Zavést školné na vysokých školách? Ano, ale jak?

Zavést školné na vysokých školách? Ano, ale jak?
Školné na vysokých školách je nezbytnost. Jak ale systém nastavit tak, aby na něm vydělali všichni, tedy schopní studenti bez ohledu na bohatství jejich rodin, kvalitní vysoké školy i český trh práce? Řešení je. Jednoduché, smysluplné a praxí ověřeno jako efektivní. Podívejme se na něj.

O zavedení školného na vysokých školách se mluví již dlouho. Přesto se stále ještě nepodařilo veřejnost seznámit s tím, v jaké podobě se u nás zavedení školného připravuje. Přitom nejdůležitější není zda, ale jak bude zavedeno. Existuje totiž řada možností, které mají výrazně odlišné dopady jak na přístup ke studiu tak i na chování vysokých škol, pokud jde o kvalitu poskytovaných vzdělávacích služeb. Mimo to veřejnost citlivě reaguje na problematiku související s přístupem i méně majetných na vysoké školy. Není divu. V ČR se na vysoké školy dostane jen 7,2 % dětí z dělnických rodin, ve světě je to čtyřikrát i pětkrát více (více k tomu viz sloupek).

Jaký systém se u nás navrhuje? Jeho základní myšlenkou je, že každý může platit až z toho, co mu vzdělání vynese, podle toho, kolik mu vynese, a přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl, tj. příslušné vysoké škole. Jedná se o systém odloženého školného, který je založen na investičním principu.

Proč se v ČR studenti z chudých rodin dostávají na VŠ hůře než chudí studenti jinde ve světě?
Přijímací řízení na VŠ je v ČR méně diferencované podle kvality škol než třeba v USA, přijímací testy podstatně zohledňují sociální mikroklima (jsou závislé na faktografii, uchazečům k úspěchu pomáhají např. pobyty v zahraničí a znalost jazyka). Tudíž uchazeči z dělnických rodin u nás mají větší nevýhodu než stejná sociální skupina jinde ve světě. Navíc se obávají, že o příjetí na lukrativní obory rozhoduje protekce, a ani tedy nepodají přihlášku. Bohatších rodiny a rodiny, kde chtějí mít vysokoškoláka za každou cenu, naopak studenta "zaparkují" i třeba na neatraktivní vysoké škole. Chudší rodina si toto nemůže dovolit (náklady obětovaného příjmu).
Jak z hlediska efektivnosti, tak i spravedlnosti stojí za porovnání se současným systémem. V něm každý v rámci svých daňových povinností platí bez ohledu na to, zda "bezplatné" vysokoškolské vzdělání dostal, či nedostal. Vysoké školy pak dostávají prostředky bez ohledu na to, jak kvalitní vzdělávací služby poskytly a jak se jejich absolventi uplatňují. Tento systém "bezplatného" vysokého školství někteří vydávají za "vymoženost". Je ovšem zřejmé, komu vyhovuje zejména.

Investiční princip financování vysokého školství je již od konce 80. let s úspěchem uplatňován v Austrálii. Student má možnost buď platit školné přímo s výraznou (čtyřicetiprocentní) slevou, nebo po skončení studia splácí neúročený závazek příslušné vysoké škole poté, co dosáhne alespoň průměrného platu. Výše splátek nesmí přesáhnout 10 procent z příjmu. Jinou alternativou je myšlenka, na které je založen americký systém MyRichUncle, který byl spuštěn v roce 2001. V něm student získá prostředky jak na studium, tak i na vícenáklady formou půjčky, kterou pak splácí po předem definovanou dobu let (maximálně 15) předem definovaným procentem z platu (maximálně 10 %). Pak je závazek vyrovnán bez ohledu na to, kolik prostředků skutečně odvedl. Je zřejmé, že ani jeden ani druhý systém nevytváří žádná sociální či majetková omezení přístupu ke vzdělání, oba systémy motivují vysoké školy k tomu, aby měly zájem na dlouhodobém uplatnění svých absolventů, a to i pokud jde o růst jejich platů.

