmi nejbližšími. Až 83 % uvedlo, že sdílí informace o mzdě s rodinou nebo přáteli. Dalšími lidmi, s nimiž Češi diskutují o platu, jsou kolegové (41 %).
„Jen minimum lidí, zhruba desetina, mluví o příjmu veřejně nebo bez ohledu na vztah. Mezi nejčastější důvody, proč Češi nemluví o mzdě, patří pocit, že jde o osobní záležitost (45 %) a že výše mzdy nepatří do veřejné diskuse (29 %). Dalších 22 % respondentů uvedlo, že je jim debata o příjmu nepříjemná, a 8 % se za svůj příjem dokonce stydí,“ doplňuje Dravecký. Podle něj se někteří lidé zapojí do diskuse například ze zvědavosti ohledně platů druhých.
Debata o výši mzdy či platu není podle experta důležitá jen z hlediska společenského posunu, ale také z pohledu fungování trhu práce. „Transparentní inzeráty s uvedením mzdy přinášejí firmám výrazně vyšší počet reakcí zájemců. Když firmy mzdu nezveřejní, snižují si šanci na získání relevantního kandidáta. Výsledkem pak často bývá příběh nenaplněných očekávání – z jedné nebo druhé strany,“ shrnuje zkušenosti Dravecký.
Zavedenou praxi neříkat, kolik kdo bere, by měla rozbít nová pravidla v zákoníku práce. Od června 2025 byly zrušeny doložky mlčenlivosti o odměně, ty přitom měla v pracovních smlouvách celá řada zaměstnanců. Teď ale už zaměstnavatel nemůže omezit zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny.
Více jsme psali zde: Výše mzdy už nebude tabu. Mlčení firem o odměnách brzy skončí
Zákaz doložky mlčenlivosti o odměňování je součástí širšího trendu v celé Evropě, který míří k větší otevřenosti a odstranění nerovností v odměňování.
Česko musí navíc do června 2026 převést do zákona evropskou směrnici, která zavádí pro firmy celou řadu dalších povinností. Například to, že uchazeči o zaměstnání musí dostat informaci o počáteční mzdě pro danou pozici ještě před pracovním pohovorem, tedy třeba už v inzerátu. Na pohovoru se už také nebude možné kandidáta ptát na výši mzdy, kterou pobíral v minulosti.
Směrnice dále uvádí, že zaměstnanci mají právo vyžadovat informace o průměrných výdělcích podle pohlaví pro kategorie pracovníků, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Zaměstnavatelé s více než 100 zaměstnanci budou mít také povinnost zasílat údaje o mzdách do centrálního systému.
Rozdíl v průměrné úrovni odměňování mezi ženami a muži by neměl přesáhnout pět procent. To teď u nás ale zdaleka neplatí, protože podle posledních dostupných dat ministerstva práce z roku 2022 je rozdíl v příjmech žen a mužů skoro 18 procent.
Podle analytika trhu práce Alma Career Tomáše Ervína Dombrovského ale bude záležet na tom, jakým způsobem bude evropská směrnice převedena do českého právního řádu – což je aktuálně teprve ve fázi příprav.
„Z mého pohledu však jde o velmi vítané změny, které by měly většinu zaměstnavatelů přimět, aby si konečně na základě relevantních dat udělali pořádek ve svých systémech odměňování a začali postupně narovnávat celou řadu nefér a neospravedlnitelných rozdílů ve mzdách na srovnatelných pozicích,“ míní Dombrovský. „A to nejen mezi muži a ženami, ale například i vůči seniorním zaměstnancům, kteří jsou firmě dlouhodobě loajální, práci nemění a bohužel příliš nevyjednávají o svých podmínkách. Těm pak zaměstnavatelé často zvyšují mzdu pomaleji než kolegům, kteří do firmy přišli teprve nedávno,“ dodává.
Dombrovský doplňuje, že největší změnou, která se do běžné praxe pravděpodobně promítne až s určitým zpožděním – zato však poměrně jistě a silně – bude samotné zrušení tabu týkajícího se debat o výši mezd. „To může výrazně podpořit ochotu lidí ověřit si svou aktuální pozici nejen ve firmě, ale i na širším trhu práce, vyjednávat o svých podmínkách a pokud se jejich situace nebude zlepšovat dostatečně rychle a spravedlivě, také zvažovat změnu zaměstnavatele z vlastní iniciativy,“ říká expert.
V tom Češi podle Dombrovského dosud poměrně výrazně zaostávají za flexibilnějšími a konkurenceschopnějšími zeměmi EU. I proto má Česko v rámci Evropy jeden z nejvyšších rozdílů mezi výší mzdy a skutečnou hodnotou odváděné práce, což se negativně promítá do pomalejšího růstu životní úrovně, finančních potíží až čtvrtiny zaměstnanců a s tím souvisejícího nedostatečného rozvoje služeb.
„Český trh práce i společnost jako celek tak mohou brzy získat důležitý – a z mého pohledu velmi pozitivní – impuls,“ doplňuje analytik.
Kateřina Hovorková
Sdílejte článek, než ho smažem
