Kdo jsou „working poor“?
Termín working poor označuje lidi, kteří mají zaměstnání, ale i přesto žijí pod hranicí chudoby nebo těsně nad ní. Nejde tedy o nezaměstnané nebo lidi „na dávkách“, ale o ty, kteří chodí do práce. Jen za tak málo peněz, že si nemohou dovolit běžný životní standard.
V Česku šlo dlouho o spíš okrajové téma. Ale v posledních letech nabírá na vážnosti kvůli růstu cen, dražšímu bydlení, stagnujícím mzdám a také složitější pracovní situaci některých skupin obyvatel.
Nejvíce ohroženi bývají ti, kteří pracují v nízkopříjmových profesích, například ve službách, v maloobchodu, ve školství nebo ve zdravotnictví. Také lidé na částečný úvazek, samoživitelé nebo senioři přivydělávající si k důchodu se do této situace dostávají poměrně často.
Další příčinou jsou vysoké fixní výdaje, které rodinu tlačí ke zdi. Nájemné, energie, potraviny, doprava – to všechno zdražilo. A pokud mzda neroste stejně rychle, rozdíl se dohání šetřením. Nebo dluhem.
Bez rezervy a na hraně
Velkým rizikem je chybějící finanční rezerva. Pokud člověk žije od výplaty k výplatě, jakákoli nečekaná událost – porouchaný spotřebič, výpadek příjmů, nemoc – může vést k zadlužení. A dluhy se bohužel často roztáčí jako spirála, ze které je těžké vystoupit a která může končit až osobním bankrotem.
Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) a dat z Eurostatu se v Česku pohybuje zhruba 8 až 9 % pracujících v riziku chudoby. V některých skupinách je toto číslo výrazně vyšší – u samoživitelek, nízkokvalifikovaných pracovníků nebo lidí pracujících na dohodu.
A trend je znepokojující. Zatímco dříve bývalo zaměstnání určitou zárukou alespoň základní ekonomické stability, dnes už tomu tak není. Pracující chudoba se stává strukturálním problémem, nikoli výjimkou.
Co to znamená v každodenním životě?
Život pracujících chudých často znamená trvalý stres. Výplata padne během pár dnů, větší nákupy nebo dovolená jsou luxus, o kterém se jen sní. Omezují se výdaje na zdraví, vzdělání i volný čas. Někdy se šetří na teple, někdy na jídle. Děti nemají kroužky, rodiče nemají klid.
Dlouhodobý tlak vede k psychické zátěži, únavě, vyhoření. Práce se nezdá jako něco, co dává smysl – spíš jako nutnost, která nestačí.
Jak se z toho dostat?
Existují cesty ven, i když ne vždy jednoduché. Někdo se rozhodne změnit obor, přihlásí se na kurz, zlepší si kvalifikaci. Jiný hledá přivýdělek na volné noze. Pomoci může i lepší finanční gramotnost – sledovat výdaje, mít plán, budovat rezervu, i kdyby pomalu.
Důležitá je ale také role státu a zaměstnavatelů. Férové mzdy, možnost zkrácených úvazků za odpovídající peníze, benefity a podpora zaměstnanců jsou klíčové. Stejně jako sociální pomoc, která nemusí znamenat jen dávky, ale i poradenství, prevenci dluhů a přístup k informacím. Jak jste na tom s finanční gramotností konkrétně vy, můžete zjistit vcelku snadno – stačí si udělat test.
Téma pracující chudoby si zaslouží naši pozornost. Nejde jen o čísla v tabulkách, ale o lidské příběhy. O rodiče, kteří se snaží, ale nestačí. O seniory, kteří pracují, ale i tak počítají každou korunu. O mladé lidi, kteří pracují na tři směny a stále bydlí v podnájmu s kamarády. Je načase si přiznat, že i práce může být málo. A že důstojný život by neměl být luxus.
Sdílejte článek, než ho smažem