V první části rozhovoru jsme si povídaly o tom, jak důležité je pečovat o zdraví. Zdravý životní styl ale není zadarmo. Může si ho vůbec obyčejný člověk ze střední nebo nižší třídy dovolit?
Máte pravdu, není to stejně snadné pro každého, vždy však existují alternativy. Kvalitnější potraviny jsou sice dražší, ale dá se pak zase ubrat na kvantitě – prostor pro to určitě je, naopak v kvalitě bychom měli přidat. Pokud jde o investice do sportovních a volnočasových aktivit, není nutné jet relaxovat do Karibiku, stačí vyjet si na kole k Máchovu jezeru. Není to jen o penězích, ale i o tom, jak to má člověk srovnané v hlavě.
Co třeba člověk, který žije na malém městě a má k dispozici jeden supermarket, má šanci stravovat se zdravě?
Čtrnáct let jsem se věnovala kontrole jakosti potravin ve Státní zemědělské a potravinářské inspekci i v soukromých firmách, takže jsem viděla spoustu rozborů. Pravda je, že kvalita všech potravin dobrá není. Člověk na malém městě si moc vybírat nemůže. Může si něco vypěstovat na zahrádce, nakupovat od pěstitelů, a pokud tu možnost nemá, nezbývá mu než vzít, co je – tedy nakupovat v supermarketu. Důležité je, aby si látky, které chybějí v potravinách, dokázal doplnit jinak.
Vraťme se ještě ke kvalitě potravin…
Na stážích v Holandsku jsem viděla, jak se pěstují rajčata, okurky a papriky. Všechno se pěstuje hydroponicky, na balících slámy..., v podstatě to roste z živných roztoků. Za bývalého režimu se u nás hnojilo fosforečnými hnojivy, která obsahovala kadmium, které se z půdy dlouho nedostane. Pole se stříkají a hnojí chemickými látkami, které se mohou po čase ukázat jako velmi škodlivé (DDT, PCB a další). Vše ze vzduchu, z vody, z půdy, z hospodářských zvířat se může dostat do naší potravy, protože člověk stojí na vrcholu potravního řetězce. Čističky vody odlučují látky, které nám pak scházejí. A pokračovat můžeme dlouho. Snižuje se možnost oplodnění, je spousta alergií, ekzémů – to všechno určitě má nějakou příčinu, která souvisí i s naší stravou. Není náhoda, že nejzávažnější nemoci se nazývají civilizační.
Do kvality potravin v supermarketech máte větší vhled než většina lidí. Chodíte do nich nakupovat?
A co mám dělat? Člověk se s tím musí nějak vypořádat. Ovlivnit, co ovlivnit může, a nehroutit se z toho, co nezmění. Je důležité hledat alternativy a kompromisy, najít nejméně škodlivé řešení. Neexistuje ideální varianta. To nejsou ani biopotraviny. Naše tělo a jeho biochemické reakce fungují na základě toho, co jedli naši předkové před dvěma sty, třemi sty lety, tady u nás – ne v Africe nebo Číně. Pokud léta pijeme mléko, potřebujeme ho pít dál. Pokud Japonci po staletí jedli řasy, mají ve střevech kultury, které je umějí rozštěpit – my ne, protože jsme je nejedli. Látky, které se z potravin vytratily, si musíme nějak nahradit, proto jsou důležité doplňky stravy.
Na Dni rovnosti platů budete radit ženám, které stojí na začátku kariéry. Dlouho jste působila ve státní správě, co vás motivovalo pustit se do podnikání?
Equal Pay Day je celosvětová akce, která má za cíl upozornit na rozdíly v platech mužů a žen; v České republice například ženy vydělávají o 26,2 procent méně než muži.
Třetí český ročník Dne rovnosti platů opět pořádá nezisková organizace Business and Professional Women. Akce se koná 12. dubna 2012 v Domě módy na Václavském náměstí a nabízí bohatý kulturní program, módní přehlídky, ale je také dobrou příležitostí k „páchání dobrých skutků“. Business and Professional Women totiž podporují Nadační fond Plaváček, který pomáhá nadaným a talentovaným dětem z dětských domovů.
Stejně jako v minulých ročnících se mohou návštěvnice akce setkat prostřednictvím mentoringu s úspěšnými manažerkami a podnikatelkami z různých oborů. Mentoring bude probíhat v 5. patře Domu módy od 14 do 15 hodin a od 16 do 17 hodin.
Bylo mi čtyřicet a už jsem tam neviděla perspektivu. Po určité době na jednom místě jsem absurdně začínala sama o sobě pochybovat – jestli bych zvládla něco jiného. Chtěla jsem zkusit něco nového a věděla, že když to nezkusím teď, tak už asi nikdy... Protože už nebudu mít ani energii, ani odvahu. Šance se s věkem snižují. A v té chvíli jsem dostala nabídku od soukromé firmy, nabídli mi trojnásobný plat. Děti už byly větší, takže jsem si mohla dovolit vrhnout se do toho. Pak už byl jen krůček k tomu přejít do firmy Nutra-Bona, kterou mezitím založil můj muž. Zase to vyplynulo ze života a okolností.
Teď už v čele firmy stojíte sama. Zalitovala jste někdy, že jste se vrhla do podnikání?
Ani na minutu, ani na vteřinu. Už bych se nikdy nechtěla stát zaměstnancem.
Co vám podnikání dalo a co je na něm nejtěžší?
Dalo mi svobodu. A nejtěžší je právě ta svoboda. Vyhovuje mi, že nad sebou nemám nikoho, kdo by mě řídil, dělám si věci po svém. Podnikání není úplně pohodlná věc, ale je to mnohem větší jistota než být zaměstnancem. Když je člověk zaměstnaný, stává se hříčkou v koloběhu, je závislý na tom, co dostane, kam až je puštěn. Podnikateli se otevírá spousta jiných možností. Je svobodný. Ale za tu cenu, že nese rizika, a když něco udělá špatně, nemá se na koho vymluvit, musí přijmout své chyby a nést následky.
Pocítila jste někdy v průběhu kariéry jako nevýhodu, že jste žena? Měla byste to snazší jako muž?
Myslím, že ano, můj kariérní postup by byl asi jiný. A také bych jako zaměstnanec měla podstatně vyšší plat. Když jsem pracovala v soukromých firmách, viděla jsem platy mužů kolem sebe. Jsem přesvědčená, že jako muž bych brala podstatně víc. Ale tím si nestěžuji. Nikdy jsem to neřešila.
Jak velkou překážkou je pro ženy, které chtějí budovat kariéru, mateřství? Jak velkou bylo pro vás?
Každá žena má jiné priority a je jen na ní, co je pro ni důležitější. Jeden správný model pro všechny neexistuje. Já jsem matka tří dětí, na mateřské jsem byla sedm let a nikdy jsem nelitovala ani vteřiny strávené s dětmi. Být matkou je přece úžasná šance. Nelíbí se mi název mateřská dovolená, protože to žádná dovolená není. Je to velmi významná práce pro rodinu a celou společnost. Co je důležitější – sedět v kanceláři, nebo naučit dítě chodit a uvést ho do života? Mateřství není handicap. Není to přece něco, čím jsme postižené. Neznamená to, že nás osud o něco připravuje. Naopak – mít děti je úžasná věc. Myslím si, že je škoda, aby ženy samy sebe vnímaly jako oběť proto, že porodily děti a musejí se o ně starat.
Vypadáte jako pozitivní vzor pro ženy, které mají strach, že jim kvůli mateřství v kariéře ujede vlak…
Ženy-matky nejsou pro kariéru diskvalifikované, žádný vlak jim neujede. Záleží na každé zvlášť, na její osobnosti, prioritách, motivacích i její rodině. S kariérou se dá začít kdykoli, klidně třeba ve čtyřiceti. Nikdy není pozdě, vždyť střední délka života se stále prodlužuje a do důchodu se odchází později.
Existuje však ještě jeden údaj, o kterém se tolik nemluví: střední délka zdravého života. Ta je bohužel zhruba o pětadvacet let kratší. A zase jsme u zdraví: když budeme o své zdraví pečovat, budeme si moct dovolit začít budovat kariéru mnohem později.
Co byste poradila ženám, které by chtěly podnikat, ale nenacházejí odvahu začít?
Po vysoké škole se čtrnáct let věnovala kontrole jakosti potravin ve Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Později působila v největších soukromých dovozních firmách, jako je Čeroz nebo Kamma. Absolvovala řadu zahraničních stáží, především v Německu a Holandsku. Své poznatky a zkušenosti z kontroly jakosti potravin využívá i dnes, kdy stojí v čele společnosti Nutra-Bona, která nabízí doplňky stravy.
Podnikání není zase tak riskantní, jak se zdá. Do zaměstnání se můžete vrátit vždycky. Doporučuji zvážit všechna pro a proti a obrátit se na někoho, kdo už má zkušenosti. Musím ale říct, a nechci vypadat jako feministka, že bych se jako žena neobrátila na muže, ale na jinou ženu. Z praxe totiž vím, že řada žen by se do podnikání ráda pustila, a třeba i velmi úspěšně začaly, ale jejich protějšky nebo manželé se k tomu postavili velmi negativně. Mají asi strach, že je žena předstihne, že na nich přestane být závislá – což samozřejmě ženě přinese úplně nové obzory a tím se někteří muži cítí ohroženi. Naštěstí jsou i takoví, kteří svoji ženu naopak podporují a přejí jí úspěch.
Co byste vzkázala mužům, kteří váhají s obsazováním žen do vyšších manažerských pozic? V čem spočívá přínos „ženského principu“ pro fungování firmy?
Žena a muž uvažují úplně jinak. Když se podívají na jedno a totéž, vidí každý něco jiného. Měli by spolupracovat. Svědčí o tom výzkumy i statistiky – nejúspěšnější kolektivy jsou ty smíšené. Žena dokáže mužské prostředí obrovsky obohatit a muž zase obohatí to ženské. Měli by se vzájemně respektovat, vážit si odlišného přístupu a umět ho využít. Proč se vymezovat vůči mužům? A proč by se muži měli vymezovat vůči ženám? Bojovat spolu je nesmysl. Nejefektivnější je pár.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