Zavedení školného se u nás řeší od roku 2001...
...kdy byl připraven první návrh zákona, navrhovatelem byl Petr Matějů. V únoru 2002 byl návrh Poslaneckou sněmovnou zamítnut. Vzápětí byl založen Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA), který myšlenku zavedení školného dále propracovává.
Walter Bartoš, stínový ministr školství, představil systém, který je obdobou australského a který je považován za nejvhodnější i nejúspěšnější. V současné době ho např. zavádí i Čína. Důležité je zdůraznit, že tento systém by byl u nás zaváděn jako nadstavba nad nynějším systémem veřejného financování vysokých škol. Doplňoval by finanční zdroje a především by motivoval vysoké školy k tomu, aby se co nejvíce snažily zvýšit dlouhodobou uplatnitelnost svých absolventů. Čím větší by totiž byl jejich příjem, tím větší by byla reálná hodnota splátek.
Splátky by probíhaly formou odvodu z mezd, resp. u OSVČ formou záloh stejným kanálem, jakým se dnes platí např. zdravotní pojištění. Nevznikaly by prakticky žádné transakční náklady. Peníze by příslušná vysoká škola dostávala přímo a automaticky, takže by neměla žádné starosti s jejich výběrem. Všechny platby by však byly centrálně evidovány a byly by tak získány nesmírně cenné informace o tom, jak v praxi obstojí absolventi z různých vysokých škol a různých oborů. Tyto informace by každé domácnosti umožnily kvalifikovaně se rozhodovat při výběru oboru a vysoké školy.

Nejdůležitějším není ani to, kolik zpočátku přijde do systému peněz. Hlavním důvodem, proč je nutné školné (placené z příjmu absolventa) zavést je:

  • vyvolat tlak na kvalitu poskytovaných vzdělávacích služeb,
  • umožnit dostatečnou informovanost o kvalitě vzdělávacích služeb,
  • odstranit protekční a další bariéry omezující přístup ke kvalitním vzdělávacím službám studentům ze sociálně (příjmově, ale i pokud jde o společenskou pozici a společenské kontakty) slabších domácností,
  • dosáhnout dynamického profesního vzestupu a příjmového růstu absolventů,
  • zajistit dlouhodobou uplatnitelnost absolventů na profesních trzích.

Systém splátek závislých na příjmu funguje v podstatě jako přenesená cena, tj. má motivační a informační funkce. Ten, komu byly poskytnuty vzdělávací služby, za ně platí tím, co mu jejich vlastnictví vynáší (budoucí cenové ocenění kvality služeb se přenáší v příjem jejich poskytovatele). Přenesená cena plní několik funkcí současně.

  • Je to funkce investiční (úvěrová): Každý má přístup ke vzdělání nezávisle na tom, zda má či nemá prostředky na úhradu studia.
  • Je to funkce solidární-pojišťovací: Úspěšnější absolventi zaplatí více než méně úspěšní (neúspěšní neplatí nic). Jedná se o určitou solidaritu méně a více úspěšných (neúspěšných) absolventů, o způsob jejich ochrany před rizikem i o rozptýlení rizika, které nese poskytovatel vzdělávacího servisu.
  • Je to funkce ceny (resp. přenesené ceny): Vzdělávací zařízení je motivováno k co nejlepší kvalitě vzdělávacího servisu z hlediska uplatnění absolventa na profesních trzích a získává finanční prostředky podle toho, jak se jeho absolventi na profesních trzích uplatňují. Tj. tato "přenesená cena" plní funkci ceny v oblasti zabezpečení alokační efektivnosti prostředků (a plní ji podstatně lépe, než by byla "skutečná cena" v podobě předem předepsaného školného). Kromě motivační a alokační funkce plní ještě informační funkci. Splácení závazků může probíhat prostřednictvím centrálního evidenčního systému, který pro všechny účastníky systému (vysoké školy, uchazeče o studiu, firmy i finanční instituce) poskytuje v anonymní a vhodně agregované podobě informace o tom, jakou příjmovou perspektivu má vzdělání na té či oné vysoké škole v tom či onom oboru.

Že by byl zamýšlený systém hřebíčkem do rakve finančně neatraktivních oborů?

Měli by studenti vysokých škol platit školné?
Ne, ať nadále platí stát z daní nás všech. 21 %
Ano, ať studenti platí průběžně. 24 %
Ano, ale jsem pro odložené financování. Vysokoškolák tak zaplatí, až bude zaměstnán, až na to bude mít. 36 %
Nezajímá mě to. 19 %
Výsledky ankety www.penize.cz k 30. 11. 2005. Celkem hlasovalo 1 980 čtenářů.

Nikoli. Vysoké školy by si konkurovaly vždy ve srovnatelných oborech. Vzhledem k tomu, že by současná základna veřejného financování byla zachována, neměly by důvod výrazně (např. filozofii, pedagogiku apod.) omezovat.
Distorzi naopak vyvolává současný stav. Za "poptávku po studijních oborech" vydáváno to, co se studentům líbí, a ne to, co poptávají profesní trhy z hlediska uplatnitelnosti absolventů. Nešťastný způsob současného financování založený na kapitační platbě vede fakulty k honbě za studenty a jejich nabírání na obory, které v důsledku podbízení se ztrácejí svou úroveň. Navíc se vyostřuje problém jejich následné uplatnitelnosti.

Na závěr snad jen velmi stručná poznámka, k tomu, zda by navrhovaný systém přece jen někoho nějak nepoškodil. Na to lze jednoznačně říci, že ne. Kdo zná situaci na veřejných vysokých školách ví, jaké rezervy v kvalitě výuky a vztahu ke studentům zde existují. Jakmile budou vysoké školy nuceny koncipovat výuku tak, aby se jejich absolventi co nejlépe uplatnili, zvýší se příjmy absolventů určitě o více než oněch 10 %, které by úspěšní absolventi ve prospěch své "mateřské" vysoké školy odváděli. Vydělali by tak všichni. Tedy ti, co chtějí a umí.

Autor působí na VŠFS a v ISEA.

Absolvovali jste vysokou školu? Byli byste ochotní za vzdělání platit? Myslíte si, že systém odloženého školného je ten nejideálnější? Nebo je současný stav dostačující?

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

-4
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 78 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

21. 12. 2005 11:55, Jarmila

To asi záleží na úhlu pohledu. Pokud si firma dodá bezchybné tiskové podklady, můžou jít hned do tisku. Pokud ne, je třeba korektor. Jeho práce bohužel něco stojí, protože musí perfektně znát obor a jazyk. Ano, spisovatel může být klidně i dyslektik, pokud si ovšem jazykovou korekturu zaplatí ze svých peněz. Žádný nakladatel mu to dělat nebude. Kontrola pravopisu odhalí přehozené nebo zapomenuté písmenko, nikoli shodu podmětu s přísudkem nebo chybu ve vyjadřování. Mám kopie několika "výborných" článků, můžu Vám je přefaxovat. Bohužel se ani při nejlepší vůli nedá poznat, co tím chtěl autor říci, k porozumění si musíte vzít příslušný originál v cizím jazyce. Nejsou to jen pravopisné chyby, ale i struktura vět, slova použitá k překladu..., to co mám, je fakt síla. Škoda, že to překládali Češi z cizího jazyka do češtiny!
Nezlobte se, ale pokud nejprve stanovíme jednotné maturity a pak z nich děláme výjimky, je něco špatně. Nebylo by lepší stanovit přísné podmínky pro maturitní zkoušky, nedělat výjimky a nechat volbu na studentech? Firmy by se aspoň víc zajímaly o to, co absolvent umí a mohly by se rozhodovat, koho a s jakou maturitou přijmou. Pokud chci tiskový výstup, chci maturitu z češtiny, chci elektrikáře, pak mně nezajímá, že píše básničky, ale co umí z elektriky, pokud chci zdravotní sestru, nezajímá mně, že má maturitu z výtvarné výchovy. Dyslektickou sekretářku musíte propustit, pokud nechcete přijít o zákazníky. Tím není odepsaná jako člověk, může klidně dělat účetnictví, jen nemůže psát dopisy zákazníkům nebo překládat články pro tisk. Už si rozumíme?

Zobrazit celé vlákno

+36
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

16. 12. 2005 11:40, Kateřina

"Jak může dostat maturitu z ČJ dyslektik (což se bohužel děje stále častěji)? Vždyť je to stejné, jako kdyby na olympiádě startoval v běhu na 100 m sprint beznohý a dostal 80 metrů náskok, protože on je postižený a měli bychom ho zohlednit."
Především: V olympijském závodě může zvítězit jen jeden. Maturitu může udělat jakékoli množství lidí. Není to hra s nulovým součtem, maturita pro jednoho nijak nepoškouje ostatní.
Za druhé: Dyslexie, dysgrafie a další dys jsou porucha. Není důvod, proč by dysgrafik nemohl odmaturovat z češtiny, jestliže je maturita z češtiny povinná. To, že neumí vyplodit text bez chyby, není podstatné. To není čeština, to je jen gramatika. Znám osobně těžkého dysgrafika, který píše knihy. A není jediný. Podstatné totiž je, jak ovládá jazyk jako takový, jak ho umí používat, zacházet s ním. (A myšlenkový obsah, samozřejmě, to ale nesouvisí s maturitou - bohužel.)
Dysgrafik se naučí, jak to zvládat - používá počítačovou kontrolu pravopisu, může spolupracovat s jinou osobou, která mu chyby opraví - koneckonců, ta dělají - nebo by měli dělat - i korektoři v nakladatelství či novinách. Zažila jsou kluka, který neuměl číst ani psát - měl nejtěžší formu dyslexie - a odmaturoval. Stačilo přihlédnout k poruše, ale nezvýhodňovat ho v ničem jiném. Studium absolvoval s magneťákem, na který si nahrával výklad učitelů, pokud potřeboval něco přečíst, četli mu to spolužáci. Bylo to ku prospěchu všech - kluk nebyl odepsán předem, spolužáci se naučili pomáhat, učitelé si zvykli, že jejich výklad je nahráván - zpočátku z toho byli dost nervózní :-)
Není důvod nepovolit jim u maturity psát práci na počítači včetně kontroly. Ujišťuji vás, že každý dobrý kantor dokáže bezpečně rozlišit chyby z neznalosti pravopisu od chyb, vzniklých kvůli této poruše.
Asi byste se divila, kolik spisovatelů či básníků byli či jsou dys.

Zobrazit celé vlákno

-20
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (78 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Děti bez vlastní rodiny pomoc státu potřebují

22. 4. 2005 | Kateřina Havlíčková | 2 komentáře

Děti bez vlastní rodiny pomoc státu potřebují

Tam, kde chybí láska, péče a starostlivost rodičů k dětem, musí nastoupit stát. A to jak s pomocí dětem, tak s represí vůči rodičům, kteří neplní své povinnosti. Jak financovat výchovu... celý článek

Jak financovat náklady na vzdělávání dětí?

15. 4. 2005 | Kateřina Havlíčková

Jak financovat náklady na vzdělávání dětí?

Základním principem financování vzdělávání dětí i jejich mimoškolních činností by měla být zásada financování konečného uživatele, tedy žáka. Co a jakým způsobem by měl hradit stát,... celý článek

Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?

13. 4. 2005 | Kateřina Havlíčková

Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?

Má nebo nemá se stát, tedy všichni ekonomicky aktivní občané, podílet na nákladech spojených s výchovou dětí? Postarat se o dítě je povinností obou rodičů. Neměl by tedy být spíše rozvedený... celý článek

Chcete ještě na vysokou?

4. 8. 2004 | Vendula Hilkovičová

Chcete ještě na vysokou?

V polovině prázdnin už má většina budoucích studentů vysokých škol jasno. Byli přijati na vytouženou školu, a tak si mohou užívat zbytku zaslouženého volna. Ale ani ti, kterým v dopisech... celý článek

Pomůže novela vysokoškolského zákona?

7. 7. 2004 | Jiří Šedivý

Pomůže novela vysokoškolského zákona?

Jistě jste zaznamenali senátní "ANO" v otázce vlastní novely vysokoškolského zákona, což se dá přeložit jako ano pro školné. Pokoušíme se nalézt argumenty pro a proti. Budou VŠ moci... celý článek

Partners Financial Services