Minimální mzda roste na 11 000 korun. Ustojí firmy permanentní tlak?

Vláda včera schválila zvýšení minimální mzdy. Od prvního ledna je tedy minimální mzda 11 000 korun místo dosavadních 9900 korun.

To se nám to nakupuje, když to jiný zaplatí

Vyšlo to tak šikovně nebo nešikovně, že vláda o zvyšování rozhodla dva dny před volbami. Ona je sice agenda krajských úřadů i senátorů někde úplně jinde, se mzdami má pramálo společného – ale u nás obecně platí, že se ve volbách, speciálně v těch krajských hlasuje o věcech, které s nimi nemají nic společného. Je to pochopitelné – mezi voliči sotvakdo ví, k čemu kraje jsou, ani s nimi nepřicházejí do styku. Partajím to vyhovuje rovněž, nemusí hledat program nebo snad dokonce lidi, kteří by ho dokázali vymýšlet a realizovat. Zároveň se neexistující program taky nemusí plnit, takže zbývá klid na práci. A práci buď, že ano, čest, soudruzi.

Osobně mám ale za to, že to datum jenom tak vyšlo, že v tom zas až tak silný kalkul nebyl. Ne že by nešlo o kupování voličů, není to ale nákup jednorázový, ale o nakupování permanentní: tato vláda už minimální mzdu zvyšuje potřetí a rozhodně to chce do konce volebního období ještě aspoň jednou stihnout.

To se to nakupuje. Z cizího.

Náklady na nákupy samozřejmě neponese vláda, ale firmy. Chtělo by se namítnout, že vláda, tedy její členové, náklady nenesou nikdy, ale přece jenom je to rozdíl – když rozhazujete ze státního, taky to nebolí, ale přece jenom vás za to někdo bude volat k odpovědnosti. Ať si volá, prostě to nezvednete. Ale jednak je to otravné, jednak taky můžete skončit bez hlasů a bez funkce. A to není žádná sranda.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Z jeho produkce vybíráme:

Petr Syrový: Investování pro začátečníky

Po přečtení této knihy budete mít dost informací a odvahy, abyste udělali první investorské krůčky.

Jan Januš a Kristián Léko: Kurz právní sebeobrany

Kniha nabízí ve 30 lekcích právní vodítka ke každodenním situacím. Využívá zkušeností právníků; vychází tedy vysloveně z praktického pohledu na věc. 

Přidáš jednomu, přidáš dvěma

Naložme to tedy na hřbet zaměstnavatelům. Však oni to unesou. Pokaždé, když se vede debata o zvyšování minimálních mezd, analytici a komentátoři varují, že to jednou firmy nedají a že pak ve výsledku přibude nezaměstnaných na podpoře. Přitom mottem zvyšování je, že práce se musí vyplatit, respektive že pracovat musí být výhodnější než vegetovat na dávkách.

Zatím to firmy vždycky unesly a ukazatel nezaměstnanosti zůstával ke změnám minimální mzdy prakticky netečný.

Minimální mzdu bere prý nějakých 115 tisíc zaměstnanců. Z celkového počtu pěti milionů aktivních občanů jsou to okrajové jednotky procent. Mohlo by se zdát, že o mnoho nejde. Není to ale tak jednoduché. Pokyn zvyšte mzdu těm, kteří dostávají nejmíň, může v praxi znamenat přidejte ještě tomu a tamtomu a támhletomu. Výše mzdy přece vytváří v podniku jakousi hierarchii, odráží kvalifikaci a důležitost. Nemůžete přidat přidavači tolik, aby bral jako mistr. Ono by to nedělalo dobrotu.

Nejen minimální, taky zaručené mzdy

Navíc – a na to se leckdy zapomíná – ono vůbec nejde jen o minimální mzdu, ale taky o takzvané mzdy zaručené, které vláda vždycky zvyšuje spolu se mzdou minimální. Všichni zaměstnanci jsou totiž roztříděni do jakýchsi skupin a pro každou skupinu je garantovaná mzdová podlaha, pod kterou se jejich odměna nesmí dostat. V první, nejhůř ohodnocované skupině je tato podlaha na úrovni minimální mzdy. V osmé, nejvyšší, pak na jejím dvojnásobku.

Do jaké skupiny patříte a jak jsou skupiny definované, zda s ohledem k praxi, nebo od úřednického stolu, se můžete pokusit zjistit tady. Co dělat, když vám zaměstnavatel dává míň, než zaručuje vládní vyhláška, o tom jsme psali na Peníze.cz:

• Zaručená mzda: Kolik vám musejí dát. A co dělat, když nedají

Za dobré slovo knížku

Minule jsme v rubrice Co si o tom myslíte? radili vládám a/nebo centrálním bankám, jak vyhazovat peníze z vrtulníku, aby to aspoň bylo užitečné a/nebo krásné. A zároveň, aby nám to pomohlo připravit se na zvládnutí větší tsunami nebo menší atomové vojny

Jak rozhazovat peníze z vrtulníku? Dejte je na co nejvíc pitomostí. A mladým

Knížku bychom rádi dali Hunterovi, který potvrzuje, co si sami myslíme: Pokud už se mají rozhazovat peníze, ať z toho někdo něco má. Potřebujete zadotovat železniční společnost? Dejte študentovi s rudýma ušima poukaz na jízdenku. On vám udělá poslíčka, donese dotaci železniční společnosti – a ještě uvidí kus světa...

Hry na kdyby

S připočtením efektu vyšších zaručených mezd (a efektu přidáš jednomu, musíš přidat i ostatním) už může pro firmy jít o pěkné peníze. Poznat, jestli je mají, se dá asi sotva ověřit jinak než tím způsobem, jakým to dělá vláda: prostě se to vyzkouší. Jinak je to vždycky jen hra na co by kdyby. Pokud vám někdo bude tvrdit, že se to dá přesvědčivě namodelovat, je na místě volat buď záchranku, nebo do Švédské královské akademie věd. Počítám, že uděláte to první. A nejen proto, že tak docela nedůvěřujete své švédštině.

Bohužel po takovém průzkumu bojem nám zbude jiná hra na co by kdyby. Co by firmy udělaly s těmi penězi, kdyby jim zůstaly. Investovaly by je do nových výrobků a služeb? Do takových, se kterými by „Česko přestalo být montovnou“, jak je teď populární říkat? Investovaly by do vybavení svých provozů, takže by se tam lidem líp pracovalo? Třeba by díky takovým vylepšením byli spokojenější a zdravější a vlastně by dostali víc, než si můžou koupit za peníze… Zvýšili by si akcionáři dividendy a šéfové výplaty? To se samozřejmě neví a nedá se to opět zjistit jinak než experimentem: tím, že by se jim ty prachy nechaly.

Za ten druhý pokus byste ovšem těžko byli pochváleni, experimentátor musí být hybatelem dějů, to on má zapalovat kahan a lít vodu do kyseliny… A tak dostanou firmy naloženo. Třeba to ještě unesou. Třeba to ještě unesou finančně, ale už je to přestane bavit. Kdyby totiž šlo jen o zvedání mezd, ale ono jde o víc, jde o psychologii. Těch ran teď podnikatel dostává nějak moc. Kromě marxistů mu jich nepočítaně nakládá pan velkopodnikatel-ministr, udržuje kurz nastavený už jeho předchůdci… to máme namátkou: ručení za to, že váš obchodní partner zaplatí daň, kontrolní hlášení, elektronická evidence…

Korporaci neotrávíš

Ovšem psychologie je věc, která se týká člověka, osoby. Neosobních mašinérií se nedotkne, ty se otrávit nedají. Jinými slovy: vláda zvyšuje ostřelování firem všelijakými nápady, zesilujícím dozorem a drobnou šikanou. Ty menší, domácí nebo i domácké, to může otrávit natolik, že seknou se vším a půjdou na úřad. Pro podporu nebo pracovat. Což je začasté nakonec totéž. Korporace s ničím nesekne, nemá to v povaze. Nemá povahu. Stejně jako robot, o kterém teď bude zase trochu silněji uvažovat jako o vašem nástupci.

Vítejte v Korporátsku.

Co si o tom myslíte vy? Jde vláda na minimální mzdy správně ostře, nebo příliš ostře? Ustojí firmy její razantní zvýšení? Finančně? Psychologicky? Dostanete přidáno?

Řekněte nám to v debatě pod článkem. Těšíme se na vaše komentáře a pro autora toho, který se nám nejvíc zalíbí, máme v redakci knížku od nakladatelství Grada.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem